658

náš má právo Bohem sobě dané. Pal. Rdh.

I. 239. Řimek dědinny věnné od manželky
své Anny sobě zastavené prodal; Apoštol-
ská tato stolice přivykla jest střeva milo-
srdenství všem sebe hledajícím okazovati.
Arch. III. 475., VIII. 336. K tuhým žalobám
proti sobě vedeným mlčel. Br. Nebo on
jest světlo tohoto světa, osvěcuje každého
člověka v se věřícího. Chč. P. Alexandr
uzřev biskupa jdoucího proti sobě rychle
s koně skočil. Anth. II. 233. Řečníci mají
věcí sobě svěřených pilni býti. Bdž. 35.
Ze škod skrze se činěných aby se kořili;
Tak soud někdy z maličké křivdy, od dru-
hého sobě učiněné začatý, mnohdykrát
v daleko větší škody člověka vžene. Výb.
II. 1424., 1625. Nebyl vděčen dobrodiní
sobě prokázaného. Br. Úřad potupu sobě
učiněnou ztrestati může. Kol. 8. K ouvodu
do Jeruzalema šla, kdež Josef to napome-
nutí sobě učiněné měl; Své hříchy i po-
kutu za ně na sebe vzloženou znáš; Zá-
rmutků na sebe od Boha vzložených na svá
ramena vezmi; Milosť sobě učiněnou vy-
znala; Odešel, aby tam moc sobě danou
ujal; Tita k sobě vyslaného uctivě přijali;
Dar zdrželivosti sobě daný měl; Křivdy
sobě učiněné kajícím z srdce odpouští;
Právo sobě k užívání stolu Páně zřízeně
dané měli. BR. II. 10. b., II. 39. a., 74. a.,
232., 272., 605., 618. a., 640. b., 753. a.
Protož pán Ježíš věda osidla sobě při-
pravená řekl jest. Chč. P. Vládněte při-
praveným sobě královstvím; Odpustiti móž
člověk vinu proti sobě učiněnú. Hus I.
147., 375. Uslyš hlasy k sobě volající; Jižto
(sladkosť) rád dává bojícím (se) sebe. Sv.
ruk. 291., 298. Cf. Zvratný v Brs. — Ale
i: Ješto Bůh skrze potomka Abrahamova
Krista věřící v něho zaslíbil spasiti. Sš. II.
34. Tak Slované pomstili křivdy jim či-
něné. Šf. Strž. I. 408. Stěžovali si na či-
něné jim zádavy od posádek římských; Tam
že bude hotov vyvésti se ze všech vin
jemu křivé přičítaných. Pal. Děj. I. 66., IV.

2. 319. Volitelé dokázali statečnosti ne-
všední odolavše všem vnadám jim stroje-
ným. Pal. Rdh. III. 83. Pokládali tu věc
čeliti proti majestatu jim danému. Skl. I.
327. To aby sobě pod základy mezi nimi
uničenými držali obostranně. Arch. II. 293.
Skrz což kverci takové jím dané milosti
netoliko účastni nebyli. Nar. o. h. a k. —
S předložkami. Obě barvy jdou dobře
k sobě (srovnávají se). Dch. Podávaný sobě
úřad k sobě přijal. Mus. Kdo chce Hospo-
dařit, nesmí dávat ani na sebe ani do sebe.
Sá. Kdo hází před sebe, nachází za sebou
(kdo maže, ten jede). Us. Dbv. Protož každý
pán v tom buď sám při sobě. Št. Kn. š.
155. Je při sobě = sebe mocen, vládne roz-
umem. Št. Kn. š. 161 31. Týž smysl má:
Sám s sebou býti. Št. Kn. š. 114. 35. On
je k sobě, er ist an sein Interesse bedacht.
Us. Wrch. Podrž to při sobě (zamlč to). Us.
Dch. — U kompar. Každý chce se vrovnati
vyšším sebe. Št. — Se se vynechává
a) u substantiv atd.: modlení, leknutí, zdání,
provinění atd. A tak domněnie a reptánie
pokládá sv. Řehoř za divěnie. Hus II. 68.

Cf. Zbláznění-se. V., Km. 1885. 11.—14., Gb.
Ml. II. 85., 176. Nechává se hl. tam, kde se
jím jich passivní význam označuje. Až do
zjevení se. Pouhé ,zjevení' mělo by aktivní
význam. D. Lhrg. 262. — 2. Také u sloves
zvratných. Zvratná slovesa pohyb znamena-
jící v imperativě a v imperativním futuru
zvratné náměstky z pravidla pozbývají:
hybaj! pakuješ! táhneš! stěhuješ! Val, syp,
hrň dómu (Kelč). Rušaj! chraň (= utíkej.
Laš)! Brt. D. 166. Zvratné se nevyjadřuje
se, utvoříme-li od příčestí minulého činného
a trpného, odvozeného od slovesa zvrat-
ného, přídavné jm. Věc, která se sběhla =
věc sběhlá. Brt. D. Cf. Stalý. Zvratná slo-
vesa pozbývají v přechodníku obyč. zvrat-
ného se: S radujícími všichni se radují,
s rmoutícími se rmoutí. Kom. Lab. 122. —
Ze dvou se sloves zvratných jedno se vy-
pouštívá. Kteří obrátiti se zpěčovali; Ne-
osmělili otázati se ho z úcty. Sš. I. 113.,
J. 305. Událo se králi z zámku na to dí-
vati. Bart. V tobě (světě) sě zlí lidé tebú
pokrývajíc lstivě dobří ukazují. Pass. 7.
Aby se toho budúci zhroziece varovali.
Vš. 445. Wenn zwei o. mehre Reflexiva
mit einem Subjecte verbunden werden, so
steht das se nur vor dem ersten. Pak se
vadili, nesnadili. D. Lhrg. 320. Ale i: Který
by se nad jiné vytrhnouti se opovážil. Skl.
II. 109. — Pozn. Je-li ze dvou se jedno
předložka, tam se ovšem nevypouští žádné:
Schovej se se svou řečí. Us. — Cf. Do-
vtipný úrazu vyhne. Hol. 22. Ten valí (běží)
Kd. Uhni, sic tě uděřím. Us. Hrniechu
k němu (se); Nikdy neviděli, by smál (se).
Hr. rk. 25., 9. V stranu uhýbati. V. Cf. Vy-
hnouti (tam dosti příkladů), Dotknouti
(i dod.), Šf. Str. ml. 102. — Se enklitické.
Ti-sě nám krušichu bohy, ti-sě nám ká-
cechu drva. Rkk. Vz Jir. Nkr. 91.

4. Se. Es e se, známe se (vytýkáme-li
komu co, nevěříce jeho výmluvě). Us. Tkč.

Sebä = sebe. Slov. Každý pod s. hrabe.
Ht. Sl. ml. 178.

Sebacinový. S. kyselina. Vz Rm. I. 519.

Sebášený = sobášený. Manželka poradne
sobášená. Slov. Sl. let. V. 322.

Sebec, bce, m. atd. = sobec atd. Slov.
Loos.

Sebecit, jenž povstává představou vlastní
síly, důstojnosti a důležitosti. Pdl.

Sehedůvěrný, in sich selbst vertrauend.
Váňa.

Sebechlebský. Přemáhajíc se slušně ví-
tala tohoto novomodného gelu s-ho. Ntra.
VI. 336

Sebeironie, e, f. Dk. Aesth. 378.

Sebekázeň, zně, f, Dk. Aesth. 334.

Sebelíčení, n.. Autobiografie, f. Dk. P. 1.

Sebemyšlení, n. Dk. Děj. f. n. 401.

Sebeobětování, n., Selbstaufopferung, f.
Sbn., Koll. IV. 77.

Sebeobětovný, sich selbst opfernd. Mus.
1880. 154

Sebeoblažení, n., Selbstbeglückung, f.
Vch. Důk. 119.

Sebeopanování, n., Selbstbeherrschung,
f. Koll. III. 22.



	658

	náš má právo Bohem sobě dané. Pal. Rdh. I. 239. Řimek dědinny věnné od manželky své Anny sobě zastavené prodal; Apoštol- ská tato stolice přivykla jest střeva milo- srdenství všem sebe hledajícím okazovati. Arch. III. 475., VIII. 336. K tuhým žalobám proti sobě vedeným mlčel. Br. Nebo on jest světlo tohoto světa, osvěcuje každého člověka v se věřícího. Chč. P. Alexandr uzřev biskupa jdoucího proti sobě rychle s koně skočil. Anth. II. 233. Řečníci mají věcí sobě svěřených pilni býti. Bdž. 35. Ze škod skrze se činěných aby se kořili; Tak soud někdy z maličké křivdy, od dru- hého sobě učiněné začatý, mnohdykrát v daleko větší škody člověka vžene. Výb. II. 1424., 1625. Nebyl vděčen dobrodiní sobě prokázaného. Br. Úřad potupu sobě učiněnou ztrestati může. Kol. 8. K ouvodu do Jeruzalema šla, kdež Josef to napome- nutí sobě učiněné měl; Své hříchy i po- kutu za ně na sebe vzloženou znáš; Zá- rmutků na sebe od Boha vzložených na svá ramena vezmi; Milosť sobě učiněnou vy- znala; Odešel, aby tam moc sobě danou ujal; Tita k sobě vyslaného uctivě přijali; Dar zdrželivosti sobě daný měl; Křivdy sobě učiněné kajícím z srdce odpouští; Právo sobě k užívání stolu Páně zřízeně dané měli. BR. II. 10. b., II. 39. a., 74. a., 232., 272., 605., 618. a., 640. b., 753. a. Protož pán Ježíš věda osidla sobě při- pravená řekl jest. Chč. P. Vládněte při- praveným sobě královstvím; Odpustiti móž člověk vinu proti sobě učiněnú. Hus I. 147., 375. Uslyš hlasy k sobě volající; Jižto (sladkosť) rád dává bojícím (se) sebe. Sv. ruk. 291., 298. Cf. Zvratný v Brs. — Ale i: Ješto Bůh skrze potomka Abrahamova Krista věřící v něho zaslíbil spasiti. Sš. II. 34. Tak Slované pomstili křivdy jim či- něné. Šf. Strž. I. 408. Stěžovali si na či- něné jim zádavy od posádek římských; Tam že bude hotov vyvésti se ze všech vin jemu křivé přičítaných. Pal. Děj. I. 66., IV. 2. 319. Volitelé dokázali statečnosti ne- všední odolavše všem vnadám jim stroje- ným. Pal. Rdh. III. 83. Pokládali tu věc čeliti proti majestatu jim danému. Skl. I. 327. To aby sobě pod základy mezi nimi uničenými držali obostranně. Arch. II. 293. Skrz což kverci takové jím dané milosti netoliko účastni nebyli. Nar. o. h. a k. — S předložkami. Obě barvy jdou dobře k sobě (srovnávají se). Dch. Podávaný sobě úřad k sobě přijal. Mus. Kdo chce Hospo- dařit, nesmí dávat ani na sebe ani do sebe. Sá. Kdo hází před sebe, nachází za sebou (kdo maže, ten jede). Us. Dbv. Protož každý pán v tom buď sám při sobě. Št. Kn. š. 155. Je při sobě = sebe mocen, vládne roz- umem. Št. Kn. š. 161 31. Týž smysl má: Sám s sebou býti. Št. Kn. š. 114. 35. On je k sobě, er ist an sein Interesse bedacht. Us. Wrch. Podrž to při sobě (zamlč to). Us. Dch. — U kompar. Každý chce se vrovnati vyšším sebe. Št. — Se se vynechává a) u substantiv atd.: modlení, leknutí, zdání, provinění atd. A tak domněnie a reptánie pokládá sv. Řehoř za divěnie. Hus II. 68.	Cf. Zbláznění-se. V., Km. 1885. 11.—14., Gb. Ml. II. 85., 176. Nechává se hl. tam, kde se jím jich passivní význam označuje. Až do zjevení se. Pouhé ,zjevení' mělo by aktivní význam. D. Lhrg. 262. — 2. Také u sloves zvratných. Zvratná slovesa pohyb znamena- jící v imperativě a v imperativním futuru zvratné náměstky z pravidla pozbývají: hybaj! pakuješ! táhneš! stěhuješ! Val, syp, hrň dómu (Kelč). Rušaj! chraň (= utíkej. Laš)! Brt. D. 166. Zvratné se nevyjadřuje se, utvoříme-li od příčestí minulého činného a trpného, odvozeného od slovesa zvrat- ného, přídavné jm. Věc, která se sběhla = věc sběhlá. Brt. D. Cf. Stalý. Zvratná slo- vesa pozbývají v přechodníku obyč. zvrat- ného se: S radujícími všichni se radují, s rmoutícími se rmoutí. Kom. Lab. 122. — Ze dvou se sloves zvratných jedno se vy- pouštívá. Kteří obrátiti se zpěčovali; Ne- osmělili otázati se ho z úcty. Sš. I. 113., J. 305. Událo se králi z zámku na to dí- vati. Bart. V tobě (světě) sě zlí lidé tebú pokrývajíc lstivě dobří ukazují. Pass. 7. Aby se toho budúci zhroziece varovali. Vš. 445. Wenn zwei o. mehre Reflexiva mit einem Subjecte verbunden werden, so steht das se nur vor dem ersten. Pak se vadili, nesnadili. D. Lhrg. 320. Ale i: Který by se nad jiné vytrhnouti se opovážil. Skl. II. 109. — Pozn. Je-li ze dvou se jedno předložka, tam se ovšem nevypouští žádné: Schovej se se svou řečí. Us. — Cf. Do- vtipný úrazu vyhne. Hol. 22. Ten valí (běží) Kd. Uhni, sic tě uděřím. Us. Hrniechu k němu (se); Nikdy neviděli, by smál (se). Hr. rk. 25., 9. V stranu uhýbati. V. Cf. Vy- hnouti (tam dosti příkladů), Dotknouti (i dod.), Šf. Str. ml. 102. — Se enklitické. Ti-sě nám krušichu bohy, ti-sě nám ká- cechu drva. Rkk. Vz Jir. Nkr. 91. 4. Se. Es e se, známe se (vytýkáme-li komu co, nevěříce jeho výmluvě). Us. Tkč. Sebä = sebe. Slov. Každý pod s. hrabe. Ht. Sl. ml. 178. Sebacinový. S. kyselina. Vz Rm. I. 519. Sebášený = sobášený. Manželka poradne sobášená. Slov. Sl. let. V. 322. Sebec, bce, m. atd. = sobec atd. Slov. Loos. Sebecit, jenž povstává představou vlastní síly, důstojnosti a důležitosti. Pdl. Sehedůvěrný, in sich selbst vertrauend. Váňa. Sebechlebský. Přemáhajíc se slušně ví- tala tohoto novomodného gelu s-ho. Ntra. VI. 336 Sebeironie, e, f. Dk. Aesth. 378. Sebekázeň, zně, f, Dk. Aesth. 334. Sebelíčení, n.. Autobiografie, f. Dk. P. 1. Sebemyšlení, n. Dk. Děj. f. n. 401. Sebeobětování, n., Selbstaufopferung, f. Sbn., Koll. IV. 77. Sebeobětovný, sich selbst opfernd. Mus. 1880. 154 Sebeoblažení, n., Selbstbeglückung, f. Vch. Důk. 119. Sebeopanování, n., Selbstbeherrschung, f. Koll. III. 22.