580

Řiťala, y, m. = kdo má širokou řiť.
Mor. Šd.

Řiťatý = řiťnatý. Laš. Tč.

Řítěnina, y, f. = rum, štěrk. Nástin dě-
jin Jindř. Hradce. I. 41.

Řítězně. V MV. pravá glossa. Pa.

Řiti, novotvar m. řváti. List. filol. IV.
296., Mkl. Etym. 279., Gb. Ml. I. 157.

Řítice má lub a dno. Tkč.

Řitičár, e, m. = řešetář. Tkč.

Řitička, y, f., vz Řiť.

Řítičný = sítkový, cedniční, ethmoidalis.
Ř buňka, e. cellula, kosť, e. os, otvor, fo-
ramen e., skořepka, e. concha, výkrojek, e.
incisura. Ktt. exc.

Řitina, Schlampe, Schlampenleder. Šp.

Řítiti. Šf. III. 502. Cf. Mkl. Etym. 279.
— abs. Doněvaž snieh sě bieše řítil. Mill.
6. — se kam. Ř. se v záhubu, Us., s Tur-
kem v hloub. Kká. Bázň řítila sě na něho.
Ev. olom. 312. — odkud (kam). S výše
valem ř. se do propasti; Z houští medvěd
se řítí. Kká. Říti sě s něho pot krvavý.
Hr. rk. 229. — se čím. Kmeny vlastní
tíhou když se řítí. Vrch. — se proti
komu. Kyt. 1876. 270. - se kde. Lešení
se pod nimi ř-lo. Us.

Řitives, vsi, f. = čásť vsi. Pk.

Řiťka, y, f., vz Řiť. — Ř., y, m., os.
jm. Pal. Děj. III. 3. 124.

Ritna, y, f. = řitina. Slov. Bern.

Řiťnatý. Vz Řiťatý.

Řitní hřebínky (cristae), lišej, otvor (Ott.
IV. 678.), polyp, trhlina, vroubky či zoubky,
zrcadlo, fíky, Aftercondylome, křeč, -krampf.
Ktt. exc.

Řiťnica oprav v: řitnica.

Řítnozubec, bce, m., urodon, brouk. Vz
Kk. Br. 277.

Řítol. Cf. List. fil. 1890. 162. (Mz.).

Řitopásek. Cf. List. fil. 1890. 162. (Mz.).

Řitotřásek. Cf. List. fil. 1890. 162. (Mz.).

Řítoví, vz Řiť, List. fil. 1890. 162. (Mz.).

Řitovka, vz Řitina, List. fil. 1890. 162.
(Mz.).

Ritter, ttra, m. — R. z Bittersberka
Ludv., 1809.—1858., učitel hudby a spisov.
Vz Šb. Dj. ř. 283., Tf. Mtc. 117., Jg. H. 1.
619. — R. z R. J., vysl. hejtman. Jg. H. 1.
619. — R. J. 1730. Vz Jg. H. 1. 629.

Rittersgrünit, u, m., meteorit. Osv. V.
13.

Řivěna, vz Řijena.

Riviera, y, f., z fr. riviera = šňůra perlí,
diamantů. Exc.

Řivin, a, m., os. jm. Arch. III. 470., D.
ol. IV. 53.

Řivnáč. Cf. Frč. 352., Hřivnáč — Ř. =
vrch u Levého Hradce. Mus. — Ř., os. jm
Mus. 1880 372. — Ř. Frant. Tf. Mtc. 196.

Rivul-us, a, m. R. Jan Žlutický, farář,
1600. Vz Jg. H. 1. 619., Jir. Ruk. II. 182.

Řiz, u, m. Jedním řizem (najednou). Brt.
D. 261.

Říz, řezu, m., die Schneide. Tč.

Říza, alba. Cf. Mkl. Etym. 279., List.
fil. 1890. 163. (Mz.). I viděla dva angely
v řízách sediece. Ev. víd. 43. (Ol 286:
v albách). V řízu cti oblečeš sě. B. mik.
Sir. 27.

Řízek masa: anýzový, císařský, fran-
couzský, hovězí, křepelčí, sardelový, sma-
žený, ruský, vepřový, vídeňský, zaječí.
Hnsg. — Ř. = říz, der Stich Pivo nemá
dnes řízek; Pivo bez řízku. U Počát. Jdr.
— Ř., gobio, ryba. Brm. III. 3. 291.—293.,
Schd. II. 498., Frč. 287.

z Riesenkurka Půta. Tf, H. 1 57.

Řízení = řádění, hubování. Pro nic za
nic vedla takové ř. U Rychn. Msk., Hsp.

Řízený; -en, a, o, geleitet. Přirozeným
zákonem ř-ná nutnosť. Ves. I. 58

Řízice, e, f. = malá říza, rochetka, Chor-
hemd. Hnoj.

Řízkový, Schnittlings-. Ř. píce. Šp.

Řízňa, ě, f. = řezárna. Mor. u Zborovic.
Šd.

Říznačka = paličník chocholatý, srha
klubičná. Sl. les. Cf. Schd. II. 262., Rstp.
1748.

Řízy šmajsty (říká, kdo žertem uřezuje
dětem rukou n. prstem krk). Nov

Rižání, n. = ržání, das Wiehern. Slov.
Hol. 136.

Rječica, e, f. = říčice. Mor. u Březové.
Brt

Rječina, y, f. = řeka u Rjeky, Fiumara.
Vlasť 1890. 840.

Rkel, a, m., os. jm. Arch. III. 477.

R. m. = rakouské měny.

Rmání, n. = rmének, rostl Cf. Orman.
Na jihovýchod. Mor. Brt. L. N. II. 139.

Rmen. Cf. Mkl. Etym. 281., Rosc. 129.,
Rstp. 890., Sbtk. Rostl. 292., Mllr. 66. R.,
camomila. Byl. 15. stol.

Řmenínský vrch za Starými Hrady. Mus.
1880. 600.

Řměť = hřmíti. Šd.

Rmoutiti. Mkl. Etym. 190. — se v čem.
Rmoutíš se ve mnohých věcech. Wtr. —
se kdy. Mošt při teplotě 10°—14° R. počíná
se r. KP. V. 179.

Rmut. Mkl. Etym. 190.

Rmutek, tku, m. = co člověka rmoutí,
Betrübniss. Šd.

Rmutný. Rmutným okem dolů hledí.
Vc. Lab. 237.

Rmutovací nádobka. KP. V. 287.

Rmutový kotel. KP., Zpr. arch. VIII. 64.

-ŕňat: žbrňat = čapati ve vodě, hogŕňat,
kobřňat. Vz Brt. D. 158.

Řnút = říznouti. Řnul ním o zem. Slez.
Šd. — Ř. = bíti. Laš. Brt. D. 261.

-ro přípona. Gb. Ml. I. 58.

Rob. By syn rob králěvi čstnému. Alx.
Anth. I. 3. vd. 33.

Roba = nevolnice, služka, ancilla Ž. wit.
85 16., 115. 16., Sv. ruk. SR. 91. Jaz sem
r. Boha mého. Hr. ruk. 181. Mistři musili
z daleka k robě na pohádku. Kat. 1686.
(Jir. Mor. 52.). — R. = děva hl. dospělá



	580

	Řiťala, y, m. = kdo má širokou řiť. Mor. Šd. Řiťatý = řiťnatý. Laš. Tč. Řítěnina, y, f. = rum, štěrk. Nástin dě- jin Jindř. Hradce. I. 41. Řítězně. V MV. pravá glossa. Pa. Řiti, novotvar m. řváti. List. filol. IV. 296., Mkl. Etym. 279., Gb. Ml. I. 157. Řítice má lub a dno. Tkč. Řitičár, e, m. = řešetář. Tkč. Řitička, y, f., vz Řiť. Řítičný = sítkový, cedniční, ethmoidalis. Ř buňka, e. cellula, kosť, e. os, otvor, fo- ramen e., skořepka, e. concha, výkrojek, e. incisura. Ktt. exc. Řitina, Schlampe, Schlampenleder. Šp. Řítiti. Šf. III. 502. Cf. Mkl. Etym. 279. — abs. Doněvaž snieh sě bieše řítil. Mill. 6. — se kam. Ř. se v záhubu, Us., s Tur- kem v hloub. Kká. Bázň řítila sě na něho. Ev. olom. 312. — odkud (kam). S výše valem ř. se do propasti; Z houští medvěd se řítí. Kká. Říti sě s něho pot krvavý. Hr. rk. 229. — se čím. Kmeny vlastní tíhou když se řítí. Vrch. — se proti komu. Kyt. 1876. 270. - se kde. Lešení se pod nimi ř-lo. Us. Řitives, vsi, f. = čásť vsi. Pk. Řiťka, y, f., vz Řiť. — Ř., y, m., os. jm. Pal. Děj. III. 3. 124. Ritna, y, f. = řitina. Slov. Bern. Řiťnatý. Vz Řiťatý. Řitní hřebínky (cristae), lišej, otvor (Ott. IV. 678.), polyp, trhlina, vroubky či zoubky, zrcadlo, fíky, Aftercondylome, křeč, -krampf. Ktt. exc. Řiťnica oprav v: řitnica. Řítnozubec, bce, m., urodon, brouk. Vz Kk. Br. 277. Řítol. Cf. List. fil. 1890. 162. (Mz.). Řitopásek. Cf. List. fil. 1890. 162. (Mz.). Řitotřásek. Cf. List. fil. 1890. 162. (Mz.). Řítoví, vz Řiť, List. fil. 1890. 162. (Mz.). Řitovka, vz Řitina, List. fil. 1890. 162. (Mz.). Ritter, ttra, m. — R. z Bittersberka Ludv., 1809.—1858., učitel hudby a spisov. Vz Šb. Dj. ř. 283., Tf. Mtc. 117., Jg. H. 1. 619. — R. z R. J., vysl. hejtman. Jg. H. 1. 619. — R. J. 1730. Vz Jg. H. 1. 629. Rittersgrünit, u, m., meteorit. Osv. V. 13. Řivěna, vz Řijena. Riviera, y, f., z fr. riviera = šňůra perlí, diamantů. Exc. Řivin, a, m., os. jm. Arch. III. 470., D. ol. IV. 53. Řivnáč. Cf. Frč. 352., Hřivnáč — Ř. = vrch u Levého Hradce. Mus. — Ř., os. jm Mus. 1880 372. — Ř. Frant. Tf. Mtc. 196. Rivul-us, a, m. R. Jan Žlutický, farář, 1600. Vz Jg. H. 1. 619., Jir. Ruk. II. 182. Řiz, u, m. Jedním řizem (najednou). Brt. D. 261.	Říz, řezu, m., die Schneide. Tč. Říza, alba. Cf. Mkl. Etym. 279., List. fil. 1890. 163. (Mz.). I viděla dva angely v řízách sediece. Ev. víd. 43. (Ol 286: v albách). V řízu cti oblečeš sě. B. mik. Sir. 27. Řízek masa: anýzový, císařský, fran- couzský, hovězí, křepelčí, sardelový, sma- žený, ruský, vepřový, vídeňský, zaječí. Hnsg. — Ř. = říz, der Stich Pivo nemá dnes řízek; Pivo bez řízku. U Počát. Jdr. — Ř., gobio, ryba. Brm. III. 3. 291.—293., Schd. II. 498., Frč. 287. z Riesenkurka Půta. Tf, H. 1 57. Řízení = řádění, hubování. Pro nic za nic vedla takové ř. U Rychn. Msk., Hsp. Řízený; -en, a, o, geleitet. Přirozeným zákonem ř-ná nutnosť. Ves. I. 58 Řízice, e, f. = malá říza, rochetka, Chor- hemd. Hnoj. Řízkový, Schnittlings-. Ř. píce. Šp. Řízňa, ě, f. = řezárna. Mor. u Zborovic. Šd. Říznačka = paličník chocholatý, srha klubičná. Sl. les. Cf. Schd. II. 262., Rstp. 1748. Řízy šmajsty (říká, kdo žertem uřezuje dětem rukou n. prstem krk). Nov Rižání, n. = ržání, das Wiehern. Slov. Hol. 136. Rječica, e, f. = říčice. Mor. u Březové. Brt Rječina, y, f. = řeka u Rjeky, Fiumara. Vlasť 1890. 840. Rkel, a, m., os. jm. Arch. III. 477. R. m. = rakouské měny. Rmání, n. = rmének, rostl Cf. Orman. Na jihovýchod. Mor. Brt. L. N. II. 139. Rmen. Cf. Mkl. Etym. 281., Rosc. 129., Rstp. 890., Sbtk. Rostl. 292., Mllr. 66. R., camomila. Byl. 15. stol. Řmenínský vrch za Starými Hrady. Mus. 1880. 600. Řměť = hřmíti. Šd. Rmoutiti. Mkl. Etym. 190. — se v čem. Rmoutíš se ve mnohých věcech. Wtr. — se kdy. Mošt při teplotě 10°—14° R. počíná se r. KP. V. 179. Rmut. Mkl. Etym. 190. Rmutek, tku, m. = co člověka rmoutí, Betrübniss. Šd. Rmutný. Rmutným okem dolů hledí. Vc. Lab. 237. Rmutovací nádobka. KP. V. 287. Rmutový kotel. KP., Zpr. arch. VIII. 64. -ŕňat: žbrňat = čapati ve vodě, hogŕňat, kobřňat. Vz Brt. D. 158. Řnút = říznouti. Řnul ním o zem. Slez. Šd. — Ř. = bíti. Laš. Brt. D. 261. -ro přípona. Gb. Ml. I. 58. Rob. By syn rob králěvi čstnému. Alx. Anth. I. 3. vd. 33. Roba = nevolnice, služka, ancilla Ž. wit. 85 16., 115. 16., Sv. ruk. SR. 91. Jaz sem r. Boha mého. Hr. ruk. 181. Mistři musili z daleka k robě na pohádku. Kat. 1686. (Jir. Mor. 52.). — R. = děva hl. dospělá