602

Rozeznačení, n., distinctio, V.V. 25. Vz
Rozeznání.

Rozeznačený, distinctus. V.V. 24.

Rozeznačiti, distinguere. VV. 21.

Rozeznalivý, erkennbar, unterscheidbar.
R. útvar. Št. III. 446.

Rozeznání. Št. Kn. š. 25., 103. R., di-
stinctio, Skočd. 199., vytčení znaků, jimiž
se pojmy druh od druhu liší. Hš. R. do-
brého od zlého. Kol. 3. Ta věc na r. (první
pohled) je nepatrná. ČT. Tkč. Trojice není
dělná, avšak jest (v ní) r., man kann an
ihr unterscheiden; Rozličnosti, jimiž mají
jedny věci od druhých r. Šd. — R. právní.
Bez spravedlivého r. nemá král nikomu
úřad bráti. Beck. II 1. 21.

Rozeznaný. Zůstavil to na r-nou jiným.
Kom.

Rozeznatek, tku, m., Unterscheidungs-
merkmal, n. Váňa.

Rozeznati co od čeho (čím): podstatu
od případku. V.V. 6. Zlé od dobrého r. Št.
Kn. š. 37. Věci důležitější od věcí méně
důležitých Rozeznávány jsou tiskem. Ndr.
— mezi čím. Ta pře byla mezi nimi ro-
zeznána; Aby to mezi nimi rozeznal. Arch.
VII. 468., 549. — co s čím. Aby rozeznal
pravdu s křivdú. Št. Kn. š. 36. — co kde.
Leč při apoštolech dvojí věc rozeznávati
potřeba. Sš. II. 7. — koho o čem jak.
Aby je v tom spravedlivě r-li. Výb. II.
966. — se jak. R-znávali se na dvě pod-
čeledi. J. Lpř. Podlé pravidla soudcové
lidské spravedlnosti r-vají. Kol. 3.

Rozeznávač, e, m., Unterscheider, Schieds-
mann, m. Rk.

Rozeznávavosť, i, f., Unterscheidungs-
gabe, f. Dch.

Rozeznávavý, unterscheidend. Vch. Ar.
II. 67.

Rozezpívati co kde. V nich rozezpívej
duši. Kká.

Rozezvučeti se, ertönen, zu tönen be-
ginnen. Zvony se R-ly. Dch. — se kudy.
Jásot po městě se r-čel. Msn. Or. 25. —
se čím. Tím se r-čí skály. Vrch.

Rozežhranec, nce, m. = veliký jedlík.
Vck. Vz Rozežranec.

Rozežhraný = rozežraný.

Rozežranec, nce, m. = rozežhranec. —
R. = rozpustilec, ausgelassener Mensch.
Mor. Škd.

Rozežrati. Neštovice po tváři se roz-
žírají. Ler.

Rozfackovati koho, abohrfeigen. ČT.
Tkč.

Rozfantiti = rozlobiti. Hned se r-tí. Ty
fantile r-ný. ČT. Tkč.

Rozflanhářiť = promarniti. Mor. Brt. D.
262.

Rozfňukati, rozfňučeti se = rozplakati
se. Fňučil rozfňučený.

Rozfoukati oheň v peci. Kká. Co skrbná
matka nashromažďovala, to marnotratný syn
chce rozfúkať. Rr. Sb.

Rozfrfniti = rozpiplati. Mor. Vck.

Rozfrkati, rozfrknouti = rozházeti. Val.
Vck.

Rozfrnadiť = promarniti. Slov. Dbš.
Sl. pov. III. 86.

Rozfrndati = promarniti. U Kr. Hrad.
Kšť. — se = rozběhati se. Frnda rozfrn-
děná. Čce. Tkč.

Rozfrejmarčiti = rozkramařiti, rozpar-
tykovati. ČT. Tkč.

Rozfrněnec, nce, m. = uplakanec. Us.
Tkč.

Rozfrněný = rozplakaný. Us. Tkč.

Rozfrniti se = rozplakati se. Us. Tkč.

Rozfúraný = roztrhaný. Slov. Rr. Sb.

Rozgábati, vz Gábati (2. dod.).

Rozgábený = rozepjatý, otevřený, auf-
geknöpft, offen. R. košile, huba. Mor. Vck.

Rozgábiti, rozgabovati = otevříti do
kořán, weit öffnen. R. Hubu, košili. Mor.
Vck.

Rozgajdaný = rozkasaný, rozcuchaný.
Val. Vck., Brt. D. 262.

Rozgazdovati = prohospodařiti. Slov.
Hdž. Šlb. 87.

Rozgébiť = rozgábiť. Vck., Brt. D. 211.

Rozglábený = do kořán otevřeny. Brt.
D. 262.

Rozglábnouti = rozgábiť. R. na někoho
hubu. Mor. Prss.

Rozgrúněný - na grúně rozdělený. Slov.
DŠk. II. 124.

Rozgučiti, rozgučovati = rozčechrati. R.
vlasy. U Frenšt. Čes. mor. ps. 246.

Rozha, koř. rozh. Cf. Bž. 41., 51., Mkl.
aL. 290., Lg. kr. v. 123., Sš. P. 49., 760.
R., agresta. Sv. ruk. 321. R. olivová. M. R.
palmová; Pod stínem rozh. B. olom. Ezech.
17., 23., ZN. Rubáchu roždie ZN. Roždie
dřieva listnatého; Překrásný byl (strom)
v rozšíření roždie svého. BO.

Rozhačka, y, f. = rozsývka. V Podluží.
Brt.

Rozhadrovaný, zerrissen. R. děti. Schz.

Rozhajdaný = nedbale ustrojený. Kr
Hrad. Kšť.

Rozhajdati se = zvolna se hnouti. Nežli
se rozhajdá. Čce. Tkč.

Rozhaliti co z čeho. Osv. V. 756.

Rozhaluzený. Slovo po všech nářečích
r-né. Šf. Strž. I. 222.

Rozhánivý, zertheilend. R. léky. Nz. lk.

Rozhára, y, f. = ženská nepořádně ustro-
jená. Čce. Tkč.

Rozháralý. R. tvář, Č. Kn. š. 339.,
srdce. Msn. Or. 82.

Rozháraný. R. city, Šml., Hrts., po-
chodně, Dch., plamen, Stč., proud vášní,
Čch., mysl. Čce. Tkč. — R. = rozvařený,
zerkocht. R. brambory. Čce. Tkč. — R.
rozházený, roztrhaný, rozcuchaný, neupra-
vený. R. kabát; Ta naše děvka chodí r-ná
jako nějaká rozhára; R. vlasy. Cce. Tkč.
R. poměry (nespořádané, rozervané). Us.

Rozhárati. — se več. Jiskra rozhárá
se v požár. Dk. — R. = rozházeti, roz-
trhati, rozcuchati. Čce. Tkč,

Rozharmoniti se = rozhněvati se. ČT.
Tkč.

Rozhazov, u, m. = rozhaz. Nemá nic
na r. Us. Rgl.

Rozhazovadlo, a, n. = přístroj sladov-
nický, Anschwänzvorrichtung, f. Zpr. arch.
VIII. 65., KP. V. 309.