693

vzal! Zbrt. — S., lophornis, heliactinus,
pták. Vz Brm. II. 452., 451. — S., tku,
m. = podlízek (dod). — S. = cop vlasů
v týle, Weiehselzopf, m. Val. Vck.

Škrhet = skřehot. Bude s. zubóm. ČE.

Skriačiť = skrčiti, sevříti. S. prsty.

Skriatať sa s koňa = bídně s něho dolů
se dostati. Slov. Zátur. Nápr. 9.

Skribent, a, m., z lat. = písař; spiso-
vatel. Žer. L. III. 11.

Skriboni-us, a, m. S. z Horšova Jindř.,
probošt, † 1586. Vz Jir. Ruk. II. 221.

Skřídélky, pl, f. Hra na s (klobouky).
Vz Km. 1887. 313., Brt. Dt. 194.

Skřidla. Cf. Mkl. Etym. 304. S., petra
15 stol. D. Gesch. 305.

Skřidlař, e, m. = pokrývač skřidlou.
Wtr. Obr. 417.

Skřih, vz Špižírna (dod.). Mor. Hrb.
Obr. 103.

Skřikník, a, m. = pstruh alpský, saltno
alpinus, Alpenforelle, f. Šp.

Skříň. V MV. nepravá glossa. Pa. 47 ,
Sv. ruk. 317. a., Mkl. Etym. 304. S. ostat-
ková, Hnoj., věšací, Hängkasten, m., Us.
Pdl., filtrační, Zpr. arch. IX. 80., na spisy,
Pdl., na šperky. Posp.

Skřínkový hrob. NZ. I. 92.

Skřip. To obilí jest suché jako s. U Če-
jova u Hump. Jos. Svátek.

Skřipač = hrklávka, řehtačka. Mor. Brt
Dt. 300.

Skřípák, a, m. = rorýs. U Lhoty u Ústí
n. Orl. Šíř. Pt.

Skřípání, vz Skřípati.

Skřípati. Cf. Mkl. Etym. 304., Skřípěti
(BR. II. 408. a ). — kde. Spony zškřípaly
jak nad kořisťou kaňa. Slov. Phľd. III. 1.
36.— čím (na koho, proč, proti komu).
Zlostí zuby skřípal. Us Pdl. Všichni proti
mně zuby skřípají. Otter I. 11. S. na koho
zuby. Drk. Mus. 1888. 330. Lev na ni zuby
skřípěl. Výb. II. 958. A s. bude naň zuby
svými. Krnd. 217. Pro bolesť zubama skří-
pěli. Len Zavrzgnutý (přiskřípnutý) zbojník
skřípal od jedu zubami a jačal Dbš. Slov.
pov. I. 271.—jak. Skříply húsle hrozným
jekem. Kká. — se kam. Schody se skřípou
do výše (se skřípotem vytahují). Nrd. v Osv.
I. 88.

Skřipec. Cf. Škřipec. S. na svíčky (k upev-
nění jich do svícnu), Dch., na štětec, na
tužku, na křídu, u péra kočárového, Feder-
schlitz, v němž kladka upevněna jest, Us
Pdl., zámečnický na plech, Blechspannklo-
ben. Vz Včř. II. 22. — S. katovský. Počkaj,
veď ty prídeš pod s., na s. Mt. sl. Četa
ocitla se na skřipci (byla obklíčena se všech
stran). Jrsk. Spjat na s-ci nejistoty. Vrch.
Ep. bs. 159. Šejnoha pekař na s-ci přetržen.
Kn. — S. = druh brejlí. Vz Ott. VI. 629.
— S. = suchopeř, eriophorum, Wollgras,
n., slov. Bartol. — S., míst. jm. Kreiwitz.
VSlz. II. 196.

Skřípění zuby. Vz Slov. zdrav.

Skřípice, e, f., Kegelschwamm, m. Rk.

Skřípina, ciperus, Byl. 15. stol., Schilf-
gras, n. Sl. les. Cf. Rosc. 109., Mllr. 95.
A špižírna, iakoby skřípím vytřel po té
svatbě. Bl. 298.

Skřipka = kladka, kterou se zdvihací
most vytahoval a spouštěl (že často kladky
skřípaly nejsouce namazány). Wtr. Obr.
235.

Skřipky, Zwickzange, Pdl. exc.; malé
boty. U Kr. Hrad. Kšť.

Skřiplý. S. kýla, Brucheinklemmung, f.
Šv. 164.

Skřípnouti se = sraziti se (o mléce).
U Libunce. Dr. Jakubec.

Skřípot péra, Čch, zubů, Kká, vrat,
Vrch., zlomené kosti (loskot), crepitatio.

Skřípov. Kdy a jak zvou tam na hody.
Vz Sbtk. Krat h. 204.

Skriptorál, vz Škriptorál. Let. 374.,
Výb. II. 820.

Skřit, a, m. = skřet. Slez. Sd.

Skřita. Dle Gb. i v Kat. 2449. = kousek.

Skřítek, titinillus. Bhm. S. v lidovém
podání (bytosť přítulná k tomu, kdo ho
u sebe chová). Vz NZ. I. 186., Mách. 64.,
104.-106., 181.- S. také = vlasy nad čelem
jako vylíznuté. Ve Slez. a na Val. suchý
vlk. Mtc. XV. 190. Cf. Koltún (i dod.).

Skřítkovati = po tmě (v noci) něco
kutiti jako skřítek. Mor. Knrz.

Skřivan, škobránek, škorvánek, škrobánek.
Vz Brt. Dt. 47. Cf. Brm. II. 2. 273.-290., Šrc.
58., 69.-70., Mách. 196. Skřivánci zpívají (ří-
kají, když sníh pod botami chrupá). Us. Fč.
S-nek nízko žije, ale vysoko Boha chválí.
Bž. exc. Na sv. Blažeje musí se s-nek na-
piti z koleje, má-li býti rok úrodný. Mus.
— S., os. jm. — S. Dan., hodinář, opravil
pražský orloj. Výb. II. 1523. — S. Ant,
řed. školy kupecké v Praze, naroz. 1818,
† 1887. Vz Tf. H. 1. 189., 200., Šmb. Dj.
ř. 287., Tf. Mtc 297., Bačk. Př. 165, Rk.
Sl. — S Gust., 1831.—1866., prof. čes. po-
lytechn. v Praze. Vz Tf. H. 1. 189., Šb. Dj.
ř. 287., Bačk. Př. 166., Rk. Sl. — S. Vilém,
1834.—1875.. sekret. při magistr. pražském,
čes. spisov. Vz Rk. Sl.

Skřivánče, ete, n. = malý skřivan. Rozk.

Skřivánčí mráz (nepatrný). U Kr. Hrad.
Kšť. S. mluva. Skřivánek volá s jara se-
dláka hlasem mocným a důrazným do práce
polní: 1. Hotuj biče, pohoniče, sej, sedláčku,
sej, jak nebudeš orati, budeš za rok žebrati

2. Vyjeď, synečku, do pola, vyjeď, vyjeď!

3. Vyjeď, sedláčku, na rolu, vyjeď, vyjeď,
vrvi, vrvi synečkovi za kudly, za kudly,
hrudum ho, hrudum, hrudum (u Opavy).

4. Sasa, sasa býk, vio vio koník. Brt. v Km.
1886. 359., 360.

Skřiváně, ěte, n. = skřivánče. Rozk.

Skřivanec, vz Skřivan. V MV. pravá
glossa. Pa. 24.

Skřivánek, nka, m., os. jm. — S. Václ.,
děkan, † 1808. Vz Mtc. 1891. 311., Jg. H.
1. 626. — S., nku, m., fazole. Vz Babuška
(dod.).

Skřivaní, Lerchen-. S. hlas. Pl. II. 521.

Skřivditi komu Ktož jemu s-dí. Krnd.
49.

Skřiviti. — co. Smích vzdorný zkřivil
její ret. Vrch. — co komu (kde). Hrom
mu hubu z-vil. Mus. Ani vlásku na hlavě
mu nezkřivil. Hnšk., Šml. — kdy co. Při
tom ústa skřivil. Kká. Td. 53.