703

Slepičák, a, m. = kohout. Us. Rgl. —
S., vultur. Vz Brm. II. 2. 684.

Slepičí. Člověk s-ho mozku. Lpř. Na
peřinách ze s-ho peří nemůže nemocný sko-
nati. Us. Kšť. S. mluva. Vz Slepice (dod.).

Slepička = čes. nár. tanec. — S. = vo-
ják (ve zloděj. řeči). Us. — S. = druh
hracích bobů. Vchř. — S. = zloděj slepic.
Wtr. Obr. 91. — S., y, m, os. jm. Arch.
VIII. 93., 544.

Slepičkový. S. haltéře v Krumlovsku.
Arch. VIII. 544.

Slepík = lejno (eufem.). Šlápl do s-ka.
U Kdýně. Rgl.

Slepinář, e, m. = jestřáb. Šír. Pt.

Slepiti co, se čím. Tajnou umou úklady
nám slípá. Sš. Snt. 72. Slepiti se smolú.
Št. Kn. š. 167.

Slepnouti. Aby z toho svět slepl. 1557
Mus. 1891. 207.

Slepočinnosť, i, f. Mour. VI. sil. 357.

Slepohmotý svět. Dk.

Slepóch, a, m. = slepýš. Mor. Brt.

Slepoň, ě, m. S-ni, coecilia, Blindwühlen
Brm. III. 2. 121.

Slepoš, e, m., ein Blinder. Rk.

Slepoščúr, a, m., Salamander, m. Slov.
Rr. Sb.

Slepota s něho (oka) snide. Výb. II. 33.
S. slovná (porušením obrazů zrakových).
Vz Ott. I. 319. Cf. Slov. zdrav 341. S. pro
barvy. Vz ib. — S. vnitřní předchází pád
člověka. Hkš.

Slepouš, e, m. = lelek, caprimulgus euro-
paeus, u Lounek, u Roudn. a j. Šír. Pt.

Slepý. Cf. Mkl. aL. 59., 266 , Mkl. Etym.
307. V MV. nepravá glossa. Pa. 47. Hra na
s. bábu. Vz Mochodrž, Brt Dt. 172. Když
jeho domuov slepa přivedli. Pass. Přišel
k tomu jako s. k facce. Us Holk. Snadno
jest s-ho zbíti. Ezp. 1867. Drží se ho jako
s. vůdce. Us. — do čeho. Je do tance až
slepá. Us. Hrb , Humor, listy. — koho. Těch
(kněží) jest slep, těch nevidí. 1454. Mus.
1887. 118. Proč jste se mnou nemluvili,
však jste mne slepí nebyli (vždyť jste mne
viděli). 1570. Wtr. exc. — S , přenes. S. fana-
tismus, Šmb, Schlz, bázeň, Albieri, libo-
vůle, Vlč., tma, Kká , granát (nevyleštěný).
Zhlk. Noc slepá pro oběť má očí tisíc. Vrch.
Jsou to s. řeči (nepravdivé) Wtr. exc. Chtěl
výpisy z kněh a neřekl jaké a tak písař
mu takových výpisů slepých kterak vydati
neví. Wtr. exc. S. věnec (v hora.). NA. IV.
139. S. (sviňská) brána v Praze. Tk Ž. 41,
Tk. VIII. 538. — čím: vášní. Vrch, Čch.
Sl. 83.

Slepýš. Cf. Mkl. Etym. 307. S. = sle-
póch, slepéř (záp. Mor.), břitevnice, břetr-
nice (sev. Mor.), kusá zmija (Kop.), slepá
myš (Podluží) Brt. Cf. Brm. III. 203., 211.,
Hlb. I. 39. Šlápne-li kdo na s-še, zle si po-
slouží, opuchnou prý mu nohy. U Žitovlic.
Kšť. — S. = chlap u cesty, lejno. Us.

Slesie, e, f. = Slezsko. Vtrhli do Slesie.
Arch. III. 14.

Slesko, a, n. = Slezsko. V Slestě. Skl.
II. 196.

Sletěti. — co. Holubice smutná s-vala
kraje. Sl. ps. — odkud jak. S chrámu

zvučným křídlem slétá zvonů hlas. Hdk. —
Vrch. — kam (kdy jak). A v čas listo-
padu hvězda za hvězdicí dolů k hoře sletí
Hdk. Myšlénka sletla v duši. Osv. Pták by
na dům nesletěl (jsou-li v něm sváry). Pam.
arch. XIV. 389.

Slévání, fluctus. Ž. kl. 64. 8.

Slévař, e, m. = slevač. Us

Slevek, Nachlass. Nz. Máme naději, že
tak hojný s. od nás přijmete. 1591. Mus.

Sleviti, Cf. Mz. v List. fil. 1882. 202.
Jeho rodiče mu s. (povoliti) nechtěli. Sá.

Slevovací dražba, Minuendo-Licitation.
Pr. tr.

2. Slez. Mkl. Etym. 306. Slezy. Výb. II.
871. a j. S. od Silingů, ratolesti vandal-
ských Suevů. Šf. Strž. 1. 457. Knieže v Slezi.
Arch. VIII. 161. Táhli do Slez. Let, 71.
Učinil (Jiří král) jiezdy do slezské země,
chtě z toho užitek mieti a Slezy na zlatě
holdovati. Výb. II. 841. Páni ze Slezí. Arch.
X. 104.

4. Sléz. 14. stol. V MV. pravá glossa.
Pa. 24. Čf. Mkl. aL 271., Mkl. Etym. 307.,
Dlj. 45 , Mllr. 65., Rosc. 150., Sbtk. Rostl.
283.

Slezaj, e, míst. jm. v Mal. Hontu. Let.
Mt. sl. VI. 2. 13

Slezaje pl. = trámy cez potok položené,
na ktoré sa krížom iné pribíjajú a tvoria
most. Slov. Rr. Sb.

Slezák od dřevního národa Silingů. Šf.
Strž. I. 65., II. 395.—398., 422., 423 —
S. = hlupák, Tölpel, m., nadávka. Slov.
Sb. sl. ps. I 116., Dbš. Obyč. 44. — S.
Anton., 1820.—1868., dr. lékař. Vz Rk. Sl.

Slezan, vz Slezák (i dod.). Slezané slouli
Oslojedi (od Osla, zlatonosné hory u Rei-
chensteina, kde Slezané dolovali). Sbtk.
Krat. h. 224.

Slezana, y, f. = slezina. U Kdýně. Rgl.

Slezba, y, f. = slezení, slezání. Šd.

Slezen, zně, f. = slezina. Rhaz. IV. 4.,
5. Vz Slezina.

Slezena. V MV. pravá glossa. Pa. 24.

Slezina. Cf. Slezana (dod.). Cf. Rm. II.
418., Mkl. Etym. 290., Slov. zdrav. 341. Lit.
blužnis, sansk. plīhan, řec. ónl^v, ó7tkáy-
/vet, lat. lien z plēhen. Mkl. aL. 269. Tr-
hlina s-ny, Milzruptur, dřen s-y, Milzpulpa,
trámečky s-ny, -trabekeln, nádor, naduření
s-ny, -tumor. Nz. lk. S. bloudívá (volná,
pohyblivá, lien migrans), lalokovitá (laloč-
natá, 1. lobatus), vedlejší (poboční, 1. suc-
centuriatus); bolesť s-ny, Milzweh, n, bou-
bele s-ny, -cysten, bujení s-ny, -hyperplasie,
cizopasníci s-ny, -parasiten, krvácení s-ny,
-blutung, nedokrevnosť s-ny, -anaemie, ne-
moc sleziny, -krankheit, píchání v slezině,
-stechen, rakovina s-ny, -carcinom, úbytě
s-ny, -atrophie, ucpání s-ny, -stockung,
vymknutí se s-ny, luxation, vyříznutí s-ny,
-exstirpation, záhať s-ny, infarkt, zánět
s-ny, lienitis, zatvrdlosť s-ny, -Verhärtung,
zbytnění s-ny, -hypertrophie, zhnisání, -ver
eiterung, zvětšení s-ny, -vergrösserung. Ktt.
exc. Slezeň jest úd neušlechtilý, protož pro-
tětie a řezánie móž trpěti bez škody ve-
liké. Rhaz. IV. 4. O uvedenie s-ny na jejie
miesto když vyhřezne skrze ránu. Ib. IV. 4.

491*