704

Slezeň druhdy oduří a to se děje z hrubé
krve, kteráž jest v tenkých žilách jeho. Ib.
IV. 5.

Slezinník. Cf. Ott. II. 895., Mllr. 33.,
Rosc. 81., 161.

Slezinný, lienalis. S. bakterie, SP. II.
253., cévy, Milzgefässe, dřeň, -pulpa, hlíza,
-abscess, sešlosť, cachesis, sněť, -brand
(bacilli sněti s-né, Milzbrandbacillen, ho-
rečka pri sněti s-né, Milzbrandfieber, jed
sněti s-né, -gift, neštovice sněti s-né, -blat-
tern, očkování sněti s-né, -impfung, zánět
krku při sněti s-né, -angina), těliska, Milz-
körperchen, tkaň, -gewebe, trámčina, -bal-
ken, -trabekel, tuberkulosa, -tuberculose,
uzlíky, -knoten, vlásečnice, -capillaren. Ktt.
exc.

Slezinojaterní, splenohepatique.

Slezinosnětivý. S. bakterie, bacili, jed.
Nár. listy 1889. č. 296. Příloha.

Slezinový = slezinný. S. měchýřky (pu-
chýřky), -bläschen, míšek, -follikel, pouzdro,
-kapsel. Ktt. exc.

Slézovity. S. rostliny. Rosc. 150.

Slézti. Ten sníh letos dlouho nechce s.
(sejíti). Us. Šd. Dvéře slezly (sesadily se).
Us. S. po řebříku dolů. Us. Pdl.

Sliac, e, m. = vrch u Zvolena; koupele
tamtéž (léčí slabosť čiv, kámen, padoucnici
a některé ženské choroby). Pokr. Pot. II.
200.

Sliada, y, f. = slída. Slov. Hdž. Čít. 205.

Sliati = slati. Slov. Tóth. B. 604.

Slib = přípověď. Slov. sľub. S. platební,
Kzl. 213., viery manželské. Šť. Kn. š. 91. S.
vynucený za neplatný prohlásiti. Šmb. Jsou
na slibech (slíbili si, že se vezmou). Kv.
1884. 386. S. chovati. Ž. wit. 77. 57. Sľuby
— huby (houby). Slov. Šd. Pohoním kněze
Jiříka faráře, že jest Hance slib dal s Vá-
clavem (že je sezdal, copuliren), vědúc o tom,
že táž Hanka s Blažkem slib brala a s ním
se pokládala. 1540. Soud. kn. opav. Posud
u Opavy. Zkl. S. slibovati, v jiný promě-
niti St. Kn. š. 74. Pustili jsme ho na jeho
sliby. Arch. 1. 491. Ktož jednou slib zruší
komu, po stu létech nevěř tomu; Slíbený
v bázni slib nestojí (není platný). Ezp.
1435., 1518. Kteří za lež se stydí, tiť k sli-
bům jsou zpozdilí (váhaví). Jel. Holé sliby
kapsy neplní. Bž. exc. Sliby mé nejsou ve
vodě ryby. Šml. Slibem jsú blázni veseli
Sv. ruk. 149. Kdo sliby živ, zbohatne-li,
bude div. Us. Dobrovolný s. spravedlivý
dluh; Sľuby mají dlúhé zuby (mnoho zů-
stává za zuby); Sľuby idu z huby a huba
něni svatá evandělija. Slez. Šd., Brt. — Cf.
Cor. jur. IV. 3. 1. 433. nn., IV. 3. 2. 440.
nn., Zř. zem. Jir. 476., 699.

Slíbati. Hr. ruk. 171.— koho jak: ho-
roucně. Hrts. — co komu: ruce. Kká. —
co kde. Slze s-lo ji v oku. Hdk — koho
proč. Za to ho zlíbal. Němc. I. 175.

Slíbený. S-né se čeká. Us. Bž. Pro s-né
jeď na rychlém koni. Hkš. Na s-ném koni
daleko nezajede. Brt.

1. Slíbiti. Cf. Mz. v List. fil. 1883. 54.,
56. — abs. Jiná véc jest s. a jiná vyko-
nati. Dch. Slíbila, nedala. Er. P. 138. a.
Snadno sľubiť, ale ťažko splniť. Slov. Tč.

Kdo slubuješ, vólu vkládáš do ruky druhé.
Mor. Tč. S. a dáti je dvojí. Us. Dříve než
slíbíš, rozmysl se a slíbě splň. Výb. II. 650.
— co (komu kdy). Sľubovala dukáty,
Sb. sl. ps. II. 1. 90. Zpomeň si na ta slova,
co jsi před časy s-vala. Er. P. 199. b. Sli-
buju vám pěkný taneček. Er. P. 311. b.
Bratřie Prokopa zvolichu a poslušenství
k němu slíbichu. Hr. rk. 23. Sliby, ježto
Bohu slibujeme. Št. Kn. š. 74. Zřídka slibuj
a čo slubíš,vyplniť usiluj; Když čo slubíš,
hňeď máš věděť, čo je v tvej možnosti.
Slov. Tč. Čo raz sľúbiš, to že splň. DŠk.
II. 232. Zavazuji se a svú česť a vieru s-ji.
Arch. IX. 217. — jak. Slibovaľs mi na
duši. Brt. N. p. 183. Slíbil od kněze opata
i sám od sebe. Arch. IX. 128. Ať slíbí pod
pečeťmi. Arch. VII. 299. S. rukojemstvím.
Lpř. Toho neslušie plniti, což hrózú musil
s. Ezp. 1488. Slibujem slovem královským.
Výb. II. 878. Jestliže který s kterú popaden
bude v smilství a ten neb jie slib manžel-
stvo aneb hlavu ztrať: on chtě při životě
ostati, slíbí jie hlasem. Hus. III. 201. —
zač. Bratr náš Jan za též slibuje. Výb. I.
1031. Kdož by za koho byl rukojmě a ten,
za koho by slíbil, umřel. Václ. 156.

2 Slíbiti se. By se slíbil (zalíbil). Ezp-
825. S. sě chtieše. Ib. 920.— se komu.
Kar. 81. S. se Bohu, muži, lidem. Št. Kn.
š. 46., 61., 165. Ta se řeč všem slíbila.
Pass. — čím. Že se jeden druhému zlým
spieše chce s. nežli dobrým; Jimiž bychom
se s-li Bohu. Št. Kn. š. 38 , 46. — se komu
v čem. S-lo se mu v tom. Výb. II. 499. —
se komu jak. Žádajíc se jim s. smilně.
Št. Kn. š. 63. — se ke komu. Slib se
k pravému Bohu Jesukristu. Pass. mus.
282. — se z čeho jak. Aby ty bez po-
kory mohla se s. z panenstvie svého. Št.
Kn. š. 81.

Slibka. Dle Brt. L. N. I. 217. Chodí
slibka v podobě bílé ženy po horách a
láká k sobě mužské hlasem: Ú, poď sem.
Vz více tam.

Slibní, vz Slibný.

Slibný. S. deska, Votivtafel, f. Posp. —
S., ehelich. On není sľubný. Slez. Šd.

Slibovací přísaha. Katech. Trid. 365.

Sličba, y, f., formatio. Cf. Slika. Slov.
Phľd. II. 4. 19., Ssk.

Slíčiti. Tu sě krátce všecko slíčí. AlxV.
v. 913. (HP. 22.).

Sličně = vhodně, slušně. Otázati, když
jest s. koho. Št. Kn. š. 1. 15.

Sličnonohý, schönfüäsig. S. Hory. Šf.
T. m. 24.

Sličnosť. Mz. v List. fil. 1882. 209.

Sličný. Mz. v List. fil. 1882. 209. S. pří-
čina. AlxV. v. 771. (HP. 19.).

Slíd, a, m. = slidič, slida. Slíde, spadneš.
U Strunkov. Rjšk.

1. Slída. Cf. Frč. G. 42.

3. Slída, y, f. = škoda slídivým člově-
kem nebo zvířetem učiněná. Husy sly do
slídy. Us. Měl dobytek na slídě (ve škodě).
Us. u Čes. Krumlova. Plsk. — S. = slídění.
Choditi na slídy (slídit, o mlsném). Cf. Vý-
blištka.