Předchozí (707)  Strana:708  Další (709) |
|
|||
708
|
|||
|
|||
Sloupovitě, säulenförmig. Hlína s. lomná.
NZ I. 59. Sloupovka, y, f. = sloupová síň, chodba.
Sloupovnice, e, f. = podkrokevnice, vz
toto. Sloupový. S. řád, pilíř, NA., basilika,
svícen. Pdl. S. kamna (při topení teplou vodou). Vz KP. VI. 317. Slouti. Cf. Mkl. Etym. 309., Gb. Ml. 1.
157., Šf. III. 507., Brt. S. 3. v. 193., List. fil. 1883. 452., Bž. 186. Slovu, později sluji; imper. slovi. Gb. Vz List. fil. ib. S nomin.: Mohuč jedno město slove. Anth. I. Město slulo Caesarea Filippova. Hus II. 403. (Milosti) slove člověk, když dobré miluje, dobrý; Chtiec každá slouti múdrá Št. Kn. š. 35., 93. Ta voda Sázava slove. Hr. rk. 4. Ten ostrov sloul Leukas. Pref. 8. Město Nikozia slulo. Kat. 4. — čím kdy. Hora Ararath jmenem slovieše. Výb. II. 10. Žádný nechce s. lichevníkem. Št. Kn. š. 174. Jímž (uměním) sluli již za Achilla. Osv. I. 85. — kde. Slove pak v právích spravedlivosť ustavičná a . . . Kol. 3. Hřiešnice po všem kraji slovieše. Pass. 334. — odkud. Rukopis kralodvorský sluje tak od Králové Dvora. Tf. Pontus krajina slula jest jedna, od té jest Pilat slul ponský. Št. Kn. š. 19. — proč. Ti jsú naši nepřietelé, pro něž pán Buoh slove každého spravedlivého vysvo- boditel. Hus I. 356. Slouze, e. f. = slza. U Č. Krumlova. Písk.
Sloužiti. Mkl. Etym. 308 Dej vám pán
Bůh zdraví. Odpověď: Ať slouží. Us. Šd.- co: mši. Hr. rk. 11. — komu. Svíce, lidem sloužíc, sama se stravuje. Km. Nesnadno světu s. i Bohu. Št. Kn. š. 83. (9.). — Pass. — zač: za mzdu, za žold. J. Lpř. — komu k čemu. Nemóž s. otci k jeho vóli. Št. Kn. š. 17. — čím. Slovem božím s. Smr- žický. Tiem sbožím slúžil hotově sirotkóm. Hr. rk. 45. — jak. S. někomu k oku, Št., ze mzdy, z daróv, Št. Kn. š. 106., Sv. ruk. 220., v pravé pokoře, Št. Kn. š. 81., tělem i duší. Mž. 34. Mši s. dle obřadu slovan- ského. Vrch. Kdo věrně slouží, dostane staré šaty. Val. Vck. — kde jak dlouho. Ve vojště tři léta s Us. Pdl. — komu proč kdy. Blížnému pre Boha z lásky vždy služ v potrebnosti. Slov. Tč. Slovaci-us, a, m. — S. (Slovák) Pavel
1600. a S. Václ, farář 1620. Vz Jg. H. 1. 626., Jir. Ruk. II. 232., 233., Šb. Dj. ř. 288. Slovač, e, f., vz Slováctvo. Dle Brt.
S. = Slováci, nesprávno tedy: Moravská Slovač. Slováčik, a, m. = Slováček. Slov. Šd.
Slovačisko, a, n., ein ungehobelter Slo-
vak. Bern. Slováčiti = Slovákem býti, se dělati.
Phľd. VII. 6. Slovák. Cf Šf. Strž. II. 468. nn., Zje-
viti, Ukaz. 68. S. od subst. slovB, = paho- rek, hora, příponou -ák, která má funkci přípony -janín, tedy = obyvatel hor, ho- rák. Mtc. XV. 221. Bôh veru málo udelil S-kom úrodných polí, ale jim dietky po- žehnal a to zlých súsedov bolí. Vaj. T. m. 144. Ja som S. od rodu, slovenského pô- vodu. Hdž. Čít. 108. Když S-ka zabiješ, |
ještě uteče do Uher (tak naznačují otužilosť
jich). Hrb. S. (mor.) bez rvačky jako pes bez masa. Hrb. Obr. 73. Po kaši, po mädě poznat S-ka všadě. Slov. Němc. S. má rád štíhlé ženské jako jedle, a třebas neměla zrna, jen když se nosí jako srna. Němc. O S-cích a postavení jejich k řeči a k li- teratuře čes. r. 1829. a 1846. Vz Pal. Rdh. III. 240.—254., Mus. 1829. IV. 25. nu. Cf. Němec. — S., os. jm. Arch. VIII. 69. Cf. Slovacius (dod.). Slovakism-us, u, m. = slovo n. vazba
slovenská. Mus. 1880. 59. Slovákový = slovácký. Chlpk. Sp. 2.
Slovan. O jméně Slovanův (ani od slávy
ani od slova) vz Šfk. Strž. II. 13., 29., 45., 236., 255, Slovené, Vendi, Srbi, Mus. 1837. 53.—67., 313., 352. (č.), Bačk. Písm. I. 313., 352. S. z koř. slo, ze subst. slovB = pa- horek, tedy S-né = obyvatelé pahorků nebo hor (Karpat). Vz Slovák, Mtc. XV. 219. až 220. Cf. ib. 215.—224. S-né byli dle Jor- nanda hlavní větev vindického kmene. Šf. Strž. I. 84. Slovo Slovan jest zkrácené ze starého Slovanín (Slovjanín), Slověnín; slova ta jsou nejspíše topická či místná. Šf. Strž. 1835. 384. O S-nech v Dol. Rakousích vz Mus. 1845. 163. nn. Slovan na svojom seje i žnie len na svojom, cudzö nežiada. Chlpk. Sp. 5. S. jest a bude nepřemožitelným, po- kudkoli heslo spojené svobody a svornosti ozývati se bude v srdci jeho. Pal. Rdh. III. 32. Vz Slovanstvo (dod.). - Cf. Rk. Sl. Slovaniti = Slovana dělati. Kmk. Sbr.
sp. I. 38. Slovanka. K. N. 1840.—1842. Jg. H. 1.
627., Bačk. Písm. I. 860. — S. = hospoda a lihovar u Lan. Slovanobijce, e, m., Slavenmörder. Vz
Šf. Strž. II. 388. Slovanofag, a, m., Slavenfresser, m. Bdl.
ŽŠf. 112. Slovanofil, a, m., Slavenfreund, m. Mus.
1880. 172. Slovanopohanský obyčej. Koll. Zp. II.
73 Slovanožrout, a, m. = slavožrout. Rk.
Slovanský. V MV. nepravá glossa. Pa.
47. S. bohoslužba, obřad, písemnictví, Anth. I., písně, vz Šf. III. 160., sjezd v Praze za- hájený dne 2/6 1848. Vz Pal. Rdh. 31.—37., Ukaz. 70., klášter na Novém městě praž- ském (založ. Karel IV.), cf. Slavany (dod.), Výb. 11. 1547., Tk. VI. 13., VII. 322., Tk. Ž 44., 45., bájesloví, dějiny, jazyk, litera- tura, mythologie, písmo, písně, právo, pří- sloví, starožitnosti, tiskárny, typografie, učené společnosti, zpěv. Vz Ukaz. 69.—70. S. hroby. Vz Ndr. Anthr. I. 18. Slovanstvo. Č. Čt. II. 128. Všetci sme
Slovania, tam od sňažnej Tatry, Rus, Po- liak, Ilír, Čech, to sú naši bratri! Hej, píše nám to Kollar, Šafarik i Mladen, hej Slo- vanstvo niezničí na tom svete žiaden ! Nech nás učia tu němčinu handrchovať (maďar- činu mondokovať) ústy: predsa bude naše srdce len slovensky hústi. Hej, len ta reč je milá, čo učila matka, hej, vernému Slo- vanu v ústach jeho sladká! Pís. Pokr. Pot. I. 229. |
||
|
|||
Předchozí (707)  Strana:708  Další (709) |