663

Sedoulek, lku, m., ophiopogon, Schlangen-
bart, rostl. Vz Rstp. 1557.

Sedrati, vz Zedrati.

Sedřený; -en, a, o, abgeschunden, ab-
gezogen. S. kůže. Lpř. — S., abgerackert.
Člověk prací s-ný. Us Pdl.

Sedříti koho = ošiditi. Zátur. — co
odkud. Nemá s druhého kůže zedříti. Žer.
Blesk se stromu kůru sedřel. Us. — co
kdy kde. Na tom kamení každý měsíc
jedny boty sedře. Us. Tč.

Sedskoně, ě, m., os. jm. Wtr. Obr. 89.

Sedúvati = sedávati. Mor. Vck.

Sedym. Pámbu má s. komůrek a ešče
z jednej něrozdal. Slez. Opav. týd. 1885.
č. 21.

Sedzjom = sedm. Na jihových. Mor.
Brt.

Seger Jos. Ferd., nar. 1716., hud. sklad.
Vz Srb 63.

Segmentní, Segment-.

Sehltiti. Tak vždy v BO.

Sehnanina a směsice národů. Koll. Zp.
II. 488.

Sehnaný jak. Vojsko na rychlo s-né.
Osv.

Sehnati. — abs. Sehna (rychle sběhl)
jezdec, stráže (strážce) náhlý, pravě, že
pohané přitáhli. Alx.V. v. 1384. — koho
čím. Za pecó dětí hromada, máma je shání
lopató! Sš. P. 680. — odkud kam, jak.
S. vzduch z boty do prostoru n. Mj. 120.
S. někoho náhlým útokem s pole. Šbr. —
co nač. Nemohl na to s. peněz. Us. Šd.
S. peníze na cestu. Jndr. — koho kde.
Sháněl ho po vsi, po hospodách (hledal).
Us. Vlč., Rgl. — se kdy. Žáci před uče-
ním se sháněli (dováděli) a Rozbili okno.
U Frenšt. Kál. — se za kým s čím. Okolo
vozu se za ním s kordem sháněl (honil).
Wtr. exc.

Sehnouti se jak (čím). Maličko se
sehla. Sš. P. 32. Potom se musí zehnouti
hodně hlavou dolů. Us. Šd.

Sehnutka, y, f, serapias, Stendelwurz,
f., rostl. Vz Rstp. 1507.

Sechvěti se kam, hineinschlüpfen. Cf.
Schvění. Ve zlatý se ráno střevíček s. Čch.
Bs. 82.

Seidl Jos., 1775.—1838., děkan. Vz Jg.
H. 1. 624., Zl. Jg. 300., Tf. Mtc. 128., Bačk.
Písm I 923.

Seidlitz Julius. Jg. H. 1. 624.

Seismograf, a, m., řec. = třesopisec,
popisovač zemětřesení, Erderschütterungs-
beschreiber, Seismograph, m. Stč. Zem. 792.,
Čs. math. X. 71.

Seismometr, u, m. = třesoměr, Seismo-
meter, m. Stč. Zem. 792., Čs. math. X. 71.

Seismoskop, u, m. Čs. math. X. 71.

1. Sej. Jak sej jemu zdálo. Arch. IX.
225. a j.

Séja, sejka, sejko = bílý vůl uherský
s dlouhými rohy. Mor. Brt.

Sejáč, e, m. = vozsévač. Slov. Hol. 217.

Sejatek, tku, m = sňatek, die Frucht-
nahme vom Felde. Šd.

Séjati, sejávati = seti. Tam si budeš
séjať drobný izobeček. Mor. Pk. Ps. 90.

Sejatý = sňatý, herabgenommen. Slez.
Šd.

Sejíti, vz Zejíti. - abs. Rytířství sešlo,
verfiel. Posp. A pokřik zšel. Arch. V. 443.
Již sešel, sšel = umřel. Tkč. exc. Proto
póhon zameškán i sšel. Kn. rož. 7. Ten
nábytek budou tři dědiť a ještě nesejde
(nevezme za své). Us. Vk. Sejde, aj kde
ho nezasejú. Slov. Rr. MBš. Jeden slíbil
za druhého, jestližeby jeden zšel (umřel),
aby na druhém postihl. NB. Tč. 62. Hro-
baři, hrobaři, hluboko sázíte, předrahá se-
mená nikdá secházíte. Sš. P. 491. — co.
Skúpy moc ztroví, lenivý moc zchodí. Slov.
Zátur. — komu. Nepros sa jej, něpros, sa-
dou jej čert na nos; keď jej dolu zíde,
sama k tebe príde. Sl. ps. Šf. II. 83. Ti
pavlovčí chlapci sú hodní šviháci, jenom
jim to schází, že sú vysměváci. Sš. P. 699.
Kterýmť milosť sejde. Št. Kn. š. 94. — od-
kud (od koho, jak proč). Králova dcéra
zišla z koča. Dbš. Sl. pov. 1. 4. Nescházej
s tohoto hradu. Pass. 27. S lože, na něž
si všel, nesejdeš. Št. Kn. š. 10. Rok nový
zasa k nám prišiel, starý ňaňo z pece zi-
šiel; Mal som dva krajciare, až tak velkú
summu! kým som je neprepil, nezišli mi
z umu. Mt. S. I. 175., 23. Povol sobě, zlaté
dítě, dokud jsu já na tom světě; až já
z tého světa zendu, naděláš se leda komu.
Sš. P. 501. Ačť jest ona božím zpósobem
sešla s světa. Št. Kn. š. 43. Ohavně s světa
scházejí. Výb. II. 990. A v tom z světa
zšel od zlých lidí. NB. Tč. 264. Pro něčí
zlosť se světa s. Kat. 3074. — kam (proč).
Sešli sú v hlubokosť. Ž. kl. S. se do síně
k poradě. Us. Pdl. Volí zísť na dno mora
hlbokého. Slov. Zátur. — nač. Na to sejdou
tři lokte sukna; Na seti sešlo 5 měřic žita.
U Kdýně. Rgl. Sešlo mu na kořalku (dostal
na ni chuť). Us. Vk. A čiby som sa vám
na voľač zezišel (neprospěl)? Slov. Dbš.
Sl. pov. I. 129. — kde. Dyž sme sa tu
zešli. Pk. Ps. 84. Mysli, děvča, mysli, kde
by sme sa sešli. Sl. ps. Šf. JI. 65. Za Kra-
kovem slunce zchodí. Sš. P. 599. U Vídni
zšel (umřel). NB. Tč. 221. Sejde-li kto v tur-
neji. Št. Kn. š. 166. Sendú na cestě. Ev.
víd. 59. Tu mnoho jiných pánuov snide.
Let. 475. — na čem: na zdraví. 1532. Mus.
Nechtěje na osobě své nic dáti sejiti. Skl.
I. 296. Poněvadž na Jiříkovi šešlo (weil es
G. daran hat ermangeln lassen), že prve ne-
doložil své pře. Soud. kn. opav. (Zkl.). —
jak. Sešlo se hojně příspěvků. Us. Pdl.
Nemóž to býti, by kto na hlavě schodil
svět. Hus III. 149, Črv. — čím. Osobou
mou (= mnou) to neschází. Slavata II. 41.
S. něčí rukou NB. Tč. 108. Poněvadž po-
hnanými nic nesešlo než tím, ktož pohnal.
Vš. 376. Nevím, čím to sešlo (jak se stalo,
čím z toho sešlo). Arch. VII. 70. Nedav
pilností svou v příčině té naprosto nic schá-
zeti. Skl. II. 496. — od čeho. Jestližeby
kdo v tomto příměří od kohokoli zšel neb
zběhl svévolné Arch. IV. 458. S. od ža-
losti. Výb II. 253. Do achtu dán a roze-
psán, aby od koho a jakkoli z světa sešel.
Dač. I. 157. Kdo mečem bojije, od meče
schodí. Drk. 160. a. — se s kým. Už se