718

Smilněna, y, f, fornicata; zastr. Veleš.

Smilněti = smilným se stávati, geil wer-
den.

Smilniště, ě, n. Tk. Dj. Pr. III. 243.

Smilniti čím: tanci, Št. Kn. š. 108.,
rúchem. Št. — s někým. Št. Kn. š. 184.

— kde. A smilní na jich zboží a kaší se
rozličnie dvornosti v oděviech vymýšlejíce.
Výb. II. 631. Chč.

Smilnosť. Chorobná s., aphrodiasmus.

Smilování. Št. Kn. š. 9., Pož. 67. Za-
pomněl jsem na to jako na s Us. Rgl.

Smilovati se nad kým. Krist. 1. a.,
Št. Kn. š. 20., Dač. 1. 195., 282 , Výb. II
24. Bůh se nad ním s-val (umřel) Us. Tkč.

— proč. Pro tvé muky smiluj se nad námi.
Výb. 11. 21.

Smilovně, mitleidsvoll. S. na ně shlédlo
nebe Soukup.

Smilovnice, e, f., die Erbarmerin. S.
všech strastných. Sv. ruk. 372

Smilovník, a, m., Erbarmer, m.

Smilstvo. Cf. AlxB. 2. 268. S. mezi po-
krevnými se trestá. Vz Slov. zdrav. 343.
S. proti přirozenosti, mezi ženami. Myslí
kochajíc se v tom tajném smilstvě; S s ně-
kým páchati. Št. Ku. š. 70, 184. Pýcha,
s. pomine někdy starého, ale lakomstvo
i (s) starým mladne. St. N. 132. Jest na-
rozen z s-va. 16. stol. Mus. 1890 271

Sminová, é, f. = pole v Kaňoucích
u Luhačovic. Sk.

Smír. Jíti v smíř (smířiti se). Na Hané.
Wrch.

Smíř, e, f., Versöhnung. Půjdou ve s
U Kojetína. Wrch.

Smíra. Smiera. Sv. mk. K. 23. Daj mi
na mém těle smieru. Pravn.

Smirek, vz Smirgl. Kutn., Čerm , Rjšk.,
Šfk. Puč. 295.

Smiřice. Ves oprav v: město.

Smiřický, ého, m., os. jm. Výb. II. 307.

Smířiti se. Pániť se smířie a chudina
v tom. Št. Kn. š. 170. — se s kým. Tuže
sě s nima hi smieři. AlxB. M v. 52. (HP.
82.). — jak. Všickni se vespolek původem
Jana kardinala s-li. V.

Smirkovnice, e, f, Schmiergelscheibe,
f. Vz Včř. II. 78.

Smirkový, Schmirgel-. S. papír. Pdl.,
Čerm.

Smírný = mírný, modestus S. múdrosť.
Pravn. 1547.

Smiřovací, Versöhnungs-. Lpř.

Smiřovati, vz Smířiti.

Smísiti se kde s čím. V matce Boží
pokora s panenstvím se s-la. Št. Kn. š. 80

Smíšek, šku. Byl mu dlužen a on to
smíšky odbýval. Wtr.

Smíšeň, šně, f. = smíšenina. Dch.

Smíšení. Krásné s. panenství a pokory.
Št Kn. š. 80.

Smíšenina fysikalní, chemická, ZČ. I.
387., hnojná (kompot). NA. IV. 78.

Smíšenočarý obrazec, NA., trojúhelník,
Jrl. 346.

Smíšený. S obyvatelstvo co do řeči a
národnusti. Mus., básně, Č., požitek, verš,
city, Dk , legování, Kzl., zeminy, čára, NA.,
expanse, Zpr. arch., krácení (ve stenografii),

Těsnop. 36., potrava, Osv., sbor (pro muž. a
žen. hlasy), tonorod, Zv., vlak, Us., hláska,
slabika. Ndr. — s čím. Soucit s hrůzou
s-ný. Vrch. Žehnáme, ješto jsú se lží s-ná;
Víno s-né s vodú. Št Kn. š. 9. 173.

Smíška = směška (píce). U Kdýně. Rgl.

Smíták, u, m. = smeták. U Rokyc. Fč.

Smítavý výstřel, rasanter Schuss, když
koule při velmi slabé elevaci přece daleko
letí a na konci své dráhy při posledních
dopadech půdu a předměty na ní smítá.
S. N. 170., 287.

Smítek Nemá na půdě ani s-ku setra.
U Kdýně. Rgl.

1. Smíti. Cf. List. fil. 1883. 452., Mkl.
Etym. 310. — s inft. A kak sobě smie
to mysliti kto. Št. Kn. š. 6.

2. Smíti se, sméjávať sa. Brt. D. U Kdýně.
Rgl. Musili bychom se tomu smieti. Výb.
11. 33. Budú mi se lidé smieti. Št. Kn. š.
30.

Smižany, dle Dolany, míst. jm. v Uhřích.
P. Kal.

Smižina, y, f. = svižina, švih, švihel,
eine biegsame Ruthe. Slez. Šd.

Smižno = svižně, flink. Slov. Jašterice
s. sä pohybuje. Hdž. Čít. l82. Žaby, ryby
vo vode s. plávajú. Hdž. Čít. 182., 184.

Smižný, vz Smyžný.

Smldě, pl, f., terdula; zastr. Rozk.

Smldovník, u, m. = smldník, singeila.
Rozk.

Smlouva. Cf. Pr. tr. 336., Zř. zem. Jir.
122., 476., Cor. jur. IV. 3. 2. 441., Jg. H.

I. 746., Vš. Jir. 335., 466. Sbírka smluv
staré doby. Vz D. Gesch. 256. Tehdy črt
má to sobě jako za znamenie tajné smlúvy.
Št. Kn. š. 11. Proto se s-vy dělají, aby se
nedržely. Us. — S. = narovnání. Rozepře
dána na smlúvu (vyvolení prostředníci mezi
stranami porovnání učinili); Odloženy tyto
pře do druhého soudu na smlúvu. 1532.
Mna. 1880. 496.

Smlouvací, Unterhandlungs-. Lpř. Sl.

II. 253.

Smlouvce, cf. Rozsudí, Cor. jur. IV. 3.
1. 434., IV. 3. 2. 441., Zř. zem. 477., 699.

Smluvčí list. Arch. X. 286.

Smluvičienka, y, f., zdrobn. smlouva.
Slov. Kyt. 1876. 19.

Smluviti co: jednání. HGB. — koho
s kým: s pannou a oddati Dač. 1. 96. —
se s kým oč. Dač. 1. 104., 215., Sv. ruk.
12., Št. Kn. š. 91. — co, se k čemu: knihu
k impressí. Mus. 1880. 160. S. k manželství.
1450. Toho já neviem, smluvili-li se k zá-
stavě čili kúpenie NB. Tč. 164 — kde.
Obranu na sněmě s. J. Lpř. Lépe na sou-
vrati se dobře s. než uprostřed pole se po-
hádati. Dch. — jak. Na domácích rodech
viece po pravdě než po právu súditi, slušie
a smlúvati lidi. Pod pokutú se s. Št. Kn.
š. 173.

Smluvník, Paciscent, m. Pr. tr.

Smluvnosť, i, f., Vertragsfähigkeit; mož-
nosť smluviti se. Neč.

Smluvný. S. knihy, Mus., úrok. Šp.

Smluvový = smlouvou zapsaný, ujištěný,
vertragsmässig. Přijal s. zlatý a na tom
přestal. Soud. kn. opav.