709

Slovanština, y, f. Stará čili posvátná
s., die altslavische o. Kirchensprache. Ht.

Slovany, obec v turčan. stolici. N. Hlsk.
I. 163. — S. = Emausy v Praze, poněvadž
kněží v tomto klášteře služby boží jazykem
slovanským konali. D. Gesch. 52. Vz Slo-
vanský (dod.).

Slovář. Cf. Jg. H. 1. 745.

Slovárna = slovník. Navrhl Rosa. Ne-
ujalo se.

Slovářopisec, sce, m. = slovníkář. Koll.
Zp. I. 419.

Slovářství, n., Lexikographie, f. Vz Jg.
Slnosť. 6.

Slovce. Sv. ruk. 68. Nenie kto s. při-
dada. AlxM. 5., 6. Zdali by kdy které s.
bylo komu užitečno. Št. Kn. š. 129.

Slově. Známo činím, že jsou přede mne
předstoupili poddaní moji, lidé městečka
Napajedel, s podsedníci záhumenní. Pk.
Npj. 50. (47.).

Sloven, a, m. = Slovák. Mus, 1880. 45.,
Sokl. I. 291., Phľd. I. 1. 65, Hdž. Čít.
262., Č. Čt. II. 128 Odtud: slovenský, Slo-
vensko.

Slovena, y, f., odtud zdrobn. Slovenka.
Sloveny k nám přišly do práce. U Zboro-
vic na Mor. Šd.

Slovenčík, a, m., os jm. Pk. MP. 75.,
Vck.

Slovenčina = slovačina. ZObz. XXIV.
221. Vz Slovenština (dod.).

Slovenčiti = po slovensku mluviti, psáti.
Koll., Phľd. I. 2. 11. Odtrhnouti se od spo-
lečné literatury a výhradně s. Phľd. I. 1.
64.

Slovené xať éšoyýv, kteří na počátku
6. stol. v Moesii a Thracii se osadili, pů-
vodně z okolí mezi Dněprem a Donem vy-
šli. Vz Šf. Strž. I. 252.

Slovenec. Cf. Šf. Strž II. 361. nn. Slo-
venci od jm. SlovêninB zdrobňovací pří-
ponou -ec. Vz Mtc. XV. 221.

Slovenečko, a, n. = slůvko. Já jsem
ani s-čka něpravila Slez. Šd.

Slovenín. V MV. nepravá glossa. Pa. 47.

Slovenka. Kde S., tam zpěv; kde Ma-
ďarka, tam hněv; Kde Němkyňa, tam je
faleš; kde ciganka, tam je krádež. Koll.
Zp. I. 63. Jak bych já neměla být S-kou?
Však jsem se pod lipou zrodila, slovenská
mne máti kojila, naučila pravou být vla-
stenkou. Ntr. I. 130. — S. = řeka na Slov.
Pokr. Pot. II. 47., Sokl. I. 98., Č. Čt. II.
351. — S. = cicer arietinum, rostl. Rr. Sb.

— S. = slovenůvka, hruška. Mor. Brt.
Slovenky. Vz Cizák (dod.).
Slovenskofinský. Šf. Strž. I. 487.
Slovenský, slovakisch. Vz Sloven (dod.).

Koll. Zp. II. 494. Kraj slovenský, milý,
krásné tvoje stráne, keď to bince zlaté nad
tebou zastane. Nad tebou, kraj milý, kde
kráľova Hoľa a Kriváň vysoký pozerá do-
kola na tie role, lúky, na ten rod milený
v mestách a osadách, prácou rúk živený.
Slav. 48. S. Stráň, Windisch Mark, obsa-
hovala v 11. stol. marburský a celejský
kraj a částku Krajinska. Šf. Strž. II. 352.

— S. = slovanský. Hr. ruk. 5., 7.

Slovenstvo, a, n. = Slováctvo. Hdž. Ds.
42., Dbš. Úv. 59. Kdo ťa pochváli, s. moje?
Cudzí nie, keď nie vlastný syn. Č. Čt. II.
179. Ty si, S-stvo, ten pútnik psoty! Po
noci tvôj krok sa brodí, cesta ďaleká, plná
trampoty, nohy slabnú, deň nevzchodí. Č.
Čt. II. 180. Posavad vždy tuhí odporníci
Slovenstva voli a všetko, čo je slovenské,
nenáviděli. N. Hlsk. III. 187.

Slovenština. O nové s-ně vz v Mus.
1845, 123. nn.

Slovenůvka, y, f. = vz Slovenka (hruška
skorá a sladká). Vck., Brt.

Slovený; -en, a, o, abgefischt. S. ryb-
ník. NA. IV. 124.

Slovesně. Jazyk náš od prvopočátku
dvojím směrem s. se vzdělával. Anth. I. 3.
vd. III.

Slovesnosť. Cf. Ukaz. 3.-4., 37., Tf.
Mtc. 297.

Slovesný = literarní. S. činnosť, Jir.,
plody. KB. — S. = mluvou nadaný, avdýetg.
Lšk. — S. výrazy jmenné: infinitiv, vz Gb.
Ml. II. 164., supinum 169., participium 169.,
s. jména podstatná 176., Brt. Ruk. 41.

Sloveso. Cf. Gb. Ml. II. 151. nn. Jeho
význam vůbec, ib. 151., jeho význam podlé
kolikosti děje 153., podlé dokonavosti děje
154., podlé dějového rodu. 157.

Slovětan, a, m., grammaticus, zastr. Rozk.
(Mus. 1880. 468).

Slovíčkovina, Letternmetall, liteřina.
Nz.

Slovienko, slovínko, a, n. = slovíčko.
Brt. P. 147., Obr. Ps.

Slovinci, slovinský chybně m. Slovenci,
slovenský. Vz Mtc. XV. 221., Slovinský,
Slovinština (dod).

Slovinsko, a, n., Slovenenland, m. Dch.

Slovinský na rozdíl od slovenský utvo-
řeno asi v létech padesátých. Vm.

Slovinština, y, f. = řeč Slovinců. Dle
Prk. v Kroku IV. 110. slovínština ze Slo-
věnec, ano ě se dlouží v í.

Slovitel, e, m. = řečník, oznamovatel.
Slov. Hdž. Ds. 6.

1. Sloviti. Sl. ps. Šf. II. 130. — čím
koho : pěknými řečmi. BR. II. 727. b.

Slovní přízvuk, KB., látka, tvar, Stč.
Zem. 847., hra, výraz. Dk. S. (verbalní)
zadostučinění, Us., paměť.

Slovnice, e, f. = mluvnice. Slov. Hodža
ve Větíně.

Slovnictví. Cf Sbn. 137., 635., 810.

Slovníček, čku, m. = malý slovník. Us.
Pdl.

Slovničný = slovnický. Č. Čt. II. 282.

Slovník. Cf. Tf. Mtc. 297., Jg. H. 1. 745.,
Zl. Jg. (rejstřík od Bílého XVI.), Hš. k Jg.
H. 1. I. 32., II. X., Bačk. Písm. I. 188. nn.,
Gb. Ml. II. 187. Kom. o svém s-ku. Vz Pal.
Rdh. I. 270. První návrh o Slov. naučném
r. 1829. - S. či žaltář, psalterium. Srb. 183.

Slovníkopisec, pisce, m., vz Slovníkář.

Slovníkový = lexikalní. S. format. Us.
Pdl. Já se byl nadál, že mi ta práce slov-
níková poněkud přece za kousek zásluhy
počtena bude. Bdl. ŽEr. 37. S. cedulky. Šd.
S. článek. Gb.