573

Řešení, Lösung, f. Cf. Jg. Slnosť 156.
Ř. počtářské úlohy, Šln. II. 42, otázky,
Stč., rovnice, Zh., Mus., zlozvuků. Dk.
Aesth. 238.

Rešetárovec, vce, m., kopec v Tren-
čansku. Let. Mt. sl. VIII. 2. 31.

Řešetina, zerfressenes Holz. Slov. Ssk.

Rešetka, y, m. B. Mich., farář, 1794.—
1854. Vz Jg. H. l. 618., Šb. Dj. ř. 282.

Řešétko, vz Řešeto.

Řešetlačka, Gelbbeere, f. Schd. I. 403.

Řešetlák. Cf. Rstp 304.-306., Mllr. 87..
Odb. path. III 661, Schd. II. 304, Rosc.
157.

Řešetlákovitý. Cf. Rstp. 303., Rosc. 156.

Řešetný. Ř. kosť, Siebbein, n. Šv. 15.

Řešeto. V MV. padělaná glossa. Pd. Cf.
List. fil. 1878 207, Mkl. Etym. 277., Mz.
v List. fll. XVI. 183. Ř. ječné, pohyblivé,
prašné, stojací, žitné. Fč., Dch. Střecha
jako ř.; Teče tam, jako skrze ř.: Kam s tím
ř-tem (rozeschlou nádobou)? Us. Tkč. Za
nova řešítko na stěně bývá, potom pod la-
vicí. Us. Pk. — Ř. = národní tanec. Tkč.

Řešetovati. Cf. Mz. v List. fil. XVI. 183.

Řešetovka. Cribraria oprav v: cribrazia,
Siebstäubling, m., houba. Vz Rstp. 1967.

Řešitelnosť, i, f., Lösbarkeit, f. Ř. úlohy.
Jd. Geom. I. 47.

Řešitelný, lösbar. Ř. úloha, Us., otázka.
Dch.

Řešiti = solvere, rušiti. Vz Šf. III. 507.,
List. fil. 1878. 207. — co: rovnici, troj-
úhelník trigonometrický, Hra., úlohu dvojím
způsobem, rovnici algebraicky, obecně. Čas
math.

Řešítko, vz Řešeto.

Reštovka, y, f. = druh cihel. Zpr. arch.
VIII. 93.

Reštový trám, vz Rešt. Zpr. arch. IX. 27.

1. Ret. Cf. Mkl. Etym. 285., List. fil.
1890., 199., 200. (Mz.). Dim. retek, rtík.
V MV. nepravá glossa. Pa. Rty plné, tenké.
Dk P. 70 Rtové a zuby závory dvoje. Us.
Hkš. Jed pode rty. Ž. wit. 18. 3. (50. 17.,
105. 33. a j.). Tázal se jí rty na rtech. Exc.
— R. = ústa. Rtové pravdomluvní, utrhaví.
Proch. Bibl. děj. 174. — R. píšťaly. NA.
V. 204. = R. květový. Rst. 483., Slb. XL V.

Rrta. Křičel o retu; Na obraně a retš.
Koll. IV 101., III. 50.

Řetázek, zku, m. Pivečko, vínečko má
pěkný ř. (obrubu, pěkně se zaperlilo).
Zlinsky. Brt. — Ř. = řetízek.

Reťazisko, a, n, grosse Kette. Slov.
Bern.

Řeťázka. Brt. N. p. I. 218.

Retek, tku, m., vz Ret, 1., Ezp. 1745.

Reten, u, m., v lučbě. Rm. II. 317.

Reterada, vz Retirada. Mus. 1888. 285.

Řetěz. Cf. Sdl. Hr. IV. 200., List. fil.
1878. 207., Mkl. Etym. 385. b. Ě. zavěrací
u vozu, Sperr-, stahovací (u vozu, podva-
zovák), Spann-, k držení (návojník), Wider-
hall-, ohlávkový, Halfter-, bokovní, Aus-,
Unterbindkette, Us. Pdl., zdvíhací (u jeřábu,

spojovací (jímž se železničné vozy spojují),
NA., bezpečnosti u dveří, Včr. Z. I. 50.,
měřický, u rumpálu, kolesní (u děla). Us.
R. z písku plésti. Drsk. Dali mu řetězy
(pouta); Drží ho jako psa na ř-ze. Us. Tkč.

— Ř. vojska, harcovníků, Čsk., stráží, Čch.,
hasičů při požáru, v tanci, dětí při hře,
hor. Us. — Ř. přenes Ř. úsudků. Dsch. I.
123. Rozpřádal dlouhý ř. myšlének. Vrch.

— Ř. v háčkováni. Tkč. — Ř. = zavádka.
Vz toto v dod. — Ř. = míra. V Banátě =
jutro. Rr. Sb. - Ř. Kostel matky boží pod
řetězem v Praze Svt. 24.

Řetězanka. Cf. Brm. IV. 1. 343.

Řetězář, e, m. = kovář dělající řetězy.
Us. Vz Řetězník.
Řetězení-se atomů Rm. 51., 22.

Řetězitka, y, f., torula, Kettensporling,
plíseň. Nz. lk, Rstp. 1993.

Řetězník, halyzia, brouk. Cf. Brm. IV.
1. 220.—221., Kk.

Řetězový. Ř. čerpadlo, Wld., úsudek
(sorites), Jd., Dsch., rýmy, Dk. Poet. 416.,
říkadlo. Vz Brt. Dt. 83.

Réthar či letar (jezdec) = vrchní snop
v mandeli. Na záp. Mor. Brt.

Řetice, e, f. = říčice; řídká látka.
U Kdýně. Rgl.

Retisten, u, m., v lučbě. Rm. II. 318.

Řetízeček, řetízek, vz Řetěz.

Řetízek, vz Řetěz.

Řetízkář, e, m. = kdo dělá řetízky.

Retka, y, f. = hřeben na stavě tkal-
covském. U Frýdka. Jinde: šubíř. Brt. D.
260.

Retkvár, a, m. = ředkvář. Slov. Bern.

Retkvárka, y, f. — ředkvářka. Slov.
Bern.

Retkváŕský = ředkvářský. Slov. Bern.

Řetkvička, y, f., vz Ředkev.

Řetkvičkový bouquet. Hrts.

Řetkvoviťý, rettigförmig. Sl. les.

Retokalíšek, šku, m. R. mnohokvětý-
bledý, chiloscyphus polyanthus pallescens
(jatrovníkový lišajník na vlhčinách a při
potocích). Let. M. S. VIII. 1. 12.

Retolika, y, f., rostl. Uvař černobejl,
černohlávek a černou r-ku. Slav. Poh. 77.

Retortový. R. pec, Retortenofen, m.
NA. IV. 168.

Retourka, y, f. = lístek pro zpáteční
cestu po dráze. Us. Rjšk.

Retovati = hnáti, strkati. R. koně zpátky
(coufati jimi). Mor. Brt. D. 260. Cf. Vyre-
tovati, Zaretovati, Zretovati.

Řetovský potok, přítok Tiché Orlice Krč.

Retozubný. R. hlásky. Cf. Gb. Ml. II.
193.

Retrovariant, u, m. R. stupně n-tého.
Čs. math. X. 208., 211.

Rettig, a, m. R. Jan Al., 1774.—1844.,
radní. Vz Jg. H. 1. 618, Šb. Dj. ř. 282.,
Rk. Sl.

Rettigová Magd., 1785.—1845., spisova-
telka. Vz Šb. Dj. ř. 282., Jg. H. 1. 6l8,
Tf. H. 1. 113., Bačk. Písm. I. 853., 931.,
Rk. Sl., S. N

483