565

někoho lapati; Houby po řeči; Co je po
té řeči!; Vede stále svou ř. (nepřipustí
k slovu); To je bez řeči (bez hádky) ta-
kové; Nač tolik řečí? Us. Tkč. Ač mi ne-
mohú, co já míním, srozuměti pro hrubosť
mé řeči, wegen der Unangemessenheit mei-
nes Ausdruckes. Št. — Ř. = způsob mlu-
vení a) co do mohutnosti mluvení. Obtížné
článkování řeči, dysarthria, obtížnosť řeči
(hrtánová, dyslalia laryngea, jazyková, d.
lingualis, nosová, d. nasalis, patrová, d. pa-
latina, pysková, d. labialis, zubní, d. den-
talis). Ktt. exc. Ř. se mu sama líhne. Hkš.

— a) Co do obsahu. Já o tom žádné řeči
nemám (o to spor nevedu). Bart. 134. R.
allegorická, drsná, jadrná, stručná, úsečná.
Šmb. Ř. o něčem prostrannější postaviti.
Pal. Rdh. III. 245. Sv. učenníci pro roz-
ličné bludy rozumnější řečí popsali sú vieru.
Št. Kn. š. 13. Avšak chci řeči o tom po-
držeti, Mittheilungen zurückhalten. Št. Zlé
hodiny jináč bijú, jináč ukazujú a zlí ludě
skutky svoje s řečú nespojujú. Slov. Tč.
Kaká (dívka) vnitř jest, poznáš z jejé řeči.
Hus I. 203. Sladkou řeč za sladkou dáti,
zlá ř. vždyckyť se zlým odplatí. Ezp. 1790.
Seče ř. jako meč. Lpř. Ř. marná a prázdná
bývá svědkem marného a prázdného my-
šleni, nebo z hojnosti zajisté srdce ústa
mluví. Us. Hkš. Pěknou řečí snadno dobrý
sveden bývá. Sb. uč. To je piero, kura,
chvost (o řeči bez smyslu). Slov. Zátur. —
Ř. = to, co se mluví. Ž. wit. 118. 42. Jedna
ř. jest půl řeči (slyš v súdě i druhou stranu).
Wtr. exc. R. uctivá bez prospěchu nebývá.
Us. Hkš. Přikrašluj svoji ř, jak chceš, její
hanbu ukrýti přece s to nejsi. Exc. Věc
za věc, ř. za ř. Č. M. 49. — Ř. co do koli-
kosti. Súdce těžce hřešie dadúce řeči honiti
řečníkóm. Hus I. 381. Sype řeči ako z ru-
káva. Slov. Zátur. Často ten nejméně škodí,
jenž rád mnoho řečí plodí. Ezp. 1308. Dá-
vej, kde pomoc tvá léčí a nedej se zavésti
řečí. Us. Hkš. Má více řeči než mlynář
vody. Us. Hkš. Mají hojnosť řeči jako vody.
Bl. Řečí nenaplníš povětří. Pk. — Ř. co
do pravdivosti. Ř. se váží a nepočítá. Šd.
Což ti podlé naší řeči učinili, na tom by-
chom oba dosti měli. Půh. I. 341. Umějú
pěknú ř. dávati a přátelská slova a pod
tím ne vaše, ale své obmýšlejí. Výb. II. 1266
Jindřich toliko jest řeč (jalovou) mluvil a
ničímž nedovodil. Arch VII. 503. Ale ti
málo Boha milují, ktož jej jen řečí milují
Št. Kn. š. 35. Ř. otáčeti a kroutiti. Dch.
Jeden na druhém láká lecjakýchs podmlu-
vení jinak řeč popadna (den Ausdruck
drehen, auffassen). Št. Kto toho nechová,
bez řeči (= zajisté) zahyne věčně. Št. Kn.
š. 14. 20. Proti Bohu křivú řeč mluvil. Pass.

— Ř. = co do obsahu slov jakožto znamení
mysli; co do citu a hnutí mysli. Ř.břidká.
nekázaná, peská, šeredná, zlá. Št. Kn. š. 6.,
111. Zlú řeč vypustiti; U pateři krátkú řečí
prosíme všeho toho, co . . .; Neb u vieře
malú dosti řečí mnoho dobrého rozumu jest
shromáždieno. Št. Kn. š. 13. Ř. člověka,
zpěv ptáka prozrazuje a jeho srdce jisté
ukazuje. Hkš. exc. — Ř. = pověsť. Šla ř.,
že .. . Břez. 186. Ř,. běží o nich. Šf. Strž.

II 23. On mne dává v ř. Wtr. exc. Už nás
ludi vzali v ř. Koll. Lidé by dělali o nás
řeči. Brt. N. p. I. 212. Krále ř. dojide taká;
Alexandr když ty řeči vzvědě. Alx. Vzelží
kakés řeči. Št. Kn. š. 9. — Ř. = rozprávka.
Jíti k někomu na kousek řeči (na besedu,
na hejtu, na pobyt, na hrátky, na táčky).
Také v Bolesl. Měli sme vás v řeči (mluvili
jsme o vás). Brt, D 260. Besední ř.; Ř.
s dětmi. Št. Múku tam sypali, ale neviem,
které řeči byli. NB. Tč. 289. Kaj je izba,
tam je pec, kaj sú lidé, tam je řeč. Mor.
Brt. Praví mezi jinou řečí; V srdci schoval
sem tvé řeči; O nichž ř. máme. Št. Kn. š.
4., 120 — Ř. = pomluva. Má z toho leda
trochu řeči Brr. D. 260.— Ř., Anrede. Cf.
Jg. H. 1 738. Ř. nedělní, sváteční, příleži-
tostní. Mus. 1880. 468. — Ř. = mluvení,
jednání před soudem. Kak z které řeči se
spravovati; Póhonná, slubní ř. Kn. rožm.
133. — Ř. = jazyk. Jest národu něco mi-
lejšího nežli ř. otců jeho? V ní jest jeho
veškeré bohactví myšlének, ústních podání
dějepisu, náboženství, zásad pro život, v ní
jest jeho srdce a duše. (Herder). Kmp Ná-
roda ř. — jeho duša, jeho života svätyňa,
ňou žije, ňou dýcha, kvitne, v nej mu zora
blaha svitne, bez nej klesá, mre, sa míňa.
Č. Čt. I. 154. Hlučných bubnů hrozná ř.
Kká. Čím více řečí umíš, tím spíše projdeš
světem. Kolik řečí umíš, za tolik lidí platíš.
Us. Jaký lid, taká ř. Pk. Aký člověk, taká
reč. Slov. Šd. Čo reč, to človek: kdo tu
do blata hádže . . . Hdž Ds. 90. Rečou sa
ľud učí, šľachtí, vzdelávajú jeho mravy;
jazyk jeho je klúč zlatý, ktorým sa mu
zámok svätý otvára osvety, slávy; preto
ho brúsi, vzdeláva a v ňom mu náuky po-
dáva každý národomil pravý. Č. Čt. I. 154.
Znají po řeči lidé, z kterého jest kto krá-
lovství neb země Št. Kn. š. 111. Pokud
řeči, potud člověka Bž. exc. Dětská ř. Vz
Brt. Dt. 17. nn. Dějiny řeči, vz Bačk. Písm.

I. 24.—28., 332.—334., Jg. H. 1., Šb. Dj. ř.
— Ř. přímá i nepřímá. Cf. Vm. 42., Vor.
St. 211. nn., Gb. Ml. II. 49.

Řečanka. Cf. Rstp. 1674.

Řečankovité rostliny. Cf. Rstp. 1673,,
Rosc. 103.

Reček, čka, m , os. jm. Arch. II. 189.,
VIII. 56., 68., Sbn. 555.

Řečení básnické, figuralní, nevlastní, oblí-
bené, obrazné, ostré, plané, známé (průpo-
věď), Dk., metaforické. Mus. Cf. List. fil.
1878. 207. — Ř. = slib, přirčení. Aby mi
to podle ř. svého vydával. Soud. kn. opav.

Rečenosť, i, f. = řečnosť Slov. Bern.

Rečeť = téci. Potna rečí; voda rečí po
dvoře; do střechy nám zarečuje. Mor. Neor.
10.

Řečica, e, f. = přítok řeky Ostravice
v Karpatech. Škd.

Řečík. Pistacie, f. Cf. Rstp. 323.

Řečíkovité rostliny. Cf. Rstp. 319., Schd.

II. 306.

Řečisko, a, n. = řečiště. Rk.
Řečistav (!) u, m., Sprachenstand, m.
Pohl.