679

Sifon, u, m. = ssací trubka; láhev s ko-
houtkem na sodovou vodu, Siphon. Rk. Sl.

Sigla, ein Abbreviaturszeichen. Cf. Titla.
Šf. III. 194.

Signálka, y, f. = návestní trubka, pol-
nice, Signalhorn, n. Vz S N. XI. 159.

Signalový, Signal-. S. bod, Stč., zvon.
Pdl.

Signora (siňóra), y, f., vlas. = paní.

Signore (siňóre), vlas. = pán.

Sign-um, a, n. S. na gymnasiích za dří-
vějších dob = knížka, do které se zapiso-
vala jména těch, kteří spolužáky po ně-
mecku místo po latinsku oslovili. Německy
oslovený dal knížku tomu, který jej oslovil,
ten ji pak tak dlouho u sebe nosil, až zase
někdo se zapomněl a jej po německu oslovil,
načež ihned signum mu odevzdal. Bdl.

Sigoť, ě, f. = ostrov. Vz Sihoť (dod.).
Len jich všetkych vzali na jednu čiernu
loď a vezli až za more na jednu s., aby
od hladu zhynuli; Na tej s-ti ani zelinky,
ani korienka nebolo. Dbš. Sl. pov. I. 412.

Sigynnové, kmen slovanský. Šf. Strž.
I. 299.

2. Síh, corregonus. Cf. Brm. III. 3. 249.
až 259.

Síha, vz Síh, 1.

Sihelné, ého, n. = ves v Oravě. Pokr.
Pot. II. 258.

Sihelnica, e, f. = sihlina, zakrpatený
smrek, ktorý pre veliké víchre od 1—2 siah
vyšší nenaroste. Slov. Rr. Sb.

Sihla, y, f. = sihlina. Němc. — S.=
močálovitá louka. Val. Rgl. Cf. Sihlovatina
(dod.).

Sihlačiti, siholiti = mrholiti. Brt. D. 231.

Sihliak, u, m. = mladý ihličnatý strom,
smrek. Slov. Rr. Sb.

Sihlie, n. = sihlina. Čjk. 46.

Sihlina také: mladý smrk. Němc. — S.,
feuchte Wiese. Slov. Ssk. Vz Sihlý.

Sihljak = sihliak. Němc. IV. 408.

Sihlovatina, y, f. = sihlovatá zem, mo-
křina, kde sítí roste. Laš. Tč. Cf. Sihla
(dod.).

Sihlovitý. Pole s. = plné sihel. Vz předch.,
Brt. D. 265.

Sihlý = vlhký, feucht. Slov. Ssk. Vz Si-
hlina (dod.).

Sihoť, ě, f. = ostrov, maď. szigeť. S. sa
uživa aj od ľudu v smyslu ostrov, ostrov-
ček na rieke, medzitým aj vôbec trochu
väčší priestor pri rieke a potoku krevím
(křovím) zarastený. Slov. Na východ na s.
ťa zaniesem Ppk. I. 24. Sihôtky po nich
sem a tam, na každej biele postavy. Phľd.
IV. 11. — Sldk. 202., 113., 117., Let. Mt.
sl. VIII. 2. 40. Vz předcház. Sigoť.

Sihotiti = siholiti. Slez. Šd.

Sihôtka, y, f., vz Sihoť (dod.). Vaj. T.
m. 45.

Sihůlka, y, f. = drobný deštík. Val.
Brt. D. 245.

Sich = Sigismund. D. ol. VI. 931.

Sicha, y, m., os. jm. — S. Karel, naRoz.
1815., farář. Šb. Dj. r. 287.

Sijať = blýskati, ligotati se. Slov. Czm.

100.

Sika Jan, 1809.—1871., konsistor. rada,
spisov. Vz Rk. Sl.
Sikavice. Cf. Rstp. 932.
Sikavka, y, f. = stříkačka. Laš. Brt. D.
265.
Siket = sykot. Rkk.
Siklena, y, f. = jm. kraví. Slov. Rr.
MBš

Síknouti. Kdo křiknul, ten síknul (za-
bzděl. Kdo se hlásí, ten to je) Slez. Šd.
Sikolec, vz Sekan (dod.).
Síkora. Cf. Mkl. aL 263.
Síkorka, y, f. = ovce mající kolem očí
červenavé pruhy na způsob křídel. Mor.
Brt.

Sikotati se = třásti se jako osika. Tak
se mnum s-lo. Laš. Brt. D. 265.

Siksakový. S. ozdoba sloupu. NA. I.
162.
Siký = taký, zastr. Ht. Sl. ml. §. 400. 2.
Síla. Cf. Mkl. Etym. 296. S. okamžitá
(momentan), stálá (continuirlich), koercitivní,
tonu, Mj., koně, koňská, centralní, hybná,
individualní, optická čočky, lámavá, mole-
kularní, odporující, nestálá, rozptylná, sou-
družná, výsledná, ZČ., lidská či ruční, zví-
řecí či tažná, pomocná (hnojivo atd), NA.,
hnací parostroje, Hrm., posouvací či příčná
(transversalní), normalní, Zpr. arch., postu-
pová, Pek. 5., základní, Šln., dramatického
slohu, výrobná či produktivní, Dk., půso-
bivá, myslící, živná, vzrůstná, plodivá, po-
střehující (apprehensivní), pohybující či mo-
torická, Hlv., elektrická, mechanická, ther-
mická, Osv., pracovná, Mus., výpomocná,
otáčecí, šroubová, postupná, účinná, zma-
řená. SP. Působení dvou sil, vz MS. 9.,
skládání dvou sil rovnoběžných, 11., roz-
kládání sil, 12., skládání několika sil, 13.,
měření sil; síla živá, 31., odstředivá 36.,
přitažlivá 42. nn.: vzájemné působení tíže
a síly odstředivé 55. S. silná. Rkk. Křivka
síly. Čs. math. X. 218. S. fantasie, žádosti,
náruživosti, Dk., vůle, Šmb., trefných vět
a frasí. Osv. Se všech sil svých máme Boha
milovati. Št. Kn. š. 37. (36.). Rozkládati
sílu ve složky konstrukcí n. počtem. Us.
Pdi. Nemáš více síly než pan Bůh a i ten
v neděli odpočíval. Us. Dbv. Kdo si utrhuje
od úst pokrmu, utrhuje si sily. Us. A když
se k síle navrátili (síly zase nabyli). Zrcd.
9. a. Nalož (na to) všecku sílu svú. Výb.
II. 46. S. zůstaň bez přílišnosti. Dk. Aesth.
96. Pokus své síly. Výb. II. 44. Kdo po-
slední čásť tekutiny ze sklenice vypije, vy-
pije svou n. cizí sílu. Mus. 1853. 472. Má
síly jako vody (mnoho). Brt. Ani kůň nad
sílu něskočí. VSlz. I. 222. Plamen dýmáním
neuhasne, nýbrž se více rozhárá: tak síla
odporem roste; S. bez rozumu sama se
maří. Us. Hkš. Z brucha pochodí s. LObz.
XVI. 34. Dokud s., hleďme díla, by památka
po nás zbyla. Us. Bž. Kdyby kůň o své
síle věděl, žádný by na něm neobseděl.
VSlz. I. 211. S. kola lomí; Neleží v tom
s., kobyla-li sivá, ale jak táhne. Lpř. Láska
k dílu tuží sílu. Co je po síle, když není
píle. Brt. Ně dycky s. všecko spraví. Slez.
Šd. Kde co čpí a kde co hnije, lúka z toho
sílu pije. Nechť kámen leží, až přibude