711

až 66. — S. mlýnské. Cf. KP. V. 610. nn.,
629. Spustil na všecka s. (dal se do dlou-
hého povídání). Šml.

Složenina, y, f., vz Složení (i dod). S.
větná neb souvětí n. věta složená. Vz Gb.
Ml. II. 32. nn.

Složenosť, i, f., Zusammensetzung, f. S.
krásna. Dk. Aesth. 13 Nutný znak krás-
ného jest s. Dk. P. 135.

Složený. S. souhláska, Ndr., představa,
Jd., kyvadlo, ZČ., obtížení trámu, Šln , ton,
krásno, Dk., úsudek, Dsch., čísla, Šim., ná-
soska, drobnohled, Mj., oči brouků, hmota,
Kk., takt. Zv. Je s-ný (leží nemocen jsa).
Mor. Brt. Vz Složiti co (dod.). — kam:
na stůl. Mcha. Máj 5. vd. 18. Ruce na zad
s-né, v klín. Hrts. — jak. Křídla v po-
klidu vodorovně n. střechovitě s-ná. Kk.
Mot. Čelo u vrásky s-né. Šml. Třikrát s.
Rst. 508. — čím: nemocí. 1487. Z. d. krn.
(Zkl.). — S. slova. Vz Brt. D. 151. nn.
Věty podřízené složené a stažené. Vz Gb.
Ml. II. 45. S. věta n. souvětí. Ib. 6., 32. S.
subst., adject. Vz D. Lhrg. 50., 76. nn. —
S. = hubený, stýraný. Nemocí s. Hrb. Obr.
109. Je velice s., myslím, že z toho ne-
vyjde. Mor. Šd.

Složitelka, y, f., Zusammenlegerin, -set-
zerin. Šd.

Složiti. — co. Vorel hnízdo složil
(udělal). Živ. Ezopův., Ty nic neříkáš, což
skládáš kalendáře? Šml. Úklady o mne
skládají. Ottersd. I. 15. Kletbu kázal s.
Let. 218. Složilo ho to = těžce onemocněl.
Mor. Brt. D. — co o kom jak dlouho.
Oni to o něm od pěti let skládali (uklá-
dali). Wtr. exc. — co, koho odkud (proč).
S. někoho s kříže. Výb. II. 35., Hr. rk.
151. Nemohúc smutka s srdce s. Hr. ruk.
221. S trůnu ho s-h. Koll. Zp. II. 149.
Kněz pro frej z opatství složen. Dač. I.
170. — co kam (jak). S. něco v něčí
ruce, Vrch., do něčích rukou, Třk, naději
v někoho, Us. Pdl., šedou hlavu v hrob,
ruce přes ňadra n. na ňadra, dlaň v hlavu,
Vrch., něco někomu k nohám, Us., ruce za
hlavu. Hrts. S. ruce křížem na hruď. Schlz.
Skládal krejcar ke krejcaru. Us. Šd. — co
nač. Na slova básníkova s. nápěv. Us. Pdl.
— co za kým. Za šohajem své myšlení
skládala (naň myslila). Brt. N. p. I. 173. —
co kde. Jak sa taková lež složí před
pánem Bohem (jak se může tak lháti). Brt.
D. 266. — se. No slož sa, Janíčko, slož sa
(slož se sebe věci). Klčk. V 115. — co,
se jak. Měsíc skládá se do růžečků. Prss.
Knihy ze své hlavy složil. Št. Paprsky
různobarevné s. ve světlo bílé. ZČ. S. více
pohybů v jeden výslední. Mj. — se nač =
spoléhati. Brt. D. 265.

Složitosť = komplikovanosť, Complicirt-
heit. Dk. S. hmoty. V.V. 5., Osv., Mus.

Složitý = složený. S. atomy, ZČ., zjev,
celek, útvar, Dk., věc, podstata, V.V., po-
jem, představa, úsudek, Exc, stavidlo, NA.,
lék, Pdl., brejle. Ott. IV. 629. — S. = za-
valitý. Ovčák dosti s-tý. Výb. II. 1531.

Složivo lidského těla. Osv. I. 556. (628.).

Složka = síla, která jest schopna téhož
účinku, jako několik sil současné působí-

cích, sluje výslednicí oněch sil, jimž se říká
složky, die Componente. Kk. Fys. 3. vyd.
108. S-ky = síly, z nichž velikosť výsled-
nice se skládá. Mj. 57. Čára složek, Kräfte-
polygon. Šln. I. 4. S. tonu. Dk. Mnohoúhel-
ník složek, Kräftepolygon. Pcl. 31., Pek.
10. S-ky tlakojevné. Stč. Zem. 570. Sílu
ve složky rozkládati. Us. Pdl. — S. = sku-
pení souhlásek bez samohlásky. Těsnop. 5.
vd. 13. Ve stenografii znak povstalý sply-
nutím dvou n. více znaků souhláskových.
Těsnop. 20. — S. = skladka, format, das
Format. Nz. — S. = několik listů, archův
v celek spojených. Popsaná čásť (rukopisu)
skládá se z 19 složek (po 12 listech), na
každé poslední stránce kustody opatřených.
List. fil. 1888. 242. — S. básně. Vz Sloha.
Dk. Poet. 201. — S. náprsenek, Saum, m.
Šp.

Složkový. Účiň vyslední pochodí z účinů
s-vých. Dk. Vz Složka (dod.).

Složní list, Erlagsschein. Us.

Složný. S. pohyb, complicirt. — S., ver-
träglich. Cf. Popříčný (dod.). Brt. D. 252.
Lépe jest složných a slušných cest hledati.
Krnd. 203.

1. Slub = slib. Berú s. (mají zdavky);
nabrali slubu (jsou sezdáni). Laš. Brt. D.
201.

2. Slub = nádržka na ryby, haltýř. U Ro-
nova. Rgl.

Sluba. Nebo které šeredné své věci jako
saň z sluby chtělby utéci. Výb. I. 920.

Sľúbavý = slibný. S. vodca (mládeže).
Slov. Orl. II. 15.

Slubec, bce, m. = slibce. Slov. Bern.

Sľúbenec, nce, m. = snoubenec, ženich.
Slov. Dbš. Sl. pov. V. 65.

Slúbenka, y, f, Promesse, f. Slov. Ssk.

Sľúbený = slíbený. Ž. kl. 151. b. 7.

Slubice = slupice (čásť pluhu). Světz.
1869. 119., Osv. 1884. 907.

Sľúbiti = slíbiti. Ž. kl. 336., Bern.

Slubnice, e, f. = slupice. Vz předcház.
Us. Hk.

Sľubný = slibný. Slov. Phľd. VII. 105.

Sľubovať = slibovati. Slov. LObz. XVII.
147.

Slučaj, e, m. = příležitosť, případnosť.
Slov. Vz Czm. 102.

Slučba, y, f. = sloučení. Dch., Sl. les.

Slučebnosť, i, f., Verbindbarkeit, f. Koll.
Uv. 278.

Slučebný, verbindbar.

Slučinec, nce, m. = potok v pohoří
karpat. na Mor. Škd.

Slučivosť. ZČ. I. 203., Mj. 28., 29., MS.
305.

Slučka, Masche, f. Vz Sluka. Na sľučky
zaviazano sa ľahko rozviaže, na hrdúsky
nesnadno. Zátur. — S. = sluka, houžev,
kterou se upevňují dřeva voru na příčné
dřevo, Biegelwiede. Na Vltavě. Špd. —
S. = tenato. Brt. D. 266.

Slučkovati. Hanka nech šije, slučkuje.
Slov. Zátur.

Slučkovina, y, f., Maschenwerk, n.

Slučkový, Maschen-.

Slučnosť, i, f., Verbindbarkeit, Verein-
barkeit. Dk. Zákony s-sti. Mj. 24.