Předchozí (711)  Strana:712  Další (713) |
|
|||
712
|
|||
|
|||
Slučný, verbindbar, vereinbar. Mj. 23.
Slučovací číslo, poměr, veličina, Brn.,
soud, Jd., spojky. Křň., Gb. Ml. II. 182. S. souvětí. Nz., Gb. Ml. II. 34. S. jazyky (agglutinující). Gb. Ml. II. 213. Slučovatelně. Ht Sl. ml. 245.
Slúdati sa s kým = snášeti se. Val.
Vck. Sluha. Cf. Mkl. Etym. 308., Šl Strž. I.
481. V MV. nepravá glossa. Pa. 47. S. = služebný pacholek. U mor. Březové. Brt. S. tvá; s. tvůj. Ž. kl. 18. 12., 18. 14. S. tvá. Kar. 100., BO. S. chrámový, mešní, oltářní. Hnoj Sv. Ščepán byl s. svatých apostoluov. Pass. Ktož chce najvětší býti, ten buď všech s. Št. Kn. š. 126. Který s. svoje pysky výše nosa nosí, tomu nesmí pán rozkazovať, ale prosiť mosí. Mor. Tč. Když chce pán, s. musí. Brt. Co s. sní, není škoda; Kde pán chrom, tam i s. kulhá. Bž. exc. Kde je gazda chorý, tam i sluhu čosi morí. Slov. Rr. MBš. — Sluhy = služba. Synek je na sluhoch. Slez. a laš. Šd., Brt. D. 163 Sluhovský, Diener-. Rk.
Sluch. Ve 4. ř. článku Mtl. oprav v Mkl.
Cf. Šf. III. 527., Mkl. Etym. 309., Slov. zdrav. 343. S. i význam jeho. Vz Šrc. 465. S. něčí urážeti. Fr. Přílišná ostrosť sluchu, oxyacoia. Sluchu někomu popřáti. Mour. Zpěvy v sluch mi padly. Vrch. S. svůj k někomu skloniti. Sv. ruk. 375. — S-chy v podkopech = po sluchy, Horchgallerien. S. N. XI. 104. Sluchal, a, m. = sluchač. Lpř. Sl. II.
435. Slúchati se = snášeti se, sich vertragen.
Val. Vck., Brt. D. 266. Sluchátko z pružce, s rourou, s klepát-
kem. Us. Cf. Slov. zdrav. Sluchoměr, Akoemeter. Vz Ott. I. 640.
Sluchosud, a, m. = vymyšlené jméno
soudce. Kom. Lab. 68. Sluchovník, u, m. = sluchový čiv, Ge-
hörnerv. Horvát. Šd. Sluchovod, u, m., Gehörgang. Světlosť
s-du. Sluchový. S. klam, Jrsk , čidlo, Šv. 50.,
přístroj, vz Ott. II. 1015., vada. Sluj. Mkl. Etym. 307., Km. 1889. 357.
S. a jeskyně Krč. G. 72. — S. = bakule. Sluje u toho topořiště, jako je dubové dřevo má Výb. II. 1117. — S. = pruh? Ta sukně má sluje, jako je šamlat má. Výb. II. 1118. 1. Sluka. Mkl. Etym. 308., Brm. II. 3.
293. nn. V MV. nepravá glossa. Pa. 47. Přeletí-li s přes cestu novomanželům jdou- cím z kostela, budou prý nešťastní. Us. Kšť. S. marně se snaží odvrátiti myslivce od své stopy zahánějíc jej: Var var, var var! Km. 1886. 378. Cf. Brt. Dt. 59.,Mach. 196. 2. Sluka. Vz Slučka (dod.).
Slukař, e, m. = kdo rád na sluky chodí.
Us. Slumík, u, m. = sloup v parkaně. Laš.
Brt. D. 266. Sľuna, y, f. = slina. Ž. kl. 153. a. 6. —
S., y, m., os. jm. Arch. VII. 534. |
Slunatečko, a, n. = sluníčko. Koll. Zp.
II. 388. Sluňatko, a, n. = sluníčko. Koll. Zp. II.
381. Slunce. Vz Stč. Zem. 174., Mkl. Etym.
334. a., S. N., Rk. Sl. S. pravé či skutečné, smyšlené, Stč. Zem. 116., idealní či střední, ZČ. I. 167., NA. V. 395. Kasá se na slunce s motykou (marnou práci podniká). Us. Tč. Po slunku = večer. Brt. D. 266. Slu- níčko mi krásně zatápí do mých starých kostí. Šml. Nevěř slunci, které bleskem z nenadání svitne (náhlému štěstí). Brodz. Mé svědomí tak čisté jako to s. Exc. Když vzchází s., radu, a když zapadá, kvas měj. Výb. II. 648. Časně ráno svítící s. zřídka celý den potrvá (jasné). Exc. Pro jedno kvítí s. nesvítí. Us. S. zachází v šarlatu, bude pršeti. Us. Pod sluncem se nic ne- ztají. Němc. Každý k vycházejícímu slunci raději hledí. S. jedno za všecky hvězdy stojí (svítí). Hkš. Bude dažď, slunce vlasy rozpuščává (s. vodu pije t j. když vidíme dlouhé smouhy na obzoru). Vz Sbtk. Výkl. 20. Cf. Zemice, Mách. 214. — S. = slu- neční světlo. Bylo večer již po slunci. 1570. Wtr., Bart. 77. — Přenes. S. rozumu, Št. Kn. š. 24., spásy. Vlč. Sluncepán, Slunečník, a, m. Cf. Mach.
44. Slunceryt, u, m., Heliogravure, f. Dch. Sluncovitý. S. pleteň, Sonnengeflecht, n. Nz. lk. Sluncovka. S-ky = sluneční hodiny Šd. Slunečkář, vz Sluníčkář. Slunéčko (dle Brt. lépe slunečko, vz -ečko), brouk: babulinka, barborka, be- drunka, beruška, halinka, helenka, hošák, klešč, korunka, kukulenka, marunka, me- runka, okorunka, pámbíčková ovečka či kravička, škvor, škvorek, vidličkář. Mor. Brt. Vz Ploštice (dod.). Říkadla, kterými děti s. pobádají, aby s ruky k nebi uletělo a odtamtud zlatého chlebíčka přineslo, vz v Brt. Dt. 36.—38. Cf. o s. Kk. Br. 401. až 406., Šrc. 102., 104., Brm. IV. 218.-220. Hra na s. Němc. Pověry o s. vz Mus. 1853. 489., Brt. Dt. 37. Slunečkový. S. jablko. Mor. Brt. Slunečnice, solsequium, helitropia. 14.st. Vz Slunečník. Cf. Mllr. 53., Rosc. 129., Dlj. 41., Ves. IV. 226., Č. Kn. š. 255. — S. = jiřinka. U Sobotky. Kšť. — S. = záře okolo slunce. Večer taká jasná s-ca svítila při sluncu, jářku: Už máme po pohodě. Slez. Šd. Vz Slunečník. — S. = piha, Sommersprosse, chybně m. piha. Brt. Slunečník = slunečnice květina. Slez.
Šd. — S., vz Hořavka. — Cf.Sluncepán (dod.). Slunečný. S. hodiny řím., vz Vlšk. 157., 158. S. soustava, vz Krč. G. 9., 12., 22., MS. 296., vidmo, MS. 165., hmota, kotouč, koule, kulminace, mimohled či parallaxa, okraj, poloměr, postavení, povrch, prášek, průměr, skvrna, středobod, těleso, theorie, vliv, výhřevnosť, záření, Stč. Zem. 177.-193., 491., 516.—533., 674., výše, Tš., kvadrant či kruhočtvrť, plameník, Sonnenbrenner, Šp., kruh. Dch. — S. hřeben, Sonnenkoppe, v Kladsku. Krč. |
||
|
|||
Předchozí (711)  Strana:712  Další (713) |