684

Sjednotitel, e, m., Vereiniger, Verein-
barer, m. Šmb., Pyp K. II. 145.

Sjednotiti koho, se k čemu: k veli-
kému dílu. Us. Vlč. — kde. Pod korouhví
tou mohou se oba s. Dk.

Sjeld, a, m., coregonus Merkii, ryba. Brm.
III. 3. 250.

Sjeti co: všecky lázně, Šml., všicku vlasť,
BO., postel (rozcuchati, rozházeti). Us. Kšť.
Ty na muoj kôn vsedeš a já tvú ženu sje-
zdím. BN. Armádu císařskou sjezditi a po-
tlačiti chtěl. Skl. V. 327. Všecky, kteří
pečeti své přivěsili, sjezdil (k nim zajel).
Soud. kn. opav. — (odkud) kam. Sjela
za pás ruka k zbroji. Kká. Zrak od nebes
výše sjel k dnu propastí. Vrch. — kudy
kam. Blesk sjel po hromosvodu do země.
Us. Pdl. — co jak. Sjezdil půl světa plav-
bou. Hš. Sl. 103. Na koni půhon sjeti. Kn.
rož. 15.

Sjezd. Vz Jg. II. 1. 744., Pal. Rad. I.
185. S. krajské, vz Tk. VI. 355., VII. 419.,
studentské, sedlský. Dch. Sjezdů sobě ne-
pokládali; Aby ten s. všem odepsali. Skl.
I. 179., 11. 120.

Sjezděný = rozcuchaný. S. postel. Us.
Kšť.

Sjezdilý rytíř. Let. 48.

Sjezdiště, ě, n. = místo sjezdu, Ver-
sammlungsort, m Mus. 1886. 367.

Sjezdovník, a, m. = účastník sjezdu,
Theilnehmer an einer Versammlung. Mus.
1886. 369.

Sjezdový, Kongress-. S. výbor, komité,
Dch., den, formalnosti. Mus. 1887. 500., 495.

Sjíše. (Patron) inheds zvu mocz zzgisie
hi rozkaza . . . Alx. BM. v. 4., 18. Pal. v Mus.
1828. čte sjiše = shledá Výb. I. 154. čte =
sjíše 3. praet. v. sejmu = sňal, shromáždil.
Obé se dle Kořínka nehodí. Ten čte stiže
aor. slov. stihnouti = dohoniti, dostihnouti.
Patron hnal pryč, stihl svou moc čili do-
stihl své moci, přijel ke svým lidem a roz-
kázal jim . . . Stiže rymuje se s předcház.
blížě ( = blížil se; též oprava) a v lat. textu
čteme: (Patron) ad graeca revertitur amens
agmma. Vz List. fil. 1885. 286.

Sjížď, ě, f. = sjíždění, die Rutsche. Škd.

Sjíždění, n., Herabfahren, n. NA. IV. 155.

-sk přirážka: mrskati, prskati, praskati,
louskati, výskati, blýskati, lesknouti se,
tisknouti, mlaskati, pleskati, třeskati, bří-
skati, pískati atd. Šf. III. 513. — -sk mění
se na Hrozenkovsku na Mor. před i v sc:
uhersky — uhersci. Brt. D. — -sk v šk:
škála, škořice. Na Chodsku. Vz List. filol.
1891. 51.

-ska přípona jmen zemí: Polska u Kom.
Vz více v Šfk. III. 421.

-ská. Ledská, Sadská. Pal. Rdh. I. 139.

Skaboněný; -ěn, a, o. Vz Skaboniti.
Mkr. S. čelo. Čch. Mch. 95.

Skácenina, y, f. S-ny mrtvol. Lpř. Sl.
I. 287.

Skácený, cf. Zkácený.

Skackati = hopkati (jako pták), poska-
kovati. Po poli s. Slov. Dbš. Obyč. 135.

Skáč, e, m. Víno skáč, pivo sráč, pá-
lenka spáč. Cf. Vinum laetificat cor homi-
nis. Slov. Mt. S. I. 93. Zátur.

Skačany, dle Dolany, míst. jm. na Slov.
Kál.

Skačmo = skočmo. Mor. Rgl.

Skadlen, u, skadlínek, nku, m. skadlena,
y, f. = pásmo nití. V Plzeň. Šb. Dialek.
18., Otm., Rgl., Rrtv. Cf. Stkáti.

Skájeti, vz Zkojiti.

Skákač, orchestes, Springrüssler, m.,
brouk. Vz Šír II. 62., Kk. Br. 316., 317.,
Brm. IV. 170.

Skákačka = skákací prkno (v plovárně).
Us.

Skákavec, orchesia, brouk Vz Kk. Br.
258. S. = kobylka. Sš. I. 40.

Skákavica, e, f. = závlačka v zámku.
Vm.

Skákavý. S. vlny, Osv., nohy brouka,
Kk., pohyb. Dk. Tatíčku s-vý (zvolání po-
divu)! Us. Dbv. S. cvrčkové. Vz Brm. IV.
601.

Skákule, Hüpfspinne, f. Sl. les.

Skála Cf. Mkl. Etym. 298., Šf. III. 557.,
Šf. Strž. I. 62. (slovo celtické). S. žiarné,
žďárné (vulkany), Němc. IV. 393, šlítová
(vysoká strmící). Ib. Sloh skal. Vz Krč. Gl.
186. Na skálu naraziti (v moři) lodí Us.
Dch. Země se třásla, skalé se sedalo. Št.
Kn. š. 10. Co s. slyšela, dub odpovídá.
Mark — S. = kamení. Slov skála a kámen
u některých Moravanů za jedno se užívá,
když o někom, že dal jemu skalou, totiž
udeřil naň kamenem, se říkává. BR. II.
72. b. Bouchati někomu skalami do střechy.
Sá. — S. Dlouhá = lesní hřeben u Be-
rouna; Vraní S. = buližníkový útes u Svaté
v Beroun., Krč.; Skála, vrch u Velké Bu-
činy u Velvar: Čertova S., vrch u Hracho-
lusk, Jsfk.; Pod Skalama, pole u Radvanic.
Pk. — S., y, m., os. jm. — S. Pavel ze
Zhoře, 1583.— asi 1640., úředník vlády
direktorské v Praze, od r. 1628. vyhnanec.
Vz Šb. Dj. ř. 287., Jg. H 1. 626., Pyp. K.
II. 361., 367., 368., Jir. Ruk. II. 218., Tf.
Mtc. 117., 177, 229., Ukaz. 68., 109., Tf.
H. 1. 40., 68., 69 , 70 — Ze Skály Doubrav-
ský. Mus. 1886. 652.

Skalák = skalní dělník. Us.

Skalčaný = potok v pohoří karpat. na
Mor. Škd.

Skalčík. a, m., phoceus, Webervogel,
m. Sl. les.

Skald, a, m. = nordický pěvec. Čch. Dg.
484., Sbn. 115.

Skalda, y, m., Farzer, Scheisskerl, m.
U Místka. Škd.

Skalenky. Ve S-kách, pole u Val. Mezi-
říčí. Šd. exc.

Skalený = kamenný. Slov. Phľd. VIII.
171. — S., vz Zkalený. Šml.

Skálí = kopeček u Krhové a j. Pk.

Skalice. Ve S-ci Uherské bývali samí
milostpáni. Vz Sbtk. Krat. h. 204. Ve S-ci
Stříbrné u Čern. Kostelce snědli o posví-
cení psa místo zajíce. Vz ib. 108. Jak uví-
tali ve S-ci u Hrádku arcibiskupa. Vz ib.
275. — S-ce = holý kopec u Mokrouše. Krč.
— S-ce = řeka nad Strunkovicemi. — S. =
sloučenina atd. Cf. Šf. Poč. 269., 275., 345.,
MS. 327.