674

Shloučiti = shromážditi. Hr. ruk. P.
297., 977. — se več(kde). Shlukli se
u veliké spolky. Tk. Č. 3. Shlukujíce se
na slušných místech v obce městské. J.
Lpř. — se kde. Lidé se shloučili před ko-
stelem. Us. Pamatuji časy, v nichžto nad
otčinou se prvně shlukla divá honba za
frančinou. Kká. Td.

Shluk hlásek. Vz Souhláska v Brs. 2.
vd. 233. a v tomto slovníku. S. hvězd,
obláčkový, Stč., drah, Tl. M. 108., lidstva,
Dch., molekularní, Rm. 5., 67., věží. Čcb.
Kapaliny jsou shlukem hmotných částic.
ZČ. I. 281.

Shlukování, n. = připevňování navrta-
ných dřev voru houžví. Houžev se přes
příčně na voru ležící dřevo do vyvrtaných
děr zastrkuje a klínem upevňuje, Biegelung,
f. Na Labi. Špd.

Shnilák, u, m. = nahnilý brambor. U Kdý-
ně. Rgl.

Shnilina jater ovcí. Vz KP. VI. 445.

Shniloba, y, f., Fäulniss, f. Tč.

Shnilý. Co kdo kochá, to mu milo a
byť na půl shnilé bylo. Lpř. — S. = lenivý.
U své maměnke: Stávé dcerko milá; u jeho
maměnke: Stávé, mrcho shnilá! Sš. P. 499.
S-mu je krok milý. Vhl. S. jak klát, Zlinsky
Brt., jako peň, Slez. Šd., až do střev (velmi
líný). Na Hané. Bkř. Ty zhnilochu, už jsi
co den zhnilší. Mor. a slez. Šd.

Shnísti. Shnětěno jest hovězí dobytče,
když mu kopyta změkla. Lg.

Shníti. — abs. Nebude moci s., ne-
shnije (pro nešlechetnosti). Us. Tkč — kde.
Diamant v hrudě nezhnije. Syt. Táb. 299. —
komu. Hrotka neumyje, cedítko jí shnije.
Sš. P. 786. — jak. Čoby shnily hneď od
poly. Kyt. 1876. 21. — jak dlouho. Dítě
v masopustní dni narozené do soudného
dne prý nezhnije. Slez. Šd. Aby nezhnila
na věčné věky. Pck. Ps. 71.

Shnízditi se kde. Že antikrist měl se
v též církvi zhnízditi BR. II. 699.

Shoda výroku s podmětem, cf. Vm. 11.,
Brt. S. 9., přívlastku se jménem určeným,
16., výrok. jména při infinit., 107., jména
předmětného na infinitivu závislého. 107.
S. v čísle, v rodě, v osobě. Vz Gb. Ml. II.
46., 63., 68., 70., 71.

Shodec, dce, m, vz Sokl. — Let. 455.

Shoditi čemu. Ale tomu by shodili věrní
křesťané (vyhověli). Hus II. 11. — co komu.
Shodil jí Bůh cedulenku. Sš. P. 792. —
odkud. Od žádného ruky nezhodím než
od dvorského, na něhož žaloba tato jest.
NB. Tč. 108. — co kam. S. slad v housku.
Vz KP. V. 277. S. někoho do vody. Us.
Šd. Abys ty mna nezhazoval pod sebe
(o koni). Pck. Ps. 73. — kdy. Král po roku
zhodil smutok. Dbš. Sl. pov. I. 489. Krejcar
při prodeji s. (sleviti). Us. Rgl. — komu
čeho. Jazť jej toho doma shozi (S. = na-
hraditi). Hr. rk. 377.

Shodno = hodno. Není s. ani o tom pro-
mluviti. Mor. a slez. Šd.

Shodný. S. strany, úhly, Jd., promítání,
Jrl. 143., čísla: a = b (mod. m) = a je
shodné s b dle modulu m. Hra. Cf. Roz-
ličný (dod.) Dva obrazce jsou spolu shodny,

když ... NA. V. 5. — v čem. V tom le-
gendy o nich jsou shodny. Šf. III. 167.

Shodovati se, vz Shoditi

Shodový = co se ku shodě čísel vzta-
huje. S. výraz. Šim. 107. Cf. Shodný.

Shola. Vše s. vidí. Št. Kn. š. 186. Cf.
Zhola.

Shon. Po lučinách se rolníků s. množí.
Osv. Oldřich ptal se do posledního shona
(konce). Hr. rk. 23. Dělá shony = ustavičně
běhá. Mor. Vck.

Shonek, nku, m. = sklad, skládanec. Brázda
s brázdou od vedlejšího záhonu odoranou
činí s. Na Plaště. BPr.

Shonka, y, f. = shůnka. Měli tam včera
shonku. Mor. u Přer. Šd. — S. = řešeto,
ve kterém se stáčením klásky do prostřed
nad zrní dostanou. U Rokyc. Fč.

Shonlivý = kdo dobře umí sháněti, shro-
mažďovati. U Košic. Brut.

Shora. Oprav S. dola v: S dola... Do-
stal zhora do hlavy. Sldk. 35. I zhora
i zdola každý na mňa hľadí, akoby mňa
mali všetci chlapci rádi. Sl. spv. VI. 203.
Miesta nemám shory ani zdolu. Pravn. 1287.

Shorek. Shorky, aliquotní tony, tony
svrchní. Vz Ott. I. 876., Dk. Aesth. 221., 220.

Shorének oprav v: Shořének.

Shoření, n., vz Shořeti.

Shořenisko, a, n. = shořeliště. Sldk. 112.

Shořeti. — abs. Kdo dá, ten boží, a
kdo nedá, ten shoří. Bart. 197. Dobře bude,
když čert umře a peklo shoří. Us. Buď
Bohu chvála, kostel shořel, krčma ostala.
Us. — kde. Shoř tu ešte dnes (kletba).
Mt. S. I. 117. Na psu všecko zhoří (nic se
ho netkne, vše brzo pomine). Mor. Šd.
Diamant shoří v kyslíku na kyselinu uhli-
čitou. Mj. 35. Zhořela mu fára blízko pivo-
vára. Sš. P. 759. Mnohý chce s. v zlatě
(zlatem se lesknouti). Smil. v. 872. — jak.
Aby ta falešná láska na popel shořela Sš.
P. 758. Fosforvodík na vzduchu na kyse-
linu fosforečnou shoří. Mj. 38. — komu.
Často jim po hřiechu shoří (sklapne). Hr.
rk. 397.

Shořklý, vz Zhořklý.

Shorky, vz Shorek (dod ).

Shotovenina, y, f., Product, n. Rk.

Shotovovatel, e, m., Verfertiger, m. Rk.

Shoule ještěrná. Pl. I. 170.

Shousti. Všem jest shudla smrtedlná
struna. Hod. 83. b.

Shoustnouti, dicht werden. Vz Zhoust-
nouti. Mj. 116.

Shověti komu. Dobrý kuchař pokud se
ucho neutrhne, hrnci shovívá. Pož. 188. —
s kým. Když sobě muž s ženú neshovieta.
Št. Kn. š. 69. — nad čím. Ty nad hříchy
shovíváš. Brt. N. p. 502.

Shovívavě, nachsichtig. S. se chovati.
Mus.

Shovívavý ke komu. S-ví buďte k sobě.
Vrch., Šmb.

Shovorčivý. Radosť sama je němá, ale
spomienka na ňu je s-vá. Lipa 382.

Shovořiti se. Kto sa chce shovárať, musí
hubu otvárať. Slov. Rr. MBš. — s kým.
Taký sa mně sen zazdál, že sa s jinú sho-
várá (milý). Čes. mor. ps. 89.