688

Sklípkan, Vogelspinne, f. Cf. Brm. IV.
704.

Sklípkatý, zellig. Vz Rst. 492. S. sar-
kom, Alveolarsarkom, cévový nádor s-tý
doupnatý, angioma cavernosum. Ktt. exc.

Sklípkovina, Cellulose, f. Vz Rst. 492.

Sklípkovitý, zellicht. S. sarkom, Alveolar-
sarkom. Vz Sklípkatý.

Sklípkový. S. dužnina, Alveolarparen-
chym, průchod, -gang. S. šelesť. Slov. zdrav.
453.

Sklípnatý = lůžkový, Alveolar-. S. vý-
čnělek, -fortsatz. Nz. lk.

Sklivcový. Cévy s., vasa hyaloidea.

Sklíze, e, f. = sklizeň. Dch., Sládek J. V.

Sklížený; -en, a, o, zusammengeleimt.
Us. Pdl.

Sklo. Cf. Mkl. Etym. 328. a., Šf. Strž. I.
63., 469., Šfk. Poč. 188., 198., 231., 240., 298.,
299., Mllr. 50., Zpr. arch. IX. 29. S. řím.
Vlšk. 511. S. (stklo) = co v ohni steklo.
Pdg. 1885.109. Naděje ze skla. Šml. Tmavé
s. míti = zacláněti; Má kapsu stále jako s.
(čistou, prázdnou)! Us. Kšť. Příliš černým
sklem na něco hleděti (přísně posuzovati).
Šml. Tu celý potok zamrznutý ako s. Dbš.
Sl. pov. III. 37. — Skla = brejle, daleko-
hled. Us.

Skloktati = sklektati, setřásti. Dítěti
kolíbáním mozek s. Kos.

Sklomistr, a, m., Glasmeister, m. U Po-
čát. Jdr.

Sklon sroubovice, ZČ., přímky šikmé
k přímce základní, Jd., magnetický, obzoru,
Stč. Zem. 668., 288, materníku, vz Slov.
zdrav., života. Kká. Den se k sklonu chýlil.
Vrch. S. písmen proti čáře. Km. 1891.

Sklonek. Pivo je na sklonku (na mále);
Nalil mu ze s-ku; Pije s-ky. Us. Rgl. S. u
směr národního života. Pal. Rdh. III. 21.
Což je stará B. ... na sklonkách (umírá)?
Sk. — S., annominatio. Vz Jg. Slnosť. 78.

Skloněný. Kmen nominalně s-ný. Anth.
Tvary s-né (deklinované). Vz Gb. Ml. I. 67.
Stařeček s hlavou skloněnou. Hdk. Plochy
k sobě s-né. Jd. Zrcadla skloněná pod 60°
úhlem. ZČ. III. 38.

Sklonidlo, a, n., Inclinatorium, n. Ssk.

Skloniti. U M. Benešovského též sklo-
nívati. — co: týl, Hdk., zrak, Kká , chřbet.
Št. Kn. š. 121. — koho = pokořiti. B. Janda.
Však ho Pánbůh skloní. Us. Šd. — kdy.
Při modlitbě Bohu se s. Kká. — co, se
kam (odkud) jak. S. se v jho, Vrch.,
hlavu na něčí prsa, k noze zbraň. Us. Den
za hory se sklonil, v moře, nad údol, Vrch.,
ku konci. Hrts. Pahorek se mírným svahem
ke dvoru skláněl. Vlč. Kde se k bílým
horám zářné pásmo hvězd z přehluboka
modra svaté noci sklání. Kká. K sl. j. 133.
— co k čemu: nohu k modlitbě. Vrch.—
co kde: šíji před někým. Vrch. Větru
vání po horách stromky sklání. Mcha. —
jak. Obloukem dolů se s. Mtc. 1. S. se
mrštností. Kká. Která (slova) se neskloňují
všemi čísly dle jednoho a téhož kmene.
Ht. v Mus. 1859. 228. S. se přes zábradlí.
Kká. Skála skláněla se kolmou stěnou.
Vrch. Tu ji (švec ženu) přes stól za vrch
skloni, div že jej hlavy nezlomi. Hr. rk. 377.

Sklonitý jak. Půda nestejně s-tá. Zpr.

Sklonkový. S. jehla. NA. V. 291.

Sklonný, declinirbar. S. slovo. Lpř.

Sklonohřbetý. Brm. I. 3. 191.

Sklonomer = přístroj, kterým se sklon
magnetické jehly měří. NA. V. 292.

Skloňování. Vz Kvř. Ml. 40.-95., Gb. Ml.
67. O s. cizích jmen. Ib. 67.-68. S. cizích
jmen v češtině. Sepsal Václav Svoboda.

V Praze. 1887. U 1. a 2. dekl. činí se rozdíl
mezi životnými a neživotnými; v 13—15.
stol. rozhodovala osobnosť, ne životnosť.
Vz List. fil. 1882. 126. Strč. s. zájmenné.

V Praze 1885. Gb. Z pojedn. kr. čes. spo-
lečnosti nauk. VII. 1. Strč. s. substant.
kmene -o. Gb. V Praze 1886. Tamtéž. Strč.
s. jmen cizích s lat. koncovkou -ius, -ia
(ias, -io). Gb. v List. fil. VIII. 98.—101.
Strč. s. substantiv kmene -u. Naps. V. Flajš-
hans. List. fil. XVII. 138. nn.

Sklop. Mkl. Etym. 118. b.

Sklopení očí. Hrts.

Sklopený. S. oko (v geom.), Jrl. 405.,
bod, ib. 389., zrak, Vrch , kuželosečky. Vnč.
29.

Sklopiti. — co: rovinu (otočiti ji kolem
stopy) na rovinu průmětnou (do průmětny),
umlegen. Hra., Jrl. 424. Listy mucholapky
sklopují obě polovice své dohromady, když
hmyz na nich se usadil. Kk. — co kam,
kde Oko s. v zem. Osv. V. 758. S. oči
před přísným pohledem. Us. Pdl.

Sklopka = sklop na ptáky. Rgl. — S.
krejčovská, Lappchen, n., Patte. f.

Sklopný, Fall-. S. dvířka, NA. III. 140.,
sedadlo, Klappsitz. Dch.

Sklostička, y, f. = choulostivosť. Nov.

Sklostivý = choulostivý. Nov.

Sklouzati, vz Sklouznouti.

3. Sklouzati něco = schvalovati. Val.
Vck.

l. Sklouznouti kde. Nad touto formou
(lok. pl. v -ás) sklouznul Dobrovský jako
nevida mlčením. Pal. Rdh. II. 202. — od-
kud. Talíř mi sklouzl z ruky. Us. Tč.
Z toho s. nelze (to pominouti). Šf. Strž. II.
423. — se komu. A kedy sa jim noha
zkľzne. Dbš. Sl. pov. I. 345.

Sklovatka. Cf. Dud. 9... Brm. IV. 2. 240.,
330., Břichonožec.

Skľúčený = sklíčený. Mor. (již.) a slov.
Šd.

Sklůstka, y, f. = sklostička. Nov.

Skluzavka, y, f. = pahorkovitá dráha,
Rutschbahn, f. Us.

Skluzkota, y, f, = skluzkosť. Rk.

Sklz, u, m,. Kiks, m. Slov. Loos.

Skmenovitěný. Česká řeč je s-ná slo-
venčina. Hdž. Větín 60.

Skmitati, skmitnouti, blitzschnell herab-
fahren. Jestřáb (s výše) po zajíci skmitl.
Kká. Td 47.

-sko. Šf. III. 422., Pal. Rdh. I. 139. Včé-
rajško, dneško, zitrajško, včiléjško, loňsko,
letojško, nejčastěji v pádech kosých: po
včérajšku, před včérajšky, před loňsky atd.
Mor Vz Brt. D. 146. Při jménech místních
v -ín a -ice (pl.) přípona -sko ku kmeni
se připojuje: Domanín —Domansko, Hodo-