708

Sloupovitě, säulenförmig. Hlína s. lomná.
NZ I. 59.

Sloupovka, y, f. = sloupová síň, chodba.

Sloupovnice, e, f. = podkrokevnice, vz
toto.

Sloupový. S. řád, pilíř, NA., basilika,
svícen. Pdl. S. kamna (při topení teplou
vodou). Vz KP. VI. 317.

Slouti. Cf. Mkl. Etym. 309., Gb. Ml. 1.
157., Šf. III. 507., Brt. S. 3. v. 193., List. fil.
1883. 452., Bž. 186. Slovu, později sluji;
imper. slovi. Gb. Vz List. fil. ib. S nomin.:
Mohuč jedno město slove. Anth. I. Město
slulo Caesarea Filippova. Hus II. 403.
(Milosti) slove člověk, když dobré miluje,
dobrý; Chtiec každá slouti múdrá Št. Kn.
š. 35., 93. Ta voda Sázava slove. Hr. rk. 4.
Ten ostrov sloul Leukas. Pref. 8. Město
Nikozia slulo. Kat. 4. — čím kdy. Hora
Ararath jmenem slovieše. Výb. II. 10. Žádný
nechce s. lichevníkem. Št. Kn. š. 174. Jímž
(uměním) sluli již za Achilla. Osv. I. 85. —
kde. Slove pak v právích spravedlivosť
ustavičná a . . . Kol. 3. Hřiešnice po všem
kraji slovieše. Pass. 334. — odkud. Rukopis
kralodvorský sluje tak od Králové Dvora.
Tf. Pontus krajina slula jest jedna, od té
jest Pilat slul ponský. Št. Kn. š. 19. —
proč. Ti jsú naši nepřietelé, pro něž pán
Buoh slove každého spravedlivého vysvo-
boditel. Hus I. 356.

Slouze, e. f. = slza. U Č. Krumlova. Písk.

Sloužiti. Mkl. Etym. 308 Dej vám pán
Bůh zdraví. Odpověď: Ať slouží. Us. Šd.-
co: mši. Hr. rk. 11. — komu. Svíce, lidem
sloužíc, sama se stravuje. Km. Nesnadno
světu s. i Bohu. Št. Kn. š. 83. (9.). — Pass.
— zač: za mzdu, za žold. J. Lpř. — komu
k čemu. Nemóž s. otci k jeho vóli. Št.
Kn. š. 17. — čím. Slovem božím s. Smr-
žický. Tiem sbožím slúžil hotově sirotkóm.
Hr. rk. 45. — jak. S. někomu k oku, Št.,
ze mzdy, z daróv, Št. Kn. š. 106., Sv. ruk.
220., v pravé pokoře, Št. Kn. š. 81., tělem
i duší. Mž. 34. Mši s. dle obřadu slovan-
ského. Vrch. Kdo věrně slouží, dostane
staré šaty. Val. Vck. — kde jak dlouho.
Ve vojště tři léta s Us. Pdl. — komu
proč kdy. Blížnému pre Boha z lásky
vždy služ v potrebnosti. Slov. Tč.

Slovaci-us, a, m. — S. (Slovák) Pavel
1600. a S. Václ, farář 1620. Vz Jg. H. 1.
626., Jir. Ruk. II. 232., 233., Šb. Dj. ř. 288.

Slovač, e, f., vz Slováctvo. Dle Brt.
S. = Slováci, nesprávno tedy: Moravská
Slovač.

Slováčik, a, m. = Slováček. Slov. Šd.

Slovačisko, a, n., ein ungehobelter Slo-
vak. Bern.

Slováčiti = Slovákem býti, se dělati.
Phľd. VII. 6.

Slovák. Cf Šf. Strž. II. 468. nn., Zje-
viti, Ukaz. 68. S. od subst. slovB, = paho-
rek, hora, příponou -ák, která má funkci
přípony -janín, tedy = obyvatel hor, ho-
rák. Mtc. XV. 221. Bôh veru málo udelil
S-kom úrodných polí, ale jim dietky po-
žehnal a to zlých súsedov bolí. Vaj. T. m.
144. Ja som S. od rodu, slovenského pô-
vodu. Hdž. Čít. 108. Když S-ka zabiješ,

ještě uteče do Uher (tak naznačují otužilosť
jich). Hrb. S. (mor.) bez rvačky jako pes
bez masa. Hrb. Obr. 73. Po kaši, po mädě
poznat S-ka všadě. Slov. Němc. S. má rád
štíhlé ženské jako jedle, a třebas neměla
zrna, jen když se nosí jako srna. Němc.
O S-cích a postavení jejich k řeči a k li-
teratuře čes. r. 1829. a 1846. Vz Pal. Rdh.
III. 240.—254., Mus. 1829. IV. 25. nu. Cf.
Němec. — S., os. jm. Arch. VIII. 69. Cf.
Slovacius (dod.).

Slovakism-us, u, m. = slovo n. vazba
slovenská. Mus. 1880. 59.

Slovákový = slovácký. Chlpk. Sp. 2.

Slovan. O jméně Slovanův (ani od slávy
ani od slova) vz Šfk. Strž. II. 13., 29., 45.,
236., 255, Slovené, Vendi, Srbi, Mus. 1837.
53.—67., 313., 352. (č.), Bačk. Písm. I. 313.,
352. S. z koř. slo, ze subst. slovB = pa-
horek, tedy S-né = obyvatelé pahorků nebo
hor (Karpat). Vz Slovák, Mtc. XV. 219. až
220. Cf. ib. 215.—224. S-né byli dle Jor-
nanda hlavní větev vindického kmene. Šf.
Strž. I. 84. Slovo Slovan jest zkrácené ze
starého Slovanín (Slovjanín), Slověnín; slova
ta jsou nejspíše topická či místná. Šf. Strž.
1835. 384. O S-nech v Dol. Rakousích vz
Mus. 1845. 163. nn. Slovan na svojom seje
i žnie len na svojom, cudzö nežiada. Chlpk.
Sp. 5. S. jest a bude nepřemožitelným, po-
kudkoli heslo spojené svobody a svornosti
ozývati se bude v srdci jeho. Pal. Rdh.
III. 32. Vz Slovanstvo (dod.). - Cf. Rk. Sl.

Slovaniti = Slovana dělati. Kmk. Sbr.
sp. I. 38.

Slovanka. K. N. 1840.—1842. Jg. H. 1.
627., Bačk. Písm. I. 860. — S. = hospoda
a lihovar u Lan.

Slovanobijce, e, m., Slavenmörder. Vz
Šf. Strž. II. 388.

Slovanofag, a, m., Slavenfresser, m. Bdl.
ŽŠf. 112.

Slovanofil, a, m., Slavenfreund, m. Mus.
1880. 172.

Slovanopohanský obyčej. Koll. Zp. II.
73

Slovanožrout, a, m. = slavožrout. Rk.

Slovanský. V MV. nepravá glossa. Pa.
47. S. bohoslužba, obřad, písemnictví, Anth.
I., písně, vz Šf. III. 160., sjezd v Praze za-
hájený dne 2/6 1848. Vz Pal. Rdh. 31.—37.,
Ukaz. 70., klášter na Novém městě praž-
ském (založ. Karel IV.), cf. Slavany (dod.),
Výb. 11. 1547., Tk. VI. 13., VII. 322., Tk.
Ž 44., 45., bájesloví, dějiny, jazyk, litera-
tura, mythologie, písmo, písně, právo, pří-
sloví, starožitnosti, tiskárny, typografie,
učené společnosti, zpěv. Vz Ukaz. 69.—70.
S. hroby. Vz Ndr. Anthr. I. 18.

Slovanstvo. Č. Čt. II. 128. Všetci sme
Slovania, tam od sňažnej Tatry, Rus, Po-
liak, Ilír, Čech, to sú naši bratri! Hej, píše
nám to Kollar, Šafarik i Mladen, hej Slo-
vanstvo niezničí na tom svete žiaden ! Nech
nás učia tu němčinu handrchovať (maďar-
činu mondokovať) ústy: predsa bude naše
srdce len slovensky hústi. Hej, len ta reč
je milá, čo učila matka, hej, vernému Slo-
vanu v ústach jeho sladká! Pís. Pokr. Pot.
I. 229.