606

Rozklaňhati = rozkejklati, rozklátiti.
Klaňho rozklaňhaná. ČT. Tkč.

Rozklapený — otevřený, offen, klaffend
Slov. R. rána. Phľd. VIII. 215. — Slb. XLV.

Rozklátiti se kde. Široké sukně se na
ní r-ly. Rais 42.

Rozklebetiť = rozklevetati: co. Brt. D.
262

Rozklečeti. R-čel se vuodci kuoň. Arch.
IX. 178

Rozklechtati = rozklektati. Klichto roz-
klechtaná (rozklichtaná). ČT. Tkč.

Rozklepati co jak: do šířky. Us.

Rozkleslý. Byl trochu r., tak že klátil
se ze široka. Rais. 60.

Rozklímavý = ospalý. Klímo r-ná! Us.
Tkč.

Rozklímati se = rozespati se.

Rozklohniti = proklabositi. R. čas.
Klohnile rozklohnělá ČT. Tkč.

Rozklochtati, vz Rozkloktati.

Rozklouzati, rozklouznouti. R-li klou-
začku. R-zni se (rozběhni a při tom se
klouzni). Us. Tkč.

Rozkmásaný = střapatý. R. hlava. Brt.
D. 222.

Rozkmasiti = rozkmásati. Psisko mi
r-sil sukňu. Mor Šd.

Rozkmit, u, m., das Emporschimmern;
schnelle Hin- und Herbewegung. Dk. P. 20.
a. Aesth. 215.

Rozkmitati, in schnelles Hin- u. Herbe-
wegen bringen. Dk. Aesth. 429. Čím silněji
v strunu uhodím, tím šíře se rozkmitne.
Dk. Aesth. 215.

Rozkňouraný; -án, a, o = kdo příliš
kňourá. I ty kňouro r-ná. ČT. Tkč.

Rozkobrstaný = rozcuchaný. R. hlava.
Mor Knrz. U N. Brodu. Brnt.

Rozkocati koho = rozmazliti. R. dítě.
U Kr. Hrad. Kšť.

Rozkocenec, nce, m. = rozmazlenec.
Jrsk.

Rozkocený = rozmazlený. Jrsk.

Rozkodásati = rozžvatlati. Nesmíš to
nikde r. Když se r-sá (rozpovídá). ČT. Tkč.

Rozkodlúčiti. Ž. kl. Deut. 32. 8., 32. 16 ,
Mkl. Etym. 173.

Rozkohoutiti někoho = dopáliti. Us.

Rozkochaný Klen, Slovák, školní rektor.
1360 Cf. Jir. Ruk. 200., Jg. H. 1.621., Pyp.
K. II. 294, Tf. H. 1. 34, Šb. Dj. ř. 284.

Rozkokošiti = rozkohoutiti. Rr. Sl.

Rozkol. V MV. nepravá glossa. Pa. 46.

Rozkolébati, vz Rozkolíbati.

Rozkoleněný. Každý chodí trochu r-ný.
Němc Mus. 1889. 353.

Rozkolený. Chodí r. (kolena od sebe).
Us Němc.

Rozkolesený; -en, a, o, abgeprotzt. R.
střelba. Čsk.

Rozkolesiti = rozhlomoziti, abprotzen.
R. dělo. Čbk.

Rozkolí, n., Geleisweite, f. Hrbk.

Rozkolimbati = rozkolíbati. Slov. Orl.
XI. 97.

Rozkolnický, schismatisch. R. obec
Mus. 1880. 514.

Rozkolocený; -en, a, o. R. myšlénky.
Msr. SP. II. 300.

Rozkolotati, vz Kolotati. Orl. XI. 12.

Rozkomsaný = rozcuchaný Val. Vck.
Cf. Rozkmásaný. V Brt. D. 262.: rozkom-
sený (komsiti, kmásati).

Rozkomýzať sa = rozmýšleti Val. Brt.
D. 262.

Rozkonárený = rozvětvený. Slov. Dbš.
Sl. pov. VI. 67., I. 76., N. Hlsk. I. 225. Cf.
násl.

Rozkonářiti se = rozvětviti se, Aeste,
Zweige bekommen. Val. Vck.

Rozkončiti se več, auslaufen. Nervy
na určitých místech povrchu těla r-čují se
ve zvláštní ústroje. Dk. S. 8.

Rozkorejniti. Prasata pole r-la. Rgl.,
Knrz.

Rozkořeniti se. Pal. Rdh. I. 73.

Rozkořípaný; -án, a, o = střapatý, roz-
cuchaný. Brt R. hlava, Kmk , vrba, Hrb.
Jdi ode mne, smradleno r-ná (o židovce).
Hrb. Obr. 217.

Rozkoruša = oskeruše. Mor Pk. Npj.
183. Slov. Bern.

Rozkos = úbočí. V MV. nepravá glossa.
Pa. 46.

Rozkoš = libosť. Ž. wit. 138. 11., 15. 11.,
Mkl. Etym. 122. R sluchu, Ohrenschmauss,
m. Lpř. R. čistá nenie, kdyžto strach ji
poskvrňuje. Ezp 639. — R. = příjemnosť
smyslům lahodící, voluptas. Ž. wit 35. 9.
Lepší jest užívať všeckého po troše, než
padať do bídy z převelké r-še. Mor. Tč
Člověk v r-ši chovalý. Alx. Často pro r.
jedinú ztratíš život i dědinu. Ezp. 1244.
Méně se smrti bojí, kdo neví o r-šech. Sb.
uč. R. v jedení, v pití, v léhání atd. Št.
Kn. š. 78. Že tak brzo potká je lopoť jako
rozkoš. Št. Po 20. roce r-še hltáme, po 30
okušujeme, po 40. mírně požíváme, po 50.
hledáme, po 60. pohřešujeme. Kmp. Č. 90.

— R., ves v Kutnohorsku; rybník u Boh-
dance.

Rozkošerovati = rozřezati. Us.

Rozkošiti se, sich unterhalten. Us. Krjk.,
Sokl. I. 438., Orl. VIII. 126.

Rozkošlivosť, i, f. Vergnügungssucht,
f. Dch.

Rozkošníček, čka, m. = rozkošník. Km.
Vetříček — rozkošníček. Dlouhov. Zdor.
121.

Rozkošný, suavis. Ž. wit. 144. 9., 134.
3 R. vyhlídka, Us., pieseň. Št. Kn. š. 72.
R. jedenie, pitie. Ib. 179. — čím. Ovoce
vzezřením r-né. Rkp. Mus. 1884. 239.

Rozkot, u. m , naufragium, ztroskotání.
Snem trid. Šd

Rozkotanina, y, f., Trümmer. Rk.

Rozkotiti, il, cen, ení, rozkáceti, aus-
einander werfen, zerschlagen. Vz Kotiti. —
se = rozpadnouti se. Kolo se r-lo. Us. Tkč.

— R. = rozmazliti. Vz Rozkocenec, Roz-
kocený.

Rozkoukati se, sich sehend orientiren.
Počkej, až se tu r-kám (ve sklepě); Ospalec
nemůže se r. Us. Tkč.

Rozkouleti se kam jak. Poklad r-lel
se s chřestem v bláto. Kká. K Sl. j. 215.

Rozkouskování, Zerstückelung, f. R.
půdy, Mus., plodu. Kžk. Por. 622.