700

proň Arch V. 437. Častokrát poň sláše
GR. Mus. 1862. 379. — jak. I poče je
sláti po dvú. Ev. víd. 77. Ani osob v hro-
madu šlíc ani podstaty rozdělijíc. Št. Kn š.
14. Jiného miesto sehe slátí. Krist. 2. a. —
kudy. Po rozličných zemích u pilném po-
selství jeho slachu. Pass. mus. 384. Král
posly své po zemích šle. Mill. 70 — kdy.
I jiní Tatarové v ten hod šlí sobě dary.
Mill. 62 -- oč. Jakož jsem o to slal. Arch.
VIII. 17.

Slatina. Cf. Mkl. Etym. 314., Slov. zdrav.
341. — Malé S-ně na Mor. říkají Železné
město. Vz Sbtk. Krat. h. 205.

Slatinky. V S-kách na Mor. mají hody
o 14 dní později než ve Slatěnicích. Vz
Sbtk. Krat. h. 205.

Sláv. Koll., Hlý. Pravý S. každý chu-
dobný. Keby Sláva pánov mala, inak by
sa zajásala Čjk. 74. Sláv nenie běžné
v žiadnom jazyku slovanskom, iba príleži-
tostne, v básňach. Vz Czm. 101., 102.

1. Sláva. Mkl. aL. 6., 181. S. rytířská
atd. Cf. Jg. H. 1. 715. Třtina, se leskne po
vrchu a u vnitř je prázdna, tak i s. svět-
ská. Us. Hkš. Z prostej hlavy jazyk nemá
slávy. Slov. Tč. Cesta slávy na ledě stojí.
Us. S. medem maže ústa, avšak v hrdlo
kydá dehet zhusta. Vc. Lab. 15. Cf. Ž. kl
(336.). — S. = jasnosť atd. Dej mu Bůh
věčnou slávu. Us. Tkč.

3. Sláva. ,Slávy Dcera', báseň Kollarova.
Vz Vor. P. 237., Č. Čt II. 141.

Slavata z Chlumu a Košumberka Vilém,
1572.—1652. Vz Tf. H. 1. 68., 69, 70., 71 ,
90, Šb. Dj. ř. 288., Pyp. K. II. 368., Tf.
Mtc. 229., Jir. Ruk. II. 223., Jg H. 1. 626.,
Ukaz. 68., Mus. 1887. 530, 1888. 473. Dám
ti jednu, že poletíš jako S. Us Vck. —
S. Adam z Chlumu 1620. Jg. H. 1. 626.

Slaven, a, m., os. jm. Arch. I. 427.

Slavěna, y, f., os. jm D. ol. VI. 194.

Slavenský = slovanský. Koll. — S. =
chvalenský S. moře. Hý. Ss.

Slavený; -en, a, o, gepriesen. — čím.
Město slavené zlatými doly. Sš. II. 149.

Slaveska, y, f. = ozdoba. Na krajích
jsou hezké s-ky čili ozdoby. Koll. III. 25.
— Mus. 1848. 599.

Slavětický háj u Prahy. Arch. VII. 608.

Slavia, e, f. = spolek studuj. na vydá-
vání pohádek a p. Vz Tf. H. 1. 136., 141.,
Tf. Mtc. 130., Pyp. K. II. 483. — S. =
spolek literarní a řečnický studujících vys.
škol v Praze.

Slavian, a, m. = Slovan. S. je tvarom
vetve juhovýchodnej, u vetve západoslo-
vanskej běžné je Slovan. Czm. 102.

Slaviančina, y, f. = slavianská řeč, slo-
vančina. Hdž. Čít. 225 Vz předcház.

Slavianižeň, žně, f. = slovanskosť. Slov.
Hdž. Větm. 4. 8.

Slavianský = slovanský. Vz Slavian
(dod.).

Slavianstvo, a, n. = Slovanstvo. Hdž.
Vz Slavian.

Slaviboj, e, m. = Slavoj. Jir. Anth. I.
3. vd. 8.

Slavibor, a, m., os. jm. 1256. Opav. týd.
1884. č. 60.

Slavice, e, f., vz Slava.

Slavicko, a, n. = okolí Slavičína. Exc.

Slavický, adj. od Slavičín. Mor. Šd.

Slavic, e, m. = oslavovač, Lobpreiser.
Každému je s-čem. Č. Kn. š. 266.

Slavič, e, m. = hora v pohoří karpat.
v prameništi Ostravice. Škd.

Slavíček, co koně dusí = ras, Schinder.
Mor. Rgl. — S. = prst prstenní (vedlé ma-
líku). U Kdýně. Rgl. — S , os. jm. S. Jos.,
1818.—1867., dr. práv. a prof. na univers
praž. Vz Tf. H. 1. 182., Šb. Dj. ř. 188 —
S. P. Vz Bačk. Př. 172.

1. Slavík. Cf. Mkl. Etym. 314, Rk. Sl.,
Brm. II. 2. 122., 132., Mach. 18. Stehlík
pravý = slavík; stehlík malovaný = stehlík
pravý. Na jihových. Mor. Brt. S. oznamuje
svým druhům čas obědu: Společníci, spo-
lečníci jíte, jíte; vodbila dvanáctá hodina
kloklokloklo kloklokloklo. Brt. Dt. 51.

2. Slavík Frant. Augustin, Nar. 1846.,
prof. v Táboře. Vz Bačk Př. 128., Rk. Sl ,
Tf. H. 1. 163., Ukaz. 109. — S. Václ. Otak.,
Nar. 1835., řed. gymn. v N. Bydžově. Vz
Tf. H. 1. 179., 200.. Ukaz. 109, Tf. Mtc.
248., Bačk. Př. 173., Rk. Sl. — S Jos,
1806.-1833., čes. Paganini. Vz Rk. Sl., Srb.

126. — S. Rud., housl., naroz. 1823. Srb.

127. — S. Alfred, dr. lékař. a doc. české
techniky v Praze. Vz Tf. H. 1. 193., 19).—
S. Jan, nar. 1842., r. 1891. jmenován zem.
školním dozorcem na Mor.

5. Slavík = nedopalek doutníku Vz Opa-
lek, Opalka, Špaček v dod. S-ky po zemi
sbírati (odhozené zbytky doutníků). Us.
Rgl., Pdl., Herm. Zák. 137. Kouří s-ky, ale
dělá pána. Us. Kšť.

Slavíkova Ves = Slavkov u Opavy.
1224. Cod. Mor. II. 155.

Slavimírovci, pl. = Slavimírovi vojí-
nové. Hý. Ss.

Slavín = hrobka v 1, 1889. a 1890. ná-
kladem Petra Fischra na vyšehradském
hřbitově zemřelým výtečníkům českým vy-
stavěná. Bude prý lze uložiti tam 63 rakve.

— S. = sbírka životopisů, podobizen a auto-
grafů předních mužů a zen českoslovan-
ských. V Praze. Od r. 1884.

Slavistika, y, f. Vz Ukaz. 68.

Slavitah, a, m, os. jm. Pal. Děj. I. 1.
181.

Slavitěch, a, m., os jm. Šmb. S. II.
148.

Slaviti. Cf. Slouti, audire. Šf. III. 486. —
co. Cf. Ž. kl. (336.). — čím: písní. Kká.,
Osv. — co kdy (kde). Pan A a slečna B
slavili sňatek svůj dne 6. října 1856 v Řen-
čově v chrámě sv. C. Us. Na louce i poli,
v sadě i háji slavila příroda své líbánky.
Šml. 1. 56. Zítra je sv. Jana, dnes večer
budou s. (vyzváněti). Us. Rgl. — komu
kde. V žalmech slavme jemu. Ž. kl. (336.).

— co jak. Jich den slaví kostel zname-
nitě. Št. Kn. š. 68. — koho proč: pro
vítězství. Tk.

Slavizovati, slavisiren. Patavismus snad
nic jiného není než slavizující latina. Koll.
III. 160.

Slavjan. Odkud formy Slavjané, Slavené.
Vz Šf. Strž. II. 43., Slavian (dod.).



	700

	proň Arch V. 437. Častokrát poň sláše GR. Mus. 1862. 379. — jak. I poče je sláti po dvú. Ev. víd. 77. Ani osob v hro- madu šlíc ani podstaty rozdělijíc. Št. Kn š. 14. Jiného miesto sehe slátí. Krist. 2. a. — kudy. Po rozličných zemích u pilném po- selství jeho slachu. Pass. mus. 384. Král posly své po zemích šle. Mill. 70 — kdy. I jiní Tatarové v ten hod šlí sobě dary. Mill. 62 -- oč. Jakož jsem o to slal. Arch. VIII. 17. Slatina. Cf. Mkl. Etym. 314., Slov. zdrav. 341. — Malé S-ně na Mor. říkají Železné město. Vz Sbtk. Krat. h. 205. Slatinky. V S-kách na Mor. mají hody o 14 dní později než ve Slatěnicích. Vz Sbtk. Krat. h. 205. Sláv. Koll., Hlý. Pravý S. každý chu- dobný. Keby Sláva pánov mala, inak by sa zajásala Čjk. 74. Sláv nenie běžné v žiadnom jazyku slovanskom, iba príleži- tostne, v básňach. Vz Czm. 101., 102. 1. Sláva. Mkl. aL. 6., 181. S. rytířská atd. Cf. Jg. H. 1. 715. Třtina, se leskne po vrchu a u vnitř je prázdna, tak i s. svět- ská. Us. Hkš. Z prostej hlavy jazyk nemá slávy. Slov. Tč. Cesta slávy na ledě stojí. Us. S. medem maže ústa, avšak v hrdlo kydá dehet zhusta. Vc. Lab. 15. Cf. Ž. kl (336.). — S. = jasnosť atd. Dej mu Bůh věčnou slávu. Us. Tkč. 3. Sláva. ,Slávy Dcera', báseň Kollarova. Vz Vor. P. 237., Č. Čt II. 141. Slavata z Chlumu a Košumberka Vilém, 1572.—1652. Vz Tf. H. 1. 68., 69, 70., 71 , 90, Šb. Dj. ř. 288., Pyp. K. II. 368., Tf. Mtc. 229., Jir. Ruk. II. 223., Jg H. 1. 626., Ukaz. 68., Mus. 1887. 530, 1888. 473. Dám ti jednu, že poletíš jako S. Us Vck. — S. Adam z Chlumu 1620. Jg. H. 1. 626. Slaven, a, m., os. jm. Arch. I. 427. Slavěna, y, f., os. jm D. ol. VI. 194. Slavenský = slovanský. Koll. — S. = chvalenský S. moře. Hý. Ss. Slavený; -en, a, o, gepriesen. — čím. Město slavené zlatými doly. Sš. II. 149. Slaveska, y, f. = ozdoba. Na krajích jsou hezké s-ky čili ozdoby. Koll. III. 25. — Mus. 1848. 599. Slavětický háj u Prahy. Arch. VII. 608. Slavia, e, f. = spolek studuj. na vydá- vání pohádek a p. Vz Tf. H. 1. 136., 141., Tf. Mtc. 130., Pyp. K. II. 483. — S. = spolek literarní a řečnický studujících vys. škol v Praze. Slavian, a, m. = Slovan. S. je tvarom vetve juhovýchodnej, u vetve západoslo- vanskej běžné je Slovan. Czm. 102. Slaviančina, y, f. = slavianská řeč, slo- vančina. Hdž. Čít. 225 Vz předcház. Slavianižeň, žně, f. = slovanskosť. Slov. Hdž. Větm. 4. 8. Slavianský = slovanský. Vz Slavian (dod.). Slavianstvo, a, n. = Slovanstvo. Hdž. Vz Slavian. Slaviboj, e, m. = Slavoj. Jir. Anth. I. 3. vd. 8. Slavibor, a, m., os. jm. 1256. Opav. týd. 1884. č. 60.	Slavice, e, f., vz Slava. Slavicko, a, n. = okolí Slavičína. Exc. Slavický, adj. od Slavičín. Mor. Šd. Slavic, e, m. = oslavovač, Lobpreiser. Každému je s-čem. Č. Kn. š. 266. Slavič, e, m. = hora v pohoří karpat. v prameništi Ostravice. Škd. Slavíček, co koně dusí = ras, Schinder. Mor. Rgl. — S. = prst prstenní (vedlé ma- líku). U Kdýně. Rgl. — S , os. jm. S. Jos., 1818.—1867., dr. práv. a prof. na univers praž. Vz Tf. H. 1. 182., Šb. Dj. ř. 188 — S. P. Vz Bačk. Př. 172. 1. Slavík. Cf. Mkl. Etym. 314, Rk. Sl., Brm. II. 2. 122., 132., Mach. 18. Stehlík pravý = slavík; stehlík malovaný = stehlík pravý. Na jihových. Mor. Brt. S. oznamuje svým druhům čas obědu: Společníci, spo- lečníci jíte, jíte; vodbila dvanáctá hodina kloklokloklo kloklokloklo. Brt. Dt. 51. 2. Slavík Frant. Augustin, Nar. 1846., prof. v Táboře. Vz Bačk Př. 128., Rk. Sl , Tf. H. 1. 163., Ukaz. 109. — S. Václ. Otak., Nar. 1835., řed. gymn. v N. Bydžově. Vz Tf. H. 1. 179., 200.. Ukaz. 109, Tf. Mtc. 248., Bačk. Př. 173., Rk. Sl. — S Jos, 1806.-1833., čes. Paganini. Vz Rk. Sl., Srb. 126. — S. Rud., housl., naroz. 1823. Srb. 127. — S. Alfred, dr. lékař. a doc. české techniky v Praze. Vz Tf. H. 1. 193., 19).— S. Jan, nar. 1842., r. 1891. jmenován zem. školním dozorcem na Mor. 5. Slavík = nedopalek doutníku Vz Opa- lek, Opalka, Špaček v dod. S-ky po zemi sbírati (odhozené zbytky doutníků). Us. Rgl., Pdl., Herm. Zák. 137. Kouří s-ky, ale dělá pána. Us. Kšť. Slavíkova Ves = Slavkov u Opavy. 1224. Cod. Mor. II. 155. Slavimírovci, pl. = Slavimírovi vojí- nové. Hý. Ss. Slavín = hrobka v 1, 1889. a 1890. ná- kladem Petra Fischra na vyšehradském hřbitově zemřelým výtečníkům českým vy- stavěná. Bude prý lze uložiti tam 63 rakve. — S. = sbírka životopisů, podobizen a auto- grafů předních mužů a zen českoslovan- ských. V Praze. Od r. 1884. Slavistika, y, f. Vz Ukaz. 68. Slavitah, a, m, os. jm. Pal. Děj. I. 1. 181. Slavitěch, a, m., os jm. Šmb. S. II. 148. Slaviti. Cf. Slouti, audire. Šf. III. 486. — co. Cf. Ž. kl. (336.). — čím: písní. Kká., Osv. — co kdy (kde). Pan A a slečna B slavili sňatek svůj dne 6. října 1856 v Řen- čově v chrámě sv. C. Us. Na louce i poli, v sadě i háji slavila příroda své líbánky. Šml. 1. 56. Zítra je sv. Jana, dnes večer budou s. (vyzváněti). Us. Rgl. — komu kde. V žalmech slavme jemu. Ž. kl. (336.). — co jak. Jich den slaví kostel zname- nitě. Št. Kn. š. 68. — koho proč: pro vítězství. Tk. Slavizovati, slavisiren. Patavismus snad nic jiného není než slavizující latina. Koll. III. 160. Slavjan. Odkud formy Slavjané, Slavené. Vz Šf. Strž. II. 43., Slavian (dod.).