710

Slovnotelka (!), y, f. = onomatopoesie.
Utvvořil Rosa.

Slovný. S. výklad, Us., spojení, Dsch.,
stopa, přerývka. Sš. Pros. 3. vd. 12., 22.
Výraz s. či nevětný. Gb. Ml. II. S. písmo.
Gb. Ml. II. 221.

Slovo. Cf. Šrc. 209., Mkl. Etym. 309.,
Jg. H. 1. 745. S. a věta. Vz Gb. Ml. II. 187.
nn. Slovo od slova na dvé něco přepsati.
Výb. II. 1372. List slovo od slova vepsati
dal; Od slova do slova. Arch. IX. 437.,
430. S. do slova vše mu pověděl. Brt. S.
23. List správný s. od slova. Půh II. 511.
S. od slova bylo napsáno. Arch. VIII. 389.,
VII. 600. Co slíbila, na slovo platilo. Sá.
Ani slovem se o tom nezmínil. Sá. Je to
všecko na půl slova (nejasně). Val. Vck.
Ohlídni dobře každé slovíčko, než ho mezi
ludi pustíš. VSlz. I. 219. Zač jste to kou-
pil? Za peníze a za dobré slovo; Tu je
jenom o s. (řekněte jen slovo a bude to).
Us. Rgl. Nestojí to ani za dobré slovo.
Hnšk. S. dalo s. a už se za pasy chytili.
Us. Šd. Cf. Z řeči do řeči, až se poprali.
Kld. Tvrdé s. budívá vzteky. Pal. Dj. IV.

I. 256. S. dá slovo a záští hotovo. Chytá
za s., jako ras za oprátku. Us. Velmi pro-
nikavých a jemných slov tuto užívá. BR.

II. 13. b. Nevelmě slov važte, viece úmysla
hledajte. Št. Kn. š. 6. Slova s větrem po-
minú ; S-a se nekupují, ale k skutkům sluší
hleděti. Výb. II. 1351., 1257. Jak komu dáš
pěkné slovo, slov ti neubudě. Slov. Tč.
Dobré s nalézá dobré místo; Pěkná slova
nikomu hrdla nezraní Exc. S. bije v uši,
příklad hýbá duší. Us. Dch. Dobrá slova
maží, zlá poranují. Dříve, nežli dukát při-
jímáš, opatrně ho vážíš, tak i slova, nežli
proneseš, važ. Měj pohotově hůl na blativou
cestu a s. k odpovědi; Mnoho může pečeť
v listu, více s. v čas a k místu. Us. Hkš.
S-a i peří zavěje vítr. Us. S. bolí, když sa
týká srdca. Slov. Tč. S. není poleno (říkají
slovem uraženému). Dokud s. v hubě, ne-
pálí; ale jak vyjde, často spálí; Z pusté
stodoly vyletí sova, z hlúpeho člověka
hlúpé slovo. Brt. Dbej na slovo, dbej na
líce, když chceš časem býti více. Laskavé
s. najde laskavé ucho; S. vyrčené, dědictví
ztracené, čas, jenž pomine, jako s vodou
uplyne; Laskavé s. není těžké, ale vydajné;
S. vypustě a vodu rozlije nikdy neschytíš.
Us. Bž. — S. = řeč atd. Nepřipustil člo-
věka k slovu; K slovu se dostati. Us. Dch.
S. převzíti. Vlč. Hlavní s. někde vésti. Osv.
S. rozuměti. Št. Došli sa slova a vyvolali
si, čo komu na srdci ležalo. Dbš. Obyč.
81. Abychom slovu svobodu dali. Žžk. 5.
Ač sě kde v sloviech potknu; Ač v čem
moje slova zblúdie. Alx. — S. = přípověd.
Chystá se k nim o slovo (aby mu dali
dceru); Otec dal ženichovi s.; Neplatila
u nich křída ani inkoust, nýbrž jen s. Sá.
Dané s. drž. Us. S. není rozštipec. Val.Vck.
Hovada provázek, s. ludi váže. Slov. Tč.
Pannu krášlí ruža, s. zadržané (dodržené)
muža. Slov. LObz. XV11I. 51. Raděj ne-
slibovati, než-li slovu nedostáti. — S. =
napomenutí atd. Slova na vietr sázie (marné
napomíná a p.). Vš. Jir. 58. Rozkaž to mým

slovem (jménem). Arch. IX. 228. — S. =
pověsí, jméno. Pal. Rdh. I. 185. Byl mezi
nimi na s. vzatý. Výb. II. 1624. (Šf. Strž. I.
418.). Psal mu slovem (jménem) páně Ba-
bovým. Arch. VIII. 123. Každý usiloval,
aby to s. měl, Že jest nejlepší jezdec. Abr.
II. 128. Mezi Cyrovým vojskem nejlepší s.
obdrželi perští jezdci. Ib. II. 196. Tento
mě prosí, abych jeho s. vedl (jeho jménem
mluvil). Výb. I. 612. Aby dobré s. při též
službě sobě hleděl zachovati (dobrou vůli
s mlynáři). Wtr. Obr. 530. — S. = smysl
atd. List psáti v táž slova; Uslyš s. lidu
svého, králi. Výb. II. 42., 35 (Komorníci)
mají spolu v jedno s. svědčiti. Kn. rož. 18.

Slovočtan, a, m., grammaticus; zastr.
Rozk.

Slovodějství, n., enonolia. Vor. P. 157.

Slovohra, y, f., Wortspiel, u. Ssk.

Slovoskladný. Dk.

Slovosled. Cf. Brt. Ruk. 45., D. Lhrg.
320. nn.

Slovostopa. Dk. Poet. 253.
Slovotepař, e, m. = slovotepec. Kos.,
Šf III. 7.

Slovotiti = diktovati, dictiren. Zavrhl
Tomsa ve své grammatice.

Slovotrus, a, m. = slovíčkářský člověk.
Us.

Slovoucí. Nedostala z něho slova slo-
voucího. U Solnice.

Slovoutný = slovutný. S. město. Šf.
Strž. I. 512.

Slovozbyt, u, m., Pleonasmus, m. Ssk.

Slovoznalství, n., Lexicologie, f. Rk.

Slovozpyt. Vz Šf. III. 458.

Slovozpytec. Lum., Šf. Strž. II. 264.

Slovozpytný. S. výklad, důvod, Šf. Strž.
I. 288., 361., správnosť. Vor. St. 16.

Slovutně kostel nadal. Kar. 118. Tu
vieru s. (výslovně) na mši zpievají. Št. Kn.
š. 13. Povýšení sv. Kříže sv. cierkev slo-
vutně slavi. Pass. mus. 483.

Slovutněti, ěl, ění = slovutným se stá-
vati. — čím: osvětou. Hdž. Větín. 36.

Slovutný. Mkl. Etym. 309., Št. Kn. š.
300., 310. Na slovutný hod (svátek) Pass.
mus. 277. Již chtě mnohý mnich s-ten býti.
Št. Kn. š. 137. Mohuč jedno město slove,
kdež potok i řeka plove mény dosti s-mi.
Anth. I. 3. vd. XLVIII. — v čem. Byli sú
s-tní a velicí v skutciech spravedlivých.
Výb. II. 658.

Složba, y, f. = složení. S. světová. Mar.
63.

Složení. S. sněmu, říšského soudu, Sr-
bený, magnetické, NA., vzduchu, Stč., histo-
rické zemi, Us., lučební. Osv. — S. těla
(konstituce): hřmotné, chorobné, křehké,
pevné, silné, slabé, útlé, zdravé. Dk. P.26.
Pevné s. míti. Dch. — S. básně: prosté,
řádkové, ryzí, skupinné, smíšené, různo-
sloké, soustavné, stejnosloké. Dk. Poet.
323. — S., das Niederlegen. Složení ko-
runy. Šmb. — S. = zrušení. Dnes je o s.
světa (říká se, když v čas náledí lidé pa-
dají). Us. Lg. — S. v geol: zrnité, lupe-
naté, vláknité, ZC, kůry zemské. Stč. Zem.
677. — S. slov. Vz Kvř. Ml. 37.-38. Slo-
ženiny vlastní a nevlastní. Vz Gb. Ml. I. 64.