Předchozí (702)  Strana:703  Další (704) |
|
|||
703
|
|||
|
|||
Slepičák, a, m. = kohout. Us. Rgl. —
S., vultur. Vz Brm. II. 2. 684. Slepičí. Člověk s-ho mozku. Lpř. Na
peřinách ze s-ho peří nemůže nemocný sko- nati. Us. Kšť. S. mluva. Vz Slepice (dod.). Slepička = čes. nár. tanec. — S. = vo-
ják (ve zloděj. řeči). Us. — S. = druh hracích bobů. Vchř. — S. = zloděj slepic. Wtr. Obr. 91. — S., y, m, os. jm. Arch. VIII. 93., 544. Slepičkový. S. haltéře v Krumlovsku.
Arch. VIII. 544. Slepík = lejno (eufem.). Šlápl do s-ka.
U Kdýně. Rgl. Slepinář, e, m. = jestřáb. Šír. Pt.
Slepiti co, se čím. Tajnou umou úklady
nám slípá. Sš. Snt. 72. Slepiti se smolú. Št. Kn. š. 167. Slepnouti. Aby z toho svět slepl. 1557
Mus. 1891. 207. Slepočinnosť, i, f. Mour. VI. sil. 357.
Slepohmotý svět. Dk.
Slepóch, a, m. = slepýš. Mor. Brt.
Slepoň, ě, m. S-ni, coecilia, Blindwühlen
Brm. III. 2. 121. Slepoš, e, m., ein Blinder. Rk.
Slepoščúr, a, m., Salamander, m. Slov.
Rr. Sb. Slepota s něho (oka) snide. Výb. II. 33.
S. slovná (porušením obrazů zrakových). Vz Ott. I. 319. Cf. Slov. zdrav 341. S. pro barvy. Vz ib. — S. vnitřní předchází pád člověka. Hkš. Slepouš, e, m. = lelek, caprimulgus euro-
paeus, u Lounek, u Roudn. a j. Šír. Pt. Slepý. Cf. Mkl. aL. 59., 266 , Mkl. Etym.
307. V MV. nepravá glossa. Pa. 47. Hra na s. bábu. Vz Mochodrž, Brt Dt. 172. Když jeho domuov slepa přivedli. Pass. Přišel k tomu jako s. k facce. Us Holk. Snadno jest s-ho zbíti. Ezp. 1867. Drží se ho jako s. vůdce. Us. — do čeho. Je do tance až slepá. Us. Hrb , Humor, listy. — koho. Těch (kněží) jest slep, těch nevidí. 1454. Mus. 1887. 118. Proč jste se mnou nemluvili, však jste mne slepí nebyli (vždyť jste mne viděli). 1570. Wtr. exc. — S , přenes. S. fana- tismus, Šmb, Schlz, bázeň, Albieri, libo- vůle, Vlč., tma, Kká , granát (nevyleštěný). Zhlk. Noc slepá pro oběť má očí tisíc. Vrch. Jsou to s. řeči (nepravdivé) Wtr. exc. Chtěl výpisy z kněh a neřekl jaké a tak písař mu takových výpisů slepých kterak vydati neví. Wtr. exc. S. věnec (v hora.). NA. IV. 139. S. (sviňská) brána v Praze. Tk Ž. 41, Tk. VIII. 538. — čím: vášní. Vrch, Čch. Sl. 83. Slepýš. Cf. Mkl. Etym. 307. S. = sle-
póch, slepéř (záp. Mor.), břitevnice, břetr- nice (sev. Mor.), kusá zmija (Kop.), slepá myš (Podluží) Brt. Cf. Brm. III. 203., 211., Hlb. I. 39. Šlápne-li kdo na s-še, zle si po- slouží, opuchnou prý mu nohy. U Žitovlic. Kšť. — S. = chlap u cesty, lejno. Us. Slesie, e, f. = Slezsko. Vtrhli do Slesie.
Arch. III. 14. Slesko, a, n. = Slezsko. V Slestě. Skl.
II. 196. Sletěti. — co. Holubice smutná s-vala
kraje. Sl. ps. — odkud jak. S chrámu |
zvučným křídlem slétá zvonů hlas. Hdk. —
Vrch. — kam (kdy jak). A v čas listo- padu hvězda za hvězdicí dolů k hoře sletí Hdk. Myšlénka sletla v duši. Osv. Pták by na dům nesletěl (jsou-li v něm sváry). Pam. arch. XIV. 389. Slévání, fluctus. Ž. kl. 64. 8.
Slévař, e, m. = slevač. Us
Slevek, Nachlass. Nz. Máme naději, že
tak hojný s. od nás přijmete. 1591. Mus. Sleviti, Cf. Mz. v List. fil. 1882. 202.
Jeho rodiče mu s. (povoliti) nechtěli. Sá. Slevovací dražba, Minuendo-Licitation.
Pr. tr. 2. Slez. Mkl. Etym. 306. Slezy. Výb. II.
871. a j. S. od Silingů, ratolesti vandal- ských Suevů. Šf. Strž. 1. 457. Knieže v Slezi. Arch. VIII. 161. Táhli do Slez. Let, 71. Učinil (Jiří král) jiezdy do slezské země, chtě z toho užitek mieti a Slezy na zlatě holdovati. Výb. II. 841. Páni ze Slezí. Arch. X. 104. 4. Sléz. 14. stol. V MV. pravá glossa.
Pa. 24. Čf. Mkl. aL 271., Mkl. Etym. 307., Dlj. 45 , Mllr. 65., Rosc. 150., Sbtk. Rostl. 283. Slezaj, e, míst. jm. v Mal. Hontu. Let.
Mt. sl. VI. 2. 13 Slezaje pl. = trámy cez potok položené,
na ktoré sa krížom iné pribíjajú a tvoria most. Slov. Rr. Sb. Slezák od dřevního národa Silingů. Šf.
Strž. I. 65., II. 395.—398., 422., 423 — S. = hlupák, Tölpel, m., nadávka. Slov. Sb. sl. ps. I 116., Dbš. Obyč. 44. — S. Anton., 1820.—1868., dr. lékař. Vz Rk. Sl. Slezan, vz Slezák (i dod.). Slezané slouli
Oslojedi (od Osla, zlatonosné hory u Rei- chensteina, kde Slezané dolovali). Sbtk. Krat. h. 224. Slezana, y, f. = slezina. U Kdýně. Rgl.
Slezba, y, f. = slezení, slezání. Šd.
Slezen, zně, f. = slezina. Rhaz. IV. 4.,
5. Vz Slezina. Slezena. V MV. pravá glossa. Pa. 24.
Slezina. Cf. Slezana (dod.). Cf. Rm. II.
418., Mkl. Etym. 290., Slov. zdrav. 341. Lit. blužnis, sansk. plīhan, řec. ónl^v, ó7tkáy- /vet, lat. lien z plēhen. Mkl. aL. 269. Tr- hlina s-ny, Milzruptur, dřen s-y, Milzpulpa, trámečky s-ny, -trabekeln, nádor, naduření s-ny, -tumor. Nz. lk. S. bloudívá (volná, pohyblivá, lien migrans), lalokovitá (laloč- natá, 1. lobatus), vedlejší (poboční, 1. suc- centuriatus); bolesť s-ny, Milzweh, n, bou- bele s-ny, -cysten, bujení s-ny, -hyperplasie, cizopasníci s-ny, -parasiten, krvácení s-ny, -blutung, nedokrevnosť s-ny, -anaemie, ne- moc sleziny, -krankheit, píchání v slezině, -stechen, rakovina s-ny, -carcinom, úbytě s-ny, -atrophie, ucpání s-ny, -stockung, vymknutí se s-ny, luxation, vyříznutí s-ny, -exstirpation, záhať s-ny, infarkt, zánět s-ny, lienitis, zatvrdlosť s-ny, -Verhärtung, zbytnění s-ny, -hypertrophie, zhnisání, -ver eiterung, zvětšení s-ny, -vergrösserung. Ktt. exc. Slezeň jest úd neušlechtilý, protož pro- tětie a řezánie móž trpěti bez škody ve- liké. Rhaz. IV. 4. O uvedenie s-ny na jejie miesto když vyhřezne skrze ránu. Ib. IV. 4. 491*
|
||
|
|||
Předchozí (702)  Strana:703  Další (704) |