699

2. Sláma, y, m., os. jm. — S. Frant.,
1792.—1844., děkan v Bechyni. Vz Tf. H.
1. 158., 185., 186., 198., Jir. Ruk. II. 222.,
Tf. Mtc. 34 , 42., 54., Jg. H. 1. 626., 771.,
Rybička Křisitelé 333 —373., ZI. Jg. 300.,
Mus. 1874., 1875. (Rybička), 1886. 638,
Ukaz. 68., 109., Šb. Dj. ř. 287., Bačk. Př.
136., Bačk. Písm. I. 318., 931., Rk. Sl. —
S. Frant., dr. a spisov. Vz Rk. Sl. — S.
Ant., hud. sklad. 1804.—1879. Srb. 125.

Slamanka, y, f. Všecky osoby su do
s-ky posedane (do kola). Laš. Brt. D.

Slaměna, y, f. = veliký okřín. Vz Sla-
měnka. Nabrala na s-nu mouky. Mor. Šd.

Slaměnec, Strohwein. D. Gesch. 292.

Slamenice = slaměnka. Na Kopan, na
Mor. Vz Ošatka.

Slaměník, a, m., os. jm. — S. Frant.,
vydavatel časopisu Komenského. Bačk. Př.
155.

Slamenikár, a, m. = zhotovovatel sla-
měných úlů Slov. LObz. XXIV. 106.

Slaměnka, helichrysum, květina. Dlj.
41. — S. = slaměnice, Strohblume. Us. Kšť.

Slaměný. Vzňal se k ní s-ným plame-
nem (láska brzy vymizela). Šml. — S. =
žlutý jako sláma. S. barva. NA. IV. 172.—
S. = špatný. S. básník. Fr. J. Rubeš.

Slamianka, y, f., vz Ošatka.

Slamice, e, f. = sláma. Ezp. 2671.

Slamina = stéblo slámy. Val. Brt. D.
266.

Slamínkový. Pecen chleba pokládati na
stůl lopatkovou stranou, ne s-vou, jinak
kreti ryjí. VSlz. I. 195.

Slamják, u, m. = slamák, 2. Laš. Tč.

Slámka, y, f., z doutníku viržinky, Stroh-
stiel, m. Dch.

Slamňák, u, m., Strohdecke, f. Šd. exc.

Slamník = slaměnka, helihrysum. Rt.—
S. = jarní slavnosť pražská v Ovenci (v úterý
velikonoční). Svt. 178. Cf. Sbtk. Rostl. 107.

Slamníkový. S. slavnosť pražská. Vz
předcház.

Slamoohnivý. S. horlivosť. Koll. III.
315.

Slampat = slopati. Kočka slampe mleko.
Laš. Brt. D. 266.

Sláň = slaná voda, slané moře. Čch. Sl.
95., Dg. 714.

Sláňa, ě, f. = sláň. Hol. 77.

Slaňák, a, m. = slaný rohlík. U Nové
Kdýně. Rgl.

Slanec = slaneček. Vz Mkl. Etym. 314.

— S. = náhrobek. Šf. Strž. I. 561
Slaneček baltický, skotský, svinutý

(Roll-), Vck., čerstvý, smažený. Hnsg.

Sláněti, ěl, ěn, ění = zacloňovati. Před
zlým se jím (Bohem) sláněji. Mus. 1887.
226. (Marg. v. 171.). Tvej pravici sě slá-
nějí. Pravn. 1234.

Slanice = zřídlo mineralní vody. Pk.
MP. 18. — S., Salzfass, n. Mkl. Etym. 314.

— S., ves v Oravsku na Slov. Orl. VII.
139.

Slaník, u, m., Salzstangel. U Lipníka.
Nrč.

Slanina. Mkl. Etym. 314. Jazyk v s-ně.
Vz KP. VI. 528.

Slaninčti = slaninou protahovati, spik-
ken. S. zajíce. Šd.

Slaninka, vz Slanina.

Slanitý, salzartig. Lpř. Sl. I. 32.

Slánka. Vz Mkl. Etym. 314. S. římská.
Vz Vlšk. 146. Kdo převrátí slánku při
jídle, bude míti mrzutosť (neštěstí). Us.
Umřel Vrat. Sochovský . . . věru pěkná a
bohatá vdova přibyla, nevím, kdeť se na
s-ku posadí (kam se zase provdá). Črn.
Zuz,. 120. — S. = slanisko. Šel, kde byla
s. a kam zvěř chodívala lízat. Krak. Kuk.

I. 409

Slanosť moře. Cf. Stč. Zem. 747., 748.

Slánský, Schlaner-. S. Hora u Slaného,
potok u Levína v severových. Čech. Krč.
Slánští mládenci za mnoho nestáli; Slánští
pečinkáři nóbl páni. Vz Sbtk. Krat. h. 104.
— S. Pavel, správce církve Kristovy v Lo-
chovicích. 1573. Vz Výb. II. 1535. (tam
i výbor z jeho spisů), Ukaz 109., Jir. Ruk.

II. 223. — S. Mik., bratr, †1542. Vz Jir.
Ruk II. 222. — S. Krist., kněz luter. 1593.
Vz Jir. Ruk. II. 222. — S. D. K. Vz Bačk.
Písm. 150. — S. K. V. Ib. 726.

1. Slaný. S. zboží (= ryby, hl. slaneč-
kové). Mus. 1884 444. Není s. ani mastný;
To je člověk nevařený, neslaný. Us. Tč.,
Rgl., Posp. — jak. S. jak živica (bílá
smola; se soli spocená voda), jako kruch,
jako krušinka. Brt.

2. Slap niagarský. ZČ. I. 256. Zadrž slap
výmluvnosti své. Zr. Lib. h. 43.

Slapati koho. Dik. II. 87., Let. 334. S.
lišky. Hus III. 33. — kde: koně na louce.
Us. Služebníky naše na cestě s-li. Sl. let.
I. 279.

Slapnický potok u Zbirova. Jsfk.

Slapy = náhorní rovina v Semil. Mzr. 4.

Slast v ukojení příjemného záleží. Dk.

Slastiplný. Č. Kn. š. 184.

Slastně, wonnig. Kká. K sl. j. 135.

Slaťany. Jaké sluneční hodiny měli
v S-nech? Vz Sbtk. Krat. h. 104.

Slátati. Nemožu sa zlátat na měřicu
žita (zmoci). Zlínsky. Brt. D. 300.

Sláti: šľu a šeľu, šľeš, šeľeš, šľe a
šeľe, novoč. šlu; šľe, šľúc a šeľe, šeľúc; za
šeľ bývá šéľ. Gb. Cf. List. fil. 1878. 209.,
1882. 117. Jednoduché šlu vyšlo z užívání.
— co, koho (kam). Posly šelíc. Arch. VII.
652. Ta láska nás v objetí smrti slala. Vrch.
Listy sláti 1450. Šele posly. BO. Posly šle.
Půh I. 126. Šle je v oheň. Št. Kn. š. 5.
Slal sem na Rabie; Když jsem k tobě slal
paní Martu; Keblanskaj ssiele ke mně a
ptá sobě u mne pěšiech. Arch. VII. 332.,
VIII 10., 134. Chtiec jej sláti k Vyšehradu.
Hr. rk. 7. Ty mě šeleš k Alexandrovi. Pass.
mus. 392. Slal před sebú veliké poklady
do onoho ostrova. Anth. I. 166. Koho chtie,
do pekla šelí. Hus I. 225. Já, vy šli jako
beránky mezi vlky. Ev. víd. 90. I já šli
vás. Ib. 44. — co komu. Listy Čechóm
slal. Výb. II. 253. Král šele listy své krá-
lové. Št. Kn. š. 4. Toho dne se utěšili šlíc
mezi sebú druh druhu krmě. BO. — od-
kud. Slunce blesk šle s blankytného trůnce.
Kká. Za rodiči z dálky slavše: S Bohem!
Kká. Td. 44. — (kam proč). Do říše šele