652

Sana = saně. Sana nenie vôz. Slov. Rr.
MBš. — S = řeka Arch. VII. 433.

Sanďa, ě, f. = hora na Slov. Hý. Ss.

Saudálek, lka, m , zdrobn. sandál. Osv.

Sandaraka rostl. Cf. Rstp. 1425., 1429. —
S. = kapanina Rm. II 371.

Sandel, dla, m S. Jan. 1596 Jir. Ruk.
II. 209

Sandra, y, f. = flandra. Slov. Bern

Sáně. V MV. pravá glossa. Pa. 24. Cf.
Mkl. Etym. 288. S. hončí, Rennschlitten
Posp. Hotovil sáně a koně ty tam. Bž exc.
Ouha sáně! valach upad (když klopýtne a
upadne hubený kůň). U Kr. Hrad. Kšť. Há-
danka: čtyry nožky, dva trnožky, v zimě
běží, v létě leží. Brt. Dt. 148. — S. = lože
či líha k střelbám hmoždířovým, Schleife,
Mörserschleife, Mörserlafette, f. Vz S N. XI
136., NA. III. 100. — S. u soustruhu: ruční,
Handsupport, vřetenem pohybované; spodní
s., Unterschlitten. Vz Včř. II. 60. S. na
hoblovadle kolmé, Vertikalschlitten, příčné,
Quer-. Vz Včř. II. 74. — S. = dolní čelist.
Propilování sáně, Unterkieferdurchsägung, f,
vykloubení sáně, -exarticulation, vymknutí,
-luxation. Ktt. exc.

Sanetr, u, m. = salnitr. 1579

Saněvod, a, m. = kdo tahá saně. Hdk.
Dřev.

Sanga, y, f. = africký vůl. Brm I. 3 443

Sáni, vz Sáně (v MV.).

Sanistra, y, f. = kapsa. Slov. Bern

Sáňka = čelisť. Vyrazil mu sáňku. Us.
Rgl. Vz Sáně — S., sáňky = obloukovitá
ramenní kosť husí. Rgl. — S. = dráha, cesta
ujezděná saněmi, Schlittenbahn, f. Zlínsky
Brt.

Sáňkář, e, n., Schlittenmacher, m. Sl. les

Sankot Jos , 1825.—1882 , farář a spis.
Vz Rk. Sl.

Sankovica, e, f. = sanice, sanní cesta
n. jízda. Slov N. Hlsk. XI. 64., XXI. 11.

Sankovnica,e,f = sankovice. Slov. Zátur.

Sankovník, a, m. = kdo na saních jede.
Slov. Orl. II 383.

Sauktusník, u, m. = sanktusek. Rjšk

Saňmo = na saních. Kmk. Kuk. II.

Sannem = sadnem, sednu. S. na koníčka,
budem husár. Slov. (bošác.) Obr. Ps.

Sanocko, a, n. = sanocký kraj. Pyp. K.
II. 225.

Saňohltanový, mylopharyngeus. Nz. lk.

Saňojazykový, myloglossus. Nz. lk.

Saúojazylkový, mylohyoideus. Nz. lk

ze Sanoka Řehoř. Pyp. K. II. 15., 17.

Saňový. S. hlava. Ž. kl. (334).

Sáňový, Unterkiefer- S. zlomenina, bruch,
-fractur. Vz Sáně (dod).

Sanskrtský jazyk = jazyk starých Indů,
nyní již vymřelý, který ze všech jazykův indo-
europských zachoval nejpůvodnější tvary a
proto pro srovnávací jazykozpyt velmi dů-
ležit jest. Brt. Cf. Rk. Sl., S. N.

Santaborek, rka, m. = tlusté dítě (žer-
tem). U Kr. Hrad. Kšť. Cf. Santaburák,
Santaborky.

Santaborky, f., santabory, m. = pozdní
brambory. U Kr. Hrad. Kšť.

Santal. Cf. Rstp. 418., 1310., 1311., Mllr.
83.

Santalovina. Cf. Rst. 489.

Santalovité rostliny. Cf. Rstp. 1309.,
Rosc. 123., 124.

Santalový. S. dřevo, Ktzr., KP. VI.
226., kyselina. Rm. II. 364.

Santoničitý. S. kyselina. Rm. II. 361.

Santoninový. S. kyselina. Rm. II. 364.

Santráže, pl. f. = jm. polí. Na Zlínsku.
Brt.

Santrážiny, pl., f. = jm. polí. Na Zlín-
sku. Pk.

Sanútka, y, f. = candát ryba, Schill, m.
V Podluží. Brt. L. N. II. 17.

Sanvitalie, e, f., sanvitalia, květina.
Dlj. 52.

Sanytrárna, y, f., Salpetersiederei, f. Šp.

Sanytrník, a, m., vz Salnitrník, Wtr.
Obr. 272., 273.

Sanytrovati = sanytrem posypati. Us.
Tč.

Sanytrový, Salnitr-. Rk.

Sapa, y, f, z fr. sape = práce zákopní.
NA. III. 158.

Sápa, y, f. = jm. feny. Škd.

Sapan, prisila. Cf Rstp 443.

Sápati. Cf. Mkl. Etym. 316. — se na
koho (čím). S. se na dobré pověsti lidí.
Bart. 89. Kordem naň se sápal. Kká. —
se kam: do kopce. Sá. — čím. Sápaje
jím. B. mik. Luk. 9. 39. — co odkud.
Tílko v zubech z lůžka s. Kká. K sl. j.
195.

Sapě. Cf. Rstp. 1190., Mllr. 39.

Sápě. Mkl. Etym. 27. a. S. (sapye), gla-
dius longus et latus. 14. stol. Mnč.

Saphik m. sapphik, vz Sapphický verš.

Sapin, Klippenfisch, m.

Sapogenin, u, m. Vz Rm. II. 353.

Sapor, a, m — S. Jan, kněz 1646. Jg.
H. 1. 624., Jir. Ruk. II. 209.

Sapový. S. fašinky. NA. III. 160.

Sapperlot, vz Sakrament.

Sapphik, u, m., vz. Sapphický verš.

Saprofyt, a, m. = bakterie vyživující
se na předmětech již odumřelých. Ott. III.
122.

Saprofytický, z řec. = na hnijících lát-
kách rostoucí. Brt.

Saprogenní bakterie či jalové či plísňo-
rodé. Vz Nár. listy 1889. Č. 296 Příloha.

Sapún = nějaká míra. Aby platili po
dvoch s-noch ovsa berúc s. na 4 päste a
2 palce. Sl. let. II. 202.

Sapuť, ě, f., Kübel, m., Loos., dvě měřice,
korec, zwei Metzen. Bern., Loos.

Sára. Mkl. Etym. 288. — Koll. Zp. II.
101.

Sarak, u, m., chaetogastra, Borstenkauch,
m., rostl. Vz Rstp. 568.

Saranče. Cf. Brm. IV. 590.-592., Ott.
I. 138.

Saravary, pl. = široké nohavice kozácké
Orl. III. 47.

Sarcina, y, f. = sarcinová plíseň. Nz. lk.

Sarcinový. S. plíseň Vz Sarcina (dod.).

Sardele. Cf. Hlb. I. 241., Brm. III. 3.
336.

Sardinka, y, f. Cf. Brm. III. 3. 335.

Sardis, u, m. = karneol. Zjev. sv. Jana.
4. 3.



	652

	Sana = saně. Sana nenie vôz. Slov. Rr. MBš. — S = řeka Arch. VII. 433. Sanďa, ě, f. = hora na Slov. Hý. Ss. Saudálek, lka, m , zdrobn. sandál. Osv. Sandaraka rostl. Cf. Rstp. 1425., 1429. — S. = kapanina Rm. II 371. Sandel, dla, m S. Jan. 1596 Jir. Ruk. II. 209 Sandra, y, f. = flandra. Slov. Bern Sáně. V MV. pravá glossa. Pa. 24. Cf. Mkl. Etym. 288. S. hončí, Rennschlitten Posp. Hotovil sáně a koně ty tam. Bž exc. Ouha sáně! valach upad (když klopýtne a upadne hubený kůň). U Kr. Hrad. Kšť. Há- danka: čtyry nožky, dva trnožky, v zimě běží, v létě leží. Brt. Dt. 148. — S. = lože či líha k střelbám hmoždířovým, Schleife, Mörserschleife, Mörserlafette, f. Vz S N. XI 136., NA. III. 100. — S. u soustruhu: ruční, Handsupport, vřetenem pohybované; spodní s., Unterschlitten. Vz Včř. II. 60. S. na hoblovadle kolmé, Vertikalschlitten, příčné, Quer-. Vz Včř. II. 74. — S. = dolní čelist. Propilování sáně, Unterkieferdurchsägung, f, vykloubení sáně, -exarticulation, vymknutí, -luxation. Ktt. exc. Sanetr, u, m. = salnitr. 1579 Saněvod, a, m. = kdo tahá saně. Hdk. Dřev. Sanga, y, f. = africký vůl. Brm I. 3 443 Sáni, vz Sáně (v MV.). Sanistra, y, f. = kapsa. Slov. Bern Sáňka = čelisť. Vyrazil mu sáňku. Us. Rgl. Vz Sáně — S., sáňky = obloukovitá ramenní kosť husí. Rgl. — S. = dráha, cesta ujezděná saněmi, Schlittenbahn, f. Zlínsky Brt. Sáňkář, e, n., Schlittenmacher, m. Sl. les Sankot Jos , 1825.—1882 , farář a spis. Vz Rk. Sl. Sankovica, e, f. = sanice, sanní cesta n. jízda. Slov N. Hlsk. XI. 64., XXI. 11. Sankovnica,e,f = sankovice. Slov. Zátur. Sankovník, a, m. = kdo na saních jede. Slov. Orl. II 383. Sauktusník, u, m. = sanktusek. Rjšk Saňmo = na saních. Kmk. Kuk. II. Sannem = sadnem, sednu. S. na koníčka, budem husár. Slov. (bošác.) Obr. Ps. Sanocko, a, n. = sanocký kraj. Pyp. K. II. 225. Saňohltanový, mylopharyngeus. Nz. lk. Saňojazykový, myloglossus. Nz. lk. Saúojazylkový, mylohyoideus. Nz. lk ze Sanoka Řehoř. Pyp. K. II. 15., 17. Saňový. S. hlava. Ž. kl. (334). Sáňový, Unterkiefer- S. zlomenina, bruch, -fractur. Vz Sáně (dod). Sanskrtský jazyk = jazyk starých Indů, nyní již vymřelý, který ze všech jazykův indo- europských zachoval nejpůvodnější tvary a proto pro srovnávací jazykozpyt velmi dů- ležit jest. Brt. Cf. Rk. Sl., S. N. Santaborek, rka, m. = tlusté dítě (žer- tem). U Kr. Hrad. Kšť. Cf. Santaburák, Santaborky. Santaborky, f., santabory, m. = pozdní brambory. U Kr. Hrad. Kšť. Santal. Cf. Rstp. 418., 1310., 1311., Mllr. 83.	Santalovina. Cf. Rst. 489. Santalovité rostliny. Cf. Rstp. 1309., Rosc. 123., 124. Santalový. S. dřevo, Ktzr., KP. VI. 226., kyselina. Rm. II. 364. Santoničitý. S. kyselina. Rm. II. 361. Santoninový. S. kyselina. Rm. II. 364. Santráže, pl. f. = jm. polí. Na Zlínsku. Brt. Santrážiny, pl., f. = jm. polí. Na Zlín- sku. Pk. Sanútka, y, f. = candát ryba, Schill, m. V Podluží. Brt. L. N. II. 17. Sanvitalie, e, f., sanvitalia, květina. Dlj. 52. Sanytrárna, y, f., Salpetersiederei, f. Šp. Sanytrník, a, m., vz Salnitrník, Wtr. Obr. 272., 273. Sanytrovati = sanytrem posypati. Us. Tč. Sanytrový, Salnitr-. Rk. Sapa, y, f, z fr. sape = práce zákopní. NA. III. 158. Sápa, y, f. = jm. feny. Škd. Sapan, prisila. Cf Rstp 443. Sápati. Cf. Mkl. Etym. 316. — se na koho (čím). S. se na dobré pověsti lidí. Bart. 89. Kordem naň se sápal. Kká. — se kam: do kopce. Sá. — čím. Sápaje jím. B. mik. Luk. 9. 39. — co odkud. Tílko v zubech z lůžka s. Kká. K sl. j. 195. Sapě. Cf. Rstp. 1190., Mllr. 39. Sápě. Mkl. Etym. 27. a. S. (sapye), gla- dius longus et latus. 14. stol. Mnč. Saphik m. sapphik, vz Sapphický verš. Sapin, Klippenfisch, m. Sapogenin, u, m. Vz Rm. II. 353. Sapor, a, m — S. Jan, kněz 1646. Jg. H. 1. 624., Jir. Ruk. II. 209. Sapový. S. fašinky. NA. III. 160. Sapperlot, vz Sakrament. Sapphik, u, m., vz. Sapphický verš. Saprofyt, a, m. = bakterie vyživující se na předmětech již odumřelých. Ott. III. 122. Saprofytický, z řec. = na hnijících lát- kách rostoucí. Brt. Saprogenní bakterie či jalové či plísňo- rodé. Vz Nár. listy 1889. Č. 296 Příloha. Sapún = nějaká míra. Aby platili po dvoch s-noch ovsa berúc s. na 4 päste a 2 palce. Sl. let. II. 202. Sapuť, ě, f., Kübel, m., Loos., dvě měřice, korec, zwei Metzen. Bern., Loos. Sára. Mkl. Etym. 288. — Koll. Zp. II. 101. Sarak, u, m., chaetogastra, Borstenkauch, m., rostl. Vz Rstp. 568. Saranče. Cf. Brm. IV. 590.-592., Ott. I. 138. Saravary, pl. = široké nohavice kozácké Orl. III. 47. Sarcina, y, f. = sarcinová plíseň. Nz. lk. Sarcinový. S. plíseň Vz Sarcina (dod.). Sardele. Cf. Hlb. I. 241., Brm. III. 3. 336. Sardinka, y, f. Cf. Brm. III. 3. 335. Sardis, u, m. = karneol. Zjev. sv. Jana. 4. 3.