592

Routička. Cf. Rstp. 68.-69., Mllr. 48.

Routinovaný = obratný, zhašený, zbě-
hly, routinirt. Us. Kutn.

Routiti. Cf. Mkl. Etym. 279 , List. fil.
1890. 198. (Mz.).

Routokvětý. Rosc. 153., Ott. II. 1050.

Routovitý. Vz Rstp. 268.

Roužnouti. Stran rozžžíci vz Žéci, Roz-
žíci.

Rov = hrob. Provodie mě až do rova.
Homl. v. 299. Tělo mají v rovu červi
sniesti. Št. Kn. š. 6. (21.). — V MV. pa-
dělaná glossa. Pa. 46. — R. podélný, hutný,
Längsrösche beim Schürfen. Hř. — R =
jáma v zemi vykopaná, do níž se plodiny
hlízaté ukládají. R. pod-, nadzemní. NA.
IV. 84.

Rovadla. pl., n, = máry. Slov. Tóth.

Rováš. Mkl Etym 282. Na cudzí r. sa za-
bávať. Zátur. Na metr dlouhá čtyrhranná hůl,
rováš, pokrytá různými vruby, toť kniha,
do níž bača zapisuje. Pokr. Pot. II. 70. To
všetko pôjde na tvoj r. Mt. S. I. 97. Krč-
márečka naša, daj nám bez r-ša, r. sa ti
ztratí, ktože ti zaplatí? Pokr. Pot. II. 70.
— Koll. Zp. II. 429. O r-ši vz více v Dbš.
Obyč. 77—78.

Rovášek, vz Rováš. — R. = vdolek na-
ditý mákem. Na jihových. Mor. Brt. L. N.
II. 116.

Rovášík, u, m. = rováš. Mor. a slov.
Sš. P. 277., Koll. Zp. I. 202.

Rovášiti = na rováš zařezávati, kerben.
Hrvát. Šd.

Rovášník, a, m. = kdo nařezával rezky
do rováše, obecní zapisovatel. Dbš. Obyč.
77.

Roveň = rovina. Přeutěšená r. Troj. R.
souřadnic, Coordinatenebene; r. obrazu, Bild-
ebene. Nz. I míjechu rovně i hory. Rkk. 13.
Také tu jest některaká krásná rovně. Mill.
28. (125.). Jedíše po tej rovni. Ev. olom. 6.
(44). Když čbán na rovni bieše. Hr. Rk.
389. Krpcom koňa pichne a cez roveň, ko-
peň cvála v turecké leženie. Orl. III. 302.
Před městem na jednej rovni. Kat. 2764. —
R. = rovný. Nevím mu roveň U Dobr.
Vk. Nech si každý šuhaj svoju roveň hladá.
Koll. Zp. II. 371. By bylo od Boha, rád
bych trpěl, ale od svého rovně, neb od
nižšieho nemohu trpěti. Št. Neb mej bolesti
rovně nikděž nenie; Činí sě ve všem Bohu
rovné. Hr. ruk. 113., 237. Aby každý sobě
hledal rovně. Št. Kn. š. 64. Nikde jiej ne-
byla rovně, aequalis. Kat. 121. — Št. Kn.
š. 161., 162., 163., 165., 249. — R. = rov-
nosť. Na r. postaviti, gleichstellen. Dch.
Šlechta polská se brzy začínala stavěti na
r. s králem. Tč. exc.

Rovenečka, y, f. = rovinečka. Mor. Brt.
P. 90.

Rovénky, pl., f. = pole ve Slez. Šd.

Rovensko Tam mají prý výbornou šíp-
kovou omáčku; Panně Marii zavěsili ne-
pravé korále; Až do r. 1877. byli všichni
rovenští po smrti spaseni; Do radnice lezou
tam po otýpkách a na ciferníku nemají
sedmičky. Vz Sbtk. Krat. h. 96.

Rovenství = rovnosť Kar. 7., Arch. I.
232., Výb. II. 650., Ž. kl. (331.).

Rovesnice, e, f. = vrstevnice, rovennice.
Laš. Brt. D. 146., Tč. Slov. Dbš. Sl. pov.
1. 13.

Rovesník, a, m. = rovenník, vrstevník.
Mor. Tč., Brt. D. 114., Vck., Vký. Slov.
Sb. sl. ps., Dbš. Obyč. 8., Mkl. Etym. 226.

Rovík, u, m. = malý rov, Cuvette, f.
Čsk.

Rovina. R. asymptotická, křivosti, nor-
mal, normalná, obzorná (v persp.), osku-
lační, otáčení, paprsková, promítající, pro-
tější (v persp.), průmětná, souměrnosti,
řídící, středová, styčná, tečná, totožnosti,
úběžná (unendlich ferne), vrcholová, zá-
kladní, vertikalná, svazek rovin, Ebenen-
büschel, n., Jrl. 266., 228., 120., 326., 21.,
424., 189., 404., 425.. dopadu, kyvu, mo-
mentová, plování, souměrnosti, ZČ. I. 58.,
154., 297., III. 36., nakloněná, MS. 21.,
defilovní n. rovnací, dohledná, nárysná,
obrazná, přetvorná, prostorová, průrysná,
půdorysná, těžná, NA. III. 147., V. 49., 53.,
54., 60., 80., 81., 83., 138., 391., kyvadlová,
poledníková, rovníková, slunníková, Stč.
Zem. 60, 61., 71., 72., 76., 87., 118., při-
lnulá, Vnč. 3., sil. Pck. 55. Geometrie v ro-
vině (planimetrie). Jd. Cf. Plocha. — R. =
vrch u Velenie; Na R-nách, vrch u Srb,
sam. u Libovic, u Hvězdy u Slaného.

Rovinák, a, m. = obyvatel rovin. Msr.

Rovinatý. Hdž. Čít. 159., Phľd. IV. 247.,
Nz., Tbz.

Rovinný, eben. R. křivka, ebene Curve,
Nz., tvar, Dch., hladina, plocha, povrch,
stěna, ZČ., obrazec, NA., moment, SP., rošt,
Šmr., čáry. Vnč. 2.

Rovinoměr, u, m., Sohlwaage, f. Hrbk.

Rovinovatý R. krajina. Výb. II. 1566.

Rovinový, eben. R. plocha. ZČ.

Rovnáček, čka, m., Bestreckholz, n.

Rovňačka, y, t. = rovenice. Dhnl.

Rovnadlo, a, n. = rovnací stroj, Richt-
maschine Hř.

Rovnak = rovnako. Slov. A platí r.
všade. Dbš. Úv. 107., l10.

Rovňák. Také mor. Šd.

Rovnako. Také laš. Brt. D. 175.

Rovnakosť, i, f. = rovnosť. Slov. N. Hlsk.
III. 410., Phľd. II. 4. 119. R. ľudu neve-
dela si vytvoriť hlavu. Lipa II. 121.

Rovnaký = rovný, aequalis. Mor. a slov.
Dva raky, šnupka tabáky, bude břuch r-ký
(stejný). Laš. Tč. Žena stavu vysokého, ta
si hladá r-ho. Koll. Zp. II. 279. — Phľd.
II. 4. 119., Zbr. Múdr. živ. II. 97.

Rovňan, a, m. = obyvatel roviny. Val.
Vck., Brt. L. N. I. 169. Cf. Vršan.

Rovnati co: plech, spannen, Včř., sváry,
pře. Šmb. — co k čemu. Roztáhni milosť
každý, jakž najlép móž, k svým přátelóm
a pak k té milosti rovnaj a táhni tu mi-
losť, jížto dalejší miluješ. Št Kn. š. 43. —
co kde kdy. Před desíti lety zemi nad
ní rovnali (zemřela). Us. Fč. — co, se
komu. R. někomu stezky, Vrch., cestu.
Šmb. Stařec rovná se dítěti. Us. Neroď
skotu jich (pacholků) r. Sv. rnk. 274. —
se komu v čem. Jemuž nemóž nižádný
se r. v zlatě. Výb. II. 589. — co jak.
Jenom to umět pěkně r. Us. Msk.