Předchozí (678)  Strana:679  Další (680) |
|
|||
679
|
|||
|
|||
Sifon, u, m. = ssací trubka; láhev s ko-
houtkem na sodovou vodu, Siphon. Rk. Sl. Sigla, ein Abbreviaturszeichen. Cf. Titla.
Šf. III. 194. Signálka, y, f. = návestní trubka, pol-
nice, Signalhorn, n. Vz S N. XI. 159. Signalový, Signal-. S. bod, Stč., zvon.
Pdl. Signora (siňóra), y, f., vlas. = paní.
Signore (siňóre), vlas. = pán.
Sign-um, a, n. S. na gymnasiích za dří-
vějších dob = knížka, do které se zapiso- vala jména těch, kteří spolužáky po ně- mecku místo po latinsku oslovili. Německy oslovený dal knížku tomu, který jej oslovil, ten ji pak tak dlouho u sebe nosil, až zase někdo se zapomněl a jej po německu oslovil, načež ihned signum mu odevzdal. Bdl. Sigoť, ě, f. = ostrov. Vz Sihoť (dod.).
Len jich všetkych vzali na jednu čiernu loď a vezli až za more na jednu s., aby od hladu zhynuli; Na tej s-ti ani zelinky, ani korienka nebolo. Dbš. Sl. pov. I. 412. Sigynnové, kmen slovanský. Šf. Strž.
I. 299. 2. Síh, corregonus. Cf. Brm. III. 3. 249.
až 259. Síha, vz Síh, 1.
Sihelné, ého, n. = ves v Oravě. Pokr.
Pot. II. 258. Sihelnica, e, f. = sihlina, zakrpatený
smrek, ktorý pre veliké víchre od 1—2 siah vyšší nenaroste. Slov. Rr. Sb. Sihla, y, f. = sihlina. Němc. — S.=
močálovitá louka. Val. Rgl. Cf. Sihlovatina (dod.). Sihlačiti, siholiti = mrholiti. Brt. D. 231.
Sihliak, u, m. = mladý ihličnatý strom,
smrek. Slov. Rr. Sb. Sihlie, n. = sihlina. Čjk. 46.
Sihlina také: mladý smrk. Němc. — S.,
feuchte Wiese. Slov. Ssk. Vz Sihlý. Sihljak = sihliak. Němc. IV. 408.
Sihlovatina, y, f. = sihlovatá zem, mo-
křina, kde sítí roste. Laš. Tč. Cf. Sihla (dod.). Sihlovitý. Pole s. = plné sihel. Vz předch.,
Brt. D. 265. Sihlý = vlhký, feucht. Slov. Ssk. Vz Si-
hlina (dod.). Sihoť, ě, f. = ostrov, maď. szigeť. S. sa
uživa aj od ľudu v smyslu ostrov, ostrov- ček na rieke, medzitým aj vôbec trochu väčší priestor pri rieke a potoku krevím (křovím) zarastený. Slov. Na východ na s. ťa zaniesem Ppk. I. 24. Sihôtky po nich sem a tam, na každej biele postavy. Phľd. IV. 11. — Sldk. 202., 113., 117., Let. Mt. sl. VIII. 2. 40. Vz předcház. Sigoť. Sihotiti = siholiti. Slez. Šd.
Sihôtka, y, f., vz Sihoť (dod.). Vaj. T.
m. 45. Sihůlka, y, f. = drobný deštík. Val.
Brt. D. 245. Sich = Sigismund. D. ol. VI. 931.
Sicha, y, m., os. jm. — S. Karel, naRoz.
1815., farář. Šb. Dj. r. 287. Sijať = blýskati, ligotati se. Slov. Czm.
100.
|
Sika Jan, 1809.—1871., konsistor. rada,
spisov. Vz Rk. Sl. Sikavice. Cf. Rstp. 932. Sikavka, y, f. = stříkačka. Laš. Brt. D. 265. Siket = sykot. Rkk. Siklena, y, f. = jm. kraví. Slov. Rr. MBš Síknouti. Kdo křiknul, ten síknul (za-
bzděl. Kdo se hlásí, ten to je) Slez. Šd. Sikolec, vz Sekan (dod.). Síkora. Cf. Mkl. aL 263. Síkorka, y, f. = ovce mající kolem očí červenavé pruhy na způsob křídel. Mor. Brt. Sikotati se = třásti se jako osika. Tak
se mnum s-lo. Laš. Brt. D. 265. Siksakový. S. ozdoba sloupu. NA. I.
162. Siký = taký, zastr. Ht. Sl. ml. §. 400. 2. Síla. Cf. Mkl. Etym. 296. S. okamžitá (momentan), stálá (continuirlich), koercitivní, tonu, Mj., koně, koňská, centralní, hybná, individualní, optická čočky, lámavá, mole- kularní, odporující, nestálá, rozptylná, sou- družná, výsledná, ZČ., lidská či ruční, zví- řecí či tažná, pomocná (hnojivo atd), NA., hnací parostroje, Hrm., posouvací či příčná (transversalní), normalní, Zpr. arch., postu- pová, Pek. 5., základní, Šln., dramatického slohu, výrobná či produktivní, Dk., půso- bivá, myslící, živná, vzrůstná, plodivá, po- střehující (apprehensivní), pohybující či mo- torická, Hlv., elektrická, mechanická, ther- mická, Osv., pracovná, Mus., výpomocná, otáčecí, šroubová, postupná, účinná, zma- řená. SP. Působení dvou sil, vz MS. 9., skládání dvou sil rovnoběžných, 11., roz- kládání sil, 12., skládání několika sil, 13., měření sil; síla živá, 31., odstředivá 36., přitažlivá 42. nn.: vzájemné působení tíže a síly odstředivé 55. S. silná. Rkk. Křivka síly. Čs. math. X. 218. S. fantasie, žádosti, náruživosti, Dk., vůle, Šmb., trefných vět a frasí. Osv. Se všech sil svých máme Boha milovati. Št. Kn. š. 37. (36.). Rozkládati sílu ve složky konstrukcí n. počtem. Us. Pdi. Nemáš více síly než pan Bůh a i ten v neděli odpočíval. Us. Dbv. Kdo si utrhuje od úst pokrmu, utrhuje si sily. Us. A když se k síle navrátili (síly zase nabyli). Zrcd. 9. a. Nalož (na to) všecku sílu svú. Výb. II. 46. S. zůstaň bez přílišnosti. Dk. Aesth. 96. Pokus své síly. Výb. II. 44. Kdo po- slední čásť tekutiny ze sklenice vypije, vy- pije svou n. cizí sílu. Mus. 1853. 472. Má síly jako vody (mnoho). Brt. Ani kůň nad sílu něskočí. VSlz. I. 222. Plamen dýmáním neuhasne, nýbrž se více rozhárá: tak síla odporem roste; S. bez rozumu sama se maří. Us. Hkš. Z brucha pochodí s. LObz. XVI. 34. Dokud s., hleďme díla, by památka po nás zbyla. Us. Bž. Kdyby kůň o své síle věděl, žádný by na něm neobseděl. VSlz. I. 211. S. kola lomí; Neleží v tom s., kobyla-li sivá, ale jak táhne. Lpř. Láska k dílu tuží sílu. Co je po síle, když není píle. Brt. Ně dycky s. všecko spraví. Slez. Šd. Kde co čpí a kde co hnije, lúka z toho sílu pije. Nechť kámen leží, až přibude |
||
|
|||
Předchozí (678)  Strana:679  Další (680) |