548

Q. V 2. ř. sh. oprav která v: které. —
Q. = metrický cent.

Quadrant, nástroj k vyměřování úhlů.
Q. dělostřelecký. Vz S. N. XI. 85.

Quadrat, a, m., os, jm. — Q. Bernard,
nar. 1821., prof. v Brně. Vz Tf. H. 1. 193.,
Šb. Dj. ř. 281.

Quadratický. Q. rovnice. Hra.

Quadratura = postavení oběžnice, v němž
přímka od země k slunci vedená, svírá se
směrem, v němž oběžnice na obloze se
octla, pravý úhel. Stč. Zem. 169.

Quadrivialní předmět. Vz Quadrivium
(dod.). Šbm. S. I. 445.

Quadrivium. Musika, arithmetika, geo-
metrie a astronomie sluly ve středověku q.
Šbm. S. I. 444.

Quaestor. Vz Vlšk. 64., 279.

Quautitovati. Takové jazyky kvantitují.
Dk. P. 335.

Quantitující = časoměrný. Q. rhythmus
verše. KB. 2. vd. 2.

Quardigie, e, f. Byl ve Vídni fendrych
nad q-gií. Mus. 1888. 384.

Quarteron, u, m. (karteron) = ¼ sta.
— Q., a, m. = potomek Europana a terce-
ronky n. mestice. Rk.

Quasievoluta, y, f. = jistá křivá čára.
Cf. Vnč. 50.

Quasikasárna = prozatímní kasárna. Vz
S N. XI. 86.

Quasinormala, y, f. Vz Vnč. 4.

Quedi-us, a, m., quedius, brouk. Vz Kk.
Br. 97.

Quercit, u, m., v lučbě. Vz Sf Poč.
508.

Quinar, u, m. Q. trochejský. Dk. Poet.
267.

Quinola, y, f. = zastr. hra karetní. Zbrt.
Hry. 220.

Quintfagot, u, m. Mlt. 90.

Quintový. Q. kamna. Nár. listy 1886.

29/9.

Quis, a, m., os. jm. — Q. Ladisl., dr. a
advok. v Přelouči, nar. 1846. Cf. Tf. H. 1.
135., 146., Bačk. Př. 45.

Quittbrif, quittpryf, u, m. Q. dáti. Půh.
I. 207., II. 108., 222. Chci to ukázati židov-
ským q-fem. Ib. II. 45.

Quota, y, f. = poměrná čásť.

Quotace, e, f. = vypočítávání podílů,
Quotation, f. Kh.

Quotový system Kzl. 251., klíč. Srbený.
25.

R. Ŕ.

Cf. Mkl. aL. 203., Vm. od Mkl. aL. 22., 8.,
Gb. Ml. I. 27. B a ř v Chodsku. Vz List.
fil. 1891. 44. — B se střídá s u: frňák —
fuňák (rypák prasecí). Brt. D. — Na Val.
má r všude platnosť samohláskovou: vrtel
(věrtel). Vz Brt. D. 60. — R se vsouvá. Cf.
Šf. III. 468.—473., 496., Brt. D. 110, 65.—
B se vysouvá. Cf. Mkl. aL. 296., 297., Brt.
D. 111. — Na východní Mor. r na konci
slov místy se vokalisuje: věter, cuker,
Peter; jinde vsouvají hlásku y. Brt. —
Dlouhé ŕ na morav. Val., na morav. Slov.,
u mor. Kopaničárů: vŕba, popŕchá, zdŕžať.
Brt. Ve strč., vz List. fil. X. 107.-109. Cf.
Mkl. aL. 186., 210. — Symbolický význam
hlásky r. Vz Src. 535.-537. — R slabiko-
tvorné (samohláskové). Vz Gb. Ml. I. 22.
Takové v Chodsku. Vz List. fil. 1891. 43. —
R prípona. Cf. Gb. Ml. I. 58. — R = real;
rs = reales. — R vyslovovati s přídechem
hlásky h (rhákovati, rhatschen). Šd. Vz
Přiškrhákovati. — Sklonení žen. jmen kmene
na r. Vz Kvř. Ml. 59.

Ř (psáno rz, vyslovováno rz) z rj. Vz
Šf. III. 565. Břeštivé ř vloudilo se k nám
v 13. stol. Pal. Rdh. III. 246. — Ř novo-
české, vz List. fil. II. 177., VI. 239., Gb. Ml.

27. — Ř v strč. jasné a temné. Vz List.
filol. VI. 52. Jeho původ a znění. Ib. X.
108.—109. — Ř se střídá s š: ořklivý m.
ošklivý. Na Zlinsku. Brt. — Strč. střídnice
za původní rB. Vz List. fil. 1891. 177. nn. —
Ř tvrdne v r a) před příponami sk, stvo,
stvi, ka, ečka a čik: kovarsky, cebula mor-
ska, kramarstvo, havirstvi, tesař — tesarka,
kuchař - kucharka — kucharečka, kravař —
kravarka — kravarečka, bednař— bednarka,
pastyř — pastyrka — pastyrečka, masař —
masarčik (učeň, tovaryš řeznický), mynař —
mynarčik, pekař — pekarčik; b) ve slo-
vesných tvarech: paru, pareš, pare (pářu),
horu (hořím), horeš, hore, horalo (Opavsko)
— vrešči, trešči (na Frýdecku; c) po různu :
nětopyr, krejda (křída) Brt. D. 107. ad
1649. 2. — Cf. Archiv für slav. Philologie
von Jagić. II. 333., Ž. wit. 249., List. fil.
1888. 201., Brt. D. 107.

-ra přípona. Gb. Ml. I. 58.

Rab = otrok. Čch. L. k. 13., Čch. Evr.
90., Kln.; vězen. Bern.

Ráb Václ., 1807.-1838. Vz Tf. H. 1. 113.,
Jg. H. 1. 616., Šb. Dj. ř. 281.

Rabačov, a, m, = několik nespořáda-
ných chalup u Břízy (v Hradecku). Je tu