Předchozí (601)  Strana:602  Další (603) |
|
|||
602
|
|||
|
|||
Rozeznačení, n., distinctio, V.V. 25. Vz
Rozeznání. Rozeznačený, distinctus. V.V. 24.
Rozeznačiti, distinguere. VV. 21.
Rozeznalivý, erkennbar, unterscheidbar.
R. útvar. Št. III. 446. Rozeznání. Št. Kn. š. 25., 103. R., di-
stinctio, Skočd. 199., vytčení znaků, jimiž se pojmy druh od druhu liší. Hš. R. do- brého od zlého. Kol. 3. Ta věc na r. (první pohled) je nepatrná. ČT. Tkč. Trojice není dělná, avšak jest (v ní) r., man kann an ihr unterscheiden; Rozličnosti, jimiž mají jedny věci od druhých r. Šd. — R. právní. Bez spravedlivého r. nemá král nikomu úřad bráti. Beck. II 1. 21. Rozeznaný. Zůstavil to na r-nou jiným.
Kom. Rozeznatek, tku, m., Unterscheidungs-
merkmal, n. Váňa. Rozeznati co od čeho (čím): podstatu
od případku. V.V. 6. Zlé od dobrého r. Št. Kn. š. 37. Věci důležitější od věcí méně důležitých Rozeznávány jsou tiskem. Ndr. — mezi čím. Ta pře byla mezi nimi ro- zeznána; Aby to mezi nimi rozeznal. Arch. VII. 468., 549. — co s čím. Aby rozeznal pravdu s křivdú. Št. Kn. š. 36. — co kde. Leč při apoštolech dvojí věc rozeznávati potřeba. Sš. II. 7. — koho o čem jak. Aby je v tom spravedlivě r-li. Výb. II. 966. — se jak. R-znávali se na dvě pod- čeledi. J. Lpř. Podlé pravidla soudcové lidské spravedlnosti r-vají. Kol. 3. Rozeznávač, e, m., Unterscheider, Schieds-
mann, m. Rk. Rozeznávavosť, i, f., Unterscheidungs-
gabe, f. Dch. Rozeznávavý, unterscheidend. Vch. Ar.
II. 67. Rozezpívati co kde. V nich rozezpívej
duši. Kká. Rozezvučeti se, ertönen, zu tönen be-
ginnen. Zvony se R-ly. Dch. — se kudy. Jásot po městě se r-čel. Msn. Or. 25. — se čím. Tím se r-čí skály. Vrch. Rozežhranec, nce, m. = veliký jedlík.
Vck. Vz Rozežranec. Rozežhraný = rozežraný.
Rozežranec, nce, m. = rozežhranec. —
R. = rozpustilec, ausgelassener Mensch. Mor. Škd. Rozežrati. Neštovice po tváři se roz-
žírají. Ler. Rozfackovati koho, abohrfeigen. ČT.
Tkč. Rozfantiti = rozlobiti. Hned se r-tí. Ty
fantile r-ný. ČT. Tkč. Rozflanhářiť = promarniti. Mor. Brt. D.
262. Rozfňukati, rozfňučeti se = rozplakati
se. Fňučil rozfňučený. Rozfoukati oheň v peci. Kká. Co skrbná
matka nashromažďovala, to marnotratný syn chce rozfúkať. Rr. Sb. Rozfrfniti = rozpiplati. Mor. Vck.
Rozfrkati, rozfrknouti = rozházeti. Val.
Vck. Rozfrnadiť = promarniti. Slov. Dbš.
Sl. pov. III. 86. |
Rozfrndati = promarniti. U Kr. Hrad.
Kšť. — se = rozběhati se. Frnda rozfrn- děná. Čce. Tkč. Rozfrejmarčiti = rozkramařiti, rozpar-
tykovati. ČT. Tkč. Rozfrněnec, nce, m. = uplakanec. Us.
Tkč. Rozfrněný = rozplakaný. Us. Tkč.
Rozfrniti se = rozplakati se. Us. Tkč.
Rozfúraný = roztrhaný. Slov. Rr. Sb.
Rozgábati, vz Gábati (2. dod.).
Rozgábený = rozepjatý, otevřený, auf-
geknöpft, offen. R. košile, huba. Mor. Vck. Rozgábiti, rozgabovati = otevříti do
kořán, weit öffnen. R. Hubu, košili. Mor. Vck. Rozgajdaný = rozkasaný, rozcuchaný.
Val. Vck., Brt. D. 262. Rozgazdovati = prohospodařiti. Slov.
Hdž. Šlb. 87. Rozgébiť = rozgábiť. Vck., Brt. D. 211.
Rozglábený = do kořán otevřeny. Brt.
D. 262. Rozglábnouti = rozgábiť. R. na někoho
hubu. Mor. Prss. Rozgrúněný - na grúně rozdělený. Slov.
DŠk. II. 124. Rozgučiti, rozgučovati = rozčechrati. R.
vlasy. U Frenšt. Čes. mor. ps. 246. Rozha, koř. rozh. Cf. Bž. 41., 51., Mkl.
aL. 290., Lg. kr. v. 123., Sš. P. 49., 760. R., agresta. Sv. ruk. 321. R. olivová. M. R. palmová; Pod stínem rozh. B. olom. Ezech. 17., 23., ZN. Rubáchu roždie ZN. Roždie dřieva listnatého; Překrásný byl (strom) v rozšíření roždie svého. BO. Rozhačka, y, f. = rozsývka. V Podluží.
Brt. Rozhadrovaný, zerrissen. R. děti. Schz.
Rozhajdaný = nedbale ustrojený. Kr
Hrad. Kšť. Rozhajdati se = zvolna se hnouti. Nežli
se rozhajdá. Čce. Tkč. Rozhaliti co z čeho. Osv. V. 756.
Rozhaluzený. Slovo po všech nářečích
r-né. Šf. Strž. I. 222. Rozhánivý, zertheilend. R. léky. Nz. lk.
Rozhára, y, f. = ženská nepořádně ustro-
jená. Čce. Tkč. Rozháralý. R. tvář, Č. Kn. š. 339.,
srdce. Msn. Or. 82. Rozháraný. R. city, Šml., Hrts., po-
chodně, Dch., plamen, Stč., proud vášní, Čch., mysl. Čce. Tkč. — R. = rozvařený, zerkocht. R. brambory. Čce. Tkč. — R. rozházený, roztrhaný, rozcuchaný, neupra- vený. R. kabát; Ta naše děvka chodí r-ná jako nějaká rozhára; R. vlasy. Cce. Tkč. R. poměry (nespořádané, rozervané). Us. Rozhárati. — se več. Jiskra rozhárá
se v požár. Dk. — R. = rozházeti, roz- trhati, rozcuchati. Čce. Tkč, Rozharmoniti se = rozhněvati se. ČT.
Tkč. Rozhazov, u, m. = rozhaz. Nemá nic
na r. Us. Rgl. Rozhazovadlo, a, n. = přístroj sladov-
nický, Anschwänzvorrichtung, f. Zpr. arch. VIII. 65., KP. V. 309. |
||
|
|||
Předchozí (601)  Strana:602  Další (603) |