692

Skramlík, vz Škramlík. — S., a, m.,
os. jm. — S. Emilian, nar. 1834., továrník.
1876.—1882. purkmistr praž. Vz Rk. Sl.

Skraň. Mkl. Etym. 302.

Skránec, sertum. Panna skráncem ověn-
čená. Zlatý s v kadeřích se svítí. Vc. Lab.
165., 153. V MV. nepravá glossa. Pa. 47.

Skráňočelný, temporofrontalis. Nz. lk.

Škráňosaňový, temporomaxillaris. Nz.
lk.

Skráňotemenní, temporoparietalis.

Skránotýlní, temporooccipitalis. S. pás,
Temporooccipitalzone.

Skráňový. S. kraj, kosť, jamka, žíla.
Exc.

Skřanúti, obrigere, erstarren. Ž. kl.
(335.).

Skřáp, u, m. = škráp. Us. Knrz.

Skřápati = schroupati. Všecka jablka
skřápal. Mor. Šd.

Skřášč, e, m. = chřástal. U Star. Jičína.
Vhl.

Skrášliti, vz Zkrášliti. Č. Kn. š. 180.

Skratek. Šf. III. 194.

Skratina, y, f. = skratek. Šd.

Skrátiti co, se čím. Provazy a struny
zvlhčením značně se s-cují. Mj. 21. Žádnou
rovnici nesmíme nullou s-vati. Šim. 38.
Někomu něčím čas s. Osv., Kká. — co
kde: v rovnici. Us. — co s čím. Každý
z levých členů kterékoli rovnice s. lze s ka-
ždým v pravo. Šim. 93.

Skravada. Ev. mik. Sir. 21. 5. Skrovada
a bezpravie utratie sbožie, objurgatio et
injuriae; Ty boje skrovady zavozují, sedi-
tiones. BO.

Skravek, vku, m.= skrajek (dod.). Laš.
Wrch.

Skrbaliti se = spadnouti? Slov. S hli-
nených s-lí sa nôh. Phľd. V. 49.

Skrbivosť, i, f., Geiz, m., Knauseiei, f.
Šmb. Vz Skrblictví.

Skrblák, a, m = skrblík. Mor. Rgl.

Skrbliactvo, a, n. = skrblictví. Slov.
Sokl. I. 56.

Skrčelosť, i, f. = skrčenina. Nz. lk.

Skrčeně. Sedí s. jako pohřbený žid.
NZ. I. 112.

Skrčenina, y, f., Contracteur, f. Ott. II.
397.

Skrčený. Zimou s-ný. Dch. Hroby se
s-mi kostrami v Čech., der liegender Hok-
ker. Vz Ndr. Anthr. a NZ. I. 41. nn

Skrčiti. Mkl. Etym. 156. K stropu mezi
trámy skrčil hlavu. Vrch.

Skrčka, y, f., v tělocv. Půl skrčky
s unožením, Wolfssprung, m. Čsk. S. z pro-
sta, po předu, po zpátku, s obratem, se zá-
švihem, dučmo, přípatmo, návlečmo. Rgl.

Skrčmo, gebeugt. S. ručkovati, hock-
handeln, komíhati, hockwippen; sřit s., Hock-
abschwung, výskok s. na sedlo kol zadního
madla, die Hocke nach der Seite in den
Stand auf den Sattel um die Hinterpausche.
Čsk. Levou nohou vstoupí skrčmo na první
příčku. Khl.

Skřečati = skřečeti. Mor. Vhl.

Skřeček. Cf. Mkl. Etym. 303. Kdo udusí
skřečka prostředním prstem pravé ruky,
může potom tímto prstem všecky bolesti

zažehnávati. Mus. — S. = zlobivý člověk.
Ty s-ku! Us. Brt.

Skřečeti. Cf. Mkl. Etym. 303. Kura
skřečí (sedí) na vejcích. Vhl. — S. = v ne-
čas někde seděti. Brt.

Skřečoň. Poslali ho do S-ňa pro mo-
resy. Sbtk. Krat. h. 205.

Skřehet = skřehot. V MV. nepravá
glossa. Pa. 47.

Skrehlý oprav v: Skřehlý. Je celý s.
jako kot. Mor. Šd.

Skřehnutí, n, die Erstarrung -. das
Mürbewerden.

Skřehot. Mkl. Etym. 303.

Skřehotati. Mkl. Etym. 303. — komu.
Těm nechť si havran skřehotá. Kká. — jak.
Báby, jenž skřehcete jako žáby. Výb. II.
36. — kde. Meči v odení skřehcí. AlxV.
1531.

Skřehtati, frendere. Ž. kl. (336.), Marek
2. b. 18.

Skřehýnati = brečeti. Vz Skřehniti.

Skrejchovský. Píseň o s-ských děvča-
tech vz v Sbtk. Krat. h. 102.

Skrejský. S. břidlice. Krč. G. 390.

Skrejšovský Fr., nar. 1837, dr. práv,
zakladatel Světozoru, notář. Vz Rk. Sl.,
Pyp. K. II. 436, Tf. Mtc. 235. — S. Jan,
1831.—1883, čes. politik a žurnalista, za-
kladatel něm. novin Politik, Epoche a Tri-
büne. Vz Rk. Sl., Pyp. K. 436., Tf. Mtc.
219.

Skřek. Mkl. Etym. 303. S. bolu, Čch.
Dg, hromu, Št N. 263., pronikavý, bolný.
Kká. — S. = lapání ptáků. Na s. chytají
se: sojky, žluny, vlhy, brhlové, datlové,
kosové, drozdi. Brt. L. N. I. 21., List. fil.
1887. 42.

Skřekání. Št. Kn. š. 242. 35.

Skřeklivý. S. umienenie. Výb. I. 453.

Skřele. Cf. Mkl. Etym. 33 a.

Skřemčelý, vz Skřenčelý. U Něm. Brodu.
Holk.

Skřemen. Vz Mkl Etym. 303.

Skřemenáč, e, m., sillipium, zastr. Rozk.

Skřenčelý, vz Zkřenčelý. Na mor. Slov.
Džl. S. brambor (zvadlý, svraštělý). U Ko-
šic. Brnt.

Skřenčeti, vz Zkřenčeti.

Skřenčilý = spuchřelý. S. dřevo. U Kr.
Hrad. Kšť.

Skřenec, nce, m., vz Křenec. U Kyjova
Brt. D. 265.

Skřepeněti od zimy. Zátur., Rr. Sb.

Skřepňačka, y, f. = žába chrastavá.
Mor. Brt, Mtc. 1891. 291.

Skřepot, u, m. = křepot ptačí, skotačení.
Mor. Knrz.

Skřesati, skřesnouti. Míti na někoho
skřesáno, nabroušeno (zlosť míti). Us. Kšť.,
Rgl. — co čím : oheň křesivkem. Tč.,
Phľd. IV. 7 — kam. Ohňa chcel si zkře-
sať do pípočky. Phľd. IV. 7. — co: knihu
(strhati). Us. Kacíře zkřesati (ztepati) ne-
znám za velký zločin. Vodň.

Skresnúť = vzkřísiti se. Slov. Hrbň.
Jsk.

Skřet. Mkl. Etym. 303., Šf. Strž. I. 72.,
Zbrt. 290., List. fil. 1878. 209., Vlšk.- 88.
Cf. Šotek, Špírek, Špiritus. Aby tě skřítek