595

90. b. R. r-ho najde. Bž. ex. — komu,
čemu. Úhel odrazu roven jest úhlu do-
padu. ZČ. III. 36. Dvě veličiny rovné třetí
jsou r-mi i mezi sebou. Šim. 2. Někoho
jinému za rovna držeti. J. tr. Sobě rovným.
Pož. 9. Všecky tři osoby sobě jsú rovny ;
Chtě r. býti Bohu. Št. Kn. š. 15., 20. —
komu v čem: v boji. Lpř. Buoh nechce
vás sobě rovny mieti v umienie. Rkp. Mus.
1884. 240. Kto rovný tobě v svatosti ? Anth.
I. 3. vd. 6. Obě (městě) sta rovně ve zlosti.
Pass. 307. Pán dobrý a pastýř dobrý v po-
vahách jsou sobě rovni. Us. Bž. Jsou jim
rovni v milosti. Hus I. 317. — komu čím:
cenou. Bohům tváří roven byl. Lpř. Kdo
srdcem roven vám? Kká. Rodem jsem mu
r.; Ale znali se přirozením rovni. Výb. II.
41., 1397. Ne lúpežem chtěl jest býti rovný
Bohu; R. otci i duchu sv. božstvím v moci.
Hus II. 89., III. 255. — nač. R mu buď na
vše roven. Výb. I. 916. — kde. Před zá-
konem jsou si všichni rovni. Us. — podlé
čeho. Za Št. polož: Kn. š. 15. — ke komu.
Že ty nejsi ke mně rovná. Brt. N. p. I. 110.
(51.). — R. = slušný atd. Troj. k. 12.
Budeliť mne moci rovné potkati, chciť rád
přijieti. 1445. Pakliby která strana na rov-
ném a na právě nechtěli dosti mieti. 1416.
(Pal. Rdh. I. 185.). Postavte přede mnou
vše rovná slova (mluvte pravdu). Č. Kn. š.
92. Podánie rovné zavrci. Výb. II. 43. R.
trh. Hr. rk. 397. Najdél trá rovné. Št. Ř.

91. a. Sv. Petr vraždu trojí pokládá a
pomstu těch vražd rovnú nazývá. Hus I.
157. — R. = les u Sedlce v Tábor.

Royko, a, m. — R. Kašp. 1744.-1819.,
hist. Vz Bačk. Písm. I. 200, ZI. Jg. 131.,
Tf. Mtc. 7.

Royt, a, m. = R. Václ., gymn. ředitel
v Brně, nar. 1827. Vz Tf. H. 1. 151., 163.

Roz-. Cf. Jurs. 23.-34., Brt. D. 169., 151.
(Rozbože), Brt. Ruk. 69., Mkl. Etym. 226.

2. Roza Klepetářova = klepna. Držte
jazyk za zuby, je tady R. K. U N. Brodu.
Semr.

Rozavený; -en, a, o = otevřený. Hladel
na mňa s r-nú hubú. Slov. Rr. Sb.

Rozbácanec, nce, m. = rozpranec, roze-
žranec. Mor. slov. Šd.

Rozbácanosť, i, f. = rozežranosť, tlu-
stosť. Mor. Wrch.

Rozbácaný = rozežraný, tlustý. Mor.
Wrch., Šd., Vck.

Rozbácati se = rozezrati se, mnoho jísti.
Mor., slov. Šd.

Rozbáčiti si co = rozmysliti. Slov. Šd.,
Dbš. Za dvermi palica (hůl), na klinku
korbač (karabáč), jak nebudeš dobrá, teraz
si rozbač. Koll. Zp. I. 240.

Rozbahněný, kothig. — R. = zkažený.
Má r. žaludek. U Chroustova u Milet. Tbnk.

Rozbahniti. Je-li tam r-něno, nelze tam-
tudy jeti. Us. Ntk. Rýn rozbahňuje se při
ústí svém do jezera bodamského. Kř. 36.

Rozbal, u, m., Auspackung, f. Šd.

Rozbambušiti = rozpárati kuchaje. R.
zajíce a p. Zlínsky. Brt. D. 261.

Rozbarúchaný; -án, a, o = rozházený,
neupořádaný, neustlaný. R. lůžko. Mor. Šd.
R. most (pobouraný). Brt. D. 346.

Rozbarúchati = rozházeti, rozbořiti. Vz
Rozbarúchaný (dod.). Mor. Šd., Brt.

Rozbasamtěný = rozbitý, ČT. Tkč.; roz-
zlobený. Us.

Rozbasamtiti něco = na dobro roz-
tlouci. ČT. Tkč.— koho = rozzlobiti. Us.

Rozbáťaný. Je to báta r-ná (loula, lou-
davec, hlupec). Čce. Tkč.

Rozbečený. To je ovce r-ná (plačtivec).
Us Tkč.

Rozběh teploty denní, pohybu mořské
hladiny (amplitudo). Stč. Zem. 518., 757.

Rozběhnouti se. Máme dnes tak roz-
běháno (viel Arbeit, Lauferei), že se ani
najísti nemůžeme. Us. Wrch. Dítě se nám
už rozběhlo (počalo běhati). Šml. Hlas se
rozbíhá. Dk. — kam. Rozběhnouti se k ně-
komu. Dač. 125. — odkud (kdy). Od nieho
sie rozbiehu. Pass. Všichni se této noci ode
mne rozběhnete. Drk. Mus. 1888. 332.

Rozběchaný = rozbácaný (dod.). U Star.
Jič. Vhl.

Rozbeka, y, m. a f. = dítě, jež se snadno
rozbečí, rozpláče; člověk plačtivý, Flent-
seher, m. V Plaště. Prk.

Rozbekaný = rozbeka (dod.). Mor. Vhl.

Rozbělesy. Cf. Pal. Rdh. II. 407.

Rozběra, y, f Krok III. 228.

Rozběrač rud, Erzscheider, m. Hř.

Rozběravý, analytisch. Rk.

Rozběsiti. Bouře r-la se nad údolím.

Rozbetovať kde co = bez potřeby roz-
dati. Mor. Neor.

Rozběžitý. R. mdloba. Pravn. 1212.

Rozběžka, y, f. = rozběžná čára. Jd.,
Nz.

Rozběžnosť, i, f., Divergenz, f. Ssk.

Rozběžný, rozběžitý, divergent. R. čára,
řada. Nz.

Rozbíhavě, divergirend. Mj.

Rozbíhavý. R. přímky, Jd., paprsky.
R. mysl, Šml. I. 204., povídání. A. Jeřábek.

Rozbíječ, e, m. R. statků, Güterschläch-
ter. Neč.

Rozbíjeti, vz Rozbiti.

Rozbíratel, vz Rozběratel, Analytiker,
m. Šp.

Rozbírka, y, f. = rozebrání. R. prvního
svazku knihy. Geissler. — R. rud, Erz-
scheidung. Hř.

Rozbitek = rozbitina. Čsk. — R., Thei-
lung des Baufeldes, v horn. Hrbk.

Rozbiti. — co: pec (péci koláčů, až pec
ani nestačí). U Žamb. Dbv. Mohli k nám
dvéře r. (pořád k nám chodili). Us. Vk. —
se oč. Vodopád o skály se rozbíjí. Us.
Pdl. Ďábel se sám o boží muky rozbije.
Us. Bž. — se čím. Dorozumění rozbilo se
jeho nepovolností (přenes., lépe: zmařilo
se, zkazilo se). Brs. 2. vd. 215. — koho
kam. Jiní na kříž rozbíjeni. Kom. Lab.
105. — kde. Čalouny okolo něčeho r. Pož.
295.

Rozbitina. R-ny lodní, Lpř., lidu (Trüm-
mer), názvu Srbů (Verfall). Šf. Strž. I. 387.,
II. 51. — Koll. III. 279.

Rozbitnosť, i, f., Zerbrechlichkeit. Bern.

Rozbitovati. Mezi sebou je r-vali. Šf.
Strž. II. 743. Všecky kořisti jeho rozbituješ
sobě. Br.