590

Roštěnka, y, f., Rostbraten, m. Dch.,
Džl., Kos., Tkč.

Roštěný. Vz Roštěná.

Roští m. roždí in Anlehnung an růsti.
Jag. Arch. XII. 215. Slečna z r. (nevěstka).
Hvz. Andělíček s r. (člověk rozpustilý; ne-
věstka). Us. Rgl. — R. = drobné kůstky,
jež po rozkrájení pečené husy na talíři zů-
stanou. U Chrud. Hk. — R. staré = stará
panna. Tkč.

Roštíce, e, f., zdrob. rošt. Rgl.

Roštín, a, m, ves u Zdounek. Tam
oblekli v zimě sv. Jakuba do kožicha. Vz
Sbtk. Krat. h. 199.

Roštlapil, a, m. B. Jos. Mnohoslav, nar.
1809., farář. † Vz Jg. H. 1. 621., Tf. Mtc.
188., Bačk. Písm. I. 520., Rk. Sl.

Roštní, Rost .

Roštovati, rösten. Rk.

Roštovina = dříví na rošť, Rostholz, n.
Sl. les.

Roštovitý, rostförmig. Sp.

Roštový R. hůl, Roststab, m., Šp., prut,
plocha, trámec, Šmr. 9., kyvadlo. ZČ. I.
160.

Roštýř, vz Roštéř. Vchř.

l.Rota =houf. Mkl. Etym. 282., Sv. ruk.
Al. 59., 1083., NM. 231. a K. II 22. I ty
rota Kvapilova (nadávka). Čce. Tkč A jiní
té roty s nimi. Krnd. 43. a j. R. loupež-
nická. Us. — R., Sekte, f. Za času Kristova
kázánie mezi židy byli sú tři roty: Farizei,
Saducei a Jesei. Hus. II. 367.

2. Rota, lyra. Hrajechu v húsle, v roty
a v bubny. Bj. (Reg. II. 6. 5. — Par. I. 15.
16.)

3. Rota. Kn. rožm. 134., List. fil. 1890.
176. (Mz.).

Rotační plocha, těleso, Hra., Stč. Zem.
453., 331., doba, rychlosť, ellipsoid, Stč.
Zem 235., 237., 356., magnetismus. ZČ. I.
7., prskoun, NA. III. 135., přístroj. Wld.

Rotan. Cf. Rstp. 1645.

Rotba = přísaha. Vký. Vz Rota, 3.

z Rotenburka Václ. 1819. Jg. H. 1. 621.

Rotění, n. = rocení. Slov. Kyt. Vz Ro-
titi.

Rotercuk, a, m., comes palatinus. GP.

Roth, a, m. B. Julius, prof. čes. realky
v Praze, nar. 1842. Vz Tf. H. 1. 179. —
R. Tom. 1782. Jg. H. 1. 621. — R., 1787.
Vz ib.

Rothšmid. R dové na staroměst. rynku.
Výb. II. 1271.

Rotiti. Cf. Mkl. Etym. 282., List. fil.
1870. 176. (Mz.). Petr sě poče kléti i r.
(přísahati). Hr. rk. 241. — koho = naň
hubovati. Sá. v Osv. 1872. 28. — se = hojně
vyrůstati. To se to rotí (o pýru). U Kdýně.
Rgl.

Rotivý, rebellisch. R. hlava (buřič, ne-
spokojenec). Us. — R. = rychle rostoucí a
se rozmnožující. U Kdýně. Rgl. Vz Rotiti.

Rotlerin, u, m., barvivo. KP. VI. 227.

Rotmo. Šik r., Rottenstellung, f. Čsk.
R. se řaditi, sich rottiren. Ib.

Rotně. S lidem r. jezdil (Žižka). Výb. II.
255.

Rotný zvuk, citherae, lyrae. Vz Rota,
2. Bibl.

Rotunda = koliště. Kmk. Kuk. I. 480.

Roub. Cf. Mkl. Etym. 281., List. fil. 1890.
181. (Mz) Svázali ho do roubu (do kozelce).
Us. Tkč.

Roubeliti, roubelovati = snopy roubelem
vázati. U Boskov. Jsk.

Roubení = zeď kolem zahrady. U Rokyc.
Fč., Rgl. — R. zámku bezpečného, Reif-
besatzung, f.; r. na desce střední, Mittel-
bruchbesatzung, f. Vz Včř. Z. I. 56., 57.

Roubeniny, pl., f. = pole u Veselíčka.
Pk

Roubík, roubel, roub, slov. rúblik. List.
fil. 1890. 181. (Mz.;. Stojí jako r. (jako
svíčka). Us. Tkč. — R. u tkadlců, Scher-
stab, m. Šp. — R. = sazečka, jíž se zna-
menají na zemi tečky, kam semena při sá-
zení přijíti mají. NA IV. 79. — R., a, m.,
os. jm. Arch. VII. 602., 719. R. Jindřich
z Hlavatec Mus. 1881. 73., 214.

Roubiš, e, m. = vrub, vroubek. Máš
u mne na r-ši. Sk. (Km. 1880. 620.). Na
svůj r. mluviti, jednati. U N. Kdýně. Rgl.

Roubiti Cf. Mkl. Etym. 281. R. = tou-
lati se, lajdati. Kudy pořád roubíš? Us.
Rjšk.

Roubovaný; -án, a, o, gepropft. R.
strom. Us. Pdl.

Roubšovka, y, f. = skála u Dalečína.
Pk.

Roučí = rychlý. V záp. i ve vých. Čech.,
na Slov. Km. 1883. 667. — Kká. K sl. j.
60., Mkl. Etym. 276, — R. = raný. Rst.
482.

Ronda, y, f. = hrouda. Us. Rgl.

Rouditi = rzí poskvrniti. Od železa
prádlo se roudí (poroudí). ČT. Tkč.

Roudka, y, f., ves na Mor. Ve Velké či
Hrubé Roudce na Mor. nazývají se oby-
vatelé hruborouteckou vrchností. Vz Sbtk.
Krat. h. 201.

Roudnický, ého, m. Sbn. 326.

Roudnictví = rudnictví, Erzbau, m. Pal.
Rdh. I. 160.

Roudník, míst. jm. u Ohrozimě.

Roudný, vrch Pam. arch. I. 178.

Rouge, z fr. (rúž) = červená látka. Cf.
Šfk Poč. 341.

Rouhanlivě mluviti = rouhavě. Dvor.

Rouhati. Cf. Mkl. Etym. 276. — se
komu jak: křivě. Hus II. 103.

Rouhavý proti komu: proti bohům.
Lpř. Sl. I. 30.

Roucha. Cf. Mkl. Etym. 282.

Rouchání, n. = práskání bičem. — R. =
kašel. Kdo bude tu ustavičné r. poslouchati?
ČT. Tkč.

Rouchati = silně kašlati; práskati. ČT.
Tkč.

Rouchavec, vce, m. = kašlavec. ČT. Tkč.

Roucho. Mkl. Etym. 282., List. fil. 1890.
195. (Mz ). R. kostelní, počestné a pokorné,
Št.,lněné, BO., bohoslužebné, křestní, obřadní,
smuteční, umrlčí, Hnoj., chodící, Let, Výb.
II. 342., 839., ložní. Výb. I. 1002., 1004.
Pobral rúcho. Půh. II. 411. Krásný čin juž
sám se halí ve krásného slova roucho. Vrch.
R. ot hedvábie. Sv. ruk. 6. Rúcha jsú často
znamenie člověčie mysli; Oděje tě v nové
rúcho. St. Kn. š. 163 , 17. Lépe v svátek