676

Scházka. Let. 510.

Scheelisování vína. Vz KP. V. 579.

Scheeli-um, a, n, v lučbě. Vz Šfk. Poč.
329.

Schel, u, m. = schnutí. Slov. Ženci, keď
slnko dobre pripeká zkosenému obiliu, majú
dobrý s. Rr. Sb.

Schematičnosť, i, f. Stč. Zem. 155.

Schindler Kar., lesní rada ve Vídni.
Tf. H. l. 200.

Schisma, gt. schismatu (s-ta), n. Gb. Ml
129.

Schismatický, schismatisch. Us.

Schizomyceta, y, f. = poltivka, bakterie.
Vz Ott. II. 121. a.

Schladiti se od potu. Lpř. Sl. I. 85.

Schladlý, erkaltet. S. srdce. Vrch. Vz
Zchladlý.

Schladnouti, vz Zchladnouti.

Schlácholiti. Koll. IV. 55.

Schlastiti = utlouci. — koho čím. Pa-
stýř vlka cepem s-tí. Ezp 2308

Schlazovací, Kühl-. KP. V. 349.

Schlazování, wiederholte Abkühlung.
Us. Pdl.

Schlebařiti se = chlebařství se oddati.
Phl'd. VI. 167.

Schleicher, a, m. Sch. August, 1821. až
1868., prof. filologie (i slovan.), také v Praze.
Vz Ukaz. 108, Bačk. Př. 149., Pyp. K. 432.,
492., 494., Rk. Sl., S. N.

Schlíple se poddati, klein beigeben. Dch

Schlíplý, gebeugt S. hanbou. Kká Td
250.

Schlípnouti, schlaff werden Nevěje-li
vítr, schlípne plachta. Np

Schlípnutí, n., Erschlaffung. S. plic. Stat.
kn. 1876.

Schlopka, y, f. = oční víčko. Mor Šd.

Schloptati = schlemtati Hdk.

Schlpiť sa = zamotati se, sich verfitzen.
Slov. Phľd. V. 53.

Schmatnouti = rychle popadnouti. Vz
Zchmatnouti. Vck.

Schmelzer, zra, m. Sch. Ant., učit. na
pomol. ůstavě v Troji Tf. H. l.. 193.

Schmidinger, gra. m. Sch. Jos. Vz Tf.
Mtc. 36., 86., 202., 203.

Schmidt Václ. Alexius, 1674.-1723., ka-
novník. Vz Jg. H. 1. 625., Jir. Ruk. II.
258. — Sch. Jan. 1818. Jg. Hl. 1 625., D.
Lhrg. XV.

Schmouřiti, verfinstern, verdüstern. —
co: čelo. Čch. Bs. 188.

Schmutzrová Em., učitelka měšť. školy
v Praze, redakt. Časopisu čes. učitelek.

Schnabel Jiří Norb., 1791.-1856., dr. a
prof. při právn. fakul. univ. pražské, němec.
spisov., přednášel r. 1848. také česky, můj
učitel téhož roku.

Schneider, dra, m. Sch. Kar. Sudimír,
1766.—1835., právní ve Smidarech. Tf. H. 1.
116., 120., Šb. Dj. ř. 294.

Schnouti. Cf. Mkl. Etym. 333. a. —
čím: túhú. Dal. C. 39. — jak dlouho
Pomalu sechl půl druhého léta, až umřel.
Let. 316. — kdy. Hrabaj vtedy, kěj schne.
VSlz. I. 226. — po kom v čem. Po niež
(panně) mé srdce v túhách schne i vadne.
Výb. 1. 928.

Schnutí, n., das Austrocknen. Us.

Schöbel, bla, m. S. Jos., narozen 1837
v Plzni, dr. a prof. čes. university v Praze,
proslulý oční lékař. Ukaz. 111., S. N., Rk.
Sl.

Schod = schůze Kněží měli s. Svěd. 1527.
Schodové obcí Výb. II. 376. — S. = trati-
vod, Abzugskanal, m. Laš. Wrch. — S. =
stupeň. U Římanů. Vz Vlšk. 511. Má hlas
jako staré schody. U Jižné. Vrů.

Schodek = nedostatek. S. uhraditi Šp. —
S. = konec Kněží mají na s. života pama-
tovati. Sš.

Schoditi. Schodivši svůj čas porodila
syna. Pass. mus. 276

Schödler, a, m. Vz Bačk. Př. 159., 161.

Schodnice = místo, kde se vody kři-
žují. Brt. Obz. 1889. 34. — S. = lavice,
stupátko u vagonů. Slov Rr. Sb.

Schodník, u, m., Stiegenhalle, f. Rk.

Schodořadí, n. S-dím do tříd vcházeli.
Pl. II. 436.

Schodový, Treppen-. S. mříže, Šml ,
země, Terassen-, Staffelland. Posp.

Schôdzka, y, f. = schůzka. Slov. Rr.
Sb., N. Hlsk.

Scholastika, y, f. Cf. Sbn. 135., 410.
690., 692.

Scholz. 1775. Jg. H. 1. 625.

Schomolený; -en, a, o — schoulený,
skrčený. Slov. Rr. Sb. Mor. Sd.

Schön Jos, praefekt gymn. písec, †1838.
Vz Rk. Sl., Ukaz. 67., Mus 1886. 652 , 1888.
468 , Tf. Mtc. 21., 34., Zl. Jg. 300., 306.

Schönpflug z Gamsenberka Jos. Bened.,
farář, f 1742. Vz Jir. Ruk. II. 259., Jg.
H. 1. 625.

Schopiti, schapati, carpere, sápati Šf.
III. 550.

Schoř, rybník v Písecku.

Schořovati = obilí odstraňovati dělaje
schoře. Vz Schoř. U Strunkovic. Nov

Schořovice, vz Tchořovice.

Schotáriť sa = dáti se na jinou víru;
o ženské také = zkurviti se. Slov. Rr. Sb.,
Rr. MBš.

Schov, u, m. = co (v zemi) schováno.
Pl. — S. = schování. Do schovu co komu
dat Brt. D. 264.

Schova, y, f. = schov (schování; dod.).
Na schovu co komu dať. Mor. Brt. D. 264.

Schovaj, e, m. = uschování, Aufbewah-
rung, f. Dal to do s-ja. Mor. Vck.

Schovalý, vz Zchovalý.

Schovanice, e, f. = schovanka. Wtr.

Schovaný. S-né se vždycky hodí. Sb.
učit.

Schovatel božích pokladů. Pass. mus.
488.

Schovati. — abs. A také aby uměla
schovávati a vydávati pořiedně. Št. Kn. š.
102. — co: své panenstvie (uchovati). Št.
Kn. š. 61. S. dítě (špatným chováním tělu
jeho ublížiti. Vz Schovaný). U Čásl. Vk. —
co, se kde (kdy, jak dlouho). Že v Praze
po půl druhém stu za den (mrtvých) scho-
vají (pohřbí). Arch. VIII. 184. Poněvadž
v tom městě z mladosti se zchoval (zdržo-
val. Vz Zchovalý). Bart. 319. 21. V svém
srdci schoval sem tvé řeči Št. Kn. á. 4 —



	676

	Scházka. Let. 510. Scheelisování vína. Vz KP. V. 579. Scheeli-um, a, n, v lučbě. Vz Šfk. Poč. 329. Schel, u, m. = schnutí. Slov. Ženci, keď slnko dobre pripeká zkosenému obiliu, majú dobrý s. Rr. Sb. Schematičnosť, i, f. Stč. Zem. 155. Schindler Kar., lesní rada ve Vídni. Tf. H. l. 200. Schisma, gt. schismatu (s-ta), n. Gb. Ml 129. Schismatický, schismatisch. Us. Schizomyceta, y, f. = poltivka, bakterie. Vz Ott. II. 121. a. Schladiti se od potu. Lpř. Sl. I. 85. Schladlý, erkaltet. S. srdce. Vrch. Vz Zchladlý. Schladnouti, vz Zchladnouti. Schlácholiti. Koll. IV. 55. Schlastiti = utlouci. — koho čím. Pa- stýř vlka cepem s-tí. Ezp 2308 Schlazovací, Kühl-. KP. V. 349. Schlazování, wiederholte Abkühlung. Us. Pdl. Schlebařiti se = chlebařství se oddati. Phl'd. VI. 167. Schleicher, a, m. Sch. August, 1821. až 1868., prof. filologie (i slovan.), také v Praze. Vz Ukaz. 108, Bačk. Př. 149., Pyp. K. 432., 492., 494., Rk. Sl., S. N. Schlíple se poddati, klein beigeben. Dch Schlíplý, gebeugt S. hanbou. Kká Td 250. Schlípnouti, schlaff werden Nevěje-li vítr, schlípne plachta. Np Schlípnutí, n., Erschlaffung. S. plic. Stat. kn. 1876. Schlopka, y, f. = oční víčko. Mor Šd. Schloptati = schlemtati Hdk. Schlpiť sa = zamotati se, sich verfitzen. Slov. Phľd. V. 53. Schmatnouti = rychle popadnouti. Vz Zchmatnouti. Vck. Schmelzer, zra, m. Sch. Ant., učit. na pomol. ůstavě v Troji Tf. H. l.. 193. Schmidinger, gra. m. Sch. Jos. Vz Tf. Mtc. 36., 86., 202., 203. Schmidt Václ. Alexius, 1674.-1723., ka- novník. Vz Jg. H. 1. 625., Jir. Ruk. II. 258. — Sch. Jan. 1818. Jg. Hl. 1 625., D. Lhrg. XV. Schmouřiti, verfinstern, verdüstern. — co: čelo. Čch. Bs. 188. Schmutzrová Em., učitelka měšť. školy v Praze, redakt. Časopisu čes. učitelek. Schnabel Jiří Norb., 1791.-1856., dr. a prof. při právn. fakul. univ. pražské, němec. spisov., přednášel r. 1848. také česky, můj učitel téhož roku. Schneider, dra, m. Sch. Kar. Sudimír, 1766.—1835., právní ve Smidarech. Tf. H. 1. 116., 120., Šb. Dj. ř. 294. Schnouti. Cf. Mkl. Etym. 333. a. — čím: túhú. Dal. C. 39. — jak dlouho Pomalu sechl půl druhého léta, až umřel. Let. 316. — kdy. Hrabaj vtedy, kěj schne. VSlz. I. 226. — po kom v čem. Po niež (panně) mé srdce v túhách schne i vadne. Výb. 1. 928.	Schnutí, n., das Austrocknen. Us. Schöbel, bla, m. S. Jos., narozen 1837 v Plzni, dr. a prof. čes. university v Praze, proslulý oční lékař. Ukaz. 111., S. N., Rk. Sl. Schod = schůze Kněží měli s. Svěd. 1527. Schodové obcí Výb. II. 376. — S. = trati- vod, Abzugskanal, m. Laš. Wrch. — S. = stupeň. U Římanů. Vz Vlšk. 511. Má hlas jako staré schody. U Jižné. Vrů. Schodek = nedostatek. S. uhraditi Šp. — S. = konec Kněží mají na s. života pama- tovati. Sš. Schoditi. Schodivši svůj čas porodila syna. Pass. mus. 276 Schödler, a, m. Vz Bačk. Př. 159., 161. Schodnice = místo, kde se vody kři- žují. Brt. Obz. 1889. 34. — S. = lavice, stupátko u vagonů. Slov Rr. Sb. Schodník, u, m., Stiegenhalle, f. Rk. Schodořadí, n. S-dím do tříd vcházeli. Pl. II. 436. Schodový, Treppen-. S. mříže, Šml , země, Terassen-, Staffelland. Posp. Schôdzka, y, f. = schůzka. Slov. Rr. Sb., N. Hlsk. Scholastika, y, f. Cf. Sbn. 135., 410. 690., 692. Scholz. 1775. Jg. H. 1. 625. Schomolený; -en, a, o — schoulený, skrčený. Slov. Rr. Sb. Mor. Sd. Schön Jos, praefekt gymn. písec, †1838. Vz Rk. Sl., Ukaz. 67., Mus 1886. 652 , 1888. 468 , Tf. Mtc. 21., 34., Zl. Jg. 300., 306. Schönpflug z Gamsenberka Jos. Bened., farář, f 1742. Vz Jir. Ruk. II. 259., Jg. H. 1. 625. Schopiti, schapati, carpere, sápati Šf. III. 550. Schoř, rybník v Písecku. Schořovati = obilí odstraňovati dělaje schoře. Vz Schoř. U Strunkovic. Nov Schořovice, vz Tchořovice. Schotáriť sa = dáti se na jinou víru; o ženské také = zkurviti se. Slov. Rr. Sb., Rr. MBš. Schov, u, m. = co (v zemi) schováno. Pl. — S. = schování. Do schovu co komu dat Brt. D. 264. Schova, y, f. = schov (schování; dod.). Na schovu co komu dať. Mor. Brt. D. 264. Schovaj, e, m. = uschování, Aufbewah- rung, f. Dal to do s-ja. Mor. Vck. Schovalý, vz Zchovalý. Schovanice, e, f. = schovanka. Wtr. Schovaný. S-né se vždycky hodí. Sb. učit. Schovatel božích pokladů. Pass. mus. 488. Schovati. — abs. A také aby uměla schovávati a vydávati pořiedně. Št. Kn. š. 102. — co: své panenstvie (uchovati). Št. Kn. š. 61. S. dítě (špatným chováním tělu jeho ublížiti. Vz Schovaný). U Čásl. Vk. — co, se kde (kdy, jak dlouho). Že v Praze po půl druhém stu za den (mrtvých) scho- vají (pohřbí). Arch. VIII. 184. Poněvadž v tom městě z mladosti se zchoval (zdržo- val. Vz Zchovalý). Bart. 319. 21. V svém srdci schoval sem tvé řeči Št. Kn. á. 4 —