571

Renšovka, y, f. = rénský. U Čejova.
Svátek Jos.

Renta papírová, stříbrná, zlatá, jednotná,
rakouská, Us. Pdl., pozemková. Kzl. 297.
Rentečka, y, f. = hadříček, klůcek?
Žnivo sme dokonali, palce sme porezali,
treba by nám r-čky pozavíjať palečky. Slov.
Koll. Zp. I. 308.

Rentní = důchodní, Renten-. R. počet.
Stč. Nár. 117.

Rentovně. Důchod r. zvýšiti. Kzl. 275.,
297.

Rentovní = rentní. R. důchod. Kzl. 301.

Rentový, Renten-. R. knížka. Us. Pdl.

Reorganisator, a, m. Osv. I. 343., Šd.

Rep. Nebyli to židé chudí, byli juž rep —
rep, přijeli v kočáře. Kmk. Kuk. II. 402.

Řepa. V MV. pravá glossa. Pa. 23. Cf.
Mkl. Etym. 277. R. dobrá, špatná, malá,
veliká, tlustá, slabá, těžká, lehká, silná,
vypučená (vyhnaná, vyražená), zelená, suchá,
rozkrájená, udušená, Čerstvá, zvadlá, drev-
natá, štíhlá (vřetenovitá), praná, slezská,
ruská, francouzská, sibiřská, chudá na cukr,
cukrnatá, shnilá, sklizená; Řepu vyorati,
oklepati, oklestiti, vykrájeti, čistiti, hlavy
řepy stínati, utínati atd. Šp. Řepa zaječí,
carlina acaulis. Mor. Brt. — Cf. Rstp 86 ,
1282., Rosc. 145. Schne jí ř. (nastává zlé).
Us. Vk. Zuby jako ř. (zdravé); Kdo se
nají řepy a podívá se na střechu, má hned
zase hlad (je nesytná); Krájí se to jako ř.
(pěkně). ČT. Tkč. Kdy čas vzieti řepu.
AlxV. v. 2248. (HP. 54.). Býti na ráně jako
ř. u cesty. Us. Němc. Hádanka: 1. V ko-
moře je tělo, na dvoře vlasy. 2. Je to
zelene, něni to luka; je to bile, něni to
muka; ma to ornat, něni to kniz; má to
ocas, něni to myš. Brt. Dt. 147. — Ř. =
hlava. Dítě drží již řepíčku (hlavičku ;
už mu neklesá). ČT. Tkč. — Ř. = řepka
(dod.). Vz toto. Skopl řepu = poranil si
palec u nohy do krve o kámen. Brt. Dt.
260. — Ř., y, m., os. jm. Arch. VIII. 601.

Řepacha. Cf. Brm. III. 3. 246., Schd.
II. 495.

Řepák, u, m. = zub. To jsou řepáky,
řepance (zdravé zuby). ČT. Tkč. — Ř.,
a, m. = kdo jí řepu (převzdívka obyvate-
lům krajiny kolem Brandýsa n. Orl.). Tkč.
— Ř-ci = lide z hor přicházející do kraje
řepu okopávat. Vchř. — Ř., u, m. = řepka
atd. Cf. Rstp. 86.

Řepanec, nce, m., vz Řepák (dod.).

Řepanský Mart. 1599. Cf. Jg. H. 1. 618.,
Jir. Ruk. II. 176. — Ř. Zigm. Jir. Ruk.
II. 176.

Řepař, e, m., Rübenbauer, m. Šp.

Řepaření, n. = pěstování řepy, Rüben-
bau, m. Pdl. Vz Řepařství.

Řepařský. Ř. odpadky. Dmk.

Řepařství, n., Rübenwirtbschaft, f., Rü-
benbau, m. Šp., Dmk.

Řepčiště, ě, n., Rübenfeld, n. Sl. les.

Řepčunka, das Rübengrün. Laš. Tč.

Řepeilka, vz Řápek (dod.).

Řepeň, Spitzklette, f. Cf. Rstp. 880.

Řepeňovitý. Ř. rostliny, ambrosiaceae-

Nz.

Repeta, y, f. = repetilka, huba repetivá.
Ty máš r tu! U Rokyc. Fč.

Repetačka = repetilka. Us. Rgl.

Řepeták = mlýnek na stromě plašiti
ptáky. Val. Brt. D. 260. Cf. Repetáč.

Repete, lat. = opakuj, ještě jednou, znova.

Repetění, n., vz Repetiti. To je ňákého
r. Us. Tkč.

Repetice. Vezměte to od r. (ještě jed-
nou). Us. Tkč.

Repetiční, Repetitions-. R. rým. Dk.
Poet. 404.

Repetiti se do čeho = plésti se. U N.
Kdýně. Rgl.

Řepeto, a, n. = veliké lejno. U Chotě-
boře, U Žďáru na Mor.

Repeťuky, pl., f. = repetýrky (žertem).

Repetuša, dle Káča = tlachna. Hrb.
Obr. 125., Brt. D. 260.

Repetýrka, y, f. = opakovačka, nová
ručnice, Repetirgewehr, n. NA. III. 118

1. Řepí. 14. stol. Cf. List. fil. 1878. 207.

Řepicovitý. Cf. Rstp. 483., Slb. XLV.

Repič, repiča = řepík (lopuch), Slov.
Držia spolu ako repič. Orl. IX 248.

Řepíček, vz Řepík

Repičie, n. = repič. Slov. Drží se ho
ako r. Rr. Sb.

Řepička, scyphus, Nebenkronenbecher,
m. Nz.

Řepičnák, a, m., pontia napi, Repsweiss-
ling, m., motýl. Rr. Sb.

Řepík. Cf. Rstp. 483, 502 , 939., Ott. I.
471., Schd. II. 307., Mllr. 9. 15., Mkl. Etym.

278.

Řepíkonosný, bechertragend. Ř. rost-
liny. Vz Rst. 483.

Řepíkovitý. Ř. rostliny, agrimonieae. Vz
Rstp. 504.

Řepinka. Cf. Rosc. 145., Mllr. 86.

Řepiště = stráň nad Žloukovicemi. Jsfk.

Řepiti. Cf. Mz. v List. fil. XVI. 182.

Řepka. Cf. List. fil 1878. 207., Schd. II.
283., 292., Mllr. 25, Rstp. 86., 456., 970,
Rosc. 125. — Ř. = pazneht; nehet na palci
u nohy. Upadl a rozbil si řepku. U Vsetína.
Vck Vz Řepa (dod.). — R. = konec ocasu
dobytčího. Val. Brt. D. 260. — Ř., y, m.,
os. jm. Ř. Jan, učitel. Jg. H. l. 618.

Řepkař, e, m., Rübenbauer, m. Chlpk.
Dram. I. 95.

Řepkovina, y, f. = sláma řepková. Us.
Tkč.

Řepkoviště, ě, n., Rübsfeld, n. Rk.
Řepkový. Ř. lusky, mandele, půda
(země), sláma (řepkovina), úhrabky. Us. Tkč.
Řepky, pl., f. = pole na Vsacku. Vck.

Řepnačka, y, f. = vlak vozící řepu. Ř.
už jede. U Zborovic. Šd.

Řepní, vz Řepný.

Řepníček, čku, m. = řepíček. U Přerova.
Šd.