Předchozí (703)  Strana:704  Další (705) |
|
|||
704
|
|||
|
|||
Slezeň druhdy oduří a to se děje z hrubé
krve, kteráž jest v tenkých žilách jeho. Ib. IV. 5. Slezinník. Cf. Ott. II. 895., Mllr. 33.,
Rosc. 81., 161. Slezinný, lienalis. S. bakterie, SP. II.
253., cévy, Milzgefässe, dřeň, -pulpa, hlíza, -abscess, sešlosť, cachesis, sněť, -brand (bacilli sněti s-né, Milzbrandbacillen, ho- rečka pri sněti s-né, Milzbrandfieber, jed sněti s-né, -gift, neštovice sněti s-né, -blat- tern, očkování sněti s-né, -impfung, zánět krku při sněti s-né, -angina), těliska, Milz- körperchen, tkaň, -gewebe, trámčina, -bal- ken, -trabekel, tuberkulosa, -tuberculose, uzlíky, -knoten, vlásečnice, -capillaren. Ktt. exc. Slezinojaterní, splenohepatique.
Slezinosnětivý. S. bakterie, bacili, jed.
Nár. listy 1889. č. 296. Příloha. Slezinový = slezinný. S. měchýřky (pu-
chýřky), -bläschen, míšek, -follikel, pouzdro, -kapsel. Ktt. exc. Slézovity. S. rostliny. Rosc. 150.
Slézti. Ten sníh letos dlouho nechce s.
(sejíti). Us. Šd. Dvéře slezly (sesadily se). Us. S. po řebříku dolů. Us. Pdl. Sliac, e, m. = vrch u Zvolena; koupele
tamtéž (léčí slabosť čiv, kámen, padoucnici a některé ženské choroby). Pokr. Pot. II. 200. Sliada, y, f. = slída. Slov. Hdž. Čít. 205.
Sliati = slati. Slov. Tóth. B. 604.
Slib = přípověď. Slov. sľub. S. platební,
Kzl. 213., viery manželské. Šť. Kn. š. 91. S. vynucený za neplatný prohlásiti. Šmb. Jsou na slibech (slíbili si, že se vezmou). Kv. 1884. 386. S. chovati. Ž. wit. 77. 57. Sľuby — huby (houby). Slov. Šd. Pohoním kněze Jiříka faráře, že jest Hance slib dal s Vá- clavem (že je sezdal, copuliren), vědúc o tom, že táž Hanka s Blažkem slib brala a s ním se pokládala. 1540. Soud. kn. opav. Posud u Opavy. Zkl. S. slibovati, v jiný promě- niti St. Kn. š. 74. Pustili jsme ho na jeho sliby. Arch. 1. 491. Ktož jednou slib zruší komu, po stu létech nevěř tomu; Slíbený v bázni slib nestojí (není platný). Ezp. 1435., 1518. Kteří za lež se stydí, tiť k sli- bům jsou zpozdilí (váhaví). Jel. Holé sliby kapsy neplní. Bž. exc. Sliby mé nejsou ve vodě ryby. Šml. Slibem jsú blázni veseli Sv. ruk. 149. Kdo sliby živ, zbohatne-li, bude div. Us. Dobrovolný s. spravedlivý dluh; Sľuby mají dlúhé zuby (mnoho zů- stává za zuby); Sľuby idu z huby a huba něni svatá evandělija. Slez. Šd., Brt. — Cf. Cor. jur. IV. 3. 1. 433. nn., IV. 3. 2. 440. nn., Zř. zem. Jir. 476., 699. Slíbati. Hr. ruk. 171.— koho jak: ho-
roucně. Hrts. — co komu: ruce. Kká. — co kde. Slze s-lo ji v oku. Hdk — koho proč. Za to ho zlíbal. Němc. I. 175. Slíbený. S-né se čeká. Us. Bž. Pro s-né
jeď na rychlém koni. Hkš. Na s-ném koni daleko nezajede. Brt. 1. Slíbiti. Cf. Mz. v List. fil. 1883. 54.,
56. — abs. Jiná véc jest s. a jiná vyko- nati. Dch. Slíbila, nedala. Er. P. 138. a. Snadno sľubiť, ale ťažko splniť. Slov. Tč. |
Kdo slubuješ, vólu vkládáš do ruky druhé.
Mor. Tč. S. a dáti je dvojí. Us. Dříve než slíbíš, rozmysl se a slíbě splň. Výb. II. 650. — co (komu kdy). Sľubovala dukáty, Sb. sl. ps. II. 1. 90. Zpomeň si na ta slova, co jsi před časy s-vala. Er. P. 199. b. Sli- buju vám pěkný taneček. Er. P. 311. b. Bratřie Prokopa zvolichu a poslušenství k němu slíbichu. Hr. rk. 23. Sliby, ježto Bohu slibujeme. Št. Kn. š. 74. Zřídka slibuj a čo slubíš,vyplniť usiluj; Když čo slubíš, hňeď máš věděť, čo je v tvej možnosti. Slov. Tč. Čo raz sľúbiš, to že splň. DŠk. II. 232. Zavazuji se a svú česť a vieru s-ji. Arch. IX. 217. — jak. Slibovaľs mi na duši. Brt. N. p. 183. Slíbil od kněze opata i sám od sebe. Arch. IX. 128. Ať slíbí pod pečeťmi. Arch. VII. 299. S. rukojemstvím. Lpř. Toho neslušie plniti, což hrózú musil s. Ezp. 1488. Slibujem slovem královským. Výb. II. 878. Jestliže který s kterú popaden bude v smilství a ten neb jie slib manžel- stvo aneb hlavu ztrať: on chtě při životě ostati, slíbí jie hlasem. Hus. III. 201. — zač. Bratr náš Jan za též slibuje. Výb. I. 1031. Kdož by za koho byl rukojmě a ten, za koho by slíbil, umřel. Václ. 156. 2 Slíbiti se. By se slíbil (zalíbil). Ezp-
825. S. sě chtieše. Ib. 920.— se komu. Kar. 81. S. se Bohu, muži, lidem. Št. Kn. š. 46., 61., 165. Ta se řeč všem slíbila. Pass. — čím. Že se jeden druhému zlým spieše chce s. nežli dobrým; Jimiž bychom se s-li Bohu. Št. Kn. š. 38 , 46. — se komu v čem. S-lo se mu v tom. Výb. II. 499. — se komu jak. Žádajíc se jim s. smilně. Št. Kn. š. 63. — se ke komu. Slib se k pravému Bohu Jesukristu. Pass. mus. 282. — se z čeho jak. Aby ty bez po- kory mohla se s. z panenstvie svého. Št. Kn. š. 81. Slibka. Dle Brt. L. N. I. 217. Chodí
slibka v podobě bílé ženy po horách a láká k sobě mužské hlasem: Ú, poď sem. Vz více tam. Slibní, vz Slibný.
Slibný. S. deska, Votivtafel, f. Posp. —
S., ehelich. On není sľubný. Slez. Šd. Slibovací přísaha. Katech. Trid. 365.
Sličba, y, f., formatio. Cf. Slika. Slov.
Phľd. II. 4. 19., Ssk. Slíčiti. Tu sě krátce všecko slíčí. AlxV.
v. 913. (HP. 22.). Sličně = vhodně, slušně. Otázati, když
jest s. koho. Št. Kn. š. 1. 15. Sličnonohý, schönfüäsig. S. Hory. Šf.
T. m. 24. Sličnosť. Mz. v List. fil. 1882. 209.
Sličný. Mz. v List. fil. 1882. 209. S. pří-
čina. AlxV. v. 771. (HP. 19.). Slíd, a, m. = slidič, slida. Slíde, spadneš.
U Strunkov. Rjšk. 1. Slída. Cf. Frč. G. 42.
3. Slída, y, f. = škoda slídivým člově-
kem nebo zvířetem učiněná. Husy sly do slídy. Us. Měl dobytek na slídě (ve škodě). Us. u Čes. Krumlova. Plsk. — S. = slídění. Choditi na slídy (slídit, o mlsném). Cf. Vý- blištka. |
||
|
|||
Předchozí (703)  Strana:704  Další (705) |