686

Skejsnouti = zkysati. Us. místy.

Skel = odkud. S. idzeš? Laš. Tč.

Skela = s kolik, ziemlich viel. S. jablek
našel na zemi. Laš. Tč.

Skeletovati list = jen skelet z něho
nechati, žíly, skeletiren. Ves.

Skelnošupinatý. S. ryby. NA. V. 630.,
Frč., Stč. Zem. 703.

Skelný. S. papír, Dch , opál. Osv.

Skeřěpec = šveřepec. U Kdýně. Rgl.

Skerný = upřímný. V již. Čech. u Bu-
dějov. Vor.

Skerok, rku, m, Abweg, m. Jde po
skerkoch, er irrt auf Abwegen. Slov. Zátur.
- Čjk. 54.

Sketský = zbabělý. Dch.

Skirrh-us, u, m. = druh rakoviny. Vz
Sl. zdrav. 339.

Sklabina, Spalte. Rr. Sb. — S. = zá-
mek. Na Slov.

Sklácený. S. mléko (se smetanou smí-
chané). Rgl.

Sklad zrady. Alx. BM. 73. (HP. 82.). —
S , Lager. Zboží na skladě míti. Dch. —
S., vz Shonek (dod.). — S. = hráz mezi
poli, kam se sebrané kamení skládá, též
krúh. Uh. Brt. D. 265.

Skladací stanice, Entladestation, f. Dd.

Skládanec, vz Shonek (dod.).

Skládání, coitus. Asn. 1. — S. = spis.
Alx.

Skládanice, e, f. = skládanec. Sá. —
S. = skládání. To je s tím nějaké skláda-
nice. Us.

Skládanka = skládaný koláč. Na Hané.
Hrb. Obr. 290. — S. Síct jetel na s-ky =
v řadách proti sobě. U Úboče. Rgl.

Skládaný. Naděje v někoho s-né. Mus.
1880. 73. S. řeč = vymyšlená. Arch. IX.
224. — S. Hora = horský hřeben v Pa-
drťsku. Krč.

Skladatel, Component, Factor. Tudíž
zahrnuje v sobě myšlení činnosť obou s-lů,
duše i těla. Hlv. 221. S. = poeta. D. Gesch.
305.

Skladatelkyně, ě, f., Verfasserin, f. Koll.
Zp. I. 412.

Skládavý. S. či tektonické zemětřesení.
Stč. Zem. 789.

Skladba mluvnice. Cf. Gb. Ml. II. 2.,
60., 189.

Skladce. Jenž mluví tobě sladce, ten
jest tvé škody s. Ezp. 1316.

Skladebný = k skladbě se táhnoucí.
Kos. S. pravidla. Ndr. S. stránka, Kos,
zvláštnosť. Dk. Poet. 526.

Skladištný. S. právo, Stappelrecht, n.

Skladní list, Depotschein, m. Pr. tr.

Skladník, u, m. = nejvyšší brázda
uprostřed skladu. Vz Sklad (na poli). Km.
1885. 4.

Skladnosť řeči, veršů atd. Cf. Jg. Slnosť
74.

Skladnoverší, n. = skládání souveršově,

souverší, compositum y.atä OvóTrj/ict. Nz.

Skladný. Zde nic není neskladného, un-
geräumt. Šf. Strž. I. 168. — S. město,
Stappelstadt, f. Výb. II. 1029.

Skladouka, y, f., Syntax, f. Ssk

Sklagat, laben, gerinnend machen. Slov.
Bern.

Sklamaný; -án, a, o, getäuscht. S. láska.
Hrts. Vz Zklamaný.

Sklamati koho: lid, chudého, Hus II.
154., I. 451. A ač co koho zklamal sem,
vracuji čtverověččie. Hus II. 407., 305. —
koho čím. (Kupec) zklamává blížnieho
někakým obyčejem lichvy; Tiem hřiechem
zklamal Adama v ráji; Ďábel svú lží mnohé
zklamal. Hus I. 218., II. 91., III. 116. I proč's
sklamal svatým duchem? Št. Kn. š. 137.—
koho, se v čem. S. někoho v úfnosti,
Kyt. 1876. 20., v naději,. J. Lpř. S. se v ně-
čem. Hus III. 127. Človek nerad vyzná,
v čem se zklamal. Sb. vel. I. 106. — na
čem. A řekl mně na ničemž nezklamávati.
Půh. I. 223. — jak. S. někoho trpce, velmi.
Us., Hus. — koho kdy. V toto léto z-li
sú kněžie lživí mnohý lid. Hus I. 340. —
oč: o statky. Chč. 637. Mlynář zklamá
blížnie o obilé. Hus I. 209.

Sklamavě = podvodně. Bern.

Sklamavosť, i, f. = podvodnosť. Bern.

Sklamavý = podvodný. Bern.

Sklamovný. Vz Zklamovný.

Sklánění, vz Skloniti. S. hlavy. Hnoj.

Skláňka = zadní část složeného slova.
Dk. Poet. 550.

Sklapněti = sklapnouti, nakloniti se.
V Podluží. — kam. Opálenou martu zasa-
zovala v zahrádce; na kterou stranu s-la,
odtud přišel milý. Brt. L. N. II. 36.

Sklepnouti knihu (zavříti). Us. Čch.
Bur., Dbv.

Sklásti, vz Složiti

Skláti co. Skláli jste všecko dobré měst-
ské. Výb. II. 300. — koho kam. Meč
perský sklál nás do mohyly. Čch. Bs. 33.
K nohám tvým jej sklála útrap tíž. Osv.
VI. 872.

Sklátiti co: dub. Vrch. — co komu.
kolena. Lpř. — koho kam: do hrobu,
Vlč., v hrob. Hrts. — koho čím. Nožom
ľútu šelmu zklátil. Phľd. IV. 13. — se
v čem. Což v úmysle při pravdě čisté se
z-lo. BR. II. 773. a.

Sklec, e, f. = klec. U mor. Slováků. Hrb.

Skleňák, u, m. = skleněný (= brambo-
rový) knedlík. U Úboče. Rgl.

Skleňanka, y, f. = sklenička. Slov. Dbš.
Obyč. 123 , Sl. spv. VI. 226.

Sklenář. Cf. Tk. VIII. 536. S. římský.
Vz Vlšk. 275. — S. = vodní šidlo. V Pod-
luží. Brt.

Sklenaříce, dle Budějovice. V S-cích
u Vysokého zavláčeli posvícení. Vz Sbtk.
Krat. h. 101.

Sklenářová-Malá Otilie, slavná herečka
dramatická při Národním divadle v Praze.
Vz Vlčkovy Tužby vlastenecké. V Praze.
1879. str. 208. nn.

Sklenatka, měkkýš. Vz Dud. 12.-14.,
Brm. IV. 2. 329.

Sklence = javor kleneč. ČT. Tkč.

Sklenčina, y, f. = skleněné nádobí. Slov.
Rr. Sb.

Sklenec, nce, m. = sklivec, sklovatec,
skleň, corpus vitroum, Glaskörper, m. Exc.



	686

	Skejsnouti = zkysati. Us. místy. Skel = odkud. S. idzeš? Laš. Tč. Skela = s kolik, ziemlich viel. S. jablek našel na zemi. Laš. Tč. Skeletovati list = jen skelet z něho nechati, žíly, skeletiren. Ves. Skelnošupinatý. S. ryby. NA. V. 630., Frč., Stč. Zem. 703. Skelný. S. papír, Dch , opál. Osv. Skeřěpec = šveřepec. U Kdýně. Rgl. Skerný = upřímný. V již. Čech. u Bu- dějov. Vor. Skerok, rku, m, Abweg, m. Jde po skerkoch, er irrt auf Abwegen. Slov. Zátur. - Čjk. 54. Sketský = zbabělý. Dch. Skirrh-us, u, m. = druh rakoviny. Vz Sl. zdrav. 339. Sklabina, Spalte. Rr. Sb. — S. = zá- mek. Na Slov. Sklácený. S. mléko (se smetanou smí- chané). Rgl. Sklad zrady. Alx. BM. 73. (HP. 82.). — S , Lager. Zboží na skladě míti. Dch. — S., vz Shonek (dod.). — S. = hráz mezi poli, kam se sebrané kamení skládá, též krúh. Uh. Brt. D. 265. Skladací stanice, Entladestation, f. Dd. Skládanec, vz Shonek (dod.). Skládání, coitus. Asn. 1. — S. = spis. Alx. Skládanice, e, f. = skládanec. Sá. — S. = skládání. To je s tím nějaké skláda- nice. Us. Skládanka = skládaný koláč. Na Hané. Hrb. Obr. 290. — S. Síct jetel na s-ky = v řadách proti sobě. U Úboče. Rgl. Skládaný. Naděje v někoho s-né. Mus. 1880. 73. S. řeč = vymyšlená. Arch. IX. 224. — S. Hora = horský hřeben v Pa- drťsku. Krč. Skladatel, Component, Factor. Tudíž zahrnuje v sobě myšlení činnosť obou s-lů, duše i těla. Hlv. 221. S. = poeta. D. Gesch. 305. Skladatelkyně, ě, f., Verfasserin, f. Koll. Zp. I. 412. Skládavý. S. či tektonické zemětřesení. Stč. Zem. 789. Skladba mluvnice. Cf. Gb. Ml. II. 2., 60., 189. Skladce. Jenž mluví tobě sladce, ten jest tvé škody s. Ezp. 1316. Skladebný = k skladbě se táhnoucí. Kos. S. pravidla. Ndr. S. stránka, Kos, zvláštnosť. Dk. Poet. 526. Skladištný. S. právo, Stappelrecht, n. Skladní list, Depotschein, m. Pr. tr. Skladník, u, m. = nejvyšší brázda uprostřed skladu. Vz Sklad (na poli). Km. 1885. 4. Skladnosť řeči, veršů atd. Cf. Jg. Slnosť 74. Skladnoverší, n. = skládání souveršově, souverší, compositum y.atä OvóTrj/ict. Nz. Skladný. Zde nic není neskladného, un- geräumt. Šf. Strž. I. 168. — S. město, Stappelstadt, f. Výb. II. 1029.	Skladouka, y, f., Syntax, f. Ssk Sklagat, laben, gerinnend machen. Slov. Bern. Sklamaný; -án, a, o, getäuscht. S. láska. Hrts. Vz Zklamaný. Sklamati koho: lid, chudého, Hus II. 154., I. 451. A ač co koho zklamal sem, vracuji čtverověččie. Hus II. 407., 305. — koho čím. (Kupec) zklamává blížnieho někakým obyčejem lichvy; Tiem hřiechem zklamal Adama v ráji; Ďábel svú lží mnohé zklamal. Hus I. 218., II. 91., III. 116. I proč's sklamal svatým duchem? Št. Kn. š. 137.— koho, se v čem. S. někoho v úfnosti, Kyt. 1876. 20., v naději,. J. Lpř. S. se v ně- čem. Hus III. 127. Človek nerad vyzná, v čem se zklamal. Sb. vel. I. 106. — na čem. A řekl mně na ničemž nezklamávati. Půh. I. 223. — jak. S. někoho trpce, velmi. Us., Hus. — koho kdy. V toto léto z-li sú kněžie lživí mnohý lid. Hus I. 340. — oč: o statky. Chč. 637. Mlynář zklamá blížnie o obilé. Hus I. 209. Sklamavě = podvodně. Bern. Sklamavosť, i, f. = podvodnosť. Bern. Sklamavý = podvodný. Bern. Sklamovný. Vz Zklamovný. Sklánění, vz Skloniti. S. hlavy. Hnoj. Skláňka = zadní část složeného slova. Dk. Poet. 550. Sklapněti = sklapnouti, nakloniti se. V Podluží. — kam. Opálenou martu zasa- zovala v zahrádce; na kterou stranu s-la, odtud přišel milý. Brt. L. N. II. 36. Sklepnouti knihu (zavříti). Us. Čch. Bur., Dbv. Sklásti, vz Složiti Skláti co. Skláli jste všecko dobré měst- ské. Výb. II. 300. — koho kam. Meč perský sklál nás do mohyly. Čch. Bs. 33. K nohám tvým jej sklála útrap tíž. Osv. VI. 872. Sklátiti co: dub. Vrch. — co komu. kolena. Lpř. — koho kam: do hrobu, Vlč., v hrob. Hrts. — koho čím. Nožom ľútu šelmu zklátil. Phľd. IV. 13. — se v čem. Což v úmysle při pravdě čisté se z-lo. BR. II. 773. a. Sklec, e, f. = klec. U mor. Slováků. Hrb. Skleňák, u, m. = skleněný (= brambo- rový) knedlík. U Úboče. Rgl. Skleňanka, y, f. = sklenička. Slov. Dbš. Obyč. 123 , Sl. spv. VI. 226. Sklenář. Cf. Tk. VIII. 536. S. římský. Vz Vlšk. 275. — S. = vodní šidlo. V Pod- luží. Brt. Sklenaříce, dle Budějovice. V S-cích u Vysokého zavláčeli posvícení. Vz Sbtk. Krat. h. 101. Sklenářová-Malá Otilie, slavná herečka dramatická při Národním divadle v Praze. Vz Vlčkovy Tužby vlastenecké. V Praze. 1879. str. 208. nn. Sklenatka, měkkýš. Vz Dud. 12.-14., Brm. IV. 2. 329. Sklence = javor kleneč. ČT. Tkč. Sklenčina, y, f. = skleněné nádobí. Slov. Rr. Sb. Sklenec, nce, m. = sklivec, sklovatec, skleň, corpus vitroum, Glaskörper, m. Exc.