672

Sexstetter, stettra, m., os. jm. S. Jiljí,
1800. Jg. H. 1. 625., Jir. Ruk. II. 214.

Sextern, u, m. Cf. Sbn. 659.

Sexterník. Četl jim kněz z s-ku. Bart.
147.

Sexti Jan, nar. 1688., kněz; S. Petr,
kněz 1651. Cf. Jir. Ruk. II. 215.

Sextový akkord. Zv. Př. kn. II. 8. Vz
Sexta.

Seydler Augustin, dr a prof. na čes.
universitě v Praze, † ²²/6 1891. Tf. H. 1.
189., 194. — S. K. V., dr. Mus. 1886. 637.,
Ukaz. 108.

Seykora O. V. Vz Bačk. Př. 82., 100.,
147.

Sezamovitý. S. kosti v přednártí cho-
didla. Vz Matj. 22.

Sezdávací, Trauungs-. S. list. Bor. 53.

Sezeleněti, ěl, ění, grün werden. Mus.
1880. 116.

Sezema, y, m., os. jm. Výb. II. 439.,
Pal.

Sezení, die Sitzung. Tohoto slova lid
na Mor. neužívá. Má: Je v radě, šel do
rady, majú radu. Brt. D. 259.

Sezimiti se, kalt werden. Už se s-lo.
Němc.

Seznamovatel, e, m., Bekanntmacher,
m. Mus.

Seznání, n. Cor. jur. IV. 3. 1. 431.

Seznati co = poznati. Toto lepší. Brt.
S. 3. vd. 196. — co v kom. Seznal v ní
svou budoucí choť (lépe: poznal). Osv. I.
62. — odkud. Seznal (poznal) z řeči, že...
Šml. — na koho. Pohrůžky činil, jak Bo-
nuše naň seznává. Bart. 107. — se. Seznaje
se pokoříš se. Št. Kn. š. 17. — se oč.
A potom seznal se jest o ten list (přiznal
se, jak to s listem bylo). Let. 373.

Sezobati, vz Szobati.

Sezouti, vz Zezouti, Szouti

Sezpívati. Zezpievati. Ž. kl. 136. 4.

1. Sezříti. Sezři duše přirození. Št. Když
sezříš vše popsání víry. Št. Kn. š. 15. Se-
zřev božích muk tak mnoho. Pravn. 2900.,
2908. — kam. Dolů na nás nesezříš. Pass.
14. stol. — se kdy. Tehdy se Petr sezřel.
Sv. ruk. 169. — se kde. Sezřiece sě mezi
sebú vybeřtež sedm dobrých mužuov. Pass.

Sezúkati někoho = vyzoukati mu. Mor.
Šd.

Sezvati. Přátely szovúc. Št. Kn. š. 66

Sezvěděti, erfahren. — odkud. Z té
knihy mnoho dobrého s-děl. Us. Šd.

Sežati, vz Sžati.

Seždial = sežďal, smačkal. Vz Seždímati.
Seždial papír. Kn. Kom. 1533. Sžímaje své
zuby. Hr. rk. 31.

Sežéci, vz Sežíci.

Sežejbrovati se = sešinouti se; nesnadno
slézti. Nežli ty se sežejbruješ, to je doba.
Us. Kšť.

Seželezněti, ěl, ění, eisenhart werden. Šd.

Sežíci, sežéci. — co. Sežže sviečku. Výb.
II. 15. — co čím. Sežže ohněm vše liudi.
Dal. 67. S. co ohněm. Št. Ř. 189. a. - co
komu. Kká. — co kde. Sžehl kadidlné
věci na vysokých horách. BO.

Sežiděný; -ěn, a, o, ganz verjudet. Šd.

Sežiděti, sežiditi se, ganz Jud werden. Šd.

Sežinek, nku, m. Hrsť je aj zožinok žita.
Hdž. Šlb. 38.

Sežiti. Kdyby to aspoň sežil (toho užil)
Slez. Šd. Nemohu ho ani s. (cítiti). U Přer.
Blý.

Sežíti. — co kde. Zelinu na poli zo-
žala. Slov. Hdž. Šíb. 18. — co čím: žito
srpem. Sš. P. 258.

Sežmoliti = pomačkati, zerdrücken, zer-
walkern. S. šaty. Us. Kšť.

Sežnouti, vz Sežiti.

Sežrati co. Co npsní, (to) sežere. Us.
Dbv. Sžeře je ptactvo nebeské. Bj. Ne-
sežeru-li já tebe, sezereš ty mne. Pal. Rdh.

III. 176. Závisť ho sežírá. Us. Fč. Libůstky
mnoho peněz sežírají. Mus. Kdo sa mieša
medzi otruby, zožrú ho svině. Zbr. Báj.,
Opav. týd. 1885. č. 21. Škoda je, čo pes
zožre, was der Wolf auffrisst. Zátur. Prudký
je oheň zžíře. Kom. Suchý vzduch oblaky
sežírá (mění je v neviditelné páry). Mj. 148.
Jedni druhé zžírají. BR II. 18. a. (28. b.).
Statky jejich zžírali. Ib. 102. Nespravedlivý
peňážček sto jiných zežírá. Slov. Tč. Ne-
věstky a chudobní příbuzní to je ten hmyz,
čo zožiera ľudí zdvihnuvších sa trochu nado
chlopstvo. Zbr. Lžd. 44. — se čím proč.
Leč se hořem pro strasť lidu zžírám. Sš.
Bs. 199. — co po kom. Hovno po sobě
by sežral (o lakomém). Us Tkč. — co jak.
Sluneční paprskové sníh pomalu sžírají.
Zr. — co s čím. Prach jeho dám zožrať
sviňam s otrubami. Slov. Zbr. Lžd. 109. —
se. Tak se sežravše (opivše) náhle zcepe-
něli. Bart. 338. 22.

Sežuhlati = smačkati. S. šaty. ČT. Tkč.

Sežvachlati = smačkati. S. šaty. ČT.
Tkč., Val. Vck.

Sfackovati koho, abohrfeigen; něco,
verhudeln. Us. Šd.

Sfakliti = sraziti. — co: někomu hlavu.
Slov. Dbš. Sl. pov. I. 561

Sfanfrněti se = poblázniti se. Us Tkč.

Sferickocylindrický, sfaer... S. brejle.
Ott. IV. 629.

Sferickohranolový, sfaer... S. brejle.
Ott. IV. 629.

Sferickoochranný, sfaer .. S. brejle.
Ott. IV. 629.

Sferický. S. kuželosečka, ellipsa, hyper-
bola, epicycloida . . Vnč. 89.—112., úhel,
jehlan, Jd. Geom. 44.—46., astronomie, Stč.
Zem. 91., čočka, ZČ. III. 166., brejle. Ott.

IV. 628.

Sferoidalní, sfaeroidalní, sphäroidisch.
S. stav Hmot. Osv I. 111.

Sferoidický, sfaeroidický, sphäroidisch.
S. hmota, Stč. Zem. 352., tvar země. SP.
II. 52.

Sfleknouti něco = rychle, ale špatně
odbyti. Us. Rgl. Já to sfleknu (to by se mi
chtělo)! V kartech. Co si řeknem? Že si
sfleknem (zahrajem). Us ČT. Tkč.

Sfouknouti co. To není jen tak s. (to
nejde tak snadno). Us. Rgl. — koho =
oklamati, ošiditi. Us. — co kde. Morana
v nich sfoukla světlo životní. Šml.

Sfukarovati obilí = vyfoukati, vyčistiti
(mlýnkem). Vz Fukar (dod.). Mor. Šd.