660

St. Kn. š 3 — proti čemu. S. proti ně-
komu pole. Šb. F. Jedni proti druhým se
sbírali. Bart. 58. — co, se nač (kdy).
Račte věděti, žef se veřejně zbierají na
kacíře. Arch. I. 233. Osmý den sebrali se
(šli) na obřezánie. Pass. mus. 276. Sbieráše
dřevce na oheň. Št. Kn. š. 2. — jak. Už
se trochu sebral. Us. Fč. S. něco v celek,
Mj., menší články v knihu. Us. Pdl. Ta
chmura v podoby se sbírá. Čch. Bs. 59.
Táboři den ode dne se sbierají a silnie.
Arch. III. 6. Proč má člověk Boha milo-
vati, sbeř takto. Hus II. 369. Kostel obecný,
ješto jest divně sebrán v jednotu duchem
svatým skrze apoštoly. Št. Kn. š. 26. Ale
kdež obé spolu se sbéře v jednom. Št. Kn.
š. 80. — koho zač. On si tě jak živ ne-
sebere za ženu. Prss. Gazd. — co si na
kom. Kdož sobě pohoršení na něm zbí-
rají. BR. II. 798., 48. b. Kteříž pohoršení
sobě na pobožných nespravedlivě zbírají.
BR. II. 79. b. — se. Jak se zebereme (ože-
níme), tak se zedereme (prací nějak se vy-
živíme). Val. Vck. Mysl jeho sebrala se.
Lpř. Adrianus káza sě lidóm s. Výb. II. 6.
A pan kancléř ten se také sbírá a leží od
nich dvě míle. Arch. II. 149. (416.) Že mi
mou tvrzi obořil mocí, sebrav se s kýmž
mohl. Půh. I. 295. Zborové jsú nešlechetní,
kdež sě zberú lidé nešlechetní. Hus I. 130.
Když se sbéřeme. Št. Ř. 204. a. Sbeř ny,
congrega nos. Ž. wit. 105. 47. A byloj' sa
sebralo biskupóv 380. Št. Kn. š. 13.

Sebum = sebou, instr., místy na Mor.
Brt. D. — S., maz. Vz Slov. zdrav. 338.

Sec, e, m. = sekáč dělník. Mor. Brt. D.

Secantoida, y, f. = jistá křivá čára. Vz
Vnč. 60.

Secantový. S. spirala. Vnč. 68.

Secco, al secco malovati = na suché stěně.
K. Adámek.

1. Seč. Chybně užíváno. Vz S to, Brt.
Ruk. 79.

2. Seč = porub. S. tmavá, Dunkel-, světlá,
Lichtschlag, přípravná, Vorbereitungs-, pru-
hová, Coulissen-, toulavá, Plänterschlag,
m. Škd. — S. = mýť (míť). Liekař vždy
jmá čáku k seči, pták rád slyší, kděžto
skřečí, sluha věří slibné řeči. Alx. V. 7.
Lékař má naději k seči = k sekání. Cf.
Sečba. Opatrný vykládá: Liekař (čížbař)
má čáku k seči (k pasece, že tam něco
chytí). — S. = rána. Náhle sahá po svém
meči, plášť přetíná jednou sečí. Sš. — S.
Louka na 2 seče = kterou dva seči za den
posekají, louka čtyř měřic. Brt., S. N. II.
113. — S. = zně. Ještě bylo daleko do
sečí. Mor. Rgl. — S. = les u Přerova. Pk.
Seče, les u Kožlé. Pk.

Seča, e, f. = seč, mýť (míť). Slov. Rr.
Sb.

Sečany, dle Dolany, míst. jm. na Slov.
P. Kal.

Sečba. Tu hroznú sečbu (mečem) naň
učiní. Výb. I. 815.

Sečetlý, belesen. Rk.

Sečiště, ě, n., vz Mýtiště (dod.)

Sečka cibule, allium fistulosum. Dlj. 20. —
S. = secí stroj. Us. Pdl.

Sečkovati = sečku řezati. Šd.

Sečkovice, e, f. = řezačka, stolice k ře-
zání sečky. Mor. a Slov. Hk., Šd., Vck.

Sečnák, a, m. Dnes rastú divní mužovia
a mládenci, samý s. Slov. HVaj. BD. II.
202.

Sečnice, Hiebs-, Schlagslinie.

Sečnosť, i, f., Hiebsfähigkeit, f.

Sečný. S. řeč. Arch. V. 504.

-seď náměstkový živel složených s před-
ložkami příslovcí lašských, val. a uh.: z ta-
modseď Mor. Brt. D. 175. Cf. — sel.

Sedací kosť, os ischii, Sitzbein, n., sval,
Gesässmuskel, n. Šv. 22., 33. S. meč (jehož
užívali při sedání). Dal.

Sedáč, e, m. = veliký peníz, kterým děti
hrajíce si o zed tlukou a on na zem sedá.
Blansko Ktz.

Sedáček, čka, m., vz Sedák.

Sedačka plavecká, houpací. Mour. —
S. = sedadlo ze slámy. Exc. — S. Klou-
zati se na sedačku (sedě). U Kdýně. Rgl.

Sedáčkem = sedačky. Dítě s. sedí, po-
zději panáčkem stojí. Us Vor.

Sedadlník, a, m., der Kämpfer in den
Schranken. Ezp. 3031.

Sedadlo v divadle, v lázních římských.
Vz Vlšk. 510.

Sedák, u, m. Vz Mkl. Etym. 289. S. =
stolička bez nôh, v ktorej deti sedeť učia
sa. Slov. Rr. Sb. — S. zámečnický, Setz-
hammer, m. Vz Včř. Z. I.18., Sedlík (dod ). —
S. = při hře na kulečníku dobrá postava
dvou kulí tak, že obou dvou se dotknu
kulí svou, dotknu-li se jedné. Us. — S.,
u, m. = sedan. — S., a, sedáček, čka, m.,
Stubenhocker, m.

Sedalisko, a, n. = sedlisko, sídlo, Wohn-
sitz, m. Lipa, Štr. Nrč. 41., Phľd. I. 1. 23.

Sedan, u, m. = lenoch u sedadla. Vor.

Sedání v lavicích při soudech. Vz Tk.
VII. 8. — S. = kolba. Št. Kn. š. 148. 20.
Cf. Provozovaný (dod.), Dr. Knieschek. Ar
chiv f. slav. Philol. X. 1. 203. — S. = souboj.
Vz Kn. rož. 134., Sv. ruk. K. II. 11.—
S., seditio. Seditio v Bhm. překládá se po-
bitie, v Ol. mord. Kdyžto uslyšíte boje i s.
Ev. víd 94. V s. učinil vraždu, in seditione.
Drk. 163. b.

Sedánko, a, n. = sedátko. U Dobrušky.
Vk.

Sedatě. Spal na s. (sedě). Mor. Knrz.

Sedati. Cf. List. fil. 1878. 208., Mkl.
Etym. 289., List. fil. 1878. 208. S. = po-
týkati se. Št. Kn. š. 10. 1. — abs. Kostky
sedají. Us. Pk. Už vám nesu sednúť (židli).
Mor. Brt. Slnko sedává (zapadá). Němc.
IV. 439.. Brt. — kam. Sedlo slunce za
horu. Koll. II. 19. Sedlo-li by na vás (při-
padlo-liby vám na mysl). Us. Když za stůl
k obědu siesti chtěl. Pass. mus. 435. —
koho kam = posaditi. Hospodář hośtě za
ně (za stoly) sedal. Slez. VSlz. I. 89. -
odkud kam. Z větvice na větev sedá.
Hdk. — kde: v soudu zemském. Exc. Dy
sem byla panenku, sedala som v okénku,
v okenečku v okně, s mládenečkem po tmě.
Sš. P. 202. — oč. Když páni naleznú, že
by (žalobník a žalovaný) měli o to sědati,
tehdy obě straně nemáte v radu odstúpati.
Řád pr. zem. 11. — kam s čím. Sedl na