Silvestrovský, Silvester-. S. zábava. Us.
Pdl.

Sima, y, f. = vrchní žlab okapový. Ott.
II. 431.

Simbil, a, m, ciconia Abdimii, pták
Brm. II. 3. 375.

Síměnka, y, f., carychium, plž. Vz Ott.
V. 194.

Símnouti, símati = sejmouti (ve hře
v karty), abheben. Us. Rgl.

Simonides Adam, Slovák, ev. kněz 1718.
Vz Jg. H. 1. 625., Jir. Ruk. II. 216.

Símotam = kolébka. Koupil ženě s.
U Kdýně. Rgl Cf. Semotam.

Simře. Jak si zjednali v Simři boží
muka. Vz Sbtk. Krat. h. 203.

Simulant, a, m., z lat. = voják nemoc
předstírající, Simulant, m. Čsk.

Síň. Cf. Mkl. aL. 288., Mkl. Etym. 323. a.
Každý ať před svou síní mete. Sb. učit. —
S., Saal. Římská s., vz Vlšk. 511., hostin-
ská, hostinná (foyer), Zpr. arch. VIII. 38.,
nádherná, rozsáhlá, ozdobná. Mus. — S.
ušní, vestibulum. Vz Ott. IV. 191.

Sinajský. S. liturgie, památka pannonská
písmem hlaholským psaná. Vyd. dr. L. Gei-
tler v Záhřebě. 1883.

Siňák, a, m. = Sinná Hora v Krkonš.
Řvn. 480.

Sinala, y, f. = sinák houba. Slez. Šd.

Sinalbin, u, m., v lučbě. Vz Rm. II. 353.

Sinalokeštík, a, m., Mavo/alta. Vký.
Dle Lpř. tmavokšticí.

Sinammin, u, m., v lučbě, Sinammin. Nz.

Sinapin, u, m., v lučbě. Šfk. Poč. 579.,
Rm. II. 391.

Sinapism-us, u, m. Vz Sl. zdrav. 338

Sinapius. Vz Horčický a HoRčička.

Sinapový. tf. kyselina. Rm. II. 209.

Sinatý vřed. Vz Mtc. XV. 188.

Sině = zsinale. Zbledla s. (že byla syná).
Kká. Td. 237.

Síně, vz Síň.

Sínec, nce, m., Halle, f., Vorbau, m. Nad
sakristií a síncem ponechána stará krytina.
Nár. listy 1887. ¹⁸/₈. Pochován u sv. Haštala
v síňci. Let. 441.

Siněti. Mkl. Etym. 295.

Singrovka, y, f. = Singrův šicí stroj.

Singularista, y, m. = starousedlý. S-sté,
jimž náleží jmění obecní na Vsetíně. Je
jich 227. Vck.

Singularní. Každý pocit jest přísně je-
diný n. s-ní. Dk. P. 11.

Siniak, u, m. = sinák, houba. Slov. Rr.
Sb.

Síniční opona, cortina atrii. BO.

Sinka, y, f. = modřina, blauer Fleck.
Slov. Orl. VII. 218., Syt Táb. 1., Loos.

Sinkalin, u, m., v lučbě. Vz Rm. I. 295.

Síňkový, Vorhof-. S. vrátka. Prss.

Sinný. S. Hora v Krkonš. Řvn. 480. Vz
Siňák (dod.). S. svit. Mcha. Máj. 5. vd. 9.

Sino. Byla bledá do sina. Us. Vz Siný.
— Čch. Bs 159.

Sinokřídlý, mit bläulichen Flügeln. S.
motýl. Čch. Bs. 106.

Sinokvět = charpa. Na jihových. Mor.
Brt. Slov. Rr. Sb.

Sinol, šinol = sinal. Laš. Wrch.

Sinooblakový, blauwolkig. S. Zeus.
Vinař.

Sinový, Vorhof-; Saal-. S. dvéře, branka.
Šd.

Sinozračitý, ykavxwni?. Vký. U Lpř.
blesko-, jasnooký; subsr. bleskoočka.

Sinusoida, y, f = jistá křivka. Vz Vnč.
59., Stč. Zem. 449.

Siuusoidalní průmět. Stč. Zem. 449.

Sinusový, Sinus-. S. křivka, Sinuslinie,
Mj., spirala. Vnč. 67.

Sinva, y, f. = potok u Miškovca na
Slov. LObz. XVI. 204.

Siný. Cf Mkl. Etym. 295. S. bezedno,
dál, Čch., Zr., tvář, Kká, oblak. Mcha. Tys
syná jako cibula. Slez. Šd.

Sionský Mat., † 1551., biskup českých
bratří. Vz Rk. Sl.

Sípání, vz Slov. zdrav. 339.

Sípati. Had poče naň s. Ezp. 598.

Sípěna, y, f. = ženská osípělá, ochrap-
tělá. Mor Šd.

Sipěti. Cf. Mkl. Etym. 296., Šf. III. 508.

Síploň, ě, m. = kdo sípá, siplivý. Mor.
Šd.

Siplý = chraplavý. Slov. Cf. Czm. 101.

Sipo, a, m. S. útlohrdlý, herpetodryas
carinatus, sipo. Cf. Brm. III. 391.

Siptěti Mkl. Etym. 296.

Siptivý = siplivý. Háj.

Síra. Cf. MS. 317., Sfk. Poč. 105.—108.,
Rosc. 36., 37., Rk. Sl., Slov. zdrav. 339.—
S. červená, rostl. Vz Červený.

Síran. Cf. Šfk. Poč. 111., 128., 157., 209.,
227., 228., 238., 252., 256., 257., 262., 263.,
265., 269., 271., 275., 285, 290., 296., 304.,
316., 322., 324., 333., 334., 346., 352., 369.,
439., Ott. II. 174., V. 487., Rosc. 36., 37.,
Schwefelsaueres v Sl. les.

Sířanka, y, f. (mužíček), Schwefelmann,
m. Hř.

Sirecký. S. Hory u Sirého ve Zbirov. Krč.

Sirečník, u, m. = nádoba na sirky, Zünd-
hölzchengefäss, n. Slez. Šd.

Siřem, ě, f., míst. jm. Km. 1886. 28.

Sirena. Cf. Slov. zdrav. 339.

Siřený; -en a, o, geschwefelt. S. ječmen.
Us. Pdl.

Siřičitan. Cf. Šfk. Poč. 115., 227., 440.

Siřírna, y, f. = místnosť k síření. KP.
V. 336.

Siřiti, schwefeln. — co: švestky, víno.
Vz Sirkovati.

Sirka. Na Mor.: sirečky, zápalky, škr-
kačky, mašinky, kolíky, škrybačky (laš.
škrabačky), živý oheň. Brt. D. 265. Cf.
Rk. Sl. Visí s něho sirky (cancoury; o roz-
trhanci); Sirku by oň zapálil (o červeném).
Us. Tkč. Kdo chce šetřiti, začni od sirky
(od nepatrné věci). Us. Kšť. S. červená.
Cf. LObz. XVI. 189. — S. = druh jablka.
Mor. Brt — S-ky = kousky slámy v po-
době sirek, jež při stáčení obilí se objevují.
Vysyp sirky do úhrabkův. U N. Bydž. Kšť.

Sirkař, e, m., Zündhölzchenmacher, -Ver-
käufer, m. Us. Sd.

Sirkovatý puch. Hol. 32.

Sirková, é, f. = pole a louka, z níž
prýští se sirkovica. Vz toto v dod. MzO.
1890. 129.