612

Roznadonášeti se komu čeho, immer-
fort zutragen. Brt. D. 170.

Roznářečiti = na nářečí rozděliti. Ná-
řečí r. Hdž. Vět. 16., Koll. Hlasové 147.

Roznárod. Z nynějšího r-du stane se
národ. Koll. Zp. II. 489.

Roznásobiti kořen činitele. Jd. Geom.
IV. 19.

Roznášectví, n. R. novin. Nár. list.
½1889.

Rozňatý = roznícený. R. umělec, mysl,
Dk., tvář. Neč.

Rozněcovatel, e, m. = kdo něco rozně-
cuje. Lpř.

Roznemoci se čím: starú svú nemocí.
Arch. III. 9. — se nač: na koleno, Arch.
III. 9., na koliku. Skl — se jak: na smrť.
Pass. mus. 452. — se od čeho: od ne-
duhu. Auth. II 218.

Roznésti. — co kam. Nad mnohé země
svou roznesla slávu. Vrch. — kdy od-
kud. Za času válek křižáckých roznesly
se z Orientu po západní Europě hojné po-
věsti. Tf. H. 1. 18.

Roznět lásky. Pal. Rdh. I. 302. (412.)
Naslouchám vám v r-tu svatém. Nrd.

Rozněta. Pravn. 715.

Roznětí, n. = roznět. R. vášně. Kká.
Ptáče pělo v sladkém r. Vrch.

Roznětlivý = co lze snadno roznítiti.
R. fantasie. Šmb.

Roznětlý, entflammt. Dk.

Roznevrlený, mürrisch geworden. Čkžk.
II. 27.

Roznevrliti koho, mürrisch machen. Us.

Rozněžniti, zärtlich machen. Holeč.

Roznietěnina = roznícenina. Slov. Loos.

Roznimraný = rozkuchaný, rozdrobený.
R. jídlo. Us. Kšť.

Roznimrati = rozdělati, rozdrobiti, roz-
ďobati. R. jídlo. Nimra roznimraná, roz-
nimrá to a uteče. Us. Tkč.

Rožnítiti co: něčí lásku, srdce, Mž.,
povstání, Šmb., boj, válku, Mus., oheň. Št.
— co čím. Ať srdce mé r-tí se láskou.
Mž. 41. Když jím (zrakem) srdce rozněcují.
Hr. rk. 277. — se v čem. Roznietí se v té
žádosti. Št. Kn. š. 97. — co, se kde.
Záští se v něm r-lo. Šmb. Oheň lásky své
v nich rozněť. Mž. 8 (39.). Různice mezi
nimi se r-ly. Šmb. Válka okolo města se
r-la. Lpř. Aby světlo pravé v nich r-til.
Pož. 19. Abych oheň milosti v lidech na
zemi r-til. Št. kn. š. 51. — co, se k čemu.
K němuž jest duch sv. r-til žádánie naše.
Št. Kn. š. 189. — co komu: mysl. Lpř.—
se več. V prvý světla lesk když se r-cuje
zora bledá. Kká. K sl. j. 175.

Roznos, u, m. = dobývání odkryté, od-
kryvka. Hrbk.

Roznosilka. Huba malá dierka, ale veľka
roznosieľka. Slov. LObz. XVIII. 10.

Roznosní, Tagbau-. R. důl, patro. Hř.

Roznožiti, Füsse öffnen, grätschen. Roz-
nož! Čsk.

Roznožka, y, f. = přeskok roznožmo,
Grätsche, f. Rgl.

Roznožmo, mit geöffneten Füssen. R.
vysednouti, längenaufsitzen, výsed r., das
Längenaufsitzen sed r., Grätschsitz, m.,

vznos r., Grätschschwebe, komihati r.,
grätschwippen. Čsk.

Rózný, vz Různý.

Rozohněnosť, i, f., das Entflammsein
Osv. R. hmoty sluneční. Stč. Zem. 193.

Rozohněný. R. hmota sluneční, plyn,
Stč., oř, Kká., obrazivost. Msr. 7.

Rozohniti. Když se v zimě v peci roz-
ohní. Us. Tč.

Rozochviti. Kšch. Rozochviloj' mě jedno
kázanie sv. Augustina. Št. Kn. š, 3.

Rozok, a, m. = rosoký, Schieler, m. Šd.

Rozoký = šilhavý, schielend. Pk.,Mz. Mkl.

Rozoliš, e, f. = rosolka. Slov. Bern.

Rozom. Jdi za humne na rozume. Neor.

Rozomenství = rozum. Výb. I. 359.

Rozomnosť. Kar. 42.

Rozomný. Ke vší ctnosti r-ný. Arn. 292.

Rozoraný. Obličej neštovicemi r-ný. Osv.
I. 260.

Rozosiati = rozeslati. Rozosielá svatom
koláč, že bude mu zajtra sobáš. Koll. Zp.

I. 233.

Rozosmiatý = rozesmátý. Slov. Vaj. T.
m. 24.

Rozotrieskať = roztřískati. Slov. Orl.

II. 125.

Rozoudovaný Jakub. Vz Rozúditi. Fa-
britius. Kaz. ned.

Rozoznať = rozeznat'. Slov. Ht. Sl. ml.
175.

Rozpácaný = rozcuchaný, nepořádný.
Mor. Rgl.

Rozpač. Bez r-či. Arch. VIII. 332. Kdo
ústavne miluje bez r-či s dobrú myslí. Št.
— R. = pochybnosť. Nemějž v obém už
rozpači. Alx Sf. v. 109. (HP. 96.). - R =
zoufání. Aby tesklivú r-čí nezahynul. Št.
Kn š. 51. (50.). Těšiti v r-či. Ib. 45.

Rozpačení, n. = rozpač. Láli, že jest
to v lidu r. (když bylo kázáno, že jest
dobré přijímati i pod obojí i pod jednou).
Let 319 V těžkém r. pravn. 2757.

Rozpačený. Srdce r-né = zoufalé. Leg.
Mnč. R. 50.

Rozpačiti se. Vz Nerozpačiti se (dod.).
Kteří svět milují, ti ať se r-čí a smrti stra-
chuji Lom. Tak se hospoda r-čí (zvrtne
se). Alx V. v. 277. — se od koho. Ot Boha
se nerozpačijíce. Hr. ruk. 57. Ač se od
nie (pravdy) nerozpačíme. Št. Kn. š. 147.
30. — se nad čím. Že by se i jiní zemani
nad JMtí rozpačili. Arch. VIII. 106. — si.
Najprú-že si rozpač, abys nebanovau (roz-
važ). Sl ps. 289. — s inft To tvrditi se
r-čím. Šf. Strž. II. 237. Proň trpěti neroz-
pačí se. Marg. v. 193.

Rozpačitý. R. chvění rtů, Čch., chlopení
očí. Hrts.

Rozpačkati = rozmačkati, rozdloubati.
ČT. Tkč.

Rozpačlivý, vz Rozpačivý. Kar. 87.

Rozpačný. Kto má přátely za mouchy,
jest r-čný, kdo za lvy, jest srdnatý. Krnd.
211. R. srdce, Pass. mus. 318., řeč, Alx.
BM. v. 181. (HP. 85.), rozmaření. Št. Kn. š.
187. 33. Útočiště všech r-čných. Sv. ruk.
375. Jest r-no nám jasna dočekati. Výb. I.
382. Buď r-čna sama v sobě (duše). Výb.
I. 365. — Krnd. 181. b.