712

Slučný, verbindbar, vereinbar. Mj. 23.

Slučovací číslo, poměr, veličina, Brn.,
soud, Jd., spojky. Křň., Gb. Ml. II. 182.
S. souvětí. Nz., Gb. Ml. II. 34. S. jazyky
(agglutinující). Gb. Ml. II. 213.

Slučovatelně. Ht Sl. ml. 245.

Slúdati sa s kým = snášeti se. Val.
Vck.

Sluha. Cf. Mkl. Etym. 308., Šl Strž. I.
481. V MV. nepravá glossa. Pa. 47. S. =
služebný pacholek. U mor. Březové. Brt.
S. tvá; s. tvůj. Ž. kl. 18. 12., 18. 14. S.
tvá. Kar. 100., BO. S. chrámový, mešní,
oltářní. Hnoj Sv. Ščepán byl s. svatých
apostoluov. Pass. Ktož chce najvětší býti,
ten buď všech s. Št. Kn. š. 126. Který s.
svoje pysky výše nosa nosí, tomu nesmí
pán rozkazovať, ale prosiť mosí. Mor. Tč.
Když chce pán, s. musí. Brt. Co s. sní,
není škoda; Kde pán chrom, tam i s. kulhá.
Bž. exc. Kde je gazda chorý, tam i sluhu
čosi morí. Slov. Rr. MBš. — Sluhy = služba.
Synek je na sluhoch. Slez. a laš. Šd., Brt.
D. 163

Sluhovský, Diener-. Rk.

Sluch. Ve 4. ř. článku Mtl. oprav v Mkl.
Cf. Šf. III. 527., Mkl. Etym. 309., Slov.
zdrav. 343. S. i význam jeho. Vz Šrc. 465.
S. něčí urážeti. Fr. Přílišná ostrosť sluchu,
oxyacoia. Sluchu někomu popřáti. Mour.
Zpěvy v sluch mi padly. Vrch. S. svůj
k někomu skloniti. Sv. ruk. 375. — S-chy
v podkopech = po sluchy, Horchgallerien.
S. N. XI. 104.

Sluchal, a, m. = sluchač. Lpř. Sl. II.
435.

Slúchati se = snášeti se, sich vertragen.
Val. Vck., Brt. D. 266.

Sluchátko z pružce, s rourou, s klepát-
kem. Us. Cf. Slov. zdrav.

Sluchoměr, Akoemeter. Vz Ott. I. 640.

Sluchosud, a, m. = vymyšlené jméno
soudce. Kom. Lab. 68.

Sluchovník, u, m. = sluchový čiv, Ge-
hörnerv. Horvát. Šd.

Sluchovod, u, m., Gehörgang. Světlosť
s-du.

Sluchový. S. klam, Jrsk , čidlo, Šv. 50.,
přístroj, vz Ott. II. 1015., vada.

Sluj. Mkl. Etym. 307., Km. 1889. 357.
S. a jeskyně Krč. G. 72. — S. = bakule.
Sluje u toho topořiště, jako je dubové
dřevo má Výb. II. 1117. — S. = pruh?
Ta sukně má sluje, jako je šamlat má.
Výb. II. 1118.

1. Sluka. Mkl. Etym. 308., Brm. II. 3.
293. nn. V MV. nepravá glossa. Pa. 47.
Přeletí-li s přes cestu novomanželům jdou-
cím z kostela, budou prý nešťastní. Us.
Kšť. S. marně se snaží odvrátiti myslivce
od své stopy zahánějíc jej: Var var, var
var! Km. 1886. 378. Cf. Brt. Dt. 59.,Mach.
196.

2. Sluka. Vz Slučka (dod.).

Slukař, e, m. = kdo rád na sluky chodí.
Us.

Slumík, u, m. = sloup v parkaně. Laš.
Brt. D. 266.

Sľuna, y, f. = slina. Ž. kl. 153. a. 6. —
S., y, m., os. jm. Arch. VII. 534.

Slunatečko, a, n. = sluníčko. Koll. Zp.
II. 388.

Sluňatko, a, n. = sluníčko. Koll. Zp. II.
381.

Slunce. Vz Stč. Zem. 174., Mkl. Etym.
334. a., S. N., Rk. Sl. S. pravé či skutečné,
smyšlené, Stč. Zem. 116., idealní či střední,
ZČ. I. 167., NA. V. 395. Kasá se na slunce
s motykou (marnou práci podniká). Us.
Tč. Po slunku = večer. Brt. D. 266. Slu-
níčko mi krásně zatápí do mých starých
kostí. Šml. Nevěř slunci, které bleskem
z nenadání svitne (náhlému štěstí). Brodz.
Mé svědomí tak čisté jako to s. Exc. Když
vzchází s., radu, a když zapadá, kvas měj.
Výb. II. 648. Časně ráno svítící s. zřídka
celý den potrvá (jasné). Exc. Pro jedno
kvítí s. nesvítí. Us. S. zachází v šarlatu,
bude pršeti. Us. Pod sluncem se nic ne-
ztají. Němc. Každý k vycházejícímu slunci
raději hledí. S. jedno za všecky hvězdy
stojí (svítí). Hkš. Bude dažď, slunce vlasy
rozpuščává (s. vodu pije t j. když vidíme
dlouhé smouhy na obzoru). Vz Sbtk. Výkl.
20. Cf. Zemice, Mách. 214. — S. = slu-
neční světlo. Bylo večer již po slunci. 1570.
Wtr., Bart. 77. — Přenes. S. rozumu, Št.
Kn. š. 24., spásy. Vlč.

Sluncepán, Slunečník, a, m. Cf. Mach.
44.
Slunceryt, u, m., Heliogravure, f. Dch.
Sluncovitý. S. pleteň, Sonnengeflecht,
n. Nz. lk.
Sluncovka. S-ky = sluneční hodiny Šd.
Slunečkář, vz Sluníčkář.
Slunéčko (dle Brt. lépe slunečko, vz
-ečko), brouk: babulinka, barborka, be-
drunka, beruška, halinka, helenka, hošák,
klešč, korunka, kukulenka, marunka, me-
runka, okorunka, pámbíčková ovečka či
kravička, škvor, škvorek, vidličkář. Mor.
Brt. Vz Ploštice (dod.). Říkadla, kterými
děti s. pobádají, aby s ruky k nebi uletělo
a odtamtud zlatého chlebíčka přineslo, vz
v Brt. Dt. 36.—38. Cf. o s. Kk. Br. 401.
až 406., Šrc. 102., 104., Brm. IV. 218.-220.
Hra na s. Němc. Pověry o s. vz Mus. 1853.
489., Brt. Dt. 37.
Slunečkový. S. jablko. Mor. Brt.
Slunečnice, solsequium, helitropia. 14.st.
Vz Slunečník. Cf. Mllr. 53., Rosc. 129., Dlj.
41., Ves. IV. 226., Č. Kn. š. 255. — S. =
jiřinka. U Sobotky. Kšť. — S. = záře
okolo slunce. Večer taká jasná s-ca svítila
při sluncu, jářku: Už máme po pohodě.
Slez. Šd. Vz Slunečník. — S. = piha,
Sommersprosse, chybně m. piha. Brt.

Slunečník = slunečnice květina. Slez.
Šd. — S., vz Hořavka. — Cf.Sluncepán (dod.).
Slunečný. S. hodiny řím., vz Vlšk. 157.,
158. S. soustava, vz Krč. G. 9., 12., 22.,
MS. 296., vidmo, MS. 165., hmota, kotouč,
koule, kulminace, mimohled či parallaxa,
okraj, poloměr, postavení, povrch, prášek,
průměr, skvrna, středobod, těleso, theorie,
vliv, výhřevnosť, záření, Stč. Zem. 177.-193.,
491., 516.—533., 674., výše, Tš., kvadrant
či kruhočtvrť, plameník, Sonnenbrenner,
Šp., kruh. Dch. — S. hřeben, Sonnenkoppe,
v Kladsku. Krč.