690

Skonání. Až do s. světa nebude pšenice
bez koukole. Us. Šd.

Skonářiť sa = rozvětviti se. Val. Brt.
D. 265.

Skonati co: řeč, knížky prvé. Št. Kn.
š. 150., 60. — v čem: u vieře Výb. II.
14. V dobrých skutcích svůj život s-la;
Své životy v Bozě s-li. Pass. mus 355.,
333. V Pánu s. Dch. Skonal-liť by v té
milosti. Št. Kn. š. 34. — čím. Král Jiří
smrtí skona. Výb. II. 843. Aby spíše živo-
tem (s)konala. Pass. mus. 349. — se. Když
se skoná svěcenie. Kar. 98. Skonávají se
předmluvy. Bart. VIII. — se jak. To slovo
skonává (končí) se na -um. Wtr. exc.

Skoncovati věc. Skl. II. 84.

Skončati = skončiti, skonati. Vz Skon-
čiti. Vratislav skončal. Kar. 114. Krev proliv
s tohoto světa skončal. Výb. I. 282.

Skončení = smrť. Tvórce, rač mi svého
míru přieti na mém s. Pravn. 2213.

Skončeti = skončiti, umříti. Št. Kn. š.
309. 9.

Skončina. A již vidúc svú s-nu. Ryt.
108. a. v. 392., Mnč. R. 40.

Skončitelný, endbar, vollendbar. Lpř.

Skončiti. — abs. A když Bohu se mo-
dléc skončala. Pass. S. válku, vypravování.
Us. — pro koho jak. Ta válka pro něho
nešťastně s-la. Šml.

Skondensovati něco, condensiren. Kutn.

Skonejšiti, vz Zkonejšiti. Láska k lid-
stvu mou hruď zas náhle k míru s-ší. Kyt.
1876. 36.

Skonfiskovati, vz Zkonfiskovati.

Skonisati, vz Sponisati.

Skonka, y, f., os. jm. Arch. VII. 635.

Skonstituovati, constituiren. Výbor se
s-val. Us. Pdl.

Skop. Mkl. Etym. 302., Šl. III. 559. Od
kopiti, castrare. Vz List. fil. VIII. 200. —
S., znamení skopce na nebi. Cf. Stč. Zem.
24.— S , os. jm. Arch. VIII. 603.

Skopalík, a, m. S. Fr, ²⁸/₆22 ²/₃189l.,
starosta záhlinický, rolník, zemský a říšský
poslanec. Vz Hrb. Obr. 322. nn., Naše vzory
(v některém z prvních čryř sešitů).

Skopalka, y, f. = pole u Citova na Mor.
Pk.

Skopanice, e, f, = náčiní hospodářské.
1602. Wtr.

Skopanina, y, f. = drobně skopaná pro-
stora kolem vinice. KP. V. 165.

Skopati co (kdy). V jasani ju (hriadku)
drobno zkopej. Slov. Zátur. Háj. I. 30. Z.
vinici Hus I. 56.

Skopávka, y, f., Abgrabung, f. Zpr,
arch.

Skopcevina, y, f. = skopovina. Hr. rk.
407.

Skopcový. S. oběť Výb. I. 333.

Skopčiti, häufeln. S. zelí, brambory. Šd.

S kopec Adolf, nar. 1839., čes. právník,
řed. městské spořitelny v Praze. Vz Rk.
Sl.

Skopiti. Cf. Mkl. Etym. 302.

Skopnec, pence, m. = skopec (souhvězdí).
D. Gesch. 288. Jestli měsíc v s-nci, vrhcáby
hráti dobro. Zbrt. Hry 109., 173.
Skopněti, vz Zkopněti.

Skopnouti = kopnutím sraziti. Šd. —
S. = zkopněti. Hromada soli skopla (se roz-
pustila). Na jihových. Mor. Brt.

Skopový hlas (jaký má skop, vyřezanec).
Us. S. dobytek a jeho nemoci. Vz KP. VI.
443., 444.

Skoprněti v čem. Umění ztuhlo a z-lo
v jistých typech a formách. Šmb. S. I. 474

Skopytce, pl. Jan z Skopytec. Arch.
III. 188.

Skôr = spíše, dříve. To (dieťa) je skôr
jak nová sukňa. Slov. Orl. IX. 247. Skôr
vrána jak slávik bude spievať, než . . . Ht,
Sl. ml. 259.

Skora = kůra. Cf. Mkl. Etym. 302.

Skořápečný, Schal-. S. žláza, sval (u ko-
rýšů). Ves. IV. 130.

Skořapka, oprav v: skořápka.

Skořápkovitý = skořepovitý. S. živo-
čich. Kv. 1869. 300.

Skorbut. Vz Slov. zdrav. 452.

Skorčiti se = přehnouti, zbortiti se.
Desky se s-ly. Brt.

Skořepa. Mkl. Etym. 302. Skořápky
ořechové o štědrý večer. Vz Zbrt. 260.
Berú s pu bez jádra. Hus I. 206. Prosí-li
vajcě, nezda mu dá skořupinu. Ev. víd. 57.,
48. Skořápky od vajec nemají se házeti do
ohně, aby nezvýšily muk duší v očistci.
Mus. 1853 484. Přejiti s-ny z vajec působí
nakažlivé nemoci. Us. Brt. — Skořípka
hlemýžďová. Mand. Sedí pořád doma jako
hlemýžď ve skořípce. Smržický.

Skořepatec. Cf. Brm. IV. 2. 50.

Skořepatý, schalig. S. ráček. Stč. Zem.
702., Frč.

Skořepinka, vz Skořepa.

Skořepinovitě, muschelförmig. S. vy-
dutá miska. ZČ. III. 18.

Skořépka, vz Skořepa.

Skořepnatý, Schalen-. S. živočich. Kod.

Skořepový. S. litina. Vz Litina.

Skořice, cinamomum. Byl. 15. stol. Cf.
KP. V. 608, VI. 372., Mllr. 59., 113., 60.
Divno je, že umírá, kdo skořici požívá (je
zdravá). Us.

Skořický potok u Hrádku. Kv. 1885.
645.

Skořicový. S. kyselina, Rm. II. 203.,
aldehyd, 202., alkohol. 201.

Skořina, y, f. S. černá, druh révy (která
skoro zmiakne). V Podluží. Brt. L. N. II.
14.

Skořisťovati. Pátý díl nad to více při-
dal, což sobě z-val. BR. II. 81. a.

Skořiti. Královně skořte svou hlavu.
Hlk. S. I. 27.

Skormoucení. Opilství jest původem z.
hlavy. Dvor. Z. svědomí. BR. II. 233.

Skormoutiti se nad čím: nad tvrdostí
srdce jejich se z-til. BR. II. 143.

Skormutitel, vz Zkormutitel.

Skorně. Mkl Etym. 303. V MV. pravá
glossa Pa. 24. Mluví, že těch skoreň ne-
ukradl. NB. Tč 238.
Skornička, y, f., rybník v Písecku.
Skoro, v skoře. Sv. ruk. Al. 28, SR.
306., 332., Št. Kn. š. 99., 130., 151., 206.,
271. Kompar. laš. skorši. Brt. D. S. ráno =
velmi ráno. Brt. P. 58. S. potom. Výb. I.