Předchozí (699)  Strana:700  Další (701) |
|
|||
700
|
|||
|
|||
proň Arch V. 437. Častokrát poň sláše
GR. Mus. 1862. 379. — jak. I poče je sláti po dvú. Ev. víd. 77. Ani osob v hro- madu šlíc ani podstaty rozdělijíc. Št. Kn š. 14. Jiného miesto sehe slátí. Krist. 2. a. — kudy. Po rozličných zemích u pilném po- selství jeho slachu. Pass. mus. 384. Král posly své po zemích šle. Mill. 70 — kdy. I jiní Tatarové v ten hod šlí sobě dary. Mill. 62 -- oč. Jakož jsem o to slal. Arch. VIII. 17. Slatina. Cf. Mkl. Etym. 314., Slov. zdrav.
341. — Malé S-ně na Mor. říkají Železné město. Vz Sbtk. Krat. h. 205. Slatinky. V S-kách na Mor. mají hody
o 14 dní později než ve Slatěnicích. Vz Sbtk. Krat. h. 205. Sláv. Koll., Hlý. Pravý S. každý chu-
dobný. Keby Sláva pánov mala, inak by sa zajásala Čjk. 74. Sláv nenie běžné v žiadnom jazyku slovanskom, iba príleži- tostne, v básňach. Vz Czm. 101., 102. 1. Sláva. Mkl. aL. 6., 181. S. rytířská
atd. Cf. Jg. H. 1. 715. Třtina, se leskne po vrchu a u vnitř je prázdna, tak i s. svět- ská. Us. Hkš. Z prostej hlavy jazyk nemá slávy. Slov. Tč. Cesta slávy na ledě stojí. Us. S. medem maže ústa, avšak v hrdlo kydá dehet zhusta. Vc. Lab. 15. Cf. Ž. kl (336.). — S. = jasnosť atd. Dej mu Bůh věčnou slávu. Us. Tkč. 3. Sláva. ,Slávy Dcera', báseň Kollarova.
Vz Vor. P. 237., Č. Čt II. 141. Slavata z Chlumu a Košumberka Vilém,
1572.—1652. Vz Tf. H. 1. 68., 69, 70., 71 , 90, Šb. Dj. ř. 288., Pyp. K. II. 368., Tf. Mtc. 229., Jir. Ruk. II. 223., Jg H. 1. 626., Ukaz. 68., Mus. 1887. 530, 1888. 473. Dám ti jednu, že poletíš jako S. Us Vck. — S. Adam z Chlumu 1620. Jg. H. 1. 626. Slaven, a, m., os. jm. Arch. I. 427.
Slavěna, y, f., os. jm D. ol. VI. 194.
Slavenský = slovanský. Koll. — S. =
chvalenský S. moře. Hý. Ss. Slavený; -en, a, o, gepriesen. — čím.
Město slavené zlatými doly. Sš. II. 149. Slaveska, y, f. = ozdoba. Na krajích
jsou hezké s-ky čili ozdoby. Koll. III. 25. — Mus. 1848. 599. Slavětický háj u Prahy. Arch. VII. 608.
Slavia, e, f. = spolek studuj. na vydá-
vání pohádek a p. Vz Tf. H. 1. 136., 141., Tf. Mtc. 130., Pyp. K. II. 483. — S. = spolek literarní a řečnický studujících vys. škol v Praze. Slavian, a, m. = Slovan. S. je tvarom
vetve juhovýchodnej, u vetve západoslo- vanskej běžné je Slovan. Czm. 102. Slaviančina, y, f. = slavianská řeč, slo-
vančina. Hdž. Čít. 225 Vz předcház. Slavianižeň, žně, f. = slovanskosť. Slov.
Hdž. Větm. 4. 8. Slavianský = slovanský. Vz Slavian
(dod.). Slavianstvo, a, n. = Slovanstvo. Hdž.
Vz Slavian. Slaviboj, e, m. = Slavoj. Jir. Anth. I.
3. vd. 8. Slavibor, a, m., os. jm. 1256. Opav. týd.
1884. č. 60. |
Slavice, e, f., vz Slava.
Slavicko, a, n. = okolí Slavičína. Exc.
Slavický, adj. od Slavičín. Mor. Šd.
Slavic, e, m. = oslavovač, Lobpreiser.
Každému je s-čem. Č. Kn. š. 266. Slavič, e, m. = hora v pohoří karpat.
v prameništi Ostravice. Škd. Slavíček, co koně dusí = ras, Schinder.
Mor. Rgl. — S. = prst prstenní (vedlé ma- líku). U Kdýně. Rgl. — S , os. jm. S. Jos., 1818.—1867., dr. práv. a prof. na univers praž. Vz Tf. H. 1. 182., Šb. Dj. ř. 188 — S. P. Vz Bačk. Př. 172. 1. Slavík. Cf. Mkl. Etym. 314, Rk. Sl.,
Brm. II. 2. 122., 132., Mach. 18. Stehlík pravý = slavík; stehlík malovaný = stehlík pravý. Na jihových. Mor. Brt. S. oznamuje svým druhům čas obědu: Společníci, spo- lečníci jíte, jíte; vodbila dvanáctá hodina kloklokloklo kloklokloklo. Brt. Dt. 51. 2. Slavík Frant. Augustin, Nar. 1846.,
prof. v Táboře. Vz Bačk Př. 128., Rk. Sl , Tf. H. 1. 163., Ukaz. 109. — S. Václ. Otak., Nar. 1835., řed. gymn. v N. Bydžově. Vz Tf. H. 1. 179., 200.. Ukaz. 109, Tf. Mtc. 248., Bačk. Př. 173., Rk. Sl. — S Jos, 1806.-1833., čes. Paganini. Vz Rk. Sl., Srb. 126. — S. Rud., housl., naroz. 1823. Srb.
127. — S. Alfred, dr. lékař. a doc. české
techniky v Praze. Vz Tf. H. 1. 193., 19).— S. Jan, nar. 1842., r. 1891. jmenován zem. školním dozorcem na Mor. 5. Slavík = nedopalek doutníku Vz Opa-
lek, Opalka, Špaček v dod. S-ky po zemi sbírati (odhozené zbytky doutníků). Us. Rgl., Pdl., Herm. Zák. 137. Kouří s-ky, ale dělá pána. Us. Kšť. Slavíkova Ves = Slavkov u Opavy.
1224. Cod. Mor. II. 155. Slavimírovci, pl. = Slavimírovi vojí-
nové. Hý. Ss. Slavín = hrobka v 1, 1889. a 1890. ná-
kladem Petra Fischra na vyšehradském hřbitově zemřelým výtečníkům českým vy- stavěná. Bude prý lze uložiti tam 63 rakve. — S. = sbírka životopisů, podobizen a auto-
grafů předních mužů a zen českoslovan- ských. V Praze. Od r. 1884. Slavistika, y, f. Vz Ukaz. 68.
Slavitah, a, m, os. jm. Pal. Děj. I. 1.
181. Slavitěch, a, m., os jm. Šmb. S. II.
148. Slaviti. Cf. Slouti, audire. Šf. III. 486. —
co. Cf. Ž. kl. (336.). — čím: písní. Kká., Osv. — co kdy (kde). Pan A a slečna B slavili sňatek svůj dne 6. října 1856 v Řen- čově v chrámě sv. C. Us. Na louce i poli, v sadě i háji slavila příroda své líbánky. Šml. 1. 56. Zítra je sv. Jana, dnes večer budou s. (vyzváněti). Us. Rgl. — komu kde. V žalmech slavme jemu. Ž. kl. (336.). — co jak. Jich den slaví kostel zname-
nitě. Št. Kn. š. 68. — koho proč: pro vítězství. Tk. Slavizovati, slavisiren. Patavismus snad
nic jiného není než slavizující latina. Koll. III. 160. Slavjan. Odkud formy Slavjané, Slavené.
Vz Šf. Strž. II. 43., Slavian (dod.). |
||
|
|||
Předchozí (699)  Strana:700  Další (701) |