714

Služebnosť. Cf. Cor. jur. IV. 3. 1. 434.,
IV. 3. 2. 441.

Služebný, rybník u Lomnice v Budějov.
Šír. Pt.

Slúžilstvo, a, n. = služebnosť. Slov.
Ssk.

Slúžná, é, f., Stuhlrichterin, f. Slov.
Bern.

Služnice, e, f. = služka. Slov. Orl. VI.
286., Rr. Sb.

Slúžnodvorský, ého, m. = slúžný. Slov.
Bern.

Slúžnovský, Stuhlrichter-. S. okres Slov.
Šd., Ntr. VI. 171.

Slúžnovství, n., Stuhlrichteramt, n. Slov.

Slúžný, ého, m., Stuhlrichter, m. Slov.
Šd., Rb.

Slynouti čím. On veselostí slynul. Kká.
Jasan stromem slyne svatých rozsudků. Zr.

Slyšaj, e, m., Otophon, nástroj, jímž
príhluchý slyšeti může. Šd.

Slyšalka, y, f., Hörrohr, n. Šd.

Slyšecí čidlo. Šv. 50.

Slyšení. Vz MS. 126.

Slyšený. S. věci za jisté nekladu. Wtr.

exc.

Slyšeti, 3. pl. -ší. Cf. List. fil. 1884.
460., Mkl. Etym. 309., Šrc. 502.-503. Věda,
žej' to mnohým bylo tvrdo s. Št. Kn. š. 3.

— co. Slýchal jsem dávné příslovie. Žk.
S. něčí řeč. Anth. I. 3. vd. 34., Boha. Št.
S. smrad = cítiti. Mor. Brt. D. 266. —
čeho. Aby nešpor s-li. Kar. 73. — v čem.
Aby v tom pořádně slyšán byl. 1535. Mus.

— kde. Nemáte na tom mieti dosti, že
v kostelích s-te. . . Št. Kn. š. 4. Čo slyšíš
v hostině, o tom mlč v dědině. Slov. Tč.

— odkud. S nebe hlas slyšiechu. Výb. II.
16. — s inft. Slyšel andělíčky zpívati
(bolestí). Us. Rgl. — nač. Jiní to na při-
rozené hady slyší (vztahují); Jiní to slovo
na ťulena slyší; Ta jména na tyto národy
slyšána býti mají. Šf. Strž. I. 227., 215,
341. Ta slova mají na království Kristovo
duchovní slyšána býti. BR. II. 9. a — jak.
S úžasem jej slyšel Oldřich. Vrch. Dal se
s. těmito slovy. Har. II. 169. Slyší jako
koroptev. Sá. A ono velmi pilně a s bázní
máme s. Št. Kn. š. 5. — o čem. O tako-
vých lidech v Čechách předešle slýcháno
nebylo. Dač. I. 195. O svém spasenie s.
Túl. 24. a. — kdy. V noci slyšel slují
temné kroky. Vrch. V zasvěcený svátek
celou mši nábožně s. Mž. 17. Rád ho na
modlitvách slyší. Pass. mus. 414. Což jsem
kde četl neb slýchal na kázání aneb od
učených. Št. Kn. š. 1. — co kudy. S-la
každé slovo otevřenými okny. Sá. — v koho
= poddánu býti. V té chcem s. Arn. 2018.
Vz Slušeti.

Slyšitelný = slyšený, auditus. Ž. kl. 65.
8., 75. 9., 105. 2. Jazyk s-né myšlení. Šf.
III. 481.

Slyšný dojem slabik vyslovovaných.
Dk. Nenieť taká věc slyšna na všem světě.
Výb. I. 420.

Slyvar, a, m. — S. Frant. 1661. Jg. H.
1. 626.

Slza. Cf. Mkl. Etym. 309., Mkl. aL. 269.,
Gb. Ml. I.90. V 6. ř. článku za Růže polož:

D. Lhrg. 183., 184. V MV. nepravá glossa.
Pa. 47. S. bylo jednoslabičné. Vz List fil.
1882. 125. S. bolesti, zoufalství, Vrch., ra-
dosti, Nrd., útrpnosti. Pdl. Slzami postel
uvlažiti. Ž. wit. Kto se ubodne v oko, vy-
pustí sluzy. B. mik. Sir. 22. Padne-li na
umrlého s., pálí ho jako oheň. Mus. Slzy
ještě na tváři a již radosť v oku. Č. Kn. š.
113. S. jest kající dcera lítosti splakujíc
hřích a plamen nečistých žádostí hasíc.
Hkš. — S. vosku. Vosku zkápnula mu žhavá
s. na prsty. Vrch. — S. vinná. Mllr. 58. —
S. sv. Mařie. Byl. 15. stol., Sal., Mllr. 40.,
Sbtk. Rostl. 253.-254., Rosc. 139., Č. Kn.
š. 259. Panenky Marie slzičky, aby mne
nebolely očičky (říkají děti jimi oči si vy-
tírajíce). Mus., Sbtk. Výkl. 56. S. zahradní =
karafiátek čínský, diantus chinensis. Dlj.
40. — S Jobova, coix laerymea, travina.
Dlj. 61. Vz Slzovka.

Slzavý = plný slzí. S. život Msn. Or.
156. Svět je s. údolí. Us. Bž. Litujíce její
s-vé a pokorné žádosti. Wtr. exc.

Slzení = neduh oční. Vz Slov. zdrav.
343. — S. sv. Vavřince = srpnový proud
letavic. Stč. Zem. 259.

Slzeti, u Domažl. sluzeti. Jrsk. — abs.
Okna slzíja, plačú = jsou zaroseny. Mor.
Brt. D. 266. — kdy. Při těchto slovech
s-li jsme oba. Koll. IV. 282. — čím. Chvělá
zeleň slzí rosou zlatou. Kká. Š 107.

Slzina, y, f. = slezina. Slov. Rr. Sb ,
Let. Mt. sl. IX. 1. 56.

Slziště, ě, n., Thränensee, lacus lacri-
malis.

Slzivec, achátová koule. Vodň.

Slzký. Cf. Mkl. Etym. 300.

Slzní crva, -gefäss, jahůdka, caruncula
lacrimalis, -caruncel, jamka, fovea lacrima-
lis, -grube, vak (slzník), saceus lacrimalis,
-sack. Ktt. exc.

Slznička, y, f. = schránka na slzy. Čch.
Brč. 132, Prk.

Slzník, u, m. = váček slzní. Hk., Čít
Vz Slzní (dod.).

Slznivka, y, f = slzookosť (dod.).

Slznouti. Cf. Mkl. Etym. 300.

Slzný. S. kosť, os lacrimale, jezírko, -see.
pihy, -punkte, roury, -kanälchen, Sv. 17.,
59., ústrojí. Hlenotok ústrojí s-ných, dacryo-
cystoblennorrhoea.

Slzohojný, thränenreich. Lpř.

Slzojem, u, m , Thränenbehälter. m.

Slzookosť, i, f., lippitudo. Nz. lk.

Slzoplodný, Thränen erzeugend.

Slzotok, epiphora. Schb.

Slzovod, ductus lacrimalis. S N. XI.
383.

Slzový, Thränen-. Cf. Slzný. S. žláza,
-drüse, píštěl, -fistel, brdečka, -karunkel,
chlopeň, -klappe, ústroje, -organe (Slov.
zdrav. 390.), vak, -sack, rourky, -röhrchen,
Nz. lk , čiv, nervus lacrimalis.

Smáč, e, m., Lacher, m Šd.

Smaček. Cf. Ott. II. 173, Brm. III. 3.
198.

Smáčený. V krvi s. Tbz.

Smačkati, vz Smačknouti.

Smačknutí. Vz Slov. zdrav.

Smačkovací kohoutek. KP. V. 172.