713

Sluníčkář, e, m. veřejný posluha,
Dienstmann. V Jindř. Hrad. Lg.

Sluníčko Jan, nar. 1816., řídící učitel,
spisov. Vz Rk. Sl.

Sluník. Št. (Hš. Št. 70., 75.).

Slunipad. Rozk.

Sluniti se kde: v kráse. Zr. Amis.

Slunivka. Cf. Ott. I. 148., V. 439.

Slunivo = slunečno. Včera bylo s. Kmk.
Kuk. II. 666.

Slunivrat, u, m., Sonnenwende, Helio-
trope, f. Rk.

Slunivratnosť, i, f., Heliotropismus (der
Pflanzen), m. Rk.

Slunka. Cf. Brm. III. 3. 306.

Slunkohra, y, f., solis ludus, circus.
Koll. St. 387.

Slunkoměšťan, a, m., heliopolitanus.
Koll. St. 34.

Slunkostání, n. Zimní s. Koll. St. 47.
Vz Slunovrat.

Slunně = jasně. Kká. K sl. j. 141., 225.,
150., 153.

Slunník, vz Sluník, Stč. Zem. 76., 83.

Slunníkový. S. kruh, kružnice, pás,
rovina, souřadnice, točna. Stč. Zem. 77.,
79., 116., 171.

Slunoběh, u, m., Sonnenlauf, m. Lpř.

Slunopisný, heliographisch. S. šířka.
Stč. Zem. 179., 183.

Slunosvit, subsolanus; zastr.

Slunovrat. Vz Zbrt. 128.

Slunovratnosť, i, f. Heliotropismus, m.
Hg. 143.

Slunovratný. S. krojník, Solstitialcolure,
Nz., Stč. Zem. 77., doba, Stč. Zem. 318,
rostliny, pohyb rostlin. Hg. 75., 82., 143.,
144.

Slup. Spadlo mu to na slup (dobře mu
sedlo). Lpř. Slupi má užívati. Arch. VIII.
563.

Slúp. Speculi — Julium, Juliomontium,
Sorigutur čili správněji Sorigost, Surigost
m. Sorigustum, 1052. Surgustum, quod vulgo
dicitur Zlup. nyní Slúp nedaleko Olomouce.
Šf. Strž. II. 175., 487. — S. = rada, šik.
Jež diechu vši v jednom slúpě. AlxV. 1260.

Slupa, y, f., vz Sloop.

Slupice, vz Slubice.

Slupinatý = slupině podobný. Us. Pdl.

Slupiti se = rychle a kradmo odejíti.
Honem se slupil a ten tam. Mor. Knrz.

2. Slupka. Nezměněna podnes té zůstala
s. dědinky (zevnějšek). Čch. Živ.

Slúpkový. Vz Formička, Stinník.

Slupský, ého, m., os. jm. Arch. VII.
226.

Slušeti. Cf. Mkl Etym. 309., List. fil. 1884.
444. — komu (jak). Abychom chtěli božie
spravedlnosti, podlé niež lepším slušie blaho-
slavenstvie většie; Dobře-li mi to slušie?;
Abychom každému to dali, což komu slušie
Št. Kn. š. 42., 84., 186. To nesluší tvému
úřadu. N. Rada. 490. — k čemu (čím).
Svými činy k věčnému zatracení s. Št. Kn.
š. 124. To sluší k spasenie, k vóli božie,
k nebezpečným časóm, k světu, k přiká-
zanie, k jeho súdu, k stavu rytieřskému.
Št. Kn. š. 1., 5., 40., 46., 48, 168., 162.
Tať (masť) k milosti slušie. Mst. 165. To

sic k deskám nesluší. Vš. 271. Co k mu-
kám sluší. Pass. mus. 431. Ješto k světu
slušie. Brig. III. 2. a. Panství orlovo k moci
krále lva slušalo. N. Rada. 15 — kam.
Kaž svolati pány, což jich pod tvú ruku
sluší. Výb. II. 41. S. do nebes; Kněžský
řád pod ižádnú daň neslušie pánóm z práva.
Št. Kn. š. 125., 154. — na koho. Chovám
se, jak na hodnou holku se sluší., Sá. Té
cti, ješto jen na Buoh slušie. Št. Kn. š.
188. — s inft. Slušie se věděti, zname-
nati, věřiti, se stříci, dluh zaplatiti; Ne-
slušie se přieti. Št. Kn. š. 9., 16., 32., 28.,
43., 47. Sluší v paměti míti. Let. 242.
Rozumní povídají, co činiti sluší. Hkš. —
v koho. Vz Slyšeti (dod.) Aby jedno veň
slušeli. Arn. 1014. (1017.). By mohli odjeti,
kteříž veň (v císaře) nechtějí slušeti. Arn.
1645. — aby. Slušie, by milosť s milostí
bylě spolu nerozlučně. Pravn. 1649.
Slušnota, y, f. = slušnosť. U Místka.
Škd.

Slušný. Uzříte, kak slušno a dobro jest
jej milovati. Št. Kn. š. 37. S. podání má
místo mieti. Arch. X. 182. Cf. Rozumný
(2. dod.). — s inft. Kdeby bylo miesto
Bohu slúžiti slušné. LPr. Ale veď nevždy
pannám slušné tázati se. Št. Kn. š. 1.

Sľutovník, a, m. = slitovník. Mor. a
slov. Šd.

Služba. Ten dal své ženě s-by! Us. Dbv.
S. — mrcha. Dbš. Obyč. 97. S. není družba,
tužba. Pk. — S., Gefälligkeit. K s-bě se
nevtírej a jsa požádán, neodepři. Bž. exc.

— S. = výraz zdvořilosti. S-bu svú vzka-
zuji, urozený pane (a příteli milý)! Arch.
V. 331., VII. 4., 70. a j., VIII. 36, 97. a
často tam. — S. = povinnosť, Dienst. Věrná,
přičinlivá služba. Chci se vším královstvím
poddati v s-bu. Výb. II. 42. A tak dy im
rodiče umřeli, sebrali se do světa služby
hledat. VSlz. I. 74. Ustavičně tobě na s-bu
hleděti budeme. Št. N. 24., Abr. II. 271.
Oni pak pro ten některý peníz tím ochot-
něji nám na službu hleděli. Hor. II. 73.
Anjelé jemu na službu přišli. BR. II. 16. —
S. boží. Št. Kn. š. 171., Pož. 103. Slavnú
s-bu učinili v kostele pražském. Let. 105.

— S. = pocta, česť. A jako Bohem chtěl
nazván býti a od lidí mieti službu. Št. Kn.
š. 11.

Službičkářství, n., Augendienerei, f.
Osv. V. 598.

Službodárce, e, f., Dienstgeber, m. Us.
Pdl.

Službovolný, dienstfertig. S. N. V. 82.,
Kv. 1885. 448.

Služebna, y, f., scandula; zastr. Rozk.,
Veleš.

Služebná, é, f. = služebkyně. Us. Rgl.,
Brt.

Služebníček, čka, m. = přítulný berá-
nek. Mor. Brt.

Služebničí podobnosť B. ol. 188.

Služebníčkovati, dienen. Us.

Služebník. Cf. Cor. jur. IV. 3. 1. 433.
nn., IV. 3. 2. 441. Není s. větší pána svého.
Us. Bž. Služebníci panští. Vz Sdl. Hr. I.
42., 46., 90.—92., 193., 240., Zř. zem. 476.