615

Rozpoltiti co jak: na třísky. Us. Kyt.

Rozpomenouti. Vz Ž. wit. 250. — čeho.
Rozpomanul jest milosrdie svého. Ž. kl. 78.
a.— se nač Abr. R-se na své udatenství,
Výb. II. 44., na boží moc, na své hříchy.
Št. Kn. š. 36., 181. — se čeho: časů mi-
nulých. Šmb. S. I. 554. — se kde. Roz-
pomeň se sám v sobě. Sv. ruk. 129.

Rozpomínání na své hříchy. Št. Kn. š.
181.

Rozpon, u, m. = rozpona. R. oblouku.
SP. II. 20. Cf. Řebřina (dud.),.

Rozpona ve stavitelství. Čch. Mch. 107.

Rozponka, rostl. Cf. Rstp. 975.

Rozpor, Zwiespalt, m. Dk. Dj. fil. 64.,
Mkl. Etym. 258. R. žádostí. Dk. Nastal ve-
liký r. v myslech Dk. Do r-rů se zaplésti.
Dch — R, Spannstütze, f., v tělocv. Čsk.
— R. klikatý či točivý, Kurbelschleife. Zpr.
arch. X. 22. R. v peci vysoké NA. IV. 164.

Rozpora = hák, jímž se otevřené okno
upevňuje, aby jím vítr házeti nemohl. Us.
Pdl. — R. u petlice, otvor v ní, Schlitz,
m. Vz Včř. Z I. 51.

Rozpořádání, n., die Anordnung. R.
látky. Us. Pdl.

Rozporadovať = zaříditi. Slov. Biel.
Uh 9.

Rozpořice, e, f. = menší váhy u vozu.
U Hořic. Hk. U Skuhrova. Dhn.

Rozpořiti něco, vermehren. Rk.

Rozporka, vz Rozpora.

Rozporný článek. Dch.

Rozpósobiti sbožie. Št. K n. š. 254. 33.

Rozpostavení, n., Stellung, Disposition,
f. Rat. 486.

Rozpošiti ženský živůtek (rozešiti). Us.

Rozpoupěný; -ěn, a, o = rozvitý. R.
ruže. Jbl. 166.

Rozpoušť, e, f. = tání. Mor. R. sněhová.
Rgl.

Rozpouštěcí. Patent sněm r. Pal. Rdh.
III. 57.

Rozpouštění, n., Auflösung, f. R. jed-
noty. Sl. les.

Rozpouštivosť, i, f. = rozpustitelnosť,
Auflösungsvermögen. Sl. les., Šp , Rm. I.
188.

Rozpouštivý, auflösend, zerlassend. Rk.

Rozpoutaný. R. vrkoč, Kká., srdce, Osv.,
fantasie, Hrts , smích. Vrch.

Rozpoutati co kde. Hněvy své když
r-la bouř na ořích větrů. Vrch. — se komu.
Hněv se mu r-tal. Čch. — jak, Bouře se
r-la v plné zuřivosti. Osv. I. 276.

Rozpovážiti, überlegen. Sá.

Rozpovídati se o čem. Šml. — co
komu = vyložiti. Brt. D. 262.

Rozpoznání, n., Agnostik.

Rozpoznati co v čem. Kzl. 16.

Rozpozoriť sa = rozjasniti se. Slov.
Hdž. Rkp.

Rozpožičaj, e, m. = rozpůjčka. Slov. N.
Hlsk. III. 10.

Rozpožičaný = rozpůjčený. Slov. N.
Hlsk. II. 114.

Rozpracovaný, in die Arbeit genommen.
R. stavba. Nár. listy.

Rozpřádání, n. R. pletich. J. Lpř. Vz
Rozpřísti.

Rozpřáhnouti co k čemu: křídla k letu.
Čch.

Rozpřáhnutí, n., das Aushohlen. Lpř.

Rozprání, n. = zpírání, spor. Za takové
milovánie, jež máš k němu bez r. Hr. rk.
93. — Sv. ruk. 392. Nedaj lakotě r., jenž
činí ďáblu pokání = nedávej vůle, nepo-
voluj, nehov. St. skl. III. 233; Siroba tať
mi nedá na ničem (v ničem) r. = vůle uží-
vati Tkdl. 25. b.; Též každá milosť na po-
čátku sobě r. nedá (láska nelábhne, ne-
chabne, nemdlí, jest pevna). Vz List. fil.
1884. 419., 420. (Opatrný).

Rozprasiti. Neřež bradavice, r-sí se ti
ještě více (rozmnoží). V Kunv. Msk. Rána
se dále r-suje (rozžírá). Slov. Rr. Sb.

Rozprask, u, m. = rozparek, Schlitz,
m. U Kr. Hrad. Kšť.

Rozpraskaný; -án, a, o, gesprungen.
Dřevo horkem r-né. Us.

Rozpřástky = konec přástek ? R. slaví
se v Šumavsku v popeleční středu. Rgl.

Rozprášiti co. Hospodin r-šuje rody.
Ž. wit. 32. 10. Rozpraš pyšné a zdvihni
pokorné. Kar. 93. — se. Peníze se r-ly
(rozešly). Us. Tkč. — se kam: R-li se
na všecky strany. Dch. — co kudy. R-šil
je lesem. Čch. Dg. 711.

Rozpráška, y, f. Na r-šku práci odbý-
vati (tak hbitě, že se práší) Mudr. 525.

Rozprašovací přístroj. Us. Vz Rozpra-
šovadlo, Rozprašovač.

Rozprašovač, e, m. = kdo rozprašuje;
rozprašovací přístroj, Zerstäubungsapparat,
m. Cf. Rozprašovadlo.

Rozprašovadlo, Zerstäubungsapparat,
Pulverisator. Rr. Sb., Nz. lk, Šp. Vz před-
cház.

Rozprati se = pukati (se), trhati se,
rozstoupiti se a p.; přenes, slabnouti, chab-
nouti, mdleti, ustávati. Opatrný.

Rozprava. Cf. Vor. St. 204.

Rozpravač, e, m. = rozpravovač. Slov.
Dhš. Úv. 110.

Rozprávať = rozprávěti. Mor. a slov.
Vhl., N. Hlsk. XVIII. 27., Nár. nov. IV. č.
83.

Rozpravení. Št. Kn. š. 112.

Rozprávěti. Hr. rk. R. 443. — co. Můj
úmysl jest cizích zemí přiebytky a viery r.
Výt). II 599. Neb viery nikdy neslušie
přieti, ač někdy navzchvále netřeba jest
všeho r. Št. Kn. š. 16. — komu. Něco
sobě r. Št. Kn. š 112. — co do koho. To
také do něho r-věli (o něm). Žvt. otc. 58. b.

Rozpraviti, narrare. — co komu. R-li
mi básui. Ž. wit. 118., 85.

Rozprávka. R-ky staročeské. Vz Jir.
Ruk. II. 201., Ukaz. 36. — R., das Gerücht.
Byli bychom jiným k pomluvě a za r-ku.
1600. Mus. 1884. 430. Budeš na r-ku a na
noviny všude. Wtr. exc.

Rozprávnik, a, m. = rozprávěč, vy-
kladač. R. poviestok zdedených. Slov. Sldk.
638.

Rozpravný. R. spisy, Jir. Herm., básně.
Č. Kn. š. 114. R písně. Vz Čes. mor. písně
290., Er. P. 466. nn. — R., zum Unterreden
dienend, áialentmóg. Lpř.