547

Pyšel, šla, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 124.

Pyšelovice, ves neznámá. D. ol. I. 991.

Pyšely od Pyšela. Pal. Rdh. I. 136.
V P-lích se neptej, mají-li vdolky na pro
dej. Vz Sbtk. Krat. h. 93. — P., sam.
u Vamberka. PL.

Pyšeti = dýchati, supati Nosy jmají a
nepyšie. Kat. 2106. S hrozným hněvem sede
pyše. Ib. 2205. Cf. List. fil. 1882. 315.

Pyšišvor, a, m., Kleinkrämer, -geist, m.
Rk.

Pyšnidlo, a, n. = pyšník. Rk.

Pyšník. Žvt. otc. 50 a., Ž. wit. 88. 11.

Pyšnivý = kdo se rád pyšní, prunk-
süchtig. Osv. 1871. 95.

Pyšnosť Ž. wit. 35. 12.

Pyšnostydlivý, stolz u. zugleich scham-
haft. P pohled na nás obrátila. Koll. IV.
168

Pyšnota, y, f. = pyšnosť. Hol. 129, 398.

Pyšný. Cf. Mkl. Etym. 268., List. fil. XIV.
415. P. hlava Hdk., čelo, krása. Vrch. Kdo
mně p., já jemu hrda. Črn. Zuz. 101. P. jako
panský správec, jako městaká vrchnosť. Us.
Bačk., Dbv. Je p., ani na hlas nemrká
(žertem o skromném). Us. Kšť. Že je pivo
nevykyšný, že jsů z něho chlapci pyšní
Sš P. 554. Pri sčastí p. nebuď, než prá-
telov si nadobuď Slov. Tč. Chceš-li se
Bohu líbiti, nebuď p Hus II. 423. Nejlepší
způsob na p-ho nedbati nic na něho. Lpř.,
Bž. Lidé pyšní podobají se klasům, čím
výše se zvedají, tím prázdnější jsou. Sb. uč
— čím. Horáci jsou pyšní svým lnem. Brt.
Byl jsem pyšen i hrd svú myslí. V. Ps. fol.
134. b. — P. = nádherný, hezký. P. hrad,
zámek, Čch , Us , žito. Brt.

Pyšoň, ě, m. = pyšný. Na mor. Slov.
Hrb.

Pyštěk. Krev se hreje, srdce směje, když
se p. k líčku připojuje. Koll. Zp. II. 250.

Pyštuntál, u, m. = něco velikého, sil-
ného, co vyčnívá; úd mužský. Us. Rgl.

Pyta. Cf. List. fil. XV. 163.

Pytačka, y, f. = sdávanka. Slov. Dbš.
Obyč. 13.

Pytačstvo, a, n. = pytačka (dod.). Slov.
Phľd. II. 68.

Pytaky, pl., m. = pytačka, námluvy.
Slov Phľd. VIII. 225.

Pytání = žebrání. Išiel po p. Nár. nov.

Pytati scrutari. Ž wit. 63. 7. — co od
koho. Šecko dobré od tebe pytám. Mor.
Brt. Prečo já to od vás pytám. Kyt. —
čeho. Těch měst pytaj. Mst. v. 18. Pri
studni stojí a vody pytá. Slov. Rr. MBš. —
si čeho. Keď si pytám vody. Kyt. 1876.
18. — se čeho (jak). Hvězd se pytá šepo-
tavým slovem. Kká. Pytaj se tetky Kyt.
Pytám se vás, páni milí. Sš. P. 175. — se
od koho. Naše dievča sa pytalo od ku-
chára, čo len kľúčovou dierkou poluknúť
na ten tanec. Dbš. Sl. pov. I. 53. — o čem
od koho. Nebude potřeba o tom p. od ji-
ných, kde je. Hr. ruk. 143. — se kam.
To se pytá na světlo (dere?). Zbr. —
s dvěma akkus. Mě družku (družkou, za
družku) pytala. Laš. Brt. D.

Pytel. Cf. Mkl. Etym. 270, Šrc. 126. P.
hrubý, hustý, konopný, vlněný; pytle pře-
rovnati, vyprázdniti atd. Šp. P. záchranný,
zachraňovací, Rettungssack, m. Tlm., NA.
P. saku (sakovina). NA. IV. 120. Dítě jako
p. (těžké). Dch. Jest jako brány do pytle
(neohrabaný). Us. Vk. U ženských vždy
více na pytli než v pytli (na zevnějšku).
Šml. Nekupuj podlé toho, co stojí na pytli.
Šml. Pytlem dostati, někoho uhoditi, po-
prášiti (= výhost dostati, někomu dáti).
Us. Rgl., Jrsk., Čern. Zuz. 109. Musí ho ke
všemu tahat, jako z pytle (o líném). Us.
Řekne-li někdo: Já se bojím, radí se mu
žertem: Vlez do pytle. Us. Kšť. Nic v sobě
zatajiti nemůže, ale jako šídlo z pytle se
vším na trh jede. Pož. 128 Věc nezůstane
v pytli (tajnou). Kmk. Svázat je do jednoho
pytle, bude vždycky stejný na vrchu (oba
nestojí za nic). Us. Hnšk. Děravého pytle
nenaplníš a lakomci se nedodáš. Us. Bž.
Letí pán na pytel (čti zpět). Brt. — P. =
černé mračno. Us. Olv. — P. = les u Plzně.
BPr.

Pytelka, y, f. = pytlonoš. Brm. I. 420.

Pytevnický, anatomisch. Rk. Vz Pitevní.

Pythagorův. Místo přímoúhlem čti: pra-
voúhlem.

Pytka, y, f. = vyptávání torturou, mu-
čení. Neľudské doprosy a pytky. Zbr. Lžd.
38. — P. = pyta. List. fil. XV. 163.

Pytlák. Vodní p. (chytá ryby). Us. Po-
věry o p-cích vz v Mus. 1853. 481.—482.,
1854. 539., 1855. 178. — P. = čmelák (me-
dák) rezavý. Mor. Brt.

Pytlář, vz Pytlák.

Pytlatý, měchatý, sackig. Vz Rst. 481.

Pytlíčkatý, bebeutelt. P. prašník, žláza.
Vz Rst. 481.

Pytlík, sacculus. B. mik. Luk. 10. 4.
P. mlýnský. Vz KP. V. 613. — P. = náhubek
z motouzu upletený volům, aby se nepásli.
U Počát. Jndr. — P., a, m. = člověk tlustý;
neohrabaný. Vz Pytel. BPr. — P., os. jm.
Arch. VIII. 546. — P. Jan. 1488. Jg. H.
1. 616, Jir. Ruk. II. 159. — P. zásobenej,
os. jm. Wtr. Obr. 89.

Pytlinka, y, f. = pytlina. N. Hlsk.

Pytlonoš, geomys. Cf. Pytelka. Brm. I.
420.

Pytlovací odrážka, čásť mlýnského
ústrojí. Vz KP. V 614.

Pytlování = přístroj, kterým se mouka
a krupice od šrotu a otrub odděluje. Vz
KP. V. 613.-614., Pytlovati.

Pytlovati co. Múky nepytlují, než s ple-
vami zadělávají. Výb. II. 1023. — se =
špatně tančiti. Brt.

Pytlové, ého, n. = pytlůvka. Laš. Tč.

Pytlový. P. zachraňovadlo. Vz Pytel
záchranný (dod.). Pdl.

Pytl-patl - patla. Tys p. U Nov. Bydž.

Pytlůvka = jablko. Mor. Brt.

Pyty, pl, m. = pytačka. Na pyty cho-
diti. VSlz. I. 222.

Pyzda, y, f., vz Pízda.

Pyžla. y, f. = tupá kudla. V Táborsku.
J. Matoušek.