644

Ryzák, Brandfuchs. Mkl. Etym. 284. —
R. = ryšavý holub. R. tmavý, bledý. U Kr.
Krad. Kšť.

Ryzati = currere, utíkati, běžeti. Slov.
Rr. Sb., Syt. Táb. 28. Cf. Vryznúť.

Ryzatý = rezavý. R vous. Rgl.

Ryzec. Cf. Odb. path. III. 857., Rosc.
72., Rstp. 2058., Mkl. Etym. 284.

Ryzeň, ryzňa, zně, f. = suchý žleb, kto-
rým sa kláty z hory zpúštajú (v lesích).
Slov. Dbš. Sl. pov. II. 40., Rr. Sb., Syt
Táb. 264., 265. - R. = vozík, v ktorom sa
rúda vozieva. U Šťávnice. Rr. Sb., Syt
Táb. 28. Vz Rýzňov.

Ryzeti, el, ení = ryšavěti, fuchsroth wer-
den Mz. Mkl.

Ryzetka, vz Reseda.

Ryzí = čistý. Mkl. Etym. 284. R. výnos,
Kzl. 99., verš, Dk Poet. 239 , pravda, Sá,
zlato. AlxV. v. 624. (HP. 16.).

Ryzka — ryzec houba. Mor. — R. = jm.
feny. Škd. — R. = sled, Linie der Zimmer-
leute am Holze. Sl. les. — R. = místo
v lese, kde jsou mladé stromky, mlází.
V r-kách trávu vyžínají. U Kdýně. Rgl.

Ryzna, vz Ryzeň.

Ryznačka, y, f. = říznačka obecná, dac-
tylis glomerata, rostl. Slov. Němc. IV. 416.

Rýzňov, u, m. = voz, v ktorom sa rúda
vozieva. Slov. Dbš. Sl. pov. II. 40. Vz
Ryzeň (dod.).

Ryznovať = po ryzních kláty spouštěti
Vz Ryzeň (dod.). Slov. Němc. IV. 448.

Ryzosť, Gediegenheit. Ryzosť jazyková,
mluvy. Mus. 1880. 170., 271.

Ryzota, y, f. = ryzosť. Kmp. Gr. 137.

Ryzovraný koníček. Brt. N. p. 249., 56

Rýž. Vz Rstp. 1758., Mkl. Etym. 225,
Spalda. — R. = roh, Kante, f. Kameň má

ostré rýže. Slez. Šd. Svácnúł čełem do
rýža. Val. Brt. D. 263.

Ryžání, n. = ržání, řehtání (koňské).
Slov. Hý. S.

Rýžatý, eckig, kantig. Kameň, úhel rý-
žatý. Slez. Šd. Vz Rýž (dod.).

Rýže. Cf. Rosc. 108., Rstp. 2058. R,
risa Byl. 15. stol.

Rýžka = malá rýha. ČT. Tkč. - R.
z Buňova, paní. Pk. MP. 23.

Rýžovina, y, f., Reissstroh, n. Šp.

Rýžovitý. R. rostliny. Vz Rstp. 1728.

Rýžovník, u, m. = pokrm z rýže. Hnsg.

Rýžový. R. škrob, Včk., kartáč, Wld.,
nákyp. Dch. — R. = alabastrový. R. sklo.
Vz Ott. I. 674.

Rza. Mkl. Etym. 284.

Rzan, a, m., os. jm. Arch. VIII. 80

Rzáti, ržu, rzal, chybně řal ve St. skl.
II. 207., hinnire, řehtati, wiehern List. fil.
1884. 86. Cf. Hrzati. V MV. padělaná glossa.
Pa. 46.

Rzavka, y, f. = zerzavka, červené bahno,
rezavá voda, Rost. Vodu čuť r-kú. Slez. Šd.
Laš. Brt. D. 263. Cf. List. fil 1890. 198,
199. (Mz).

Rzavý. Mkl. Etym. 284. Každý r. jest
nevěren. Výb I. 962.

Ržání koňské. Čch. Bs. 119., Kká. Td.
110. Dle Gb. v List. fil. 1884. 86. chybně
m.: rzání. Vz Rzáti (dod.).

Ržaný m.: ržený. R. múka. Mor. Brt. D.

Ržáti. Mkl Etym 285. Koně supali,
ržali. Jrsk. Obět. Dle List. fil. 1884. 86.
má býti: rzáti.

Ržený. Bielý chléb jedieše a o rženém
nerodieše. Mst. Vz Režný, List. fil. 1878.
208.

O symbolickém jeho významu vz Šrc. 535.
— S z h a k, vz Mkl. aL. 261. Před samo-
hláskami. Vz ib. 276. Cf. i Vm. k Mkl. aL.
32. — Význak množ. lokalu v nejstarších
jazycích indoeuropských jest sykavka s a
její střídnice š s rozličnými přiléhajícími
samohláskami (sva, su, šu, se, si). Vz Šf.
III. 577. nn. — S v měkké š: śećka, śekać,
śemeno, śeno, beśeda, suśed, v lese, viśeł,
śikorka, śito, śiň, nośić, prosić, muśi, kos —
kośi, nośa, prośa (3. pl.), ve Staré Vśi, za
Staru Vśu, śahać, śednuć — śedać, śnih,
huś, letoš, kośba, paś, neś, proś, noś atd.
Laš. Vz Brt. D. 106. V Čeladné, Frydlantě,
v okolí ostravském, ve Frýdku, v Morávce:
něsu, něśeš, něśe, něśemy, něśeće, něsu.
Jinde (už i v sousedních od Frýdka Brozo-
vicích: něseš, něse. Vz ib., Gb. Ml. 40.
S v příčestí trpném sloves IV. tř. na Va-

lašsku a v Podluží neměkne: brúsený, obe-
sený, zkusený; na Dolní Bečvě buďto se
nemění nebo proměňuje se v š: nosený,
prosený, zkušený. Brt. D. 64., List. fil. 1885.
247. — S změněno v c: cvrček m. svrček,
dcka m. dska, predce m. predse. Gb. Ml.

40. — S cizí přejímá se dílem jako š (kde
znělo s), dílem jako ž (kde znělo z): Jesus
— Ježúš — Ježíš, Moyses — Mojžíš, Ši-
meon — Šimon, missa — mše. Vz Gb. Ml.

41. — S se přisouvá na Lašsku: Střano-
vice, Střiněc, Střebova (a v ostatních po-
dobných jménech topických), skurka (kůrka
chlebová), skypať, skřidlo, střapec, strnož,
Skravařovo (Kravařovo, nom. top.). Brt. D.
110. Cf. Šf. III. 507., 531., Gb. Ml. I. 41.
Enklitické s. An nás jako cizieho kohos
odkavads měl. Bibl. Vz Jir. Nkr. 91. — S
se odsouvá na Lašsku: łopať (slov. sło-