657

Sdělati koho = zbíti. Ti ho sdělali. Us.

Rgl.

Sdělený. S. slasť je dvojí slasť, s. bol
je půl bolu. Dk. P. 130.

Sděliti. Str. 275. a. 3. ř. sh. za shoduji
polož: srovnávám. Ib. ř. 22. zd. za dáti
polož: praviti, vypravovati. — se s kým.
Aby lépe činili a s chudými se zdělili. Sš.
P. 20. — se čím. Aby se zdíleli věcmi čas-
nými. BR. II. 622. Kněží farami se z-li.
Mus 1886. 496. — se čím s kým. Tím
se s tebou s. žádostiva jsouc. Br. 1645.
S nimi se svým zbožím sděluj. Sv. ruk. 196.
Sdělil jsem se tou věcí s předním boho-
slovcem. Kom. (V Km. 1890.). Naději mají,
že něčím užitečným s bližními s. se moci
budou. Kom. Lab. 134. — se s kým s čím.
Novýho nic nemám, s čím bych se s Vaš-
ností s. mohl. Žer. 336. Hleďtež se věrně
s tím, což ste nabyli, s mými vyvolenými
zdělovati; Rádi byste byli s jakkoli milou
věcí se mnou se s-li. BR. II 62. b., 635.
b. — se s kým oč. Aby ptactva množ-
ství pobil a s námi se o ně sdělil. Výb.
II. 994. Zděl se se mnú o zvěřinu. Arch.
IX 139. — se s kým v čem. S jinými
v tom se sdělil. Wtr. exc.

Sdělný, mittheilsam. S. nemoc (nakažlivá).
Pdl. Vz Sdílný.

Sdělovací prostředky. Dk Aesth. 591.

Sdělování, n.. Mittheilung, f. S. tepla.
Stč. Zem. 539.

Sdeptati. Tys v prachu zdeptal staré
bohyně. Msn. Or. 125.

Sderad, a, m. Dal. 193.

Sdíleč, e, m. S. tepla dobrý, špatný,
Leiter, m. NA. V. 475., Kk. Fys. 91.

Sdílení, n., Mittheilung, f. S. tepla, elek-
tričnosti. Kk., Mj.

Sdílně, theilnehmend. Hrts. Arab. 12.,
77. Žertům slouchal s. Kká. Td. 54

Sdírka y, t. = sdírání. Šd.

Sdíti, vz Zdíti

Sdlábnouti, sdlabati = snísti. U Košic.
Brnt., Rgl.

Sdláviti = udupati, zertreten, olov. Vo-
liaka nevoľa mu tu lúku s-la. Mt. S. I. 51.

Sdostač = dostatečně. Skráň tvoja s.
slávou oslněná. Nov. 1887. č. 90.

Sdraný = sedraný. S. šat. Vrch.

Sdrh, u, m. = stah u rukávníku, Zug, m.
Exc.

Sdrtiti, vz Zdrtiti.

Sdrtivý = zdrcující. S. zpráva. Dch.

Sdruzgati, zdruzgnouti = potlouct, po-
hmožditi, zlámati. U Rožn. Kld. I. 61. Pľastí
(jím) o zem tak, že všetky kosti v nom
zdruzgly. Hdž. Čít. 173.

Sdružení, associace. S. představ. Vz Ott.

II. 911. S. kapitálu. Kzl. 221.
Sdruženina, y, f., Aggregat. Let. Mt.

sl. V. 1 16.

Sdružený. S. bod, Stč, ZČ., Jd. Geom.,
hodnota, ZČ., stavidla, NA., poláry, Vně.
9., síly, Vlč., tětivy, Jd., determinant, Zh.,
Hyperboly. Jrl. 420

Sdružiti se več: ve spolek. Us.

Sdružný = sdružený. S. vzdálenosti. ZČ.

III. 61. — S. = přátelský. Ssk.

Sdružovací, Conjugations-. S. úhel. Jd.
Geom. IV. 90.

Sdružování, n., vz Združení.

Sdržeti co: slib, protivenství, Št. Kn. š.
74., 80., svou vieru. Dal. 150. — co kde:
něco v paměti. Št. Kn. š. 1. A v zákoniech
s-li ten stav duostojný prvních křesťanóv.
Št Kn. š. 133 — co, se od čeho jak dlouho.
S. panenství až do smrti; S. se od své žá-
dosti; Za tři dni zdrž se ot nie. Št. Kn. š.
61., 82., 93. — se v čem proč. Chce-li
kto pro královstvo nebeské s. se v čistotě.
Št. Kn. š. 71., 77.

Sďubati, aufpicken. Posp.

Sdunkotať, in den Abgrund stürzen.
Slov. Ssk.

Sdušno, schwül. Na všetky strany sparno
a s je. Sldk. Mart. 17. Vz Dušno.

Sduteľ, e, m. = člověk s odulou tváří.
Syt Táb. 259.

Sdutý, conflatilis. S. tele. Zrcd.

1.—2. Se, se ova = en, ecce. Se ova
jdemy do Jeruzalemě (quia ecce accendimus
Jerusalem). Mark. 10. 32. Se ova robotnice
božie, buď mi podlé slova tvého (ecce an-
cilla Domini. Luk. 1. 38.). Se ova ostane
vám duom váš pustý (ecce relinquetur. Matt.
23. 38.).

3. Se. Cf. Gb. Ml. II. 84. Se v ob. mluvě.
Vz List. filol. 1883. 414. Na Lašsku. gt.:
sebe, sebě, seje, dat. si, si, se, sobě, sebě,
seje, akkus. sa, se, se, lok. sobě, sebě, seje,
instr. sebu, sebum. Brt D. 118. Dat. se
(= si) jest obyčejný na Brušpersku a Opav-
sku. Sedni se, daj se pokoj. Brt. Národ
sobě (národ svými prostředky si Národní
divadlo v Praze vystavěl. Nápis nad oponou
v Národ. divadle). — Se na počátku věty:
Když vem řku: Se proměňte! tehdy. V Dal.
C. 72. 39. — Akkus se i po předložkách,
nyní obyč. sebe. Hlavu vrze za se. Dal. C.
31. 52. Vz více v Kroku III. 414. Red.
Prk. — Kam se klade ve větě? Cf. Km.
1882. 177.—178. Brt. Se klademe za slo-
veso; před ně, začíná-li věta spojkou (mimo:
a a i) Když se pokřtil i Ježíš, stáli tu a
dívali se (ne: a se dívali). D. Lhrg. 324.
U starých kladlo se se obyč. za: mi, mu.
Zdá mi se. Bude mu se klaněti. D. Lhrg.
325. Nezdá mi se. Hr. rk. 291. Zdá mi se.
Pass. mus. 360., Št. Ku. š. 3. Což mi se
zdálo. Arch. III. 378. — Se ve větách
skrácených. Str. 277. a. v 11. ř. zd. polož
za Marii: oddanú. Spokojili se s úděly sobě
vykázanými; Pojal dobře vážnosť úkolu
sobě svěřeného; Je mu zprávy žel od krá-
lových poslů sobě donesené, že . . . Ddk.
II. 205., 293., 321. Aby peníze sobě za-
pošťané (zapůjčené) cechu navrátil. Sl. let.
V. 145. Že opat přísné poručení JMC. sobě
učiněné má. Skl. 1. 72. Nevkládej se v ne-
poručené sobě věci. Mus. V Jg. u; Ubrman.
Kteří ve zvláštním od Boha sobě svěřeném
úkolu sloužili; Výtky sobě učiněné odvozo-
val ; Petr zpěčoval se úcty sobě prokázané.
Sš. I. 19 , Sš. Sk. 88., 125. Ať pan Žák da-
rův od Boha sobě propůjčených ku parodii
slov mých užije. Pal. Rdh. I. 63. Nemeškali
ve krajinách sobě přístupných lid učení
Kristovu získati. Sf. Strž. II. 191. Národ