Předchozí (594)  Strana:595  Další (596) |
|
|||
595
|
|||
|
|||
90. b. R. r-ho najde. Bž. ex. — komu,
čemu. Úhel odrazu roven jest úhlu do- padu. ZČ. III. 36. Dvě veličiny rovné třetí jsou r-mi i mezi sebou. Šim. 2. Někoho jinému za rovna držeti. J. tr. Sobě rovným. Pož. 9. Všecky tři osoby sobě jsú rovny ; Chtě r. býti Bohu. Št. Kn. š. 15., 20. — komu v čem: v boji. Lpř. Buoh nechce vás sobě rovny mieti v umienie. Rkp. Mus. 1884. 240. Kto rovný tobě v svatosti ? Anth. I. 3. vd. 6. Obě (městě) sta rovně ve zlosti. Pass. 307. Pán dobrý a pastýř dobrý v po- vahách jsou sobě rovni. Us. Bž. Jsou jim rovni v milosti. Hus I. 317. — komu čím: cenou. Bohům tváří roven byl. Lpř. Kdo srdcem roven vám? Kká. Rodem jsem mu r.; Ale znali se přirozením rovni. Výb. II. 41., 1397. Ne lúpežem chtěl jest býti rovný Bohu; R. otci i duchu sv. božstvím v moci. Hus II. 89., III. 255. — nač. R mu buď na vše roven. Výb. I. 916. — kde. Před zá- konem jsou si všichni rovni. Us. — podlé čeho. Za Št. polož: Kn. š. 15. — ke komu. Že ty nejsi ke mně rovná. Brt. N. p. I. 110. (51.). — R. = slušný atd. Troj. k. 12. Budeliť mne moci rovné potkati, chciť rád přijieti. 1445. Pakliby která strana na rov- ném a na právě nechtěli dosti mieti. 1416. (Pal. Rdh. I. 185.). Postavte přede mnou vše rovná slova (mluvte pravdu). Č. Kn. š. 92. Podánie rovné zavrci. Výb. II. 43. R. trh. Hr. rk. 397. Najdél trá rovné. Št. Ř. 91. a. Sv. Petr vraždu trojí pokládá a
pomstu těch vražd rovnú nazývá. Hus I. 157. — R. = les u Sedlce v Tábor. Royko, a, m. — R. Kašp. 1744.-1819.,
hist. Vz Bačk. Písm. I. 200, ZI. Jg. 131., Tf. Mtc. 7. Royt, a, m. = R. Václ., gymn. ředitel
v Brně, nar. 1827. Vz Tf. H. 1. 151., 163. Roz-. Cf. Jurs. 23.-34., Brt. D. 169., 151.
(Rozbože), Brt. Ruk. 69., Mkl. Etym. 226. 2. Roza Klepetářova = klepna. Držte
jazyk za zuby, je tady R. K. U N. Brodu. Semr. Rozavený; -en, a, o = otevřený. Hladel
na mňa s r-nú hubú. Slov. Rr. Sb. Rozbácanec, nce, m. = rozpranec, roze-
žranec. Mor. slov. Šd. Rozbácanosť, i, f. = rozežranosť, tlu-
stosť. Mor. Wrch. Rozbácaný = rozežraný, tlustý. Mor.
Wrch., Šd., Vck. Rozbácati se = rozezrati se, mnoho jísti.
Mor., slov. Šd. Rozbáčiti si co = rozmysliti. Slov. Šd.,
Dbš. Za dvermi palica (hůl), na klinku korbač (karabáč), jak nebudeš dobrá, teraz si rozbač. Koll. Zp. I. 240. Rozbahněný, kothig. — R. = zkažený.
Má r. žaludek. U Chroustova u Milet. Tbnk. Rozbahniti. Je-li tam r-něno, nelze tam-
tudy jeti. Us. Ntk. Rýn rozbahňuje se při ústí svém do jezera bodamského. Kř. 36. Rozbal, u, m., Auspackung, f. Šd.
Rozbambušiti = rozpárati kuchaje. R.
zajíce a p. Zlínsky. Brt. D. 261. Rozbarúchaný; -án, a, o = rozházený,
neupořádaný, neustlaný. R. lůžko. Mor. Šd. R. most (pobouraný). Brt. D. 346. |
Rozbarúchati = rozházeti, rozbořiti. Vz
Rozbarúchaný (dod.). Mor. Šd., Brt. Rozbasamtěný = rozbitý, ČT. Tkč.; roz-
zlobený. Us. Rozbasamtiti něco = na dobro roz-
tlouci. ČT. Tkč.— koho = rozzlobiti. Us. Rozbáťaný. Je to báta r-ná (loula, lou-
davec, hlupec). Čce. Tkč. Rozbečený. To je ovce r-ná (plačtivec).
Us Tkč. Rozběh teploty denní, pohybu mořské
hladiny (amplitudo). Stč. Zem. 518., 757. Rozběhnouti se. Máme dnes tak roz-
běháno (viel Arbeit, Lauferei), že se ani najísti nemůžeme. Us. Wrch. Dítě se nám už rozběhlo (počalo běhati). Šml. Hlas se rozbíhá. Dk. — kam. Rozběhnouti se k ně- komu. Dač. 125. — odkud (kdy). Od nieho sie rozbiehu. Pass. Všichni se této noci ode mne rozběhnete. Drk. Mus. 1888. 332. Rozběchaný = rozbácaný (dod.). U Star.
Jič. Vhl. Rozbeka, y, m. a f. = dítě, jež se snadno
rozbečí, rozpláče; člověk plačtivý, Flent- seher, m. V Plaště. Prk. Rozbekaný = rozbeka (dod.). Mor. Vhl.
Rozbělesy. Cf. Pal. Rdh. II. 407.
Rozběra, y, f Krok III. 228.
Rozběrač rud, Erzscheider, m. Hř.
Rozběravý, analytisch. Rk.
Rozběsiti. Bouře r-la se nad údolím.
Rozbetovať kde co = bez potřeby roz-
dati. Mor. Neor. Rozběžitý. R. mdloba. Pravn. 1212.
Rozběžka, y, f. = rozběžná čára. Jd.,
Nz. Rozběžnosť, i, f., Divergenz, f. Ssk.
Rozběžný, rozběžitý, divergent. R. čára,
řada. Nz. Rozbíhavě, divergirend. Mj.
Rozbíhavý. R. přímky, Jd., paprsky.
R. mysl, Šml. I. 204., povídání. A. Jeřábek. Rozbíječ, e, m. R. statků, Güterschläch-
ter. Neč. Rozbíjeti, vz Rozbiti.
Rozbíratel, vz Rozběratel, Analytiker,
m. Šp. Rozbírka, y, f. = rozebrání. R. prvního
svazku knihy. Geissler. — R. rud, Erz- scheidung. Hř. Rozbitek = rozbitina. Čsk. — R., Thei-
lung des Baufeldes, v horn. Hrbk. Rozbiti. — co: pec (péci koláčů, až pec
ani nestačí). U Žamb. Dbv. Mohli k nám dvéře r. (pořád k nám chodili). Us. Vk. — se oč. Vodopád o skály se rozbíjí. Us. Pdl. Ďábel se sám o boží muky rozbije. Us. Bž. — se čím. Dorozumění rozbilo se jeho nepovolností (přenes., lépe: zmařilo se, zkazilo se). Brs. 2. vd. 215. — koho kam. Jiní na kříž rozbíjeni. Kom. Lab. 105. — kde. Čalouny okolo něčeho r. Pož. 295. Rozbitina. R-ny lodní, Lpř., lidu (Trüm-
mer), názvu Srbů (Verfall). Šf. Strž. I. 387., II. 51. — Koll. III. 279. Rozbitnosť, i, f., Zerbrechlichkeit. Bern.
Rozbitovati. Mezi sebou je r-vali. Šf.
Strž. II. 743. Všecky kořisti jeho rozbituješ sobě. Br. |
||
|
|||
Předchozí (594)  Strana:595  Další (596) |